O Víně

Kde?
Viniční altán, Havlíčkovy sady, Praha.

Kdo?
Jan Plaček, mladý vinař z Moravských Bránic, se svou paní.

Proč?
Za prvé proto, že jeho vína neznám a jediná lahev, se kterou jsem měla tu čest se potkat, byla korková, a za druhé proto, že loni prý pan Plaček dorazil na Grébovku s pouhými třemi lahvemi od každého vína a neměl tudíž co prodávat. Prostě nečekal, že by si tu někdo něco chtěl koupit. No uznejte - takového kouzelného pána je třeba vidět na vlastní oči.

Jak?
Tentokrát v pohodě, nebylo tolik natřískáno, na všechny se dostalo důstojné sklo, zpoždění sotva akademické, obrazy snesitelné. Takže u mě dobrý.

Co na úvod?
Trocha představování a plánování budoucnosti. Moravské Bránice leží na samém okraji moravského vinařského světa, 20 kilometrů jihozápadně od Brna mezi Ivančicemi a Dolními Kounicemi. Panu Plačkovi se moc líbí akce typu "otevřené sklepy", je si ovšem vědom handicapu Moravských Bránic - vinařů je tam opravdu poskrovnu, Plačkovo vinařství se zhruba pětadvaceti hektary vinic je největší z nich. Proto plánuje alespoň jakési "dny otevřených dveří". Firma existuje od roku 2001, vyrábí víno výhradně z vlastních hroznů. Dodržuje pravidla integrovaného pěstování révy vinné a v roce 2010 hodlá uvést na trh svá první biovína z mladých vinic (Veltlínské červené rané, Chardonnay, Pálava, Cabernet Sauvignon).

Co pak?
Kroužení, míchání, mžourání proti zářivkám, čichání, funění, srkání, slastné úsměvy, povytažená obočí, huby plné řečí.

Řečí o čem?
O čtyřech vzorcích bílých zemských vín. Zaprvé o Rulandském šedém 2007. Víno kvalit pozdního sběru s 13,5 % alkoholu, 6,7 gramy kyselin a 1,8 gramy cukrů mělo pěknou čistou barvu s moc zajímavým měděným nádechem a ve vůni květiny a hroznovou šťávu. Chuť se podobala bílému rybízu, ještě nepřezrálému, pěkně pikantnímu, maličko až trpkému. Dobré.
 
Za druhé o Veltlínském zeleném 2008. Světle slámové jiskřivé víno mělo prý kolem 6 g kyselin, 4-5 g cukru a 12,5 % alkoholu. Vůně byla travnatá, úplně jako takové ty "zelené" sauvignony. Podle vůně bych ruku dovohnědala (znáte tu písničku, kde se zpívá "za to ruku dovohnědám", ne? Dlouho jsme bádali, co je to za slovo, až kdosi vymyslel, že jde o dokonavý tvar slovesa vohnědat - vohnědal, vohnědal až dovohnědal :-), že to sauvignon je. Podle chuti ne-e. Inu kvasinka. Zbytkový cukřík je cítit, ale není protivný, primárně se na jazyku projeví chuť hroznů s pěkným minerálním doprovodem, v dosti dlouhé dochuti se projevuje čerstvě mletý bílý pepř.

Pak už se očichával a srkal Müller-Thurgau 2008. Dvanáct procent alkoholu, 6 gramů kyselin, 2 gramy cukru. Platinová blondýna, krásně vonící po loupaných kompotovaných broskvích. Chuť svěží, lehká, mladá. Jednoduché, ale příjemné víno na delší popíjení.

Další obětí byl Muškát moravský 2008. Analytické hodnoty jsem tak nějak prošvihla, alkoholu bylo 12,5 %. Téměř bezbarvý vzorek voněl muškátem, ale na první nadechnutí také něčím moc protivným. Vím přesně čím, jen se mi moc nechce být zlá. Ale... no tak jo, řeknu vám to: hnojem! Ale to se za chviličku ztratilo, po zakroužení a kratičké pauze zůstane jen pěkná muškátová vůně. Víno bylo na jazyku příjemné, pěkná kyselinka vydržela na patře dost dlouho, v závěru se projevila mírná hořčina.

