O Víně

Konečně jsem si zase jednou udělal čas (hrůza po půl roce) a zajel si 2. prosince 2006 na jižní Moravu ochutnat víno (Pro mne to znamená vyrazit 3 hodiny před začátkem akce!) V 9:20 hod. jsem vystoupil z vlaku v Hustopečích a vydal se hledat Společenský dům. Protože jsem se předem podíval do mapky, brzy jsem ho našel a zjistil, že jako obvykle, vínomilci kteří dorazili dříve než těsně před desátou, musí počkat a promrznout venku, i když je v přísálí místa i pořadatelů dostatek. No dočkal jsem se a po zaplacení vstupného 350,- Kč jsem byl vpuštěn do sálu, kde jak je zvykem, mladá a půvabná děvčata, po chvíli začala z klimatizovaných boxů rozlévat víno. Vstupné je to vyšší než na tradičních koštech, protože nabízená vína byla z velké části dražší, zahraniční, od poměrně známých vinařů, evidentně s velkou péčí vybíraná a sháněná, za což bylo později při slavnostním otevření poděkováno tuším vedoucímu Šlechtitelské stanice ve Velkých Pavlovicích, JUDr. Miroslavu Hrabalovi. A samozřejmě také Révě Rakvice za největší počet dodaných vzorků (tuším 14). Katalog byl s poměrně obsáhlou úvodní částí, ve které byla, mimo jiné, představena historie hustopečského vinařství, hodnocení Moravy jako vinařské oblasti od Prof. Ing. Viléma Krause Csc. a hodnocení šlechtitelské práce od JUDr. Miroslava Hrabala a pár dalších stránek Věděli jste, že na vyšlechtění odrůdy André bylo třeba vykastrovat 225 květních lat (hroznů), získalo se 686 semen, 131 sazenic? V semenné školce dávalo André 20 t/ha (6 kg na keř - to je hodně)!

V katalogu jsme také nalezli:
24x Veltlínské zelené (4x Slovensko, 4x Rakousko)
21x Ryzlink vlašský (4x Slovensko, 1x Rakousko)
9x Neurburské
80x Ryzlink rýnský (9x Slovensko, 31x Německo, 4x Francie, 1x Austrálie, 1x Nový Zéland, 1x slámové)
30x Sauvignon (5x Slovensko, 2x Rakousko, 2x Francie, 1x Austrálie, 2x Nový Zéland, 1x JAR, 1x Chile, 1x Mexiko, 1x Argentina)
29x Tramín (4x Slovensko, 1x Rakousko, 4x Francie, 1x Brazílie, 1x Španělsko, 1x ledové, 2x slámové)
4x Sylvánské zelené (1x Slovensko, 2x Německo)
1x Sylvánské zelené + Veltlínské zelené
1x Aurelius
1x Rulandské šedé
1x Chardonay
1x Pálava
1x Müler-Thurgau (Německo)
16x Modrý portugal (1x Německo)
17x Svatovavřinecké (2x Slovensko, 1x Rakousko)
28x Frankovka (4x Slovensko, 1x Rakousko, 1x Maďarsko, 1x slámové)
21x André (1x Slovensko, 1x ledové)
40x Rulandské modré (2x Rakousko, 12x Francie, 1x Austrálie, 1x Nový Zéland, 1x Itálie, 1x Chile, 3x Německo, 1x Argentina)
35x Cabernet Savignon (5x Slovensko, 6x Chile, 3x Bulharsko, 2x Argentina, 1x JAR, 1x Mexiko, 2x Austrálie, 3x Španělsko, 1x Brazílie, 1x USA, 1x Čína (na toto čínské víno jsme byli upozorněni zvláštním vloženým letáčkem, protože dorazilo až po uzávěrce katalogu))
1x Dunaj (1x Slovensko)
1x Laurot
2x Malverina
1x Agni
1x Ariana
1x Merlot
4x Zweigeltrebe (2x Rakousko)
1x Cabernet Moravia + Merlot
1x Cabernet Savignon + Merlot + Svatovavřinecké
1x André + Svatovavřinecké + Rulandské modré

A slavných jmen bezpočet: Michel Torino, Mrva a Stanko, Viña Tarapaca, Maipo Valley, „Grand Cru Sommerberg, Alsasko“, „Mehring, Mosel“, Western Cape, „Saint-Bris, Chablis“, Baja California, „Grossheubach, Franken“, „Nuits-St-Georges, Les Charmottes, Burgundsko“, „Pommard 1er Cru, Burgundsko“, Casillero del Diabolo, Marques de Casa Concha, Mendoza, Barosa, Toledo, Oriachovica, Modra, Blatnice pod Svatým Antoníčkem, Hustopeče a mnoho dalších jmen, které na Vás dýchnou exotikou a nebo třeba důvěrně známými vzpomínkami na skvělá vína a příjemné zážitky.

