O Víně

Bývávaly doby, kdy nebyly ani mobily, a já jezdil na kole značky ukrajina a skládačka. Noviny se hodily na podpal, aut bylo málo a Internet se jmenoval Arpanet. Z tancovačky v sousední vesnici jsme se vracívali pěšky a zpívali při tom! Tenkrát, když jsem se chtěl dozvědět něco co nebylo v novinách, nezbylo než sednout na kolo, dojet na místo a pěkně lidsky pokafrat. Tenkrát já začínal rozum brát a trénovat, takže dnes mám natrénováno a když mi jeden pán po Internetu napsal, že má vinohrad na Vysočině, řek jsem, to musím vidět, v pátek po práci jsem skočil na kolo a vyjel směrem na Ledeč. Pravda - abych ušetřil čas, svezl jsem se pořádný kus vlakem, ale i tak jsem přidal čtyřicítku, z poloviny neznámým terénem. A opravdu jsem našel správnou vesničku i chaloupku, malý vinohrádek a na něm Jirku Kociána, mladého rodilého pražáka, který si vzal taky pražandu, ale se slovenskými kořeny a životní styl jejích prarodičů ho tak chytil, že dnes, když se rozteskní, přestává mluvit svou mateřštinou a sklouzává do slovenštiny. K jižnímu Slovensku víno patří a tak postupně pochytil co mohl, sazenice dovezl a i když sázel, zdá se, co mu pod ruku přišlo, třeba Frankovku a Cabernet Sauvignon, uspěl a jeho 300 keřů v extrémně malém sponu plodí a dozrává tak, že své vlastní víno dělá. Nejvíce si pochvaluje německou odrůdu Phoenix a na podzim prý vinohrad výrazně rozšíří. Poseděli jsme, i jeho vínka popili, rady si vyměnili (já jsem spíš teoretik a on zas praktik), no a pro velikou vzdálenost jsme se rok neviděli. Ne že bych na něj zapomněl, vzpomněl jsem si na degustaci firmy Volařík, když se jejich obchodní zástupce posteskl, že by potřeboval nějakou vinotéku v Praze, že pan Kocián plánoval nějakou otevřít, tak jsem kontakt předal a jak jsem se podivil, když mi přišla pozvánka na degustaci, kterou pořádá ve své nové vinotéce, ale v Kutné Hoře! Jak dozajista tušíte, prezentovat se měla Výzkumná stanice vinařská Karlštejn, takže jsem se snažil odolávat jen krátce a 10. července, 2009 v pátek po práci jsem zase seděl ve vlaku a ujížděl do Kutné Hory. Vinotéku U Barborky jsem našel díky ochotným místním lidem a autobusu městské dopravy včas a zkušeně vyhledal Jirku Kociána (ten pán za pultem co se tváří jako majitel a velký šéf ;o) a on mne v první chvíli nepoznal ;oDDD Ale není se co divit, viděl mne jen jednou a není na mě nic zajímavého, ale pro pobavení to prásknout musím. Usadil mne ke stolečku s mladým párem, zaplatil jsem vstupních 100,- Kč a po chvíli zahájil pan Kolek (překvapivě mladý a z Brna), který je nově, od listopadu 2008, vedoucím Výzkumné stanice vinařské Karlštejn, degustaci. On zcela rozumě prokládal vyprávění o Karlštejnské stanici vzorky vína, já si dovolím pro přehlednost sesypat obojí na zvláštní hromádky. A o Karlštejně nebudu vyprávět to, co si můžete přečíst na netu nebo v brožurkách, které vydávají, klidně si tam pro ně zajeďte. Když se den dopředu objednáte, i na prohlídku vás vezmou a v genofondu je třetina národní kolekce - 272 odrůd a některé z nich u nás jinde neuvidíte. Jeden z materiálů, které jsme si mohli vzít je brožurčička s krátkým popisem 15 perspektivních stolních odrůd. Z těch známějších Chrupka bílá a červená, Muškát Hamburský, Gloria Hungaria, Olšava. Novější slovenská šlechtění Opál, Diamant, Dora, Topaz a jinak zcela neznámé Muškát Donskoj, Blussard Modrý, Ranij Magarača, Neptun, Muskat Susanna, Mičurinskij. Ale o těch vám povím až někdy příště, i když i o těch neznámých už teď něco málo vím, raději se na ně zajeďte podívat. V téhle době bude ten správný čas domlouvat prohlídku, hrozny právě začnou dozrávat. Dnes 20. srpna 2009 je první odrůda sklizena zcela, několik skoro a na prohlídku tedy téměř pozdě. Vosy a peronospora prý letos řádily! Stanice má celkem 10,5 ha pozemků na tratích Plešivec, Vrše 1 a Vrše 2, ale teď je osázeno jen 8 ha, zbytek se v brzké době dosadí. V plánu je také přesunout modré odrůdy z Vrší na Plešivec, protože v sušší lokalitě Plešivce se jim bude více dařit. Při rekonstrukci teras v letech 1979 až 1980 byly nalezeny (ale bohužel ne uchovány) i zbytky staré vinice i se zachovanými pařezy keřů, možná ještě z dob Karla IV. Proto mají nejstarší keře max. 30 let. Na stanici se nepěstují interspecifické odrůdy (i když některé mají v genofondu) a podle mne je to vysloveně škoda, protože některá interspecifická křížení vynikají právě v chladnějších podmínkách, ale zaměřují se na klonové šlechtění evropské révy, dříve na zimovzdornost, dnes i na odolnost vůči suchu a teplotní stres. Podloží jsou devonské břidlice s dostatkem vápna, modré odrůdy jsou na podnoži K 5 BB. Nejvíce je na jejich vinohradech Müller-Thurgau, Rulandské bílé a šedé, Chardonnay a Sylvánské zelené. Z modrých odrůd pěstují Portugal, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe nastejno s Rulandským modrým. Milerce a Svatovavřineckému se tam výborně daří, i Zweigeltrebe dává dobré víno s chutí po ostružinách (takže už není), zato Muškát moravský je opravdu moravský, na Karlštejně není tak aromatický. Na Karlštejně není problém se špačky, jako na Moravě, i když si ptactvo svou daň vybere, zato vosy škodí víc. Sklepy jsou vybaveny prvními nerezovými tanky v ČR a jejich kapacita je 100 000 litrů, bohužel, teď je ze svých vinohradů dokážou zaplnit jen asi z třetiny. Stálých zaměstnanců je 10 a sklepmistrem je Ing. Pavel Vrána, který dělá skvělá vína, která získávají četná ocenění. Zákazník se nemusí bát, že by mu nabízeli nepovedené víno, takové se jinde obvykle vypálí, na Karlštejně našli jiný způsob využití. Ta která nevyhoví, se prodávají do Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Libčic nad Vltavou, pro který je to ceněná surovina pro výrobu a ochucení medoviny (nejspíš takové víno s vadou zcelí s medem a nechají znovu prokvasit). Kupodivu je určitý problém s odbytem Karštejnského vína, momentálně se doprodává teprve ročník 2003, tedy vlastně už archiv, Královského - což je jejich obchodní značka pro stolní víno. To je vyráběno z vinice, na které je genofondová kolekce - jde tedy o cuvée odrůd veřejnosti z velké části neznámých a o to zajímavějších.

