O Víně

O pěstování révy vinné je mezi zahrádkáři velký zájem. Málokteré ovoce je tak je úrodné a pěknému hroznu může jen stěží konkurovat plod jiný. Z žádného jiného ovoce nemáme tolik radosti, když se zadaří. Přesto révu v mnoha zahrádkách nevidíme, a když, často není co závidět. Přitom pro pěkně obrostlou pergolu obtěžkanou úrodou, stojící na vlastní zahradě, jsou mnozí ochotni vynaložit mnoho úsilí i peněz. Jen těch zkušeností jak to zařídit není. Takže, když jsem dostal pozvání na školení OOI ČSZ (oblastních odborných instruktorů Českého svazu zahrádkářů) zaměřené na pěstování révy vinné, dlouho jsem neváhal a přislíbil, že přijedu.

Šlo o školení rovnou třídenní, konalo se od pátku 24.8 do neděle 26.8.2012 v budově Zahradnické fakulty v Lednici, takže i příprava byla malinko vydatnější než obvykle a včetně oběda v Podivíně jsme se s kamarádem maličko zdrželi. Přijeli jsme dost na čas, učebna už byla zaplněná asi tak osmdesátkou velebných kmetů, povětšinou věru stříbrovlasých. No ale postíhali jsme vše, včetně ubytování, přišel jsem jen o kousek zahájení. Zahajoval Ing. Jan Hinterholzinger, Csc., předseda ČZS a hned poté následovala první přednáška.

Ing. Pavel Pavloušek, Ph. D. přednášel o základních činnostech při pěstování révy, se zaměřením na malopěstitele z okrajových oblastí. Hezký a klasický byl příklad vzrostlého a bohatě plodícího keře chrupky, pnoucího se po domě někde v nevinařském kraji a přitom o 25 m dál, ve volné půdě, z celé řady odrůd přežil jen jeden keřík, samozřejmě odrůdy Krystal. Zajímavá byla i zmínka o nové knize Pěstování révy vinné, ze které lze čerpat nové poznatky, přesto že je určena spíše velkým vinařům. I když to byla tak trošku reklama, protože ji napsal sám Pavel Pavloušek, špatná asi nebude, když byla oceněna cenou „Prix de l´OIV 2012" Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno (OIV) se sídlem v Paříži v kategorii „Viticulture" pro rok 2012.

Po krátké přestávce vedl přenášku o zkušenostech malopěstitelů révy vinné Ing. Pavel Fučík, vinař a profesí šlechtitel obilí, který si na důchod vysadil vinohrad s novými rezistentními odrůdami. Kromě zkušeností se zakládáním vinohradu, sázením a zapěstováním tvaru představil i pěstované odrůdy a než odjel domů, zanechal i vzorky z nich vyrobeného vína.

Po večeři jsme dostali degustační archy a vyzkoušeli si degustaci stolních hroznů ze školního vinohradu. Po řadě šly Chrupka bílá a červená, Panonia Kincse, Krystal, Prim, Pleven Ustojčivij (V25-20), Jolanka, Vostorg, Muromec, Nero, Alden, Augustovskij. Pak padlo trochu neplánované rozhodnutí provést degustaci i hroznů přivezených účastníky školení, takže, přesně tak jak jsem předpokládal, byly snědeny dříve, než je mohl někdo odborně změřit, zvážit, rozpitvat, posoudit bezsemenost, konzistenci dužiny, chuť a ostatní vlastnosti bobule. Ještě že jsem prosadil, abychom je nafotili už o přestávce, protože jinak by po nich nezůstalo vůbec nic! Já dokonce ani degustační poznámky nemám, protože jako nejmladší jsem pomáhal pořadatelům roznášet vzorky sedícím a mnou přivezené hrozny, jsem si musel i představit. Ani požádat někoho o zápisky nemělo cenu, protože za prvé se to malinko zvrhlo v docela zábavnou show a většina se víc bavila, než zapisovala a za druhé se ukázala nevýhoda hroznů s velkou bobulí. Když nemáte nožík, abyste mohli bobule překrojit, i z docela velkého hroznu nepodělíte všechny. I když jsem nosil a byl přímo u zdroje, ani já jsem neochutnal všechny odrůdy, natož někteří sedící. Takže si prohlédněte fotky v galerii, víc se nedozvíte.

