Akce "Pinot 2005" (Group B)
Pražský kroužek pinotmanů, tj. lidí, kteří nelitují nákladů ani času (no, popravdě, někdy zpětně trochu litují) v honbě za hledáním nejlepšího zdejšího pinotu noir, se v matematicky líbivém termínu 20.10.2010 sešel v našem bytě k rituálnímu prochutnání toho lepšího z ročníku 2005.
Archivních vzorků z tohoto ročníku se sešlo tolik, že nebylo myslitelné je ochutnat všechny. Proto jsme v lednu rozhodli, že vzorky, o kterých se dá předpokládat, že byly dělané s veškerou precizností na dlouhodobé zrání, ochutnáme později, na podzim 2010, a ten zbytek, o kterém si část pinotmanů myslí, že měla být už dávno vypitá, se zdegustovala už v lednu - psali jsme o tom zde a zde. Evidenci a sběr vzorků mám na triku já a musím sebekriticky konstatovat, že přes veškeré úsilí v tom byl opět zmatek, některé lahve se nečekaně vynořily, jiné dlouze hledaly, dokonce se některé ani nedohledaly. Zejména po lahvi Reistenu 2005 se slehla zem, což mne docela mrzí. Na druhou stranu se některé lahve nechaly přechutnat jak v lednu, tak v říjnu a porovnat si dojmy s větším odstupem. Třeba u Tanzbergu jsem si dojem významně napravil.
Všechny lahve byly hodinu před degustací otevřeny, zabaleny do černých igelitových pytlů, promíchány a označeny piktogramy. Do degustačních archů si přítomní zapisovali dle piktogramů, ve vší tichosti, nebylo dovoleno se navzájem ovlivňovat citově zabarvenými výkřiky či úšklebky. Odmaskování proběhlo v samém závěru. Ložnici, odkud jsem vína k rozlévání nosil, se mi nepodařilo vytemperovat níže než na sedmnáct stupňů Celsia. Mně, který jsem degustoval z Riedel Sommelier Burgundy Grand Cru (tedy sklenkou spíš analytickou než milosrdnou), přišla tato teplota ideální, ale objevily se i poznámky, že to bylo moc teplé. Udržet v ložnici sedmnáct stupňů po vícero dnů nebylo možné, takže nedopité lahve jsem pil další večery v pokojové teplotě 22 °C - to už rozbíjelo harmonii těch vzorků, kde trpkost a kyselina v sedmnácti krásně ladily.
Co se týče „balení" těchto prestižních vín, jejichž ceny nezřídka stoupaly ve stovkách korun vysoko přes hranici, kterou je ochoten „běžný spotřebitel" za víno zaplatit, ba někde i přes tisíc korun, tak nejtlustostěnnější těžké lahve mělo LIVI, Tanzberg, Springeři. Vinselektův Pinot Premier se snažil budit dojem luxusu balením v papírové krabici, na kterou jsme zvyklí spíš u premiové whisky. Trochu to ovšem sráží chyba na etiketě, o které jsem psal zde. Korky vesměs kvality lepší standard, vybočoval jen Vinselekt Premium nezvyklou kombinací plátek-masivní jednokusový korek-plátek a na opačném pólu kvality Krásná hora s korkem plastovým. Tanzberg, Plešingr a Springer Pavel tradičně záklopky v přepychové úpravě evokující cín, i když cín to asi přeci jen nebude, jak jsem to tak pokusně žíhal nad plamenem. Plešingr měl pěknou visačku s detailním popisem odrůdy i terroiru. Poměr pinotů noir k rulandským modrým byl 8:7.
Popisuji níže vzorky v logickém pořadí dle podoblastí, nikoliv v pořadí, v jakém jsme je chutnali my. Přijde mi to pro čtenáře přehlednější - stejně ten adrenalin hádání původu není dost dobře sdělitelný a letos jsem ani neměl dobrý odhad, správně jsem tipnul jen Marcinčáka - což vzhledem k jeho výrazně nepinotovému odstínu barvy není žádné umění, a Tanzberg, ale tam mi možná napovědělo atypicky silnostěnné hrdlo lahve.
Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice nad Labem, Hoštka, Labské vinice pozdní sběr - odstín pinotový, hustota barvy střední, vůně zprvu výrazně zelená ale zároveň i přezrále koncentrovaná, obdobně i v chuti, jako bych pil cuvée z podtržených a přezrálých hroznů. V dalších dnech a vyšší teplotě dominuje spíš ta zelenost a jednoduchost. ***(*)
Vinařství v Troji, Praha - Troja, Salabka, výběr z hroznů, barrique - tenhle vzorek se pil jako druhý v pořadí a osobně jsem ho nakonec ocenil jako nejlepší ten večer. Už barva byla... sebevědomá, ani světlá ani temná, ani oranžově teplá. Dost ušlechtilá vůně, která mne okamžitě uhranula. Rozvířila vzpomínky na burgundské zídky a večerní popíjení pinotů v leže ve spacáku v kempu v Meursaultu. Chuť zdánlivě na první dotek sladší, ale rozvine brzy i všechny ostatní aspekty včetně kyseliny i natrpklosti, které k dokonalému pinotu v harmonickém sladění nezbytně patří. Toto je bezchybný koncert, až těžko uvěřit, že hrozny vyrostly vzdušnou čarou pár kilometrů od místa, kde bydlím. Převahu si víno drží ještě dva dny, byť vyšší teplotou trpkost vystupuje více. *****
Dobrá Vinice, Velké Bílovice, Přední hora, výběr z hroznů - trochu světlejší odstín, nádherná košatá pinotová vůně, svůdně komplexní. Chuť střízlivější, kompaktní, ale složitá. Ona kompaktnost téměř nedává prostor zkoumat jednotlivé aspekty chuti, člověk vnímá celek, nemá potřebu analyzovat. ***** V dalších dnech víno chutnané ve vyšší teplotě působí třešňově, do třešní chrupek ve vůni, do kompotu v chuti. Dominuje decentní nasládlost. ****
Plešingr, Velké Pavlovice, Staré hory - Francle, výběr z hroznů - světlejší ale ne teplá barva, silnější marmeládová vůně až chvílemi vyvolávající ne úplně přirozené asociace jako granulovaný ochucený jahodo-mléčný nápoj. Chuti pěkné, hustší, sympaticky natrpklejší. Bodoval jsem v tomto případě zvlášť vůni i chuť: vůně ***(*), chuť *****. Třetí den i vůně získává na vážnosti, čtvrtý den zaujme karamelově-bonbonierovým projevem ve vůni - toto víno by se v archivu ještě dokázalo vyvíjet k lepšímu.
ŠSV Velké Pavlovice, Velké Pavlovice, Nadzahrady, výběr z hroznů - barva podobná jako u Plešingra, vůně se napřed nedostavila žádná, až po minutě se mícháním začaly uvolňovat známé vůně siláže, teletníku, nic odporného, jen vesnicky útulného. Chuť relativně jednoduchá, ale celkem fajn. ***(*) V dalších dnech silážová vůně neustupovala, jen chuť získala na určité složitosti, chuťově nejblíže černé čokoládě, přesto vyšší teplota nějaké příjemné harmonii moc nenahrávala.
Springer Pavel, Bořetice, Čtvrtě, výběr z hroznů, barrique - světlejší pinotový odstín. Dráždivá vůně směrem do škváry, antuky, pálené hlíny. S takovou se člověk setká u vyzrálých špičkových červených vín. Chuť trochu strohá, kompaktnější se sytým závěrem a správně odměřeným množstvím kyseliny. ****(*) V dalších dnech už poněkud unavenější.
Stapleton-Springer, Bořetice, Trkmanska, pozdní sběr, barrique (verze později lahvovaná - 2009, bez etikety) - barva podobná Dobré Vinici. Voní čpavě a velmi originálně, nejindividualističtější v tom dobrém slova smyslu, přitom ale pinot, jako když vyšije, jen má v sobě cosi navíc. V chuti lze rozeznat jistou připálenost a karamel z vypálených dubových sudů. ***** Tento vzorek byl lákavý i pro ostatní a vypil se ještě ten večer, ale i tak bych odhadoval, že rozhodně nebyl na konci svých sil a v archivu by se vyvíjel zajímavě ještě dlouho.