Vína jsou na Karlštejně vyráběna v nerezových tancích, sudy tuším nepoužívají. Typicky leží velmi dlouho na kvasnicích. Jde možná o nejchladnější vinařskou oblast v ČR a to je omezuje v sortimentu odrůd i v dosažené cukernatosti. Statut výzkumné stanice je sice nutí dělat řízené experimenty, ale při výrobě vína je spíše svazuje schválenými postupy a trochou té vědecké pečlivosti, takže vína, která jsme ochutnali, mají kompletní analytiku (kterou jsem občas celou nezapsal), jsou velmi čistě vyrobená, bez zbytkového cukru, jemná, v až nečekaně starších ročnících, v nižších přívlastcích a obvykle dost voňavá, s chutí, která je často odlišuje od mě známých moravských vín. Takže jaká vína to byla:

Müller-Thurgau 2006, české zemské. 12,5 % alkoholu, 20,4 °NM. Vysoká barva, vytváří ostré kapkové mosty. Má zajímavou vůni, nepříliš výraznou, možná trošku chemickou - příjemně, to starší ročníky dělávají. Víno je to zajímavé, příjemné a dobře se pije. Už je dost nazrálé a rozhodně mu nepřebývají kyseliny, což se vzhledem k vyšší cukernatosti moštu dá pochopit.

