O Víně

Tuto lahev jsem dostal 28. března 2010 za drobnou službičku od pana S., o kterém jsem tu psal včera a kromě toho, že jsem ochutnal jeho Sauvignon ze stejné trati, chci připomenout, že na Znojemsku testuje odrůdy révy vinné, které tam doposud nejsou doma. Norie si roku 2007 bral 15 kusů, všechny přežily a zaplodily, takže se přímo vnucuje otázka - jaké je z ní víno?

Lahev jsem dostal přímo od výrobce, ze sklepa na místo předání to měla jen hodinku autem. Bohužel, já to měl domů ještě daleko a s nákladem dalších lahví jsem nemohl využít žádné zkratky, takže se tato lahev i hodinku ohřála v úschovně na vlakovém nádraží, ale v celku, víc než osm hodin její cesta ze sklepa do sklepa netrvala. Jiná věc je ta, že ve sklepě se tento rok hodně větralo a v letních hicech teplota dosáhla 19 °C, i teď je ještě stále 17 °C. Norii jsem otevřel 2. srpna 2010.

Protože jsem s panem S. v kontaktu, dozvěděl jsem se hned při panenské sklizni roku 2008, že mošt už při lisování výrazně voní „u Norie mě ohromila vůně - květ citronu se vší parádou". A o rok později „...je vůně po citrusech ve víně - jak loni, tak i letos!" Kvašením tato vůně trochu odchází, ale stále jde o aromatické víno, podle něj aromatičtější než Tramín i Sauvignon. Ostatně jak ho hodnotil on:
„Víno bylo z ročníku 2008 polosladké, výrazně ovocné s vůní po citrusech - citronový květ a med, barva světle žlutá. Ročník 2009 více vykvasil, víno je polosuché a opět s citronovým aroma s pikantní kyselinkou barva zelenožlutá. Intenzita vůně převyšuje aroma Sauvignonu ze stejné polohy, je stabilní v ročníku a zvýrazňuje se ležením v lahvi." 

Dal ho i na košt, jako neznámá odrůda moc dostat nemohlo, ale ani nepropadlo. „Loni při koštu mi dokonce jeden z účastníků řekl, že kdyby věděl, že je Noria tak výrazná, raději by ji zařadil koštérům mezi muškáty a tramíny, než (vycházejíce dle rodokmenu) k rýňákum a sauvignonům (tak jak to oni udělali)..." Tak jaké tedy je?

Sklizeň byla 22. října 2009 a mošt měl 23,5 °NM, 9,1 g kyselin, průměrně 2,98 kg na hlavu. Víno se stáčelo do lahví až po čtyřměsíčním ležení na kvasnicích. Nepotřebovalo filtraci ani čiření, prošlo jen vymražením. Víno bylo určeno k archivaci, ale jistě bylo počítáno i s tím, že bude muset reprezentovat málo známou odrůdu a část se tedy vypije brzo. Předchozí ročník potřeboval čiření Kombigelem a želatinou.

Adjustáž je prostá, sklepní. V čiré lahvi, s bílou samolepkou se střízlivým, počítačem tištěným označením Noria pozdní sběr 2009 (Ryzlink rýnský x Semillon 23/33), viniční trať a výrobce, na korku bylo písmeno N a 7 teček, 4 a 3 ve dvou řadách. Korek byl z jednoho kusu, dlouhý 5 cm a těsnil tak, že jsem ho při vytahování přetrhl. I tak s ním bylo možno lahev provizorně uzavřít.

Barva je světle žlutá, se zlatým až okrovým nádechem. Plamen svíčky odhalil zlaté odlesky, okrový odstín silné vrstvy vína a lehce zelenkavý v tenké. Čistota je výborná, možná i jiskrná. Sklenku je možno používat jako lupu s tím, že lze dobře vidět rastr tisku. Po nalití vytvořilo víno několik malých bublinek na dně sklenky.

Na stěně sklenky sice ulpívá a tvoří znatelný přechod mezi suchou a smočenou stěnou, ale mosty, které vytváří, se rychle rozplývají a je těžké je sledovat.

