O Víně

Vzpomínám si, že před dvěma roky jsem se poprvé zúčastnil Žernoseckého koštu a hned u prvního vzorku jsem si vlastně trochu uřízl ostudu. Nepoznal jsem odrůdu, byť to bylo zcela triviální. Bylo to hned na začátku, vinař s jedinou odrůdou; víno nebylo označené, tak jsem se iniciativně jal degustace, že jej stejně poznám. „Jak myslíte", řekl vinař, jehož jméno si již nepamatuji a nalil mi do sklenice. Letmo omrknu vzhled, zakroužím, přivoním a pravím: „To je jasné, to je přeci Tramín, ten se pozná i poslepu", s jistotou vtipkuji. „Nechcete se přece jenom napít?" S nesouhlasem odvětil vinař, Tramín to k mému úžasu nebyl. „No pak tedy by to mohl být Kerner?", už trochu zvolňuji. „Ne, ten to také není". Už jsem znejistěl a tipuji dál: Muškát? Iršaj? Vinař stále kroutí hlavou a říká, že jde o úplně obyčejnou klasickou odrůdu.
Nevím, vařím z vody a snad jsem plkal něco o rulandách. Už to nemohl vydržet: „Je to Müller-Thurgau, zněl verdikt! A já jsme nemohl uvěřit tomu, že jsem si na tak banální a nejpěstovanější odrůdu patrně vlivem zatmění mysli nevzpomněl :-). Také jsem nemohl uvěřit tomu, že tato milerka může být tak bohatá na vůni a extraktivníi na chuť, že jsem nepoznal víno z odrůdy ze všech nejprostších... Tolik beletrie úvodem.

Žernosecký košt se konal 16. května 2009 v prostorách kulturního domu ve Velkých Žernosekách a přilehlém okolí, kde vyhrávala cimbálovka, grilovalo se masíčko a byly stánky s různými uměleckými předměty. Dalo by se říct klasická venkovská zábava. Vzhledem k tomu, že zástupci majoritních podniků v kraji (Žernosecké vinařství a Agrofrukt Kamýk) byli účastni pouze v hodnotitelské a poradní komisi, byla představená vína dílem menších vinařů a amatérských vinařů, zahrádkářů. Ne vždy však velikost vinařství koresponduje s výslednou kvalitou vína a rozšířit si obzor o vzorky vín, se kterými se člověk jinak běžně nesetká, nemůže uškodit. V tom je právě kouzlo vesnických koštů. Za 100,- Kč obdržíte sklenici, katalog a 5 žetonů v hodnotě 5,- Kč, za který lze pořídit většinu vzorků.

První známou tváří byl Zdeněk Vybíral z Vinařství Sv. Tomáše, ke kterému jsem zamířil pro nultý vzorek. Rulandské bílé 2008 kabinetní. S jeho produkci z roku 2008 jsem se setkal již na Vinařských Litoměřicích 2009 a několik lahví jsem již otevřel. Rulandské bílé mělo ovocitou vůni, tentokrát bylo poněkud podchlazené a tak se plně nerozvinulo aroma bílých květů a (možná poněkud nezvykle) i černého rybízu. Chuť suchá svěží, tentokrát mi přišlo, že jsou znát trochu kyselinky.
Když pominu obligátní aromatické, ovocité a banánové Rulandské šedé se zbytkovým cukrem, jinak technologicky zvládnuté, tak rozhodně za zmínku stojí Rulandské modré 2008 pozdní sběr - růžové. Velice příjemné víno s vůní jahod a či jahodového jogurtu a polosuché až karamelové chuti. Není to však pouhé prchavé, tenčí pití, má dostatek extraktu a mohutnosti. Chválím.

Občas slyším chválu na vína Pavla Hrabkovského. Mě však jeho bílá vína, z těch několika zástupců, které jsem kdy ochutnal, nikdy zvlášť neučarovala. Mluvím např. o Ryzlinku rýnském či Mülleru-Thurgau. O to zvědavější jsem byl na Kerner 2008, který jsem na Litoměřicku dosud nevyzkoušel a zajímalo mě, jaký dodá zdejší terroir vínu charakter. Kerner světlejší barvy a jemně perlil, měl bohatou muškátovou vůni, svěží projev. Chuť byla silná a kořenitá a nechyběla i čerstvá kyselinka. Také zajímavý a zapamatovatelný vzorek.

Z Žalhostické vinice Miroslava a Milana Singera jsem vyzkoušel Rulandské bílé, rovněž poměrně pikantní a extraktivní, ale řekl bych že v předchozích ročnících se z trati Nad školou obecně dosahuje i vyšších kvalit.

Povedené Rulandské šedé měl i JUDr. Pavel Bulín z vinice v Malých Žernosekách. V senzorických vlastnostech se podobalo i šeďáku Zdeněka Vybírala. Zkoušené víno mělo také zbytkový cukr, příjemnou, bohatou a jemnou vůní. Chuť sladká a vínu rovněž po technologické stránce, nebylo co vytknout.

Pro mě asi největším překvapením byla kolekce vín Jaroslava Steklého z Žalhostic. Etiketa lahví uváděla trať Kubačka, jak se dříve vinice jmenovala. Skromná rozlohou, nikoliv však výrazem vín. Velmi zajímavý právě svojí netypičností byl Ryzlink rýnský 2006. Při sklizni měly hrozny cukernatost pouhých 18 °NM, avšak vlivem ustávání pohybu asimilátů v důsledku velmi suchého léta se ovlivnil výsledný projev vína. Víno celkově bylo velmi jemné a elegantní. Žádný projev nevyzrálosti a tvrdosti. Vůně muškátová a příměsí citrusů působila velice příjemně. Chuť také jemná a uhlazená. Výborný vzorek.
Muškát moravský 2007 měl odrůdovou delikátní vůni, avšak nic opulentního a přehnaného. Muškát a konvalinky nebo jiná bílá kvítka. Neměl tu vtíravou kořenitou chuť, spíše svěží a lehce ovocitá. Velice slušný kousek.
Hibernal 2005 pochází z keřů vysázených v 70. letech obdobně jako ostatní odrůdy.
Řeklo by se ukázkový charakter odrůdy - černý rybíz, angrešt, ale bylo v tom něco víc než jen cosi „učebnicového". Rovněž chválím.
Müller-Thurgau rovněž pěkný a Rulandské bílé toho dne asi nejtypičtější rulanda, kterou tato oblast dokáže nabídnout. V popisu se mi vybaví výraz medocukrová vůně.

Neochutnal jsem ani polovinu vzorků vín, které vystavovatelé letos shromáždili, přesto si dovolím krátký závěr, byť bude dosti zobecňující. Mám za to, že ročník 2008 nepatřil k těm, kdy by vína v regionu dozrávaly do vysokých přívlastků. Jsou svěží, aromatická a nepostrádají pikantní kyselinu. Proto hodnotit řadu vzorků by bylo ještě zajímavější tak po ročním ležením v lahvi. Rozličné geologické podmínky Českého středohoří mající vliv na pestrý charakter vín však směřují do jisté podobnosti vín na straně Velkých Žernosek oproti břehu maložernoseckému, kde se projevuje čedičové podloží více. Jiné vlastnosti pak mají vína ze vzdálenějších obcí jako Sebuzín či Brná nebo Libkovice pod Řípem. Každopádně oceňuji činnost vinařů Mikroregionu Porta Bohemica, že tomuto kraji věnují své úsilí a zachovávají tak vinařskou tradici.