Takže když jsme všem zaplácali ruce sladkou šťávou a ústa exotickými chutěmi málo známých kříženců, přišel opět čas pro seriozní degustační činnost. Pracovníci školy přinesli láhve, rozdali sklenky a Ing. Michal Kumšta vedl řízenou degustaci vín z interspecifických odrůd, vyrobených v Ústavu vinařství a vinohradnictví, do které zařadil tři vína Ing. Pavla Fučíka. To už jsem si dělal poznámky, takže se s Vámi podělím. Asi si všimnete, že ke konci jsou nějak stručnější, čas kolem osmé večer a ještě s vínem, koncentraci příliš nepřeje. Nicméně nemohl jsem si nevšimnout, že vína byla pěkná, v chuti čistá, dokonce i jakýsi společný charakter měla, nejspíše jak rukopis sklepmistra, tak i vliv vinice. Z výkladu jsme se dozvěděli, že vína byla kvašena v chladu a tedy jejich chuť ovlivňují nejvíce sekundárních tóny.

Malverina 2011 cukernatost při sběru 22 ° NM. Milerkový typ vína, nijak výrazné, příjemné, lehce nasládlé, závan banánu a broskve. Z výkladu jsme se dozvěděli, že Malverina trochu doplácí na to, že nemá nijak výrazný charakter.

Hibernal 2011. Pěkná vůně, dobrá chuť, lehce nasládlé. Pěkný zástupce tohoto vína.

Solaris 2011 Fučíkovic sklípek, cukernatost při sběru (24.8) 22 ° NM. Od jara se posunul opět o kus dál, zmizel tón Sauvignonu (přitom Pavel Fučík Sauvignon vůbec nemá, i kvasinky používá chladnomilné, neutrální), ubylo i specifické chuti, která vinařům připomínala nejvíce odrůdu Noah, víno vyzrálo, objevila se lehká máslovost, v chuti zůstává hodně ovoce. Na to abych zjistil jakého, mi nezbylo vína ani času.

Göcseji zamatos 2011 Maďarské názvy odrůd nechtějí nemaďaři používat, proto je šlechtitelé sami přejmenovávají, tato dostala nový název Rita. Je to sestra známější odrůdy Medina. Padlo přirovnání, že jde o takový maďarský Hibernal. Víno mělo pěknou muškátovou vůni i docela slušnou chuť.

Cuvé Rosé 2011 jde o směs vyrobenou výlučně z odrůd z křížení Merlan x Fratava, které na páté řadě šlechtitelské vinice v Mikulově dalo hned několik velmi kvalitních elit, ze kterých už některé byly uznány za odrůdu. Jejich šlechtitelské označení proto začíná vždy MI 5. Například MI 5-106 je Laurot. Všechny jsou poměrně pozdní, v našich podmínkách dozrávají maximálně do kvality pozdního sběru. Nectností je menší množství tříslovin a proto se barvivo nesráží v komplexu na dně lahve, ale pokryje láhev vrstvičkou barviva zevnitř. Nedostatkem je i určitý deficit střední chuti ve víně, ale to je znak pro interspecifické odrůdy dost běžný.

Pro poznámky jsem si nestačil zapsat nic o víně, ale chutnalo mi, když byla možnost nákupu, celkem vážně jsem o něm uvažoval.

Kofranka 2011 (MI 5-76) měla silnou černočervenou barvu a vůni zdravých slupek, plovoucích na kvasícím rmutu. Mě připadla plná tříslovin, ale měkkých, příjemných. V dochuti jsem cítil závan ostružin a ještě něčeho, ale nepoznal jsem čeho, ale bavilo mne to a dráždilo. Víno není extra dlouhé, ale je pěkné.

