O Víně

Nepamatuju se přesně, kdy jsem na tenhle veletrh zavítal poprvé, ale tehdy jsem byl nadšený a na konci solidně přiopilý. Další ročníky už jsem byl kritičtější a psal pořadatelům důrazná doporučení, aby rozmístili hustou síť odlévacích nádob a instruovali vystavovatele, jak malá je degustační dávka. Samozřejmě se to další ročník zlepšilo jen o nula nula nic, ale postupně... letos už byla samozřejmostí odlévací nádoba na každém stánku a vyjma velkosvětského chlapíka od Mikrosvínu už všichni respektovali klíčová slova „málo" a „stačí". Tak ještě zbývá, aby drobní moravští vinaři nereagovali na odlití a vyplivnutí jejich vzorku nevraživými pohledy a pochopili, že to neznamená kritiku jejich práce, ale jen nezbytnost, aby člověk vůbec s čistou hlavou vychutnal od všeho zajímavého.

Letos jsem se rozhodl poprvé zhodnotit svou FIJEV průkazku, zamávat s ní u vstupu a dostat tak zpět aspoň část ročního členského příspěvku. Vyšlo to. Tedy u novinářského vchodu jsem zažil i daleko otrlejší. Přihrnul se nejmenovaný velmi známý publicista a sommeliér s dvěma mladšími hochy, které jsem nikdy předtím neviděl. Pořadatel u vchodu s laptopem po nich ihned žádal novinářské průkazy. Mlaďoši rozpačitě lovili občanky, jestli prý ty by nestačily. Ale Publicista použil zaklínadlo: „My jsme od Decanteru." Ozvalo se chápavé a vstřícné: „Ach!" a všichni byli rázem vpuštěni. Tenhle trik si musím zapamatovat.

Jako loni jsem začal u stánku Maison de Bourgogne. Tenhle start je opravdový balzám. Nic takového se pak už nikde neopakuje. Maison Champy: Jen se přiblížím ke stolku, okamžitě se zvedne obsluha od nedalekého stolku a s úsměvem přichází ke mně. Hovoří plynnou angličtinou. „Dobrý den. Jak se máte? Á, novinář. Kam píšete? Zajímavé. Slyšel jste někdy o Maison Champy? Tady mám pro Vás nějaké materiály." Listuji složkou kvalitně provedených tiskovin a ihned se chytám povědomého článku z The Burgundy Report. „Ano, Bill Nanson je náš známý, je fajn. Čím chcete začít? Savigny-les-Beaune? Výborně. Víte, kde tahle vesnice leží? Á, koukám, že Burgundsko znáte." Vykládá plynule dál, o jejich historii, filosofii, náhledu na vinice i víno. Jen fascinovaně čumim. Vína jsou krásná, typická, pitelná, pozitivně laděná. Loučím se, děkuji. Chce vizitku, au revoir v Burgundsku. Situace se opakuje vedle u Fougeray de Beauclair (Parádní Fixin, koncentrovaný, hořkočokoládový) i u Chanson Père & fils (jedny z nejzajímavějších bílých z Burgundska, co jsem kdy pil - elegantní, vznešená, terroirově typická, novým dubem jen citlivě dotvořená a nikoliv udušená; pevně doufám, že je sem někdo začne dovážet). Všude jsem cítil zájem, ochotu, neformální vstřícnost, bez pobízení jsem se dozvěděl vše podstatné, všechny letopočty, hektary, stáří révy, procento nových sudů, na cokoliv jsem se zeptal, to jsem se okamžitě dozvěděl. Odcházel jsem zhluboka nadechlý, vznášel jsem se na obláčku... a pak už jen... přistával.

Causa VOC
Ačkoliv oficiální představení VOC vín je plánováno až na 8. až 9. května 2009, cestou na veletrh mne dobře informovaný zdroj (Díky, Ondřeji!) dal tip, že minimálně Lahofer má k ochutnání lahev bez nálepek. Zkoušel jsem to tedy u všech Znojemáků. U Znovínu byl k mání (na doptání) Sau ps, u Lahofera Vz s 11 g cukru a u Eko Hnízdo Sau s 10 g cukru, který ale nakonec kvůli 14 % alkoholu neprošel kritérii (o 0,1 %), ač přihlášen byl. U Vinařství Kořínek se docela zlobili, že kolegové z VOC nedodrželi dohody a prezentují to ještě před oficiálním startem. Osobně jsem v tomhle na straně neposlušných. Můj výsledný dojem z těch tří vzorků: pěkná vína, zejména to znovínské, ale taknějak jsem víc čekal nějaký společný jmenovatel. Znám vína, která, ač z různých sklepů, tak bych se naslepo vsadil, že jsou ze Znojemska. Tady ta vína víc mluvila o svém sklepmistrovi než o Znojemsku, ale snad jsou to jen dětské nemoci a časem to víc vykrystalizuje na cosi víc typického a jako si nespletete Beaune s Nuits-St.-Georges, tak rozpoznáme třeba časem VOC Sauvignon ze Znojemska od Sauvignonu z Pálavy.