Vinselekt, Rakvice, Trkmansko, „Premier", výběr z hroznů - víno, které už si stihlo vytvořit legendy. V říjnovém Vinařském obzoru toto víno ve slepé degustaci obstálo mezi víny, kterým Robert Parker dal nad devadesát bodů, prý zvítězilo v jakési VIP slepé degustaci typu „doneste nejlepší pinot, jaký seženete" mezi burgundskými Grand Cru. Na toto víno jsem byl tedy obzvlášť zvědavý. Světlejší, teplejší, jásavější odstín barvy. Ve vůni v mé sklence dominují tóny mléčných karamel. Chuť slušná, i když v porovnání s předchozím vzorkem ze Salabky přeci jen jednodušší. Ale ten kýžený aspekt natrpklosti tam je v tom mistrně odměřeném množství. Karamela později odvane, pak je to regulérní dobře udělaný pinot, na druhou stranu v něm marně hledám cosi osobitějšího navíc. ****(*)
Vinselekt, Novosedly, Růžová hora, „Palaviense" pozdní sběr - sebevědomá barva, ani moc světlá ani teplá. Nádherná složitá typická vůně. Chuť též impozantní, nikoliv snad královsky majestátní spíš intelektuálsky sofistikovaná, s hřejivým a lízátkově nasládlým závěrem. Velmi dlouhé, plné, ale nikoliv přehnaně, trpkost a kyselina tam jsou ale jsou tak perfektně zakomponované, že si je neuvědomujeme, zaujati celkem. Přechutnával jsem znovu po odmaskování, bál jsem se, že nadšení mohlo být zesíleno tím, že to byl první nalitý vzorek. Ale i po zpětném přechutnání jsem nemusel na svém hodnocení nic měnit - jeden z vrcholů večera ***** V dalších dnech degustované znovu ukázalo, že vyšší teplota tomuto víno moc nesvědčí - vystupuje více trpkost až zelenost.
Marcinčák, Novosedly, Růžová hora, výběr z hroznů - už v minulých ročnících nafialovělá barva a dost nepinotový projev jasně prozradily i naslepo toto vinařství. Přitom někteří z nás si ještě pamatují Marcinčákovy skvělé pinoty, tak do ročníku 2002. Na tyto „fialáče" vždy padne několik uštěpačných vtipů a osobitých teorií,čím to je. Osobně se přikláním k verzi, že pijeme Gamay - hrozen „nižšího" Burgundska. Vůně tedy naprosto nepinotová, dráždivá, znepokojující. Chuť trpká, s Gamay nepoddajnou a ne příliš ušlechtilou tříslovinou. Kvalita spíš dovozové sudovky. *** V dalších dnech chutnané spíš podporuje mou Beaujolais teorii - ve vůni se objevuje zasychající lak na nehty a v chuti hruškový kompot. Na druhou stranu k pokrmům typu opečená sekaná či krvavé jelito je tento druh vína pravým požehnáním.
Tanzberg, Novosedly, Růžová hora, pozdní sběr - barva podobná třeba Plešingrovu vzorku, přezrále nasládlá vůně v které po dlouhém hloubání vzdáleně rozeznávám maliny, rybíz. Chuť nikterak koncentrovaná, ale v podstatě odrůdová. Kyselina a natrpklost se objevují až oteplením. Ten večer ****, ovšem v dalších dnech se víno výrazně vylepšilo, vůně dostala další rozměry, u chuti jsem si poznamenával „elegance, vyváženost", jako jedno z mála drželo své dobré vlastnosti i čtvrtý večer, musel jsem zvýšit na *****
Mikrosvín, Mikulov, Za cihelnou, výběr z hroznů - světlejšího odstínu, zelenější vůně, cítil jsem tam ředkvičky, zeleninu. I chuť mi přišla taková zjednodušená, nevyzrálá, urychlená. Dal jsem ten večer jen ***. Ovšem tady se ukázalo dobré lahve neztrestat do dna v jednom večeru. Už druhý večer se víno rozdýchalo, srovnalo, ta zelenost sice ve vůni byla ještě patrná, ale chuť už vyznívala smetanověji. Docela pěkně a s chutí se to pilo. ****
Sůkal, Podoblast Slovácká (asi Krásná hora nebo Kukvička), výběr z hroznů - světlejší barva, ale ne extrémně. Vůně do malin, dřínek. Chuť zvláštně...disharmonická, zvláštní, méně tradiční, méně kyselin mi vadí, natrpklost tak tak. ***(*).V dalších dnech se vůně stala komplexnější až divoká (křoviny za městem), vyšší teplota dala vystoupit palčivějšímu závěru, nepilo se to špatně, nicméně postrádal jsem tam tu kyselinu i natrpklost.
