O Víně

03.06.2015 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 03.06.2015 07:07

Degustace vinařství Joseph Drouhin na Wine Prague 26.5.2015

Chápu, že nejen ve mně je zakořeněn předsudek, že velká vína nemůže produkovat velký podnik, neuhlídá ten detail, přece. Naštěstí výjimky existují.

Tradice burgundské domény Joseph Drouhin se počíná odvíjet od roku 1880. První svou vinici (Clos des Mouches u Beaune) koupili až v roce 1919. Fungovali dlouho jako tzv. negocianti, tj. skupovali vybrané sudy vín od pěstitelů a školili, lahvovali a prodávali je pod svým jménem. Robert Drouhin ale v šedesátých letech, kdy to bylo kvůli krizi ještě levné, skoupil mnoho vinic prestižních apelací, tato Grands Crus a Premieres Crus dnes patří k největším klenotům firmy. I když ještě samozřejmě hrozny dokupují, tak už se dnes nepovažují za firmu negociantskou, ale vzhledem k vlastnictví 78 ha vinic v Burgundsku mohou sebevědomě nosit titul „burgundská doména", tj. vinaři-vlastníci. A to nemluvím o tom, že po nedávném přikoupení pozemků jsou dnes největším pěstitelem-producentem Pinotu Noir (ale naprosto špičkového, žádná plytká megaprodukce) v americkém Oregonu.

Domaine Drouhin znám dlouho, pil jsem opakovaně jejich vína, nejvíc určitě na přehlídce Grands Jours de Bourgogne, kde jsem také před lety s překvapením odhalil, že obchodní ředitelkou u nich je paní Jolana Barbe Novotná, která se v Burgundsku vdala a udělala tam takto závratnou kariéru, přeci jen být obchodním ředitelem pro Evropu prestižního vinařství, které produkuje devadesát různých vín, má velkou váhu. U mnou chutnaných vín jsem nikdy neudělil méně než 4,5 hvězdiček z pěti. Dostala mne naprosto vždy jednak svým nezaměnitelným ladně elegantním stylem, který ale přitom nikdy nebyl nějak na efekt prvoplánově vystavěný, ta vína vždy představovala především vše typické pro tu danou apelaci nebo Cru, ale taknějak samozřejmě a přirozeně, s lehkostí, že to až vyvolávalo úsměv. Některé věci, jako třeba Meursault Premier Cru „Les Perrières" nebo Musigny byly tak silnými zážitky, že na to nezapomenu do konce života. O Musigny jsem vážně uvažoval, že na něj našetřím, že ho musím mít stůj co stůj, ale ty ceny vystoupaly tak vysoko, že tohle už je mimo můj dosah.

Ale když jsem se víceméně náhodou dozvěděl, že v rámci nového pražského veletrhu Wine Prague bude pořádat dlouholetý dovozce Drouhinů Vinum Bonum řízenou degustaci pod taktovkou paní Barbe Novotné, neváhal jsem ani pikosekundu a ihned jsem posílal registrační formulář. Dva dny jsem se modlil, ať není plno a vezmou mne, pak jsem radostí skákal do stropu.

Před salonkem ve veletržním hangáru v Letňanech bylo srocení. Mnoho lidí si myslelo, že se dovnitř dostanou i bez potvrzené registrace, ale kdo nebyl na seznamu, měl smůlu a dával v basových tónech najevo rozhořčení. Degustační list nás připravoval na šest bílých a pět červených, většina v regionálních a vesnických apelacích, tři Premier Cru, Grand Cru jen jedno a z Chablis. Což by normálně možná rozmazlence namlsaného Meursaultem Perrières a Musigny vedlo k ohrnutí rtu, ale tušil jsem, že tohle bude i tak výjimečná degustace. A byla.