Auxerrois 2008, 12 % alkoholu, 18,2 °NM, 5,8 kyselin, 0,7 cukrů, 17,3 extraktu. Dost voňavé víno s vůní květinové louky. Přitom je v chuti pěkné, lehké, šťavnaté, sametově glycerinové, s neutrální dochutí.

Tramín červený 2008, české zemské. 12,5 % alkoholu, 20,6 °NM, 5,2 kyselin, 0,7 cukrů, 17,8 extraktu. Pěkná lehká vůně, jde o lehké víno k příjemnému pití, ale s pěknou kořenitostí. Lehce zavoní i růže, dochuť je dlouhá a lehce nasládlá.

Kerner 2006, české zemské. 14 % alkoholu, 23 °NM, 6,7 kyselin, 6,2 cukrů, 17,8 extraktu. Na víno s tak vysokým obsahem alkoholu, je velmi pitelné, jemně z něj voní "voňavka". Ohlásil je pan Kolek jako suché víno a ostatní potvrzovali, ale kyselinku vyrovnává sametově glycerinový extrakt. Víno dlouho odchází se šťavnatým a kořenitým koncem.

Chardonnay 2006 pozdní sběr. 13,5 % alkoholu, 22 °NM, 4,3 kyselin, 0,9 cukrů, 18,9 extraktu. Velmi pěkná nasládlá vůně, příjemná šťavnatá chuť, která se výrazně odlišuje od moravských šardonek. Je to víno jemné, lehké a u mne rychle vypité! I když výklad zrovna jako naschvál pokračoval velmi dlouho bez dolití, i prázdná sklenka mne zabavila velmi pěknou a čistou vůní, která nevyprchávala.

Sylvánské zelené 2003 pozdní sběr. 12,5 % alkoholu, 5,4 kyselin, 1,1 cukrů, 17,4 extraktu. Mám rád sylvánské a v podstatě ho vyhledávám, myslel bych si, že mne jen tak nepřekvapí, ale toto jo. Vůni má moravský silvánek čistou, květinovou, zde bych hádal vadu oxidázy a těkavky, ale v chuti jde o sladěné dobré pití, jiné a těžší než sylvány, které jsem zatím ochutnal. Hádám, že mohlo jít o sklizeň už výrazně napadenou botritidou, která se na vůni takto podepsala a chuť pozvedla. Navíc Sylvánské tohoto ročníku pro srovnání už jen těžko budete hledat.

Rulandské šedé + Rulandské bílé 2007 pozdní sběr. 13,5 % alkoholu, 22,2 °NM, 6,1 kyselin, 1 cukrů, 20,4 extraktu. Silná vůně květového medu a hrozinek, pěkně šťavnaté a tělnaté, je poznat, že strávilo dlouhý čas na kvasinkách.

Modrý Portugal rosé 2008, české zemské. 11 % alkoholu, 17,8 °NM, 6,6 kyselin, 0,9 cukrů. Původně bylo toto víno určeno jako Svatomartinské, ale nedošlo k zatřídění. Barva je růžová, sytější než lososová, vůně je pěkná. Vínko je to lehké, s dost slabým tělem, ale dochuť už je slušná. Přesto si myslím, že Modrý Portugal na rosé není nejlepší volba.

Muškát moravský 2007, české zemské. 12,5 % alkoholu, 16,7 °NM, 4,8 kyselin, 2 cukrů, 15,2 extraktu. Pěkná čistá vůně, která je docela dost muškátová, nedozrálé tóny v první chuti, ale ve střední a konci je to už zcela v pořádku.

Svatovavřinecké 2007 odrůdové jakostní. 12,5 % alkoholu, 20,1 °NM, 6,6 kyselin, 0,9 cukrů. Velmi temná barva, až modrofialová, pěkná vůně, čistá silná chuť, velmi příjemně suché víno! Téměř žádná ovocnost jakou vídáme u Vavřince, dochuť suchá až se práší! Přeci jen se line i jemně živočišné vůně. Možná ne všechny, ale mě toto víno nadchlo. Svatovavřineckému se prostě na Karlštejně daří a dává vína, která jinde neochutnáme.

Rulandské modré 2007 pozdní sběr. 12 % alkoholu, 22,4 °NM, 4,3 kyselin, 1,6 cukrů, 23,7 extraktu. Pěkná barva, na Rulandu dost vysoká, pěkná vůně a i velmi pěkná tříslovinka, kterou Rulanda obvykle nijak nevyniká. Spíše lehčí, ne moc tělnaté víno, ale s charakterem. V sále už panovala živá nálada, dokonce i jakýsi pohyb umožňoval výměnu informací a všeobecná shoda zněla - výborné!

