O Víně

(Je hodně lidí, kteří sami sebe považují za znalce či milovníky nějakého kraje. Já se třeba považuju za burgundofila, ač jsem se po burgundské půdě procházel všeho všudy třikrát. Jirka Matějka, řečený "Matěj", je ve své cestě k poznávání Alsaska i jiných podivuhodných koutů Francie sveřepější a důkladnější. Jeho poznávání ale nekloužou po povrchu, dovede nadchnout jak sebe, tak posluchače tím, že jeho okem i duší zachycené detaily taknějak zasahují "to podstatné". Vnímavostí patří k mně blízkému druhu poutníků krajinou jako je třeba Václav Cílek, a tak pevně věřím, že níže uvedená ukázka je pouze příslibem a že když už tedy nemohu procházet Alsaskem dvakrát ročně, jako on, tak že mi podstatu tohoto kraje, jeho obyvatel a vín vykreslí v nějakých příštích ucelenějších reportážích odsud.)

Ahoj Pavle,
Posílám info - viz příloha.

Matěj

No, to je tak: Já už o té akci asi 14 dnů koresponduji e-mailem s panem Reimannem, který tam má mít v úterý večer vystoupení „Sedm statečných a já" na téma sedm alsaských odrůd. Já jsem se hned zkraje zeptal, zdali bych se nemohl zúčastnit jako vystavovatel s víny Domaine Zusslin. Alespoň 1 den. Také jsem napsal Marii Zusslin dotaz, jestli se budou účastnit. Ona odpověděla, že nikoliv, protože nemají v Česku oficiálního importéra, což je podmínka alsaské vinařské organizace CIVA. Přitom jsem si myslel, že akce má za cíl představit kromě zavedených i nějaké nové vinaře. Nicméně moje účast stále zůstává ve hře, pan Reimann mi psal před Velikonoci, že stále o tom vyjednává. Velkou naději si nedělám, to by museli udělat výjimku do jaké se asi nikomu nebude chtít. Také, jak běží čas a krátí se doba na přípravu, tak i já to vidím každým dnem méně reálné. Co tam bude za vinařství nevím. Popravdě to považuji za podivnost toho plakátu i celé organizace akce, že nezveřejňují zúčastněná vinařství, celý ten plakát je takovým „pouťovým vyvoláváním" a už vůbec nerozumím jak tam patří do pondělního programu Chateauneuf du Pape 2006 Magnum.

M.

To ale pan Reimann nepřipravuje. Ten tam podle mě jenom spolupracuje.
Matěj

....

Ahoj Pavle.

Včera jsem vyzvěděl, kteří vinaři se zúčastní „Alsaských dnů v Praze" příští týden. Jsou to údajně Domaine Rietsch, Domaine Frédéric Mochel, Domaine Jean Hauller & Fils, Domaine Marc Kreydenweiss.     
 
