O Víně

Paříž... snad nemá cenu ani komentovat, protože je fantastická, skvělá, úžasná, dalších přívlastků je nespočet a vůbec jsem do města, ale i celé Francie zakoukaný od prvních lekcí francouzštiny kdysi dávno u profesora Maštery na gymnáziu ve Znojmě. Jistě najdu mezi čtenáři řadu podobných fandů, jako jsem já. V městě nad Seinou je stále něco k objevování, něco nového, i když je to třeba stará a pro mnohé známá záležitost. Něco podobného se stalo před několika dny i nám. S prvním červencovým dnem dovolené jsme opět vyjeli s manželkou na týden do Paříže nasávat skvělou romantickou a neopakovatelnou atmosféru uliček, památek, ale i rušného života a procházet se jenom tak... Samozřejmě, že nechybělo ani ochutnávání vín v kouzelných kavárničkách a koukání na život v ulici. Při jednom takovém příjemném popíjení dobrého červeného moku v Les Patos na „Place de la Sorbonne" jsem se dozvěděl, že na Montmartru je prý jediná vinice v Paříži. Přiznám se, že jsem to nevěděl a okamžitě pocítil nutkání ji vyhledat. Nebylo to nijak zvláště těžké, ale nechápu, jak jsem mohl vinici při dřívějších návštěvách přehlédnout. Asi dva tisíce hlav révy je vysázeno na stráni obklopené stromy a domy nad malou křižovatkou dvou uliček „Rue Saint Vincent" a „Rue des Saules", naproti dříve (ale i nyní) velice proslulému starému kabaretu „Au Lapin Agile". Do tohoto malého kabaretu s oblibou chodili známí umělci jako například Apollinaire, Picasso, Utrillo, Verlain nebo Modiglini a samozřejmě mnoho dalších. Vinice ležící přes ulici na stráni snad dvě či tři desítky metrů od „Čiperného zajíce" jehož historie je rovněž pohnutá a zajímavá, ale to by bylo na jiné povídání, má rozlohu asi 2038 čtverečných metrů a je osázena různými odrůdami.

Ovšem historii má toto místo úctyhodnou a trochu pikantní, jinak by to snad v Paříži nebylo ani možné. Kopec Montmartre byl v 16. století osídlený vesnicí ležící za hranicí města a jeho obyvatelé se mimo jiné živili pěstování révy na okolních stráních nejvyššího kopce dnešní Paříže. Většinu vína prý prodávali mimo Montmartre a jen malá část zůstávala pro místní spotřebu. Na místě, kde je dnešní vinice stála v17. století proslulá hospoda či tančírna „Le Parc de la Belle Gabrielle". Pojmenování hostince „Park u krásné Gabriely" vzniklo podle švarné obyvatelky současně vlastníka sousedního domu Gabrielle d´Estrées, jedné z milenek krále Jindřicha IV. O mnoho, mnoho let později zde byla jenom ruina hostince a dlouhá, dlouhá desetiletí jenom zarostlé prázdné místo navštěvované jenom zloději, tuláky a různými individui. Montmartre se postupně začlenil a stal součástí Paříže a radní města na naléhání spolku „Le Vieux Montmartre" (Starý Montmartre) v roce 1933 nechali upravit zanedbané místo a založili vinici „Clos Montmartre". Celá vinice je obehnána kamennou zídkou, na ní postaveným zeleným plotem s bránou v horní její části. Tam visí sluncem vybělený málo čitelný list s celou historií vinice a kabaretu s upozorněním, že vinice není běžně přístupná veřejnosti, pouze v době festivalu, který pořádá každý podzim od roku 1997 pařížská radnice ve spolupráci s radnicí 18. obvodu, kam tato čtvrť spadá. Hrozny se sbírají samozřejmě ručně za účasti mnoha diváků, potom se lisují ve sklepeních radnice 18. obvodu. No a potom v říjnu proběhne slavnost za účast vinařských spolků. Bohužel toto víno v množství asi 1500 lahví je neprodejné a pro normálního vínomilce nedosažitelné, protože se draží v aukci a výtěžek jde na nějaké sociální účely. Cena za lahev vína bývá doslova astronomická, a jak jsem později slyšel, kvalitou prý naprosto neodpovídající. Už od 17. století prý koluje jakési pořekadlo o vínech z Montmartru asi v tom smyslu: „Víno z Montmartru je jako moč po čtvrtém pivu". No nevím, ale degustační touha se nějak vytrácí. Je to ale opravdová raritní záležitost a peníze jsou alespoň věnovány dobrým směrem. Vinici jsme obešli z obou stran výše jmenovaných uliček a udělali alespoň několik snímků přes zelený nepříliš vzhledný plot. I když jsem uvnitř uviděl několik lidí, brána byla zavřená, nikdo nereagoval na moje volání. Pokud tedy pojede někdo do Paříže, je to myslím docela zajímavý tip pro milovníka vín. No a potom po malé procházce není problém si sednout do některé z nespočetných kouzelných vinárniček či kavárniček v okolí kam chodili slavní malíři, umělci, nebo třeba přímo na Place du Tertre, oželet nemožnost ochutnat víno z této jediné vinice v Paříži a „spokojit se alespoň" s nabídkou mnoha desítek skvělých francouzských vín různých oblastí, ročníků i ceny... A vychutnávat úžasnou a neopakovatelnou atmosféru Montmartru. A tak tedy: „Á votre santé!"