Otevřené sklepy v Mutěnicích a lákavé přísliby z Krásné hory
Moje první důkladnější návštěva Mutěnic a zlatý hřeb pěkného víkendu v podobě návštěvy v našem milovaném vinařství Krásná hora jsou námětem dnešního článku.
Jistá jména, spojená s mutěnickým vinařením, která rozhodně nedělají čest své profesi, a zaprášené, celé roky zteplávající lahve s jako-vínem, která se nabízejí v zakouřených pajzlech, ve mně postupně vyvolaly jakousi nedůvěru vůči Mutěnicím. A ačkoliv je stará sklepní oblast zvaná Búdy opravdu tak malebná, jako na pohlednicích a propagačních materiálech, ani nedávné odpoledne, strávené procházkou těmito romantickými uličkami a pěkný výhled na Mutěnice ze svahů porostlých révou, můj vnitřní despekt nezmírnilo.
Byla to samozřejmě hloupost, nesmyslný předsudek, jak se potvrdilo minulou sobotu během akce Otevřené sklepy v Mutěnicích. Při rozmýšlení, kam letos na jaře na podobnou akci jet, rozhodl fakt, že Mutěnice otevřely své sklepy loni poprvé, takže jsme od teprve druhého ročníku čekali umírněnou návštěvnost.
Počasí bylo od rána na jedničku, jízdu po D1 jsme přežili a ubytovnu na mutěnickém fotbalovém stadionu, kde už na nás čekala severomoravská část naší výpravy, jsme našli v pohodě, takže lehce po poledni už jsme s dobrou náladou a zvědavostí kupovali vstupenky v sídle Vinařského spolku Mutěnice označeném nápisem START. Vstupenka stála čtyři stovky a zahrnovala stokorunový kupon na nákup vína, seznam otevřených sklepů a mapku s jejich umístěním, nosičku na skleničku na krk a samozřejmě skleničku s logem, takovou tu "jako OIV", ale poněkud humpoláckého provedení s tlustým okrajem.
A pak už nás čekalo 44 sklepů s otevřenou náručí. Nemá smysl popisovat, co se dělo a pilo v jednotlivých sklepech. Nebylo v našich silách, navštívit sklepy všechny, navíc jsme to brali jako odpočinkové a relaxační odpoledne, vyhřívání na sluníčku a kecání o všem možném, nikoli ligový zápas v pití, přesto jsme se zastavili zhruba v dvaceti sklepech. Potkali jsme vinaře milé, sympatické a vstřícné, ale potkali jsme i vinaře nepříjemného a protivného. A to jsem si dosud myslela, že protivný malovinař je oxymoron. Ochutnali jsme vína dobrá, lepší, výborná, horší, ale naštěstí žádná úplně nechutná.
Musím mutěnické pochválit za výbornou organizaci. Všechny sklepy, které měly být otevřeny, otevřeny byly. Všechny byly viditelně označeny barevnými fábory a číslem, všichni vinaři byli srozuměni s faktem, že tato akce je především pro návštěvníky (což tak vždycky nebývá, občas jsem při podobných akcích cítila v některých sklepech, že vlastně otravuju a zdržuju například od rodinné zábavy nebo setkání přátel). Ve všech sklepech byla dostupná voda na oplachování skleniček i na pití, některé sklepy nabízely i teplé jídlo. Hospoda poblíž místa startu nabízela občerstvení z udírny, čehož jsme s povděkem po několika hodinách ochutnávání vína využili (někteří z naší skupinky ovšem pohrdli klobásami a krkovičkou a se slovy, že bílé maso je zdravější, si dali uzený bůček).
Lidí jsme v uličkách potkávali hodně a na nezájem si v Mutěnicích určitě stěžovat nemůžou, ale ve více než čtyřiceti sklepech se návštěvníci pěkně rozprostřeli, takže nevznikaly tlačenice, všude vládla pohodička a v některých sklepech se nám i podařilo být chvíli zcela sami.