Zajímavé je, že jsou všichni z obcí severní části Alsaska, vlastně z takového chumlu okolo Mittelbergheimu, odkud je ten Rietsch. V Mittelbergheimu jsme při jedné ze svých poznávacích expedic, v dubnu 2007, několik dnů bydleli. Tehdy bylo mimořádné teplo - místní tomu říkali „africké počasí" a skutečně se jednalo o jev, který se v Alsasku občas vyskytuje, kdy se otevře jakýsi koridor proudění horkého pouštního vzduchu z Afriky do západní Evropy. U kostela je zajímavá památka - historický mlýn na olivy.  Městečko má výjimečnou architekturu, domy jsou převážně z pískovce a vyznačují se krásnou kamenickou výzdobou. Některé jsou takové malé renesanční paláce. Mezi nimi vyniká vinařství Alberta Seltze, který mimochodem má na svém webu zajímavou geologickou mapu vývoje zdejší krajiny od prvohor po čtvrtohory. V Andlau, kde sídlí Marc Kreydenweiss jsme byli na večeři v hostinci „U pošty". Kreydenweisse a Mochela mám ve svém širším výběru vinařů, které chci někdy v budoucnu navštívit, takže jejich prezentace v Praze se mi docela hodí. Kreydenweiss je prý pozoruhodná osobnost, uznávaný biodynamik, jeho etikety jsou malá umělecká díla. Na webu Domaine Rietsch mě také zaujaly hezké a v alsaském kontextu originální etikety a také to, že aktuálně nabízejí převážně ročníky 2006 a 2007.
V roce 2006 jsme v Alsasku v době sklizně byli a to drama, kdy do sklizně lilo jako s konve, jsme tam nejen zažili ale s některými vinaři osobně prožili. Z vinic se sváželo i v noci. Bydleli jsme Riquewihru (kde sídlí slavný Hugel) a dodnes si pamatuji všechny ty noční kovové zvuky vydávané náklaďáky couvajícími na milimetry přesně do úzkých bran zdejších vinařství a skládající promoklou úrodu. Zusslinovi z Orschwihru, které jsem chtěl v Praze představit ale nejde to, protože nejsem oficiální importér, udělali z toho ročníku excelentní Riesling Grand Cru Pfingstberg ale jenom 2800 lahví protože spoustu úrody raději vyhodili. Spolu s bratrem jsme koupili 5 % produkce, tedy 140 lahví a většinu z nich máme uloženou ve sklepě. Následující rok 2007 také nebyl ideální a mnozí vinaři z obavy, že se počasí na podzim bude vyvíjet podobně jako v roce předchozím, sklidili příliš brzy. Zažil jsem to u Albrechtů v Orschwihru. Ta vína jsou tak tenká, že člověk při degustaci lituje, že to vůbec zkusil. Zvlášť u vinaře, kterého má rád a léta k němu jezdí nakupovat. Kdo měl odvahu a trpělivost, ten vydělal. Velmi se těším, že letos ochutnám tenhle ročník u Zusslinů a také u Leona Beyera, kde nám slíbili, když zavoláme, že nám připraví speciální degustaci. Oni totiž do distribuce takhle mladá vína nedávají. Tak jsem docela zvědavý, jak tyhle ročníky zvládli ti Reitschové.
Sestava vinařů se mi zamlouvá zejména proto, že náš tým při svých cestách obvykle míří jižněji, letos koncem května kupříkladu do vesnice Husseren-les-Châteaux. Takže při Alsaských dnech v Praze budu mít za relativně nízké náklady šanci rozšířit své „severní" znalosti a zkušenosti.

Matěj

Určitě to cenu má. Sice jsem musel včera se obrnit jistou trpělivostí - přišel jsem v půl čtvrté, začali už v 11 hodin dopoledne a ještě odpoledne to budilo dojem, že se víc věnují jakýmsi záhadným přípravám než zájemcům o víno. Personál je poněkud studený, řekl bych „nad věcí" jako ostatně celý podnik, kde se to koná. Také to bylo včera tak, že se degustovala u jednoho malého baru vína všech vinařů (kteří mimochodem nebyli přítomni). Nicméně kupříkladu vinařství Mochel nabízí k ochutnání řadu Rieslingů Grand Cru Altenberg de Berbieten 2007, 2006, 2005,2004,2003,2002 a ty tedy určitě za pozornost stojí (zatím jsme se ženou ochutnali čtyři a na zbytek se chystáme zítra). Domaine Rietsch přivezlo Sylvaner 2007 o kterém jsem se okamžitě vyjádřil, že to je „Sylvaner jako bejk" ačkoliv dlouhodobě hlásám, že tahle odrůda by se neměla vůbec z Alsaska vozit ven ale pít jen tam, kde jedině vynikne spolu s prostředím. Prostě je rozhodně co ochutnávat, a to jsem se ještě nedostal k vínům Domaine Kreydenweiss. Zaváděcí ceny jsou dobré, asi tak na úrovni mých stálých. Klidně, jestli chcete, tuhle informaci rozešlete dalším přátelům dobrých vín.