Krásná hora, Ratíškovice, Hrubé pole, barrique, 23,5° - v barvě spíše lehčí, hnědooranžového odstínu. Vůně zajímavá, celkem komplexní, směrem k třešním třeba. Chuť jednodušší, málo hluboká, s fádností příliš přezrálých hroznů. Ten večer ***(*). V dalších večerech působilo o něco lépe, vůně nepostrádala jemnost, hravost, jakoby se nechtěla nechat uchopit, pořád kamsi unikala, než ji člověk stačil pojmenovat. Chuť jsem zaznamenal jako nenáročnou, relaxační. ****
LIVI „LV212", Mutěnice, Úlehle, výběr z hoznů, barrique - barva podobná třeba Plešingrovu vzorku, vůně střízlivější, propracovanější, odrůdově čitelná, lákající. Chuť mi ale přišla ten večer spíš jednoduchá, jednorozměrná, s železitějším závěrem. ***(*) Toto víno u ostatních slavilo docela úspěch, takže se dopilo ještě ten večer a já nemohl sledovat, jak by se vyvíjelo další dny ve vyšší teplotě a s kyslíkem.
Jinak když byli ostatní vybídnuti ještě před odmaskováním vín, aby označili své favority v počtu 2-5 nejlepších kusů, nejvíce nominací mělo LIVI a Stapleton-Springer (5x), pak Springer Pavel (3x), Salabka, Dobrá vinice, Šlechtitelka, Vineselekt-Palaviense a Tanzberg (2x), Sůkal, Vinselekt-Premier a Plešingr (1x).
Mimo soutěž přinesl jeden z účastníků vína Františka Jakubíka ze Zlechova. Tento vinař sám o sobě šíří tak neuvěřitelné historky typu „Jsem nejlepší vinař na světě", že mnoho lidí podlehlo efektu „to by si snad ani nemohl vymyslet" a jeho vína se prodávají za někdy podobně těžko uvěřitelné sumy. Protože jeho pinot ročník 2005 se prý nějak extra nevyvedl, chutnali jsme vína jiných ročníků a odtajněné, nezaslepené:
RM 2000 výběr, samotok, nefiltrováno - barva korektní, ale už ve vůni je znát, že se s vínem něco stalo. Pohnutá vůně do nakvašených višní, bezinkového likéru či lilií, chuť též zvrhává, pije se to špatně, i další dny **
RM 2004 zemské víno VZH (no vážně, tak to bylo na etiketě), samotok, nefiltrováno - barva dobrá, vůně celkem zajímavá, taková „světácká", později do třešňového kompotu. Chuť nasládlá, superhladká, tříslovinku či kyselost byste tam hledali marně. Ideální víno pro ty, jimž ovoce a sladkost stačí. Pro mne ale jen ***(*)
Celkově jsme se myslím shodli, že tato vyselektovaná vína udělaly podstatně lepší dojem než lednová sada. Taky potěšilo, že tentokrát se nevyskytl žádný korek. Počkám ještě na výsledky ročníku 2006, který budeme načínat někdy v březnu-dubnu, pak hodím výsledky ročníků 2003-2006 do tabulky a z toho už snad bude patrné, které pinoty od kterých vinařů mají konzistentně nejlepší výsledky. Už po této říjnové degustaci bych si troufl prohlásit, že když se ročník vydaří, dokáží některé zdejší pinoty ohromit i nás rozmazlence a burgundofily, mlaskaly a samozvance :-)
Jinak dnes samozřejmě vychází souběžně o tomtéž článek na Jižním svahu.