A co stálo za zapamatování? Tak určitě sklep pana Jaromíra Konečného, nejen díky impozantní degustační místnosti s krásným otevřeným krbem uprostřed, ale především díky příjemným vínům a sympatickému vinaři. Pěkné suché Veltlínské zelené nám v horkém dni vyloženě sedlo, polosuchý Ryzlink rýnský byl díky šťavnaté kyselině vyladěný a lahodný, výborné Zweigeltrebe působilo díky výrazným ovocným vůním a chuti zralých ostružin vesele a lákavě.
Hodně nás zaujala vína pana Jaroslava Esterky, který bez použití "umělých" kvasinek vyrábí zajímavá vína s plným tělem a s pomalu se otevírajícími, ale o to zajímavějšími vůněmi. Líbilo se Rulandské bílé i Ryzlink rýnský, nejvíce zaujala vína červená. Mě především dost tělnatá a kořenitá Frankovka, manžela výrazně černorybízový Cabernet Sauvignon, celou naši skupinku pak nám neznámé odrůdy Váh a Nitra.
Nejvíce nám chutnalo u pana Jana Balaštíka, veselého a vstřícného vinaře a fotbalového trenéra v jedné osobě, za jehož vína vyráběná taktéž bez použití přidaných kvasinek či enzymů jsme nakonec všichni utratili své nákupní poukázky. Nadchl mě jeho velmi výživný Muškát moravský, silný, hutný, plný muškátové vůně a výrazné chuti. Při popíjení dalších vzorků, třeba tělnatého Veltlínu zeleného s pěknou jemnou vůní rozkvetlé lípy, nás pan Balaštík bavil svými zážitky s příliš ovíněnými návštěvníky této akce. Nikdo takový tam v tu chvíli naštěstí nebyl, takže jsme měli k vychutnávání jeho pěkných vín patřičný klid. Jinak jsme ale v průběhu odpoledne samozřejmě potkávali víc a víc nejistě vrávorajících, neartikulovaně halekajících a hodně unaveně vyhlížejících. Ale taky třeba srandovního pána, který jel v jednom sklepu prstem po seznamu ochutnávaných vín a u každého se ptal: "Bílé nebo červené?" :-) Ale zpět k dobrým vínům pana Balaštíka. Za pozornost totiž stálo i Neuburské, připomínající zralé hrozny pojídané přímo v trávě mezi řádky vinohradu. Líbilo se mi i růžové Zweigeltrebe, svěží, šťavnaté, mladé, pitné, prostě ideální pro onu teplou sobotu plnou slunce. Pak už jsme asi moc kecali a smáli se, protože nemám žádnou poznámku k dalším vínům, vím ale, že mi u pana Balaštíka chutnalo všechno.
Večerní posezení u cimbálovky pro nás bylo bez šance, lavice byly zcela obsazeny, takže jsme se s Balaštíkovými lahvemi přesunuli na lavičku u dětského hřiště, kde jsme za vzdálených tónů cimbálu mohli v zapadajícím sluníčku zhodnotit akci, pojíst ještě nějaké to zdravé bílé maso a proprat společné známé. Skončili jsme decentně a zpočátku hrozivé množství sklepů jsme, aspoň myslím, zvládli se ctí.
Že někteří dopadli podstatně hůř, dokázala ranní procházka do některých sklepů za nákupy. Pokroucený bicykl v pangejtu nebo projíždějící kombík s dokořán otevřeným kufrem a uvnitř ležícím, ledabyle rozevlátým mladíkem, stejně jako nepřetržitý rachot rozbíjených lahví padajících do kontejneru - to vše naznačovalo, že spotřeba byla včera značná. Koupili jsme pro zajímavost několik lahví Váhu a Nitry od pana Esterky a Sauvignonu od pana Josefa Duhajského jako ideální kompromis mezi mými oblíbenými angreštovo-broskvovými tóny a manželovou zálibou v kopřivovém typu.