Srdečně zdraví
Jiří Matějka

P.S. Ještě 2 dodatečné informace:

1.Dnes od 14.00 do 16.00 hodin tam pan Reimann pořádá placenou degustaci za 300,- Kč, takže tou dobou nebude vstup volný, což znamená, že si pouze u vchodu nakoupíte degustační kupony v množství podle vlastní úvahy.
2. Nejlevnější nabídku má Domaine Hauller (od 120,- do 195,- Kč za láhev) ale, soudě podle Rieslingu, který se naléval večer při slavnostním zahájení pozvaným hostům, jsou to vyhozené peníze. To byla opravdu „trefená" propagace alsaských vín.

JM

Ahoj Pavle,

To je dost zajímavé, jak se někdy vnímání téhož může lišit. My jsme s ženou s velkým potěšením absolvovali ve dvou dnech ochutnávku celé řady Mochelových Rieslingů Grand Cru Altenberg de Bergbieten 2007 až 2002 přímo ve Wines Home a ten 2006 nám chutnal. Navzdory tomu, že tamější prostředí, styl ani personál nadšení nevyvolává. Samozřejmě, člověk si musí u tak mladého Grand Cru Rieslingu uvědomit, že vlastně by se ještě ani pít neměl. Hodně zajímavý byl 2007. Útok celé škály jemných kyselinek na chuťové buňky vyvolal při prvním doušku pocity blízké představě andělské radosti. Docela rád bych sledoval jeho vývoj v dalších letech. Určitě se u pana Mochela v Traenheimu zastavím a udělám nějaký nákup. Náhodou jsme se ve středu dostali doprostřed ochutnávky, kterou řídil pan Reimann a ten mi při degustaci Mochelova vína Trovium 2007, které je směsí Pinot Gris a Pinot Blanc lehounce šmrncnutou novým sudem, půjčil mikrofon, takže jsem mohl přítomnému vinaři složit poklonu, která vyvolala potlesk všech přítomných. Sympatický, tiše mluvící mladý vinař se lehce ukláněl a já doufám, že si ten potlesk vybaví, až k němu zavítám. Na té ochutnávce se také vedla diskuse, trochu překvapivá, kdy jsem nakonec pochopil, že někteří přítomní čeští odborníci žijí v představě, že každá alsaská vinice Grand Cru je spojená s jednou určitou odrůdou, že je to tak uzákoněno ve Francii. Naštěstí druhý přítomný vinař pan Rietsch to uvedl celkem stručně a přehledně na pravou míru. A při té debatě jsem se dozvěděl zajímavost, totiž že pro Grand Cru Zotzenberg se místním vinařům podařilo dosáhnout výjimky ze zákona, který povoluje pouze Riesling, Pinot Gris, Gewurztraminer a Muskat, ve prospěch Sylvaneru. To považuji za náramně zajímavé, že vedle německé oblasti Franken se v Evropě našla další tak významná „sylvanerová" poloha. Nicméně musím přiznat, že víc než Sylvaner Grand Cru Zotzenberg 2007 mě okouzlil Sylvaner Veilles Vignes 2007. Dokonce nadchnul, včetně ceny 223,- Kč z níž dovozuji, že ve vinařství bude za 5 Euro. Zaváděcí ceny ve Wines Home byly vůbec příjemné, asi tak na úrovni mých. Mohu dosvědčit, že nižší už by prodejce musel dotovat. Nakonec jsme se ženou „vrhli" na degustaci vín biodynamika Kreydenweisse. Nebudu popisovat jednotlivá vína ale zaujal mě jeho celkový styl, takový hravý až rafinovaný s hodně širokou škálou výrazů jednotlivých vín, od tónů venkovsky zemitých po křišťálově ušlechtilé. Pro mě je to zajímavé srovnání s biodynamiky z Domaine Zusslin, kde nakupuji už roky a jejichž styl vnímám jako úsilí o čistý a silný výraz odrůdy ve spojení s určitou půdou a klimatem. Nic víc ale také nic méně.
Kdybych se měl pokusit o nějaké celkové, byť zcela subjektivní zhodnocení, tak vína se mi líbila a jejich ceny také. S výjimkou produktů Domaine Hauller, jejichž zařazení do programu akce chápu stěží. Způsob, jakým byla vína nabízena - prostřednictvím spíše cvičeného než obeznalého personálu a lehce tápajících odborníků, kteří jsou spíše propagátoři (nic proti, všechna čest a klobouk dolů) nebyl ideální. Člověk občas musel věnovat jisté úsilí aby některé věci překousl a zachoval si dobré rozpoložení, které je pro vnímání vína jednou z nejdůležitějších komponent. Znovu jsem si potvrdil, že Česko je domovem jistého typu „vinného snobizmu" který tam, kde je vína dost, člověk nepotkává. Nicméně rád jsem Alsaské dny v Praze navštívil a nelituji ani času ani peněz, které mě to stálo. Kdybych měl vyzvednout jediné víno ze všech, tak Kreydenweissův Riesling Wiebelsberg Grand Cru 2007 příjemně páchnoucí venkovem, kde se pase dobytek, zobe drůbež a tlí kompost.

