O Víně

Sakartvelo - საქართველო je název země v gruzínštine, zatímco Georgia je mezinárodní označení, které je odvozeno od patrona země, svatého Jiří (George, Georgios), jehož kříž má rovněž Gruzie ve znaku (název "Gruzie" pochází z ruštiny - Грузия/Gruzija - a není bez povšimnutí, že Gruzie v roce 2009 požádala pobaltské republiky, aby ruský název nepoužívaly a přešly na doporučené jméno Georgia pro estonštinu a Georgija pro litevštinu).

Gruzie neboli Georgia je malá země na samém konci Evropy, jež v temném stínu mocnějších národů - Persie, antického Řecka, starého Říma, říše Byzantské i Osmanské - přežila celá tisíciletí, aby se ve 20. století stala po dobu delší než 70 let součástí Sovětského svazu. Její sousedé jsou Arménie, Ázerbájdžán, Turecko a Rusko, jehož problematická jižní území Čečenska a Dagestánu, které dělí od Gruzie majestátné pohoří Kavkazu, ukazuje svoji sílu kdykoli si zamane. Nicméně Gruzie je země hrdá, a ačkoli dobývaná odnepaměti ze všech stran, stejně jako sousední Arménie si dokázala udržet svoji kulturu i jazyk dodnes. Její prezence na veletrzích ProWein v Düsseldorfu, London International Wine Fair v Londýně, ba dokonce i na pražských Vínech a Delikatesách, ukázala ctižádost dostat vína tohoto entusiastického a houževnatého národa do povědomí na mezinárodní vinařské scéně.

Gruzie se právem může nazývat "kolébkou vína", neboť archeologické nálezy poblíž Tbilisi velmi sofistikovaných vinařských artefaktů a peciček hroznů, které pocházejí z 6. tisíciletí před Kristem, potvrzují existenci vinohradnictví již před osmi tisíci lety. Původní předek révy vinné, Vitis vinifera sativa, rostl samovolně v celém zakavkazském regionu. Gruzínský folklór a křesťanství jsou tak propojené s vínem a hrozny révy vinné, že je až nemožné představit si jednoho bez druhého. Dokonce i gruzínské písmo je modelováno podle tvaru kudrnatých úponků této popínavé rostliny a není bez zajímavosti, že gruzínské gvino je nejstarší výraz pro víno vůbec, jehož kmen dal za vznik výrazům pro víno ve většině evropských jazyků: oinos, vinum, vin, vino, vinho, wijn, Wein, wino, víno atd.

Víno je součástí gruzínského kulturního dědictví, které má své řádné místo vedle tradiční architektury, poezie a písní a je neodlučně spojováno s obřady, svátky a především s náboženskými rituály pravoslavné křesťanské víry, která v zemi převládá. Víno však bylo středem pozornosti i během pohanských ceremonií a obyčejů v době předkřesťanské. Legenda praví, že svatá Nino, která na území Gruzie přišla z Kappadokie ve 4. století, aby zde šířila křesťanskou víru, při kázáních používala kříž z réví upevněný svými vlastními vlasy, který je dodnes symbolem gruzínského křesťanství. Tradice pravoslavné víry je zde od této doby nepřerušena a hrozny révy vinné se staly součástí dekorací církevních staveb a náboženských ikon.

Výuka o vinařství v Gruzii probíhala již v 8. a 9. století na četných školách a akademiích, kde vinohradnictví a vinařství byly hlavními předměty. Gruzínské oslavy jsou často přirovnávány k „akademiím učení". Tato tradice má údajně svůj původ v opatství Ichalto, kde kazatel představoval různá témata formou proslovu s přípitkem. Dodnes v Gruzii hraje konzumace vína během stolování významnou roli. Víno je především určeno jako prostředek k diskuzi o hlubších otázkách života, především o Bohu, o předcích, o lásce a kráse, o ženách a dětech, o zdraví a šťastné budoucnosti. Gruzínská pohostinnost je legendární a lidé se tu rádi a hojně oddávají jídlu a pití. Platí zde staré přísloví: "Bůh nám přivedl hosty" a slavnostní tabule a stoly hostitelů se doslova prohýbají, jak jsou přeplněné pestrobarevnými pokrmy ze zeleniny, sýra, masa a pečiva, které jsou neustále doplňovány a kde samozřejmě nechybí víno. Stolování je velmi šťastnou a veselou událostí, které vede tzv. tamada neboli mistr přípitků, bez něhož se neobejde žádná hostina. Jeho proslovy jsou často prokládány zpěvy starověkých písní za doprovodu louten, dud a podobných nástrojů. Gruzínské zpěvy a lidové písně tvoří nejrozsáhlejší kolekci tradiční sborové hudby na světě, která je stará přes 2000 let.