Vína nebyla hodnocena, takže znalci vín neměli nijak ulehčenu práci a museli se postupně prokousávat vzorky dle vlastního uvážení. Ovšem to je pro každého příležitost přiznat si, že na tento úkol, že na tento úkol na který mu nestačí síly, prochutnat 350 vzorků prostě nejde! Já stihl 57 vzorků, to je můj nový rekord, zejména díky tomu, že obsluhující děvčata byla nejen půvabná, ale i nalévání znalá a nalévala jenom jeden hlt, se kterým si ovšem člověk ve velké sklence mohl třeba i 5 minut pohrát, ovonět, zkoumat, klidně si pro něj zajít znovu... A nebo se rozhodnout, že s ním nebude ztrácet čas a odlít ho do připravených odlivek. Zkušenější znalci, kteří měli kolem sebe nějaké kamarády, utvořili skupinky a nejenom, že si tím ušetřili kroky, protože stačilo, aby pro víno šel jen jeden, ale získali tím i nějaký čas, kdy nestáli ve frontě ba i přinesli do skupinky více vzorků, prochutnali je jen v části skupinky a když nebyl dostatečně zajímavý, ostatní se spolehli na jejich úsudek a zkusili jiný. Já jsem tam byl bohužel sám, chvíli jsem uvažoval, zda se nepřipojit k místním, které jsem viděl už loni na koštu v Kurdějově, ale pak jsem to vzdal, bylo jich hodně, byli velmi pohybliví, nejspíš bych jim byl na obtíž. Ale stejně jsem se bez jejich pomoci neobešel, požádal jsem je o úsudek, když mě první petrolejový ryzlink zaskočil natolik, že jsem se s ním nemohl hned smířit.

Vstupné i forma přehlídky byla volena zřejmě velmi dobře, protože sál byl od začátku téměř plný, ale nedošlo k úplnému přeplnění, jak je také někdy vidět, vína po několik prvních hodin zůstávala na svých místech a v jednu byla o jednu láhev doplněna, takže ledovky a slámovky (6 vzorků!!! (3x Réva Rakvice, 3x Oldřich Drápal st., Brno) Ještě jsem neviděl nikdy víc než dva) vydržely ne prvních 5 vteřin jak obvyklé, ale v jednu hodinu, kdy se všechny vzorky o jednu láhev doplnily, potom jsem je teprve v poklidu všechny prochutnal a když jsem po čtvrté odcházel, opět jsem ještě jednu našel! Přítomní (zřejmě opravdoví znalci, poměrně málo žen) totiž zřetelně dávali přednost zahraničním vzorkům, zejména těch slavných jmen, takže po druhé hodině se začali v řadách lahví objevovat mezery a tu a tam jsem později i já sklouznul k drobnému zlozvyku používaném na konci koštů, když už chybí sil: „Dochází láhev? Tak to bude asi dobré víno! Nalej mi děvče, udělám si značku do katalogu a co jsem to vlastně pil si přečtu až doma!“

Vína byla velmi pěkná, úrovní odpovídající přehlídce, některá vysloveně skvělá, nenašel jsem žádné vadné, zahraniční občas se zcela překvapivou chutí, nebo alespoň neobvyklými tóny, mezi poznámkami mám třeba: „Mňam! Chlebovinka. Velmi pěkné. Dost kyselé. Standard.“ Kdo by hledal odpověď na otázku, zda jsou naše vína lepší než zahraniční, musím mu po této zkušenosti odvážně odpovědět „Jestli ne lepší, tak určitě stejně dobrá!“ Je pravda, že s Ryzlinkem s petrolejovou vůní i chutí jsem se setkal poprvé (několik vzorků z Německa). Holt nemůžeme dělat všechny druhy, přeci jen vyrábíme jenom 0,5 % světové produkce vín!

Odrůdová skladba této přehlídky, byla zřetelně vybrána s ohledem na podmínky České republiky a to včetně ukázek nových odrůd, se kterými se budeme setkávat teprve v příštích letech. Domácí výrobci měli navíc lehce nadpoloviční většinu. Po druhé hodině začala hrát tradiční cimbálovka, kupodivu se k ní málokdo občas připojil, přeci jen byli vínem zaměstnáni, ale šest houslistů si vystačilo i bez pomoci z publika.

Domů jsem se dostal díky Českým drahám, ač znaven, poměrně brzy, na začátku cesty jsem si ještě choval jeden vzorek ve skleničce a pak už mi zbyly jen vzpomínky. Takových to pěkných a svým způsobem naučných akcí, které poučí i zkušené vinaře, jen houšť a větší kapky!

Za chvíli začnou košty, snad se pozvánka na ně objeví na Internetu, jízdní řád je tam taky, možná hned první bude v Kurdějově, to je hned v sousedství Hustopečí a zaujali mě tam svíčkami v útulném sklepě, nad kterými víno prozradí všechny odstíny a odlesky své barvy a ukáže, že stojí za to, prozkoumat je opravdu důkladně.