Profesionalita paní Jolany se projevila hned v začátku, kdy nakázala k původně rozestavěné sklence na bílé (tulipán o něco větší než oivka) a širší sklenici na pinot přidat ještě jednu pinotovku. Tulipán se vůbec nepoužil a i bílá se lila do pinotovky. Tvrdošíjně jsem si půlku bílého vzorku přeléval i do tulipánu...abych musel uznat, že užší sklenice by ta bílá deklasovala na obyčejné jednoduché bílé víno s fádní vůní. Až v široké sklenici všechny vzorky rozkvetly. Stejně tak si paní Jolana ohlídala přesnou teplotu podávaných vín (třeba pro základní Laforet Chardonnay a Chablis je ideální 12°C, pro Chablis Premier Cru a Grand Cru už ale o stupeň o dva vyšší teplota, protože jinak by byly příliš uzavřené). Degustaci doprovázel souvislý výklad paní Jolany, na němž jsem ani hnidopišskou lupou nenalezl jedinou chybu (kontroloval jsem informace druhý den i ve dvou referenčních encyklopediích). Bylo to srozumitelné i pro začátečníka a neuráželo to nějakým přílišným zjednodušením ani ucho pokročilého. Věděla naprosto všechno jen tak z hlavy: kde ta vinice přesně leží, jaká je tam půda, že tam v tomhle roce bylo krupobití, takže se víno muselo prodávat v kartonech jen po třech, z vín jakého původu jsou namíchána i ta nejlevnější regionální vína a jaké procento z nich zraje v sudu, z dubů jakého původu ty duby jsou a jak dlouho se na ně dřevo suší (mimochodem: dřevo si na sudy vybírají a nakupují Drouhinové sami, suší si ho sami na slunci a dešti tři roky a pak jim sudy na zakázku dělá legendární François Frères). Podotýkám znovu, že produkují každoročně 90 různých vín! Smekám před každým, kdo tohle všechno o vínech, které prodává, dokáže ze sebe vysypat.

Z degustovaných vzorků mohu směle doporučit zejména základní Laforet Bourgogne Chardonnay 2013, v kterém jsou vína z hroznů nejen z Mâconnaise, jak je obvyklé i jinde, ale i z Rully, Chablis a Côte de Beaune. Není to čistě v nerezu dělané víno, kolem 15% vína se školí v sudech. Na základní víno s cenou 310 Kč dostanete nezvykle propracované harmonické a elegantní víno, které je na hony vzáleno obvyklým „nice price" líbivkám.

Chcete-li něco minerálnějšího s pevnější kyselinou, pak Chablis „Reservé de Vaudon"  2013 bude k rybě se svým citrusově-bylinným až mořsky nadýchlým stylem ještě lepší.

Chablis Premier Cru „Vaillons" 2013 už je pro náročnější. Vůně je u něj znatelně jemnější, náznaková, přitom klasická pro Chablis. V chuti už o něco extraktivnější, svíravější a delší. Na toto víno musíte mít speciální večerní rozjímavou náladu, do veselé společnosti možná lepší to předešlé.

Zato Chablis Grand Cru „Les Clos" 2012 bych nejlépe koupil pro mimořádnou oslavu uprostřed rodinného kruhu. Nebo pro první podvečer nějaké vysněné letní dovolené. Vůně vína je dle očekávání ušlechtilá, komplexnější, spíše do másla a máslových sušenek laděná, s o něco měkčím a uvolněnějším výrazem.

Degustace bílých vrcholila víny z obce Puligny- Montrachet. Základní village víno splňovalo sice aromatické atributy rozkvetlými jabloněmi a bílou broskví, ale v chuti bylo až možná moc buclatě kulaté, což asi není chyba, já jen mám raději z této vesnice vzorky víc jemné a minerálněji stavěné.

To víc splňovalo následné Puligny-Montrachet Premier Cru „Les Folatières", což je víno z vinice s abnormálně mělkým půdním profilem a kamenitější půdou. Tam to bylo ono: nádherná jemná vtahující vůně, hluboká, těžko popsatelná, přitom se nějak dotýkající samé složité podstaty světa. A v závěru přesně ta typická křišťálově čistá Puligny kyselina.

U červených jsme zaregistrovali, jak moc záleží na dokonalé přípravě vín. Zrovna přede mnou vždy došla jedna lahev a já už dostával z nové. Dávali jsme si se sousedem očichávat - a on měl vždy zajímavější, otevřenější vzorek. Třeba zrovna Laforet Bourgogne Pinot Noir 2013 v mé sklence byl neuspokojivě moderní hruškovitější pinot, spíš neurovnanější, nerezově reduktivní. Mé vysvětlení, je, že ne všechny lahve byly otevřeny avizovaných pět hodin předem, viděl jsem na začátku degustace přinášet nějaké dodatečné lahve. Možná je jen nesli z chladicího boxu, ale spíš bych řekl, že zrovna já a ti za mnou měli smůlu na některé málo rozdýchané lahve.