Objev veletrhu
Co jsem kdy namátkou chutnal z Čejkovic, mi (až na vzácné výjimky, které jsem nakoupil do archivu, aby prošly i zkoušku časem) přišlo takové..... unavující, bez švihu a šarmu. Upřímně jsem užasl nad článkem v Decanteru, že čejkovickou odrůdou je Tramín. No vida, to jsem netušil. Sice to pár lidí dementovalo, jako humbuk, marketingový výmysl à la „Modré hory", ale proč ne, jsem rád, když se nějaké území konečně dohodne na tom, že nejlíp by bylo propagovat 1-3 odrůdy namísto chlubení se, že každý druhý na hektaru pěstuje celou státní odrůdovou knihu plus deset obskurností v ní ani neuvedených. Bez ohledu na to, jak moc jsou tradice v tomto jen zbožným přáním či na hranici podvrhu. Tedy vzhůru do Tramínu! A to se docela vyplatilo. Většina čejkovických tramínů mne uspokojila až potěšila. Proč ne. Ovšem vyloženě dle mého gusta mi přišla vína od Zemědělské a.s. Čejkovice Stréc na stánku se přátelsky a skromně usmíval, napůl se omlouval, že jestli mám rád zbytkové cukry, tak že oni radši do sucha. Tramín byl krásně omamný ve vůni, ale pitelný v chuti, rulanda modrá pěkně oblým pinotem, byť ročník 2006 nadělil do bonbónovosti. Dokonce jsem se nechal přemluvit do Neronetu - a tenhle vůbec nebyl neprůsvitnou masou suchých tříslovin, ale lehčí kulatou a k pití stvořenou záležitostí.

Překvapení veletrhu
Pro mne tedy Vinařství Krist. Jak jsem ho chutnal příležitostně v minulosti (nezřídka lahve olepené medailemi), přišel mi to vždy exemplární příklad navoněných naslazených technologicky dokonalých, ale jinak nezajímavých vín. Letos jsem měl šťastnější ruku. Zkusil jsem André 08 ps Starý Poddvorov, Krásná hora a Pálavu 06 ps Horní Věstonice, Pod Martinkou - a obě fakt podařená, charakterní vína s duší. Ostatně odrůdu André jsem tentokrát prověřoval, kde se dalo - a opravdu musím říci, že mé pohrdání tímto křížencem bylo neoprávněné a tendenční. Začínám nakupovat do archivu.

Co ještě?
Kromě André a Tramínů jsem samozřejmě chutnal hlavně rulandy modré. Nic coby vyloženě uhranulo, pár pěkných a nadějných kousků, ale nepříjemně mnoho bonbónově přezrálých. Proboha! Vzpamatujete se! Pinot má svůj čas, u něj zejména neplatí, že čím více cukernatosti, tím lepší víno. Též pár sylvánských zelených - tady tentokrát žádný objev. Samozřejmě jsem narazil též na vzorky neharmonické či nízkoteplotně nabuzené, technologicky dokonalé, ale prázdné. Nebudu je jmenovat, byť u některých jsem kvůli tomu, že pocházela z naprosto špičkových terroirů, ronil krokodýlí slzy, ale dlužno podotknout, že je jich opět méně než loni nebo dokonce předloni, takže to bylo nejspíš jen oslnění novou technologií, přechodový stupeň k něčemu zajímavějšímu.

Celkově bych řekl, že účast byla letos slabší. Sice když srovnám letošní katalog s dva roky starým, tak početně je ten rozdíl kolem deseti vystavovatelů, ale čísla dost často matou. Chyběla dost významná jména, která se pravidelně zúčastňovala: kromě dvoupatrového megastánku Bohemia Sektu a tradičně pro veřejnost nepřístupných VS Valtice, které bych i oželel, překvapila neúčast Českého archivu vín, Vinselektu, ŠSV Velké Pavlovice, rakouských vinařů a dovozců jako Belvedere, Dominec, Merlot d´Or, Merlot Grand Vins, M. Král a Kupmeto. Asi holt krize či jiné strategie propagace. Co mi přišlo fakt podivné, že vinaři, kteří obdrželi ocenění za svá vína v rámci tohoto veletrhu, zde v drtivé většině neměli svůj stánek! Škoda, Metrofloru a Proquin jsem chtěl ochutnat. I Wine Ditrichstein. Ti tedy stánek měli, ale žádný stolek s otevřenými lahvemi, jen s křesílky, a i když jsem tam postával pěknou dobu, nikomu jsem nestál ani za to, aby ke mně zvedli oči. Jinak ve středu mezi jedenáctou a třetí, kdy jsem zde pobýval, to žádná extra masovka nebyla. Týnejdžři a stárnoucí ožralové zřejmě chodí později. Nebo už jinam.

Jinak šlo koupit nejnovější knihu prof. Krause s festivalovou slevou (což jsem učinil), zdarma nejnovější Situační a výhledovou zprávu od Ministerstva zemědělství nebo tradičně vinné sklo, letos možná naposledy - od Bohemia Crystal - OIVky za dvacku, krásné karafy za stovku, a přesto tam fronty nepochopitelně nestály. Nechápu.

Takový byl V&D 2009. Neodradilo, příště nejspíš zase vyrazím.