Laurot 2011 (MI 5-106) Pěkná vůně i chuť, mé znavené smysly zachytily nějaký lehce parfémový tón.

MI 5-70 2011. Tato elita nedostala jméno, zřejmě nebude mít využití komerční, pouze šlechtitelské. Z elit řádku MI 5 sice dává víno nejpodobnější odrůdám čistě evropským. Na druhou stranu, zaostává odolností, i když proti evropským odrůdám si stejně vystačí s polovinou postřiků. Dává i více kyselin a cukru, na toto víno byla sklizena s cukernatostí 25 ° NM. Je i schopná delšího zrání, což jako toto mladé víno ukázala temnou nahořklou chutí, která si delší zrání přímo žádá.

Cabernet cortis 2011 Fučíkovic sklípek, cukernatost při sběru 24 ° NM. Od jara trochu dozrál, a i když mezitím stihl získat titul šampióna na místních výstavách Moravě i na Slovensku, nepřekvapil celkem neutrální vůní, solidní chutí plnou ovoce.

Cabernet jura 2011 (čteme [kabernet žira]) Fučíkovic sklípek, cukernatost při sběru 24 ° NM. Vedoucí degustace se s ním setkal poprvé a evidentně byl zaskočen zbytkem parfémové vůně, která od jara bohužel vyprchala skoro všechna. Vůně tedy nebyla úplně harmonická a nebudila úplně důvěru, pan Kumšta dlouho odvětrával a pak až se napil, překvapen, pochválil pěkné, lehké vínko. Já jsem si udělal poznámku: "Ne úplně skvělá vůně, ale dost dobrá chuť!" Co Cabernet Jura za půl roku ztratil na vůni, získal na chuti. Budeme potřebovat více zkušeností, na to, abychom věděli kdy ho pít.

MI 5-70 2009 Na závěr degustace jsme se vrátili k té nepojmenované elitě, jen ke staršímu ročníku. V poznámkách mám: "Solidní vůně, dobrá chuť, vyšší kyselina, ostružina." Další dva roky v archívu by vínu neuškodily, snad to přenese na svoje potomky.

Asi jsem si měl udělat poznámek víc, ale přišel Ondra Korpás mladší, který měl přednášet v sobotu. Protože nás viděl loni, kdy jsme se k nim vnutili na návštěvu, a asi nikoho jiného neznal, tak si přisednul k nám. Ani už nevím, o čem všem jsme mluvili, za chvíli se okolo nás utvořila skupinka a každý mluvil o něčem jiném, ti co si koupili některé z degustovaných vín, je dali v plen a pak jsme degustovali i ze zásob školy a krátce po desáté jsme opustili učebnu a šli spát.

Druhý den ráno, hned po snídani všichni povinně vyplňovali cestovní příkazy, aby si mohli nechat proplatit cestu, nás se to naštěstí netýkalo. Potom následoval blok přednášek zahrádkářů - pěstitelů révy vinné, na téma "Stolní odrůdy révy vinné pro zahrádkáře a zkušenosti s jejich pěstováním v okrajových oblastech". Jako první vystoupil známý zahrádkář Ing. Jan Kratochvíl z Plzně, který jako zajímavý způsob zmínil i pergolu, shora krytou polykarbonátem nebo jiným vhodným materiálem, kde je réva vlastně v polovičním skleníku a dobře se jí daří. Jaroslav Matejsek z Vršovky okres Náchod, pokračoval ve stejném duchu, stejně jako předchozí řečník zmínil potřebu chránit dozrávající hrozny před ptáky a hmyzem sáčky ze záclonoviny. Po přestávce pokračoval Miloš Ondrák z Vysočiny se způsoby pěstování v nevinařských oblastech a nejranějšími odrůdami. Neřekl nic, co bych už dříve neznal, ale téma je to zajímavé a nosné, zkusím se mu věnovat v nějakém dalším článku. Ing. Ivo Kotrle z Hané k dříve představeným odrůdám přidal své zkušenosti a protože má podmínky i pro odrůdy další, představil i ty.