Ale už druhý vzorek Côte de Beaune Rouge 2012 mne svou rafinovanou svůdnou ženskostí zase zvedal ze židle. V chuti sice ještě mladé a výsušnější, dal bych mu ještě dva roky zrání, ale pro mne další horký kandidát k nákupu. I s cenou 858,- Kč dobrá koupě. Sice většina hroznů na toto víno pochází z vinic v kopcích nad Beaune, ale různě velký podíl (v tomto ročníku 30%) jsou i mladší keře z premierové vinice Clos des Mouches, což je jakási výkladní skříň domény Domaine Drouhin, kterou obvykle degustace končívají, jen zrovna v posledních ročnících úrodu pomlátily kroupy, takže to víno je teď velmi nedostatkové.

Následné Gevrey-Chambertin 2012 opět trochu schizofrenní - u mne ještě hruško-švestkový adolescent, který má vrchol ještě tak deset let před sebou, u souseda už rozvinutější vůně až s tóny růžového oleje.

Chambolle-Musigny 2012 je apelace, která právě svou elegancí jakoby nejlépe vystihovala Drouhinovské erbovní heslo L´élegance naturelle", zde opět ještě mladé, ale už přístupné složitou vábivou vůní fialek a fialkových bonbónů. Osobně bych ho dřív než za pět let z archivu nevytahoval, ale třeba to v téhle květinovější formě někomu vyhovuje lépe.

Posledním vínem bylo Beaune Premier Cru „Champimonts" 2009. Tento ročník by dával představu, že víno již bude blíže k vrcholu. Přeci jen ale možná potřebuje i to trochu více vydýchat, než jsem měl to štěstí ve své sklence já. Vůně už byla pěkná, s tím správným napětím, jako v letním večeru před bouřkou, ale v chuti stále ještě dominovala višňová výsušnost. Moje zkušenost s víny Beaune Premier Cru se spíše kloní k desetileté archivaci. Ale opět tu přirozenost vína z téhle apelace ocení více ti, které neoslní tolik třískání do činelů, jako spíše flétnové pianissimo.

Co tedy na degustaci nezaznělo, ale dočetl jsem se v knihách, je až dojemná stránka v historii firmy, kdy v určité finanční tísni musela rodina prodat významný podíl své firmy Japoncům...aby ho od nich, jakmile krize pominula, zase odkoupili zpět. Jejich vinice jsou už několikátý rok obdělávány kompletně v organic („bio") režimu, jeden ze sourozenců Drouhinů je velkým propagátorem biodynamiky, tu sice vzhledem k roztříštěnosti a velké rozmanitosti jejich portfolia vinic zatím není možné aplikovat na 100% vinic, ale na těch nejprestižnějších to už mnoho let zvládají. Jejich vína nikdy neviděla žádné enzymy ani kupované průmyslové kmeny kvasinek, i malolaktická fermentace probíhá u nich spontánně bez naočkování komerčními kmeny. Přesto v jejich vínech nenajdete ani jen náznak nějaké té děsivé vady, kterými tak rádi straší mnohé (zejména v našem odborném tisku publikované) články a proto bych si přál, aby jejich autoři někdy ochutnali vína Domaine Drouhin a už více netvrdili, že bez selektovaných kvasinek a mléčných bakterií nelze vyrobit senzoricky bezvadné víno.

Za ta léta, která Burgundsku a jeho vínům obsesivně věnuji, jsem samozřejmě našel i mnohé jiné burgundské charismatické vinaře, každý v něčem jinak nezapomenutelný. Ale možná tou nejlepší vstupenkou do tohohle krásného koutu země, která ve vás zažehne lásku na první pohled, je právě Domaine Joseph Drouhin a jsem docela rád, že pro jejich vína není nutné podnikat dalekou cestu, že jsou i dostupná za korektní ceny u zdejšího stabilního dlouholetého dovozce. Máte-li speciální přání na konkrétní víno, které zrovna v e-shopu Vinum Bonum nevidíte, kontaktujte je a vyproste si ho - vzhledem k tomu, že Češi mají u této domény tak trochu „protekci", není nemožné se k němu dostat. Záměrně jsem tu neprosekl všechny největší „špeky" tohoto vinařství, abych poněkud zbrzdil vlnu snobského zájmu, ale pokročilejší milovník burgundských vín buď tuší, nebo si to v encyklopediích vyhledá.

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 5196x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5