O Víně

Pořádal ji jeho dovozce Adeux/M. Král. Před několika lety jsem u nich poptával Riesling Vendange Tardive, tak jsem u nich veden asi jako milovník Alsaska - což nakonec i jsem. Proto se ozvali v last minute termínu, že zbývá několik posledních míst na degustaci za přítomnosti zástupce vinařství Mathieu Chalase v úterý 23.3.2010 nebo i na následnou večeři s vinařem. Vůbec se mi to s přípravama na odjezd do Burgund nehodilo, ale nakonec jsem neodolal. Jako místo konání byla vybrána restaurace SOHO v Podolí. Nezvykle komorní účast se vešla do minisalonku ve středu restaurace k několika kulatým stolkům. Skvrna na celé akci se ukázala velmi záhy: od zbytku restaurace jsme byli odděleni jen ze tří stran a to ještě tenkou záclonou, a jak už asi tušíte, restaurace nebyla nekuřácká. Taktéž mi trochu chyběl nějaký list na degustační poznámky, ale to jsem záhy zjistil, proč asi připadal organizátorům nadbytečný. Po zavíňovacím a uvítacím vzorku (cuvée Hugel „Gentil"2007, podle mého geniálně vyladěné základní víno, které má šmrnc, kyselinu, vše podstatné, co Alsasko dává, dobře se to pije kdykoliv, k čemukoliv, v jakémkoliv množství... je to takový archetyp alsaského „vína na stůl") Mathieu Chalas pohovořil krátce o základní filosofii firmy Hugel (důraz na kvalitu hroznů, ruční sběr, přírodní kvasinky, spíš nerez než sud...), ale jelikož na degustaci před večeří bylo vyhrazeno jen šedesát minut, nedovolil si výkladem zdržovat déle. Poté vytáhl sametové pásky přes oči - pro dámy červené a pro pány černomodré - vyzval nás k zavázání očí a prochutnání tří dvojic vzorků naslepo. No, naslepo, vždy prozradil, co máme v pravé a co v levé sklence, šlo mu prý jen o to, tím zavázáním očí zostřit naše smysly, soustředit se opravdu jen na senzorické porovnávání - co mají obě vína společné, co rozdílné. Opravdu to funguje. Zavázáním se člověk napůl odstřihne od okolního světa, zbývá mu už jen sluch, hmat, čich a chuť - tedy smysly, které jsou normálně příliš „ve vleku" hlavního „okna do světa" - zraku. Soustředíte se opravdu víc, důkladně čicháte... cigareta, drahý doutník, všudypřítomné v téhle restauraci... a někde pod tím i odrůda.

První dvojka byl Pinot blanc 2005 versus Pinot gris 2005, obojí v základní řadě. První byl jemné vůně vanilko-pudinko-máselnaté, zelenojablečné čisté chuti. Druhý více květovější, mandlové vůně s decentní nakořeněností do nějakých badyánovo-lékořicových tónů.

Druhý pár čítal rieslingy dvou kvalitativních řad. V základní řadě (2007) se projevily všechny atributy mladistvého „kabinetního" rýňáku, charakteristická nakyslá vůně i zvláštně svíravá chuť - ovšem i tak mladý si nesl takovou porci vyváženosti, jaká se běžně u zdejších nevídá, tam se musí často na harmonii čekat několik let. Ve vyšší řadě Tradition (2003) se riesling ukázal jako plnější, vyzrálý, ale suchý, naftový. Radost pít.

Třetí dvojice předvedla odrůdu gewürztraminer. Opět nejprve v základní řadě (nekomplikovaná čistá bohatost) a poté v prestižní řadě vendange tardive, kterou Hugel dělá jen v nejlepších ročnících výběrem těch nejvyzrálejších hroznů. Tam už byl tramín až hedonisticky opulentní, kyprý, orientálně exotický. A přitom až nepochopitelně krásně pitelný. Až návykově. U některých bobulových výběrů, ledovek či slámovek máte jednoho většího doušku až dost a celou sedmičkou byste se předávkovali. To u vendange tardive s každým douškem prahnete po další dávce. Přitom ani u tohoto vína bych jeho chuť nepopsal jako vyloženě sladkou. Pokud kterékoliv z těch vín mělo analyticky nějaký zbytkový cukr, tak byl tak nádherně vybalancován, zakomponován do celku, že sladkost se pocitově ztratila, nebyla vnímána jako samostatná složka. Pil jsem lecjakou povedenou ledovku/slámovku s medailí ze světa - tohle víno, ať se nikdo ze zdejších vinařů nezlobí, by kteroukoliv z nich smetlo o třídu. Cena Hugelových vendange tardive se zdá monstrózní, ovšem musíte mít v patrnosti, že to je sedmička, kdybyste si to přepočetli na zdejší 0,2 litrové flaštičky ledovek, jste na stejné ceně.

Všechna vína měla týž precizní moderní rukopis v tom dobrém slova smyslu. Jasná volba pro kteroukoliv designově vyladěnou restauraci. Jakkoliv přirozeně tíhnu spíše po možná méně vyprecizovaných přirozenějších a divočejších vínech malých vinařů, objektivně Hugelovým vínům nelze upřít místo na absolutní špičce. A je vlastně dobře, že pantheon těch nejlepších vinařů Alsaska dokáže obsáhnout tak rozmanité druhy krásy, že nějaké hledání jednoho nejlepšího jména postrádá pro nesouměřitelnost úplně smysl.

Poslední vzorek byl opravdu slepý a my měli uhodnout, co to je. Vítěz si měl odnést lahev. Zástupce Adeuxu se poněkud stísněně ptal, co když to uhodnou všichni. Pan Chalas rozevřel ústa do odzbrojujícího úsměvu a jen pokrčil rameny. Ano, v zápětí dovozce zřejmě litoval, že nepozvali nějaké absolutní laiky s nadehtovaným nosem a jazykem spáleným od whisky, protože podle mého všichni rozeznali pinot blanc a lahev byla po týdnu k vyzvednutí. Snad jsme jim touto zábavnou hrou neudělali přilšnou trhlinu do rozpočtu :-) Každopádně netradiční přístup a špičková kvalita vín splnily účel - tahle degustace určitě neupadne v zapomnění, naopak, přijme čestné místo v galerii výjimečných zážitků.