Vinařství tvořilo podstatu gruzínské ekonomie po celá staletí. Během dlouhé historie gruzínského národa nabyla réva vinná, která se pěstuje téměř po celé zemi, kultovního významu. Je symbolem znovuzrození, života, zdraví a hojnosti. Vinařství v Gruzii představuje více než jen oslavy a slavnosti; je vyjádřením identity a pouta jedinců k půdě. Stručně řečeno, lásku k vínu a hroznům révy vinné lze nalézt v krvi, srdci a duši každého opravdového Gruzínce.

Víno se tradičně kvasilo v nádobách podobným amforám - kvevri, tvarem poněkud připomínající španělské tinajas z oblastí La Mancha a Valdepeñas. Tyto obrovské hliněné nádoby zevnitř napuštěné včelím voskem se naplní rozmačkanými hrozny (včetně slupek, třapin a peciček), které byly předem šlapány nástroji danými člověku přírodou za tímto účelem... Poté se vše uzavře zátkou a zakope vertikálně do země, kde víno po dobu několika měsíců samovolně kvasí, odbourává a zraje. V dávných dobách byly tyto hliněné nádoby na víno pojmenovány podle jejich tvaru a účelu k použití. V Gruzii se podle různých tvarů a velikostí nazývají kromě kvevri také kvibari, kotso, chalani, dergi, lagvni, lagvnari... v Imeretii také čuri.

Ačkoliv se klimatické podmínky značně liší od regionu k regionu, co se vinohradnictví a vinařství týče, Gruzie je země požehnaná. Léta jsou teplá a zimy mírné, bez mrazů. Mírné podnebí a vlhký vzduch vanoucí od Černého moře skýtají ty nejlepší podmínky pro pěstování révy vinné. Extrémní počasí, jaké známe ve střední Evropě, je výjimkou. Hojnost přírodních pramenů a vodních toků přivádí z hor vodu, která je bohatá na minerální látky a v zelených údolích na úpatí Kavkazu existuje úžasně bohatá a různorodá flora včetně stromů a popínavých rostlin, které se nevyskytují nikde jinde na světě.

V Gruzii existuje 540 různých odrůd révy vinné, z nichž 38 je povolených k výrobě vína ke komerčním účelům. Kromě všudypřítomných mezinárodních kultivarů jako jsou např. Chardonnay, Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah... jmenujme alespoň ty nejznámější: Rkatsiteli, Mtsvane, Kisi pro výrobu bílých vín a Saperavi, jenž dává vysoce kvalitní vína pro výrobu červených vín, jak odrůdových, tak v scelení s ostatními.

Největší vinařskou oblastí o rozloze 32 tisíc hektarů je Kachetie (Kakheti), které dominuje majestátné pohoří Kavkazu ve východní části Gruzie. Na tomto nesušším území se nachází dvě třetiny gruzínských vinic, jejichž koncentrace je největší v okolí měst Tsinandali a Telavi. Kachetie se dále dělí na tři makrozóny a více než 25 mikroregionů. Nejvýznamnějšími kultivary jsou Saperavi a Cabernet Sauvignon pro červená vína a Rkatsiteli pro vína bílá.