O čem ještě?
Hodně řečí se nadělalo kolem růžové Frankovky 2008. Ale zbytečně. Víno s umělou barvou takových těch přeslazených bonbonů "Jahůdky" mělo kromě 12 % alkoholu, něco přes 6 g kyselin a kolem 4 g cukru taky podivný zkyslý a zoxidovaný odér hodně dlouho oloupaného jablka a vydolovat z toho vůni jahod (která tam kdesi skrytá opravdu byla) stálo velké úsilí. Chuť byla prázdná, nudná. Kyselá voda tomu říkám.

A dál?
Dál už to bylo zase lepší. Pět červených zemských. Tak za prvé Rulandské modré 2007 z panenské sklizně. Pan Plaček není z těch, kteří panenskou sklizeň vyzdvihují nebo z ní nepochopitelně dělají cosi lepšího. Naopak upozornil, že víno je prostě slabší a horší, než by si představoval. Víno se světlejší barvou třešňové šťávy tvořilo pěkné dlouhé mosty. Při prvním nadechnutí jsem cítila nejspíš třešně, než jsem si ale stačila vůni potvrdit a ověřit, nebylo tam nic. Ať čichám jak čichám, necítím pak už ani ň. Při 12,5 procentech alkoholu, šesti gramech kyselin a 2,6 gramech cukru působí víno na jazyku sladce, harmonicky, zakulaceně, ale krátce. Není to žádný zázrak, ale poznamenala jsem si "fajn pitivo". Tak asi jo.

Za druhé opět z panenské sklizně, ale Frankovka 2007. S podobnými analytikami jako předchozí víno (2,2 gramy cukru, 6,2 gramy kyselin), ale tentokrát sytá tmavá barva s nafialovělými okraji. Voní po višních, chuť je prázdná, nevýrazná, víno je bez těla. No jo, mládí.

To už jsme se prosrkali a profuněli až k André 2007. Nádherně granátové víno s krásnými mosty mělo 12 % alkoholu, 6,4 gramy kyselin a 2,8 gramů cukru. Ve vůni višně a ostružiny, v chuti harmonické, lahodné, s krásnou, ale ne moc ostrou kyselinou. Pěkné. Tak pěkné andréčko už jsem dlouho nepila.

Absolutně nepropustné, temné, fialovými okraji lemované Svatovavřinecké 2007 mělo nevýraznou vůni, kterou jsem nedokázala nijak identifikovat, a docela příjemnou, ale nijak zvlášť zajímavou chuť. Prostě víno na běžný den. Analytiky: 13,5 % alkoholu, 2,6 g cukru, 7,2 g kyselin.

Co na závěr?
Víno s nálepkou z Top 77 a tříkorunkovou medailí z Malé encyklopedie. Frankovka ročníku 2006 ležela 6 měsíců v použitém sudu. Víno pěkné veselé čisté rubínové barvy mělo 13,5 % alkoholu, 5,5 gramů kyselin a 2 gramy cukru. Ve vůni byl vedle ovocných složek patrný vliv sudu, také v chuti byly rozpoznatelné typické vanilkové tóny. Kulaté, plné víno se příjemně válelo na jazyku, hladilo vyváženou a příjemnou chutí. Pěkné zakončení.

Za kolik?
Za pár facek. Fakt. Skoro všechno za 80,- Kč, šedivka za 115 a poslední polepená flaška za 130,- Kč. Nekupte to!

Co dodat?
Tož pěkné to bylo. Nebudu se bránit možnosti sledovat další vývoj tohoto vinařství. Zkuste a uvidíte. Ale třeba jsem úplně mimo, jako obvykle. Děkuji Plačkovým za fajn večer.