Mutěnice překvapily a můj počáteční despekt dostal pěkně na frak. Zdejší Otevřené sklepy bych s čistým svědomím doporučila každému, kdo má moravské víno rád. Zlatý hřeb víkendového výletu na Moravu nás ovšem teprve čekal. Protože do Ratíškovic, kde má do dokončení rekonstrukce sklepa v Poddvorově dočasně sklep Marek Vybíral a jeho vinařství Krásná hora, je to z Mutěnic sotva 13 kilometrů, byla by škoda minout „našeho" vinaře bez návštěvy. Naposledy jsme byli v Krásné hoře v polovině listopadu, kdy jsme mohli ochutnat zcela mladá vína, některá z nich se snad vínem ani ještě nedala nazývat. Teď v dubnu jsme měli možnost vidět (a hlavně očuchat a ochutnat), co se za těch pět měsíců změnilo a na co se můžeme těšit. Nedělala jsem si ale poznámky, takže se pokusím jen něco vylovit z paměti. Protože ta je ovšem chabá a nespolehlivá, snad mi Marek odpustí, když něco popletu.
Muškát moravský se na podzim jevil jako poněkud slabší než ten v ročníku 2008, který jsem si soukromě vyhlásila za „nejlepší muškát na světě". Dnes se ale ukazuje, že jeho síla je někde jinde, než v okouzlující primární aromatice a neskutečně svěží a mladistvé chuti. Muškát 2009 má vůně tlumenější, ale zato silnější tělo a jaksi solidnější projev. Na rozdíl od předcházejícího ročníku zřejmě nepůjde o víno, které je třeba vypít co nejdřív, dokud má své mladistvé kouzlo. Tento muškát bude možné nechat trochu zestárnout a vyzrát. Ale možná kecám blbosti.
Zajímavé bylo srovnání různých stavů směsi Rulandského bílého a Chardonnay. Ochutnali jsme, jak vypadá dávka, která jako první ležela 3 měsíce v novém barikovém sudu (François Frères), jaká je várka, která přišla do sudu po ní a má za sebou necelé 2 měsíce v sudu a jak chutná toto víno ve své původní, čisté podobě. V současnosti bylo nejpříjemnější víno „prostřední". Prvně barikovaná dávka je sudem hodně poznamenaná a vzhledem ke krátkému času k rozležení nejsou vlivy sudu zrovna harmonicky zakomponované. A víno nebarikované je úžasné, silné a mohutné, ovšem k dokonalosti mu cosi chybí. Výsledné víno vznikne smícháním všech dávek s různou silou vlivu barrique, přičemž sudem Marek Vybíral „prožene" veškeré víno. Podle jeho názoru totiž míchat víno barrique s vínem nebarikovaným není ideální a taková vína si vzájemně jaksi nesednou. Ale možná jsem to zase jenom nějak nesmyslně pochopila. Každopádně se na výsledek těším.
Hodně mě bavilo rosé Pinot. Už na podzim Marek vyhrožoval, že to bude trochu úlet, nazýval jej „rosé, které není pro ženy", ale předpokládám, že nás, otrlých severomoravanek, se to netýká. Silné, výrazné víno krásné lososové barvy, voní pěkně, ale nikterak bombasticky, a oplývá na rosé bohatě vrstvenou chutí. Má ovšem 14,1 % alkoholu. Tolik sice nikdo z nás v chladném sklepě nehádal, alkohol nijak výrazně nevyčnívá, vzít si ho ovšem jako klasickou „letní růžovku" na sluníčko k bazénu, asi by šlo hodně lidí brzo ke dnu. Marek Vybíral předpovídá tomuto vínu nutnost minimálně půl roku na urovnání a vyvážení, zatím je to opravdu trochu divočina. Ale mně se líbí.
Ochutnali jsme toho v Krásné hoře opravdu hodně, ale bez poznámek a s hlavou děravou si vzpomenu už jen na výrazně kořeněný Alibernet, který na samostatné pití zatím úplně nevypadal a zřejmě ho čeká budoucnost „dotahovače dokonalosti" některých červených vín, a na krásný Cabernet Moravia, velmi povedené, lahodné, harmonické víno. Na tuhle morávku se těšte.
Lehce ovínění, ve výborné náladě a s vědomím, že díky vínům z Krásné hory máme o pěkné zážitky do budoucna postaráno, jsme se rozjeli různými směry rozhodnuti, že další sraz v této sestavě si dáme při Otevřených sklepích v Novém Poddvorově.
Děkuji všem zúčastněným, mutěnických vinařům a Markovi Vybíralovi za parádní víkend.