V čerstvě otevřeném víně zavanuly zdravé kvasnice, ale po krátkém odložení nalité sklenky se jejich vůně změnila na typicky vinnou, s vůní sluncem rozpáleného sena a citrónů, ne čerstvých, ale přezrálých a už více než den rozříznutých, vymačkaných a ponechaných na vzduchu. Vůně je zvláštním způsobem zaoblená, kulatá, žádný tón z ní nevyčnívá a slibuje i hutnou chuť a příjemný zážitek. Druhý den, po dni stráveném v ledničce, je vůně podchlazeného vína velmi čistá a přímočará, jen dobré víno a čerstvý, poválený a přeříznutý citron. Poté co se sklenka trochu ohřála, připomněla mi vůni, kterou má poslední, už skoro vychladlý doušek bílého "horkého vína" (to je něco jako slovácký svařák, ale jen z dobrého mladého vína, často bílého a jen ohřáté, nesmí projít varem) - a to i včetně špetky koření. Prázdná sklenka stále intenzivně voní dobrým vínem. Po třech dnech v ledničce (cca 2 dcl v lahvi) vůně zavanula jak celá ošatka vymačkaných citrónů po horkém odpoledni, jasně musí se vyhodit, ale před tím si ještě jednou přičichnu. Zhluboka. A znovu... Po osmi dnech od otevření si prázdná lahev stále udržuje slabé, ale zdravé, příjemné a smyslné aroma vymačkaných citrónů, či snad citrónových bonbónů, nejspíš žlutých bonpari. Po dvou týdnech prázdná lahev stále takto voní, slabě, ale čistě a příjemně.

Chuť je velmi vyrovnaná, šťavnatá a výrazně citrónová. První den to byla spíše citrónová kůra a pecičky, možná i nádech bílého grepu, druhý den se citrónové aroma více rozvinulo a bylo právě takové jako v citrónovém vermutu (5 l vína, nejlépe vlašský ryzlink, 1/3 kg či více cukru a 3 či více celých citrónů překrájených na půlky či čtvrtky, macerovat ve studeném sklepě nejméně jeden týden, lépe měsíc či víc) - vlastně i víno tento druh vermutu silně připomíná, jen je suché, není tak sladké. Mírně se hlásila i hořčinka připomínající rozkousnutou pecičku citrónu. Druhý den hořčinka zmizela a víno zesládlo. Sladkost krásně harmonizovala se šťavnatou kyselinkou, po 10 vteřinách se do úst hrnuly sliny, po 40 jsem už musel část polknout. Naředěné víno je stále výrazně sladkokyselé, glycerin a extrakt se hlásí sametovou hebkostí, mírná kořenitost ohřívá jazyk a patro. Víno šťavnatostí výrazně popouzí k dalšímu napití, od 60té vteřiny je to už téměř nutkání, ale stačí zamnout jazykem a odněkud zezadu se znovu vrátí chuť sladkokyselé citrónové šťávy. Chuť se téměř nemění, připadá mi stále stejná, jen trochu slábne a začíná převládat kořenitost. Po spolknutí se v ústech rozhostí dochuť, jako po kousku citrónu. Až to trošku nudí. Přiznám se, první den jsem s ním byl poněkud nespokojen, jen jsem si nedokázal vysvětlit, proč jsem tak podbízivého vína za tak dlouhou dobu vypil tak málo!? Až pohled na stopky mi to vysvětlil. Stále stejně nudí i po třech minutách! Třetí den si už troufám uvažovat o tom, že by se takový nápoj přeci musel dát namíchat z přezrálých citrónů, cukru, vody a špetky nějakého koření. Vždyť na té chuti přeci nic jiného není! Ale to jen fantazíruji! Marně však hledám nějaký vývoj a mnohovrstevnost. Citrónové aroma vše přehlušuje, je zcela stabilní a dlouhodobé. Už chápu, proč na příštím koštu půjde k „voňavkám" a ne k ryzlinkům a dalším "tělnatým" odrůdám, kam by podle původu patřilo. Tohle je víno na dlouhé pití, šťavnaté, podbízivé víc než osvěžující a přitom čtyři minuty mezi dvěmi doušky nic neznamenají a i když od začátku až provokuje svým neměnným citrónovým aroma, rozhodně se nepřepije. Dochuť připomíná nějaký citrónový likér.

