O Víně

V pondělí 13. července 2009 jsem měl nutkavý pocit, že potřebuji dovolenou. Zákazníci v zásadě nic nechěli, takže nic nestálo v cestě zajet opět na Moravu. Tentokrát padla volba na západní část mikulovské oblasti, která dosud v mé degustační mapě chyběla. V úterý dopoledne jsem pobalil svých několik švestek a stříbrný šíp nabral směr Nový Přerov, kam jsem bez zvláštních příhod dorazil okolo třetí odpolední.

Ubytován jsem byl na Jáňově statku, jehož stránky jsem našel na internetu a majitelka mi potvrdila, že na zahradě mají volno. Statek byl zakoupen v roce 1998 jako v podstatě ruina (http://www.januvdvur.cz/rs/402/stranka/20/) a v minulé sezóně se ho majitelům povedlo otevřít jako penzion, kde nabízí i služby pro cyklisty a milovníky koní. Na ubytování můžu pouze pět chválu. Našel jsem si místo na obrovské zahradě, mohl využít kuchyňky a sociálního zařízení, vše čisté, ceny přiměřené, hospůdka v areálu. Z té obzvlášť by měl Pohlreich radost, nabízeli jen velmi málo jídel, všechna ovšem vynikající a za dobré ceny. Čepovali Černou Horu, kterou jsem občas užíval jako vyprošťovák, jinak jsem popíjel vína z nabídky a občas si dal vynikající vinný mošt. Vína byla od pana Žárského z Novosedel za legrační cenu 80,- Kč za litr, vesměs se jednalo o nezatříděná vína o cukernatosti pozdních sběrů, zejména mi chutnalo Rulandské šedé a Chardonnay. Statek funguje i jako kozí farma, ale sýr zrovna nebyl vyroben, takže jsem si musel nechat zajít chuť. Tu povzbudily každovečerní grilovací orgie prováděné majitelem osobně, kdy nabízel klobásky, jehněčí kebab, kapra, pstruha nebo cuketu, vše domácí, čerstvé, levné, vynikající.

Ve středu jsem se v pekelném vedru vydal přes kopec do Dobrého Pole. Hned na okraji vesnice jsem narazil na sklípek označený jako prodejna vín, ovšem mají tam až od 11 hod. Stavil jsem se tam druhý den a lze ho využít jako občerstvovací stanici, dále zde mají na prodej vína některých vinařství, ne však žádnou vlastní produkci, z hlediska vínomilce nic zajímavého. Pokračoval jsem tedy do Novosedel, kde jsem ihned zapadl do nádherně studeného sklípku u Kovácsů. Každý návštěvník si mohl vybrat z degustačního listu, přičemž za vzorek se platilo deset případně dvacet korun.

Obecně musím již teď všechna navštívená vinařství pochválit za jejich přístup k zákazníkovi. Divoké období již naštěstí skončilo a nastoupil tolik potřebný řád. Degustaci má na starosti předem určený zaměstnanec, který se zákazníkovi rád věnuje. Degustace a její pravidla jsou stanovena předem a návštěvník tak jasně ví, co bude ochutnávat a co ho to bude stát. Bylo mi potvrzeno, že vinaři si konečně uvědomují význam každého koncového zákazníka a snaží se mu vyjít maximálně vstříc. A je nutné pochválit, že ve všech směrech odvedli kvalitní kus práce. Zpět ke Kovácsům (http://www.vinarstvi-kovacs.cz/default.asp?nDepartmentID=114&nLanguageID=1). Ochutnal jsem zhruba deset vzorků, vesměs ročníku 2008, chutnal mi zejména Muškát moravský a Sauvignon, který získal zlatou medaili v Bruselu. Všechny vzorky (a to se týká i následujících vinařství) mi přišly velmi dobře technologicky zvládnuté, příjemné a zajímavé. Vína byla vždy podávána řádně nachlazena. Kromě klasické degustace vinařství též nabízí ve své restauraci možnost ochutnat vína se sýry.