Modrý Portugal 2006 odrůdové jakostní. 12 % alkoholu, 18 °NM, 4,5 kyselin, 1,8 cukrů, 21,9 extraktu. Pevná barva, na portugal vysoká, až do fialova, nijak zvláště aromatické víno, jemný živočišný tón ve vůni i v chuti, pěkné, zcela bez problémů. Ale vlastně je dost silné a výrazné, dlouze svírá vzadu na patře, ne na jazyku. Zcela mne zaměstnalo, takže jsem si popíjel a nic nepsal, až později jsem se vzchopil. Není divu, že toto víno bylo zařazeno do Top 77 České republiky.

Ten mladý pár si z degustace odvezl 12 lahví. Doma je postupně zdegustovali a závěry mi poslali, takže mohu nabídnout ještě jeho pohled na Karlštejnská vína:
Portugal jednička, bez komentáře. Hustota jižních červených vín se severněji položeným chuťovým spektrem.
Vavřinec - podcenil jsem ho, ale při nové degustaci doma v klidu to bylo vynikající, lehce kořenité víno. I tu lehkou ovocitost bych tam našel, ale nebyla dominantní. Vynikající k barbecue.
Rulanda modrá - barva možná trochu tmavší, ale zato s cihlovým nádechem, přesně jak to má v popisu práce. Vůně a chuť lehounce kouřovitá. Vynikající.
Všechna červená vína mají zřetelný odrudový charakter, což bych zdůraznil nejvíce.

Většina bílých vín má sice krásnou medovou vůni, ale zato všechna mají vyšší barvu a i u mladších vín začíná být zřetelný aldehydický tón. Závěr je jasný - málo síry. Udělal si i doma zkoušku na lahvi Rulandské šedé + Rulandské bílé 2007 pozdní sběr, šarže 10/07. Vyšlo mu, že obsahuje 5 mg / l volného SO2 což je dost málo, ideál je 30-40 mg a 40 mg veškerého SO2. Potom se vytrácí osvěžující ovocitost. Pro spotřebitele ale rada snadná - ihned vypít :-)

Takže to by bylo o Karlštejnu a jeho vínech prozatím všechno, teď se vrátím do vinotéky. Kutná hora je město s bohatou historií a kdysi v historii bývalo tak bohaté, že je to na něm dodnes vidět, památek má dost. I z vinotéky jsem byl v šoku - obvykle to bývají stísněné prostory připomínající moravské sklípky, kde je znát, že půda je štědrá k révě, ale tvrdá na kopání. Vinotéka U Barborky je ve starodávném domě, rozlehlá, s vysokými stropy, až je problém ten prostor zaplnit. Kutná hora je také vinařské město a tak není divu, že na degustaci bylo mnoho vinařů, i ten pár, ke kterému jsem si přisedl, vyrábí vlastní víno někde u Chrudimi a dlouze jsme si o tom povídali. I s panem Kolkem jsem ještě dal řeč, například víte, že jedním z vědeckých pracovníků je Portugalec, kterého sem osud nějak zavál, česky s bídou rozumí a domlouvá se anglicky? Jo a to jsem vůbec nezmínil, že jsem měl naplánováno odjet posledním vlakem v 8 a jelikož je Kutná hora město i rozlehlé, Jirka mne slíbil odvézt na nádraží. Ale už v 7 mě přemlouval, ať raději u něj přespím a tak jsem se v 10 loučil s panem Kolkem, v 11 jsem se rozloučil s spolusedícími u stolečku a přesedl si k většímu stolu, kde seděli téměř samí vinaři. Dopíjeli jsme poslední vzorky, povídali si, a i když Kutnohorští nejsou tak zpěvní jako moraváci, i na písničky došlo. Jenom houslistka dostala přísný zákaz příště přijít bez houslí. Jirka mne opravdu vzal na nocleh, takže jsme ještě nakoukli do zákulisí vinotéky (Volaříci mají zase lahve ozdobené novými plackami) i do blízké hospůdky a ráno jsem se probudil u něj v jeho novém bytě - ej, a já mívám tak těžká rána!

P.S. Za fotky vděčím panu Medlínovi, který je mi je poslal, takže děkuji!