Po další přestávce mluvil Ing. Ondrej Korpás Ph. D. (syn známého šlechtitele). Měl nás seznámit s vhodnými stolními odrůdami révy vinné pro zahrádkáře, ale mluvil hlavně o směrech probíhajícího šlechtění, samozřejmě také o tom, jak probíhá jeho program zaměřený na šlechtění bezsemenných odrůd, který začal už za studií v Lednici a pokračuje v něm na Slovensku. Byl až velmi optimistický, na druhou stranu, první výsledky už má a pěkné. Mnozí zahrádkáři, kteří o jeho práci slyšeli poprvé, v dost odborné přednášce občas tak trochu ztráceli nit.

Po obědě jsme přešli do genové vinice Zahradnické fakulty, kde si nás rozdělili do dvou skupin Ing. Martin Sedláček a Ing. Pavel Pavloušek, Ph. D. a začali jsme pod odborným dohledem prohlídku. Samozřejmě nás dlouho neuhlídali a začalo šmejdění, ze kterého mi zůstala spousta fotek, pod článkem si můžete některé z nich prohlédnout. Řádně uťapkáni jsme se vrátili až na večeři. Po ní jsme vyrazili relaxovat do města, já jsem naskočil na autobus a odjel do sousedních Bavor, kde měli hody a hodovou zábavu. Na zábavě bylo živo, chasa v krojích a Ištvánci hráli věru dobře. Že prodávali jen jeden druh vína a to veltlín z Rakvic, mne nepřekvapilo, rychle jsem si našel vinný šenk v Dietrichsteinském dvoře, popíjel jejich vína (doporučuji!) a z koutku pozoroval, jak ten život klokotá. Však nejsem tam domácí, neznám jejich zvyky a tak jsem se snažil, abych se do něčeho nepřipletl a věnoval se vínům. Byla dobrá, a i když jsem si nechal nalévat jen po jednom deci, bylo jich tolik, že jsem málem nestihl ochutnat burčák. Ale i ten mi chutnal a po třetí jsem už byl v posteli.

Ráno vedl přednášku "Výroba vín u malovinařů" Ing. Mojmír Bartoň Ph. D., ale moc z ní nevím. Somelierství a základy podávání vína, které přednášel Ing. Karel Prokeš, mistr České republiky v sabráži, mne bavilo víc, ale hlavně proto, že opravdu málo čeho dělám ještě méně, než nalévat víno jiným. Stejně jsme museli vyrazit o pár minut dřív, abychom stihli nějaké organizační věci a hlavně poslat vzorky vín, abyste je mohli pohanět na výstavě. Já se vrátil zpět do Bulhar, kde v rámci hodového veselí pořádal Národopisný soubor Hrozének VIII. Hodovou výstavu vín v obci Buhary. Stojedenáct vzorků bylo k dispozici za lístečky a tak mi přišlo vhod, že jsem se tam setkal se známými, kteří měli situaci dobře zmáklou, jeden vzorek jsme si rozdělili na tři, takže jsme degustovali tak rychle, že ani na poznámky času nezbylo a brzo jsme měli proběhlou většinu vzorků. Za zmínku stojí, že vína Aleše Vallucha, Fuzgrunty a Milana Pavelky z Milovic si rozdělila šampióny, spolu s firmou Moravčíkova vína z Horních Věstonic neměla slabé vzorky a tvořila významnou část koštu. Navíc s panem Pavelkou jsem se potkal letos už potřetí, pokaždé v jiné vesnici. Doprovodnou akcí bylo vystoupení Hrozénku a děti se fakt snažili a šlo jim to.

No asi tušíte, že za tak dlouhý a nabitý víkend se musí něco pokazit, byl to návrat. Tak díky ČD za to EC!

P.S.: Pokud se dostanete do Dietrichsteinského dvora, podívejte se na okně po brožurce jménem Poudačky strýca - jejda, teď už nevím kterého. A pokud se tam nedostanete, nějaké fotky najdete i pod tímto odkazem.