Po příjemné degustaci jsem se rozloučil a pokračoval v pekelné výhni do vinařství Marcinčák (http://www.marcincak.cz/main.php). Naštěstí to není daleko, takže jsem za chvíli opět seděl v příjemně studeném sklípku, pojíjel víno a debatoval se starší dámou, která má tyto věci na starost. Za vzorek se zde platilo 15,- Kč, všechna vína mi chutnala. V ochutnávce nejsou proslulá ledová vína pana vinaře, ale i tak si myslím každý návštěvník přijde na své.

Ve čtvrtek jsem si zapůjčil u svých ubytovatelů kolo a vyrazil nejprve do Velkého Karlova. Zde jsem nehodlal degustovat, protože krokodýl se pije blbě, ale prohlédnout si místní krokodýlí farmu (http://www.agd-jevisovice.cz/index.php?menu=16). Koho to nezajímá, může přeskočit na odstavec Nové vinařství.
Vstupné je 60,- Kč, prohlídka trvá asi půl hodiny a je možné zakoupit drobné suvenýry. Od slečny jsme se dozvěděli řadu informací, tak tady vybírám něco pro milovníky těchto zvířat.

Farma vznikla z ekonomických důvodů. Patří do obrovského zemědělského družstva, které mimo jiné produkuje asi 20 milionů kuřat ročně. Část z nich uhyne a ta jdou do kafilerie. Některá nesplní výkupní váhu a ta tam musí taky. Za tyto služby se platí velké peníze, a tak bylo přikročeno k chovu krokodýlů, kteří likvidují právě tato málo vážící kuřata. Krokodýli jsou krmeni jednou až dvakrát týdně a je u nich udržována stálá teplota 30 °C. Krokodýl je pohlavně dospělý, když dosáhne určité délky, nikoliv věkem. Samice se od samců poznají jedině vyšetřením, tady je mají očipovány. Mláďata mají pohlaví podle toho, jaká teplota panuje v hnízdě. Krokodýl neumí dýchat ústy, takže kdybyste mu zalepili nozdry, udusí se. Zuby mu dorůstají celý život, v krku má chrupavku proti pronikání vody a oko se mu při potápění pokrývá blankou, aby viděl i pod vodou - tedy jestli existuje Bůh, vymyslel ho dobře:-).

Plány mají chovatelé veliké, chtěli by postavit velikou halu se skleněnými inkubátory, aby návštěvníci mohli sledovat líhnutí, dále opravit starou sýpku na restauraci a rozhlednu. V jejich smělých plánech jim brání v zásadě dvě věci. Především různé ekofašistické organizace, které této výstavbě neustále brání (Pokud vám přijde, že jsem proti těmto lidem zaujat, pak ano. Nebýt těchto pablbů, D8 už mohla být dávno hotová a nemuseli bychom smrdět přes Lovosice nebo Velemín). Druhou překážkou je jak jinak Evropská unie, která neuznává krokodýla jako jateční zvíře. Čím se jeho zabití a bourání liší třeba od vepře opět unijní veleduchové neumí vysvětlit, ovšem to jim nijak nebrání tuto činnost zakazovat. Tak uvidíme, co přinesou další roky.

Nové vinařství sídlí v Drnholci (http://www.novevinarstvi.cz/aktuality.php), v moderní hale za 50 milionů. Degustace probíhají v klimatizované místnosti, což je fajn, neboť vedro bylo opět pekelné. Asi každý již slyšel o tomto dynamickém, mladém vinařství, které získalo mimo jiné i cenu za design. Mě nejvíce chutnal Muškát a Sauvignon, vína mi přišla hodně pitelná, lehká, ovocitá s pikantními kyselinami. Vzhledem k tomu, že jsem nemusel nic platit za degustaci, tato vína jsem zakoupil, abych se alespoň trochu revanšoval. Opět jsme si hezky popovídali, dozvěděl jsem se například, že vinařství proniká i do velkých obchodních řetězců. Vzhledem k ploše vinic 102 ha je nutné se nějak produkce „zbavit" a tady už pouze koncoví zákazníci nepomohou. Vinařství též vyrábí vína sycená CO2 na příjemné letní pití.