Norii je možno ochutnat i u pana Glose v Moravské Nové Vsi, který ji vyrábí s vysokým zbytkovým cukrem. Jeden vzorek degustovaný mezi mnoha jinými víny (a po půl roce znovu) byl samozřejmě vynikající víno, ale mnohem méně aromatické, téměř neutrální, aroma citrónu je přítomné, ale musíte je trochu hledat, aby se vám připomněla chuť citrónové kůry a peciček.

Já myslím, že Noria se u pana S. představila v novém světle, ve kterém ji možná ani nikdo ze Slovenských pěstitelů ještě neviděl, nebo alespoň to o ní nešířil. Tato odrůda má zřejmě potenciál stát se krajovou zvláštností a i trochu nabourat pečlivě budovaný systém VOC, protože na Znojemsku, které se vždy chlubilo jemně aromatickými víny, zdá se může dávat víno jemné a přitom velmi aromatické! A to ještě s pravým citrónovým aroma, které je tak oblíbené v jižních krajích, a tak vzácným u nás, natož v našich vínech. „Snad je to rozdílností podloží - po citrusech někdy jsou i jiné odrůdy, ale není to zdaleka tak výrazné - nejčastěji jde o mošt u Sauvignonu , někdy i u Vlašáku. Dle informací ze Slovenska i tam jsou ohromné rozdíly - Noria z malokarpatských vinic je tvrdší, ale mnohem aromatičtější než Noria z jižního Slovenska. (informace od firmy Mrva & Stanko)." „Dá se říci, že je to velmi vhodné víno pro oblasti s aromatickými víny, jako je Znojemsko!" Noria se zdá být vhodnou odrůdou do našich vinic, "ranná jak Rýňák, úrodná jak Veltlín". „Pěstitelsky je také výborná, poněvadž tuhé listy nenapadají choroby a také dobře odolávají krupobití stejně jako tužší bobule - což se letos ukázalo jako výborná věc. Na Slovensku je označována jako stejně kvalitní nebo lepší než RR s čímž nejde jinak než souhlasit..."

Samozřejmě zde mluvím o jedné lahvi z dobrého ročníku, od vinaře, který mne už přesvědčil, že i tradiční Sauvignon umí zpracovat do špičkové kvality (a jeho Cabernet Sauvignon vyhrál odrůdu na Znojemském koštu 2010). Ale Noria prostě nemá přímého konkurenta. Svým citrónovým aroma se nezapomenutelně zapíše v jakékoliv konkurenci, a pokud bude harmonická i s nějakým zbytkovým cukrem, snadno si získá i nezkušeného konzumenta. Odborníci možná budou brblat, že je aroma až příliš silné, že pod ním mizí komplexnost, mnohovrstevnost, rafinovanost, ale kdo by je poslouchal, když víno samo popouzí k dalšímu napití? Nu, taková byla Noria. Doufám, že se s ní setkám brzy zas.

P.S: Musím se omluvit, že pana S. neuvádím jménem, ani obec a viniční trať. Sami víte, jak hrozně se hrozno krade a kdybych zveřejnil jméno, někteří by o lahev škemrali, ale není kde brát. 7. července 2009 si postěžoval: „Tak letos mi Norie po koštech zůstalo 7 lahví". Následující rok dělal už z plné sklizně 50 L vína. Budete muset pro Norii ke Glosům.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Noria
Ročník: 2009
Jakost: pozdní sběr
Zatřídění dle zbytkového cukru: polosuché
Vinařská oblast: Moravská
Vinařská podoblast: Znojemská
Vinařská obec: utajeno
Viniční trať: utajeno
Výrobce: utajeno
Alkohol: do 13,0 % obj.
Obsah zbytkového cukru: < 20 g/l
Obsah kyselin: cca 6 g/l
Bezcukerný extrakt: neměřeno
Doporučená archivace: 2010 - 2020
Teplota podávání: 9 - 11 °C
Teplota skladování: 6 - 15 °C
Způsob odlepení etikety: nezkoušel jsem
Cena: darem

Kvalita odpovídá ceně, budu muset udělat něco proto, aby mi bylo darováno zas.