Matěj

No, to byl asi fakt ten základní Riesling 2006 a to je častý jev, že základní Rieslingy jsou dobré do hospody k zelí ale není to na nějaké vychutnávání. Lucien Albrecht měl v roce 2005 parádní základní Riesling. Taky se po něm jen zaprášilo. S těmi odrůdami povolenými pro vinice Grand Cru je to podle mě i podle vinaře pana Rietsche, který to ve Wins Home vysvětloval, opravdu prosté. Jsou to ty 4 povolené odrůdy a žádné další pravidlo, které by stanovilo užší výběr pro jednotlivé vinice není. Nevím, že by platilo ještě nějaké užší vymezení pro vinice jednotlivě. Je pravda, že na některých se určité odrůdě tolik nedaří, tak se tam nepěstuje, nebo není tak ceněná ale určitě není zapovězená. Informace o jednotlivých Grand Crus najdeš na http://www.alsace-route-des-vins.com/NewVersion/index.cfm/fuseaction/GrandsCrus.ShowgrandsCrus/Language/En.cfm . Začal jsem to celé překládat do Češtiny ale s mojí v podstatě nulovou Francouzštinou to jde zatraceně pomalu.

Matěj

Post scriptum: Včera večer jsem si prošel doma encyklopedie a našel jsem, odkud pramení asi zmatení těch, kteří si mysleli, že pro každou Grand Cru polohu je direktivně určena jen určitá odrůda. Už v knize Jens Priewe: Nová škola vína (přeložil Rudolf Rada) je to tak, že to skoro připouští dvojí výklad: "Grand Cru platí vždy jen pro jednu odrůdu. Je-li v této poloze jiná, nesmí se jméno této polohy objevit na etiketě." A ještě více špatný výklad podporuje Hugh Johnsonův Světový atlas vín (přeloži výše zmiňovaný Zdeněk Reimann): "Dekrety určí, která ušlechtilá réva se může pěstovat na jednotlivých Grand Cru...Některé pozemky se považují nejlepší pro Riesling, jiné pro Gewürztraminer, Pinot Gris nebo případně Muscat...Mnoho pěstitelů bude muset při konečném řešení přejít k jiným odrůdám, aby vyhověli předpisu." Zajímavé je, že obě knihy (ty, z nichž vycházejí české verze) vyšly v roce 2001. Já bych z toho vyvozoval, že určité tendence k zavedení definovaných odrůd pro konkrétní Grand Cru tu v minulosti byly, ale zřejmě kvůli odporu vinařů nakonec neprošly. Někteří spisovatelé teno trend zaznamenali, ale nějak opoměli ve svých encyklopediích opravit, když už bylo jasné, že tudy to nepůjde.