Pokračoval jsem do Březí, kde sídlí vinařství Kern (http://www.vinarstvikern.cz/index.php?sub=about). Zde se mě ujal sám pan sklepmistr, překvapivě mladého věku a představil mi celé sklepní hospodářství i vína. V nadzemní části najdeme kromě jiného útulný penzionek pro deset osob, v rozlehlé části spodní pak sudy, tanky a víno. Teplota je udržována uměle klimatizací. Vína byla opět moc pěkná, s příjemnými kyselinkami, ale řekl bych i trochu vyšším zbytkovým cukrem dle moderních trendů. Pan sklepmistr ochutnával se mnou, opět jsme si moc příjemně popovídali. Probírali jsme hlavně problém s prodejem, kdy nejlepší ročník je ten prodaný. Ve většině menších vinařství potřebují samozřejmě peníze a místo, ovšem je škoda, že některá vína neleží ve sklepě více let, aby získala ještě lepší kvalitu. Snad alespoň zákazníci nevypijí víno hned, ale dají mu čas. Za degustaci po mě opět nikdo nic nechtěl, takže jsem se stavil v sobotu ráno a zakoupil několik vín. Večer jsme ještě probírali v hospůdce zážitky s pražskou partou Bohoušci :-), která se více věnovala cyklistice a méně pití, za což jsem je v tom vedru obdivoval. Ale potvrdilo se, že obojímu se vrcholově a poctivě věnovat nelze, no, já si už vybral.:-)

V pátek jsem zamířil do Bavor na úpatí Pálavy, kde sídlí vinařství Psa Nováka, tedy doktora Železného, Tanzberg (http://www.tanzberg.cz/). V Březí mi pánové poradili, abych to vzal přes pole, protože jet po hlavní silnici z Mikulova není to pravé ořechové. Paní ve vinařství mi pak prozradila, že jde o frekventovanou noční stezku, přezdívanou alkoholstrasse s jasným účelem - vyhnout se policistům. Ve vinařství bylo opět příjemně chladno, vína také, obsluha milá, vzorečky oceněné (herdek, nepsal jsem to už v tomhle článku?). Vinařství sídlí v rekonstruovaných sklepích, které podle všeho postavili habáni. Asi nejvíce mi chutnal polosladký Ryzlink rýnský, ale dobrá byla tradičně všechna vína.

Pak jsem zamířil do Dolních Dunajovic, kde sídlí vinařství Mikrosvín Mikulov (http://www.mikrosvin.cz/novinky.html). Opět chládek, příjemná obsluha, vychlazená a oceněná vína. Jestli jsem správně pochopil, patří firma nyní do portfolia Moravských vinařských závodů. Zaujalo mě, že některé opravdu drahé vzorky byly „jen obyčejné pozdní sběry nebo výběry." Bylo mi vysvětleno, že se jedná o malé partie, na kterých si sklepmistr dává zvlášť záležet. Jeden vzorek jsem ochutnal, tuším vlašák, ale na rovinu přiznám, že jsem žádný velký rozdíl necítil.

V pátek večer jsem se rozloučil s Bohoušky, třeba se někdy zase potkáme, přespal a ráno zamířil velmi nerad domů. Na závěr bych se chtěl omluvit všem, kteří očekávají detailní popisy vín a nedočkali se. Mým cílem bylo upozornit na velmi dobrou úroveň vinařské turistiky ve výše zmíněných vinařství, kam můžete zajet a ochutnat sami, jako jsem to udělal já. Mezi víny jsem nenašel žádné, ze kterého bych padl na zadek, ovšem celkově hodnotím všechna vína jako silně nadprůměrná. Pokud bych se tedy měl rozhodnout, pak nejspíš podle ceny a tedy jako nejlepší vyšlo vinařství Kern. Nebýt obtížného hmyzu, který si mě pletl s jídelnou, měl bych pocit, že jsem v ráji. Ale daleko k němu tedy nebylo...