Vinařská oblast Kartli (okolo 2,5 tisíce hektarů), od jejíhož názvu je odvozen název země v gruzínštině - Sakartvelo, se nachází v srdci země a je zdrojem hroznů pro 15 % vína celkové produkce. Pěstují se zde nejen bílé odrůdy Mtsvane, Aligoté a Chardonnay, ale také Pinot Noir pro výrobu sektů a brandy z vinic obklopujících hlavní město Tbilisi, ve kterém sídlí nejstarší gruzínská vinařství Bagrationi (výrobce šumivých vína vyrobených tradiční metodou, zal. 1882) a Saradžišvili (legendární výrobce brandy, zal. 1884), a to dokonce na stejné hlavní třídě - David Saradžišvili Avenue.

Západně od Kartli se rozkládá region Imeretie (přibližně 9 tisíc hektarů), který je opravdovým gastronomickým rájem a středem vyhlášené gruzínské pohostinnosti. Hlavní město této vinařské oblasti Kutaisi bylo v 19. století národním centrem vína. Pěstují se zde především domorodé odrůdy Tsitska, Tsolikouri a Krakhuna pro výrobu bílých vín a Aladasturi, Mgaloblišvili a Otskhanuri Sapere pro vína červená.

Dalšími regiony jsou Gurie a Samegrelo (Mingrelie), které jsou pravděpodobně nejarchaičtější co se vinohradnictví a vinařství týče v celé Gruzii. Ještě v 19. století bylo tradiční vedení révy na stromech a novou éru vinařství zde po roce 1820 započali dva cizinci - Skot Jacob Marr a Francouz Achille Murat. Nejznámější historická vína jsou Čchaveri (Guria) a Ojaleši (Samegrelo).

Na severu země leží vinařská oblast Rača-Lečchumi, kde hrozny z odrůdy Alexandreuili dávají přírodně sladká vína jako je např. Chvančkara. Sladká vína převládají rovněž v subtropické zóně na východním pobřeží Černého moře, kde se nachází historické vinařské oblasti Abcházie (Abkhazeti) a Adžárie (Achara) na samém západě, kde vinařství v současné době prožívá znovuzrození.

Některé prameny uvádějí celkovou rozlohu vinic Gruzie mezi 120-150 tisíci hektarů, v jiných je zmiňováno méně než 100 tisíc. Jisté je, že v dobách bývalého Sovětského svazu byla rozloha vinic vzhledem k tržní poptávce poměrně konstantní. Po pádu komunismu a z důvodů nedostatku finančních prostředků zaznamenaly plochy vinic postupný pokles. Současný oficiální odhad činí nějakých 45 tisíc hektarů.

Export byl tradičně stále směřován k bývalým zemím SSSR a představoval závratných 50 %. Stejně jako Moldavsko, i Gruzii v roce 2006 postihlo embargo uvalené Kremlem, které znamenalo zákaz veškerého dovozu vín na ruský trh a přetrvává dodnes. Mnohé vinařské podniky zkrachovaly nebo musely zastavit produkci. Gruzínské vinařství to však nezničilo, naopak se tím postavilo na vlastní nohy. Skončila tak éra vývozu podřadných vín sladké chuti vyhovujících ruskému vkusu a gruzínské vinařství se začalo zaměřovat na západní trhy. Byla založena agentura na podporu prodeje vín a marketingu - National Wine Agency, která spadá pod Ministerstvo zemědělství a jejíž mladý dynamický tým si dal za úkol kompletně přepracovat image gruzínského vinařství a představit je zahraničním trhům. Potenciál je obrovský, neboť obchodníci s vínem po celém světě neustále hledají nové produkty pro své zákazníky, které již začal nudit mainstream přicházející z Chile nebo Austrálie. Navíc má Gruzie v rukávě ještě další trumf. Stále více konzumentů vyhledává autentická či rustikální vína a vína vyrobená bez zbytečného zásahu chemie, se šetrným přístupem k přírodě, biovína nebo dokonce biodynamická vína. A gruzínská vína, která pochází z tradičních hliněných nádob kvevri jsou tou pomyslnou třešničkou na dortu. Vína, komplexní, koncentrovaná a především přírodní, která nenajdete nikde jinde na světě. Tož gaumardžos (na zdraví)!