O Víně

Začalo to opět nevinně. Přerovnával jsem archiv a selektoval kandidáty na vypití. Bordeaux je prostě lepší vypít okomentovaně s někým, kdo má nachutnáno víc než já. Posílám tedy J.Č. alias Belcarnenovi dotaz, kdy načnem můj Kirwan 2001 (výhra v soutěži Víno&Styl přibližně dva roky zpět)? Nabízí obratem porovnání s Cantemerle a Les Alées de Cantemerle stejného ročníku. Přemýšlím, jakým nultým vzorkem vyrovnat skóre v počtu lahví. Napadá mne Skale 2004 od Springerů. Shodneme se na chutnání naslepo à la Decanter (lahve zanonymizované zabalením do černých igelitových pytlů). Ještě si zafilosofuji, jestli bych neměl přihodit i Durfort-Vivens 2003 kvůli tomu, abych si naslepo zjistil, do jaké míry je preference ročníku 2001 a lehká zášť k ročníku 2003 jen předsudkem. Ale to jsme na konec uznali, že už by bylo přehnané.

Nakonec když je natěšení, jde zařídit všechno, takže i když předvánoční časové plány vypadaly nezkombinovatelně, stejně se to povedlo v rekordní době jakoby zázrakem prolnout.

Vytemperované lahve jsem načal bez očichávání korku. Korky visuelně v pořádku, Kirwan o centimetr delší, Skale jediné promáčené skoro skrz. Pak jsem zabalil lahve do igelitu, u hrdla přilepil lehce odlepitelnou černou páskou tak, aby jednak nevykukoval ani kousek cínových záklopek, a také abych nevyrobil z pásky nebo igelitu nějaký rozpoznatelný artefakt. Pak naše ženy dostaly za úkol v naší nepřítomnosti zabalené lahve promíchat a označit papírky z čísly. Rozlévání do sklenek (Riedel Sommelier Bordeaux Grand Cru  4400/00) mohlo začít. Tichá souhra zaručila, že i bez nějakých hlasitých proklamací byl až do odtajnění během degustace klid indiánsky kamenných tváří.

Číslo 7: Malinová, dosti temná barva. První dojem ve sklence bez kroužení: suché nevypálené dubové dřevo, kartónová krabice, trochu i mléčný karamel. Zamícháním vystoupí zemitost a hlína. Čím víc míchám, tím víc zemitosti. Semtam malinový bonbón. Celkově ve vůni decentní, uměřené. V chuti klasický francouzský dub, málo až středně vypálený, mohutnější alkoholová hřejivost, ta ale když pomine, tak je odhalená menší plnost a relativní jednoduchost. Celkově nic složitého. Stěží ***˙(*). Odhad na druhé víno Cantemerle.

Číslo 2: Víc do rubínu barva. Těžko separovatelná vůně trochu do minerality i kůže, ovoce méně. Zamícháním už nazrálé tóny, přezrálý hrozen, v náznaku to, čemu říkám zvadlý karafiát (včetně té zahnívající vody ve váze), levný tabák, plast. Karafiáty časem zesílí a pak zase zeslábnou do vůně normálních řezaných květin. Celkově jemnější solidní stařinka. I v chuti ta karafiátovitost a navíc i překvapivě docela znatelné suché tříslo.  **** Předpokládal jsem Kirwan.

Číslo 100: Barva opět víc malinová, temnější. Komplexní, jemně zvířecí vůně, která až zamícháním ukazuje i vybraně ušlechtilou vůni bobulového ovoce. Chuť plná třísla, suchého, přiměřeně strukturovaného. **** Tipuji Skale - kvůli tomu nesrovnanému tříslu a ovocitosti.

Číslo 1: Temná granátová barvička. Sympatická smyslná vůně lidské kůže, zamícháním do toho vpluje i sud. Lehká karamelovitost). Moc hezký komplex, který není postaven na primárním ovoci - a tak to mám rád. V chuti opravdu to, čemu říkám „inteligentní tříslo", sametové, ještě ne úplně slehlé, perspektivní. Tři roky v pohodě, nejspíš i po pěti bude co obdivovat. ***** Tohle musí být Cantemerle.

Vše je víc než jasné - mám z toho dobrý pocit. Záhadovitost degustace mne přinutila se vínům věnovat daleko soustředěněji než obvykle. Baví mě to. Odhalujeme své odhady s Belcarnenem. Shodujeme se v číslech 1 a 2, ale on dodatečně prohodil 7 a 100. Sedmička mu přišla jako lehce korkové Skale, stovka prý se víc podobá jasné jedničce - Cantemerle. Uznávám, že by mohl mít pravdu a znejistím. Demaskujeme. V prvním kroku má pravdu: Sedmička je opravdu Skale. Hm, v tom případě se Morava moc nepředvedla (oteplením se demaskuje i taková ne zrovna příjemná neharmonická... lascivnost. Dalším prochutnáním už oteplenějšího vína musím dát za pravdu i ohledně toho korku. Je to znát. Tedy ze dvou mých archivních Springerů druhý korkovitý. Náběh na depku. Druhé víno ale šokne oba: žádný Kirwan - je to Les Alées! Ovšem oteplením dekadence karafiátů zmizela a víno je daleko přístupnější (ovšem ty jemnější nuance samozřejmě odvanuly). Číslo 100 je tedy potom ten Kirwan - kroutíme hlavou. Aspoň že Cantemerle - jasný adept na to, co bychom eventuelně rádi ochutnali znovu - se dalo rozpoznat. Oteplením ovšem i ono přijde o ten jemný ušlechtilý pel a tváří se sice dokonale, ale poněkud hladce, až příliš nekonfliktně.

Závěr: Na mladém Bordeaux mi vadí drhnoucí tříslo a trochu předvídatelná ovocitost. Takto uleželé, kdy ovoce ustupuje na úkor živočišnosti a „minerality" (zřejmě spíš výraz „slabšího" ročníku) tedy mohu. I když... pinot je pinot - vyváženější, s lepším sklonem k vytváření celého spektra harmonií. Druhé víno se může prvnímu i překvapivě dost nepodobat. A Morava si na své zrovnoprávnění s ušlechtilou Francií ještě bude muset počkat - drahá sudovina a nízký výnos zřejmě nejsou úplně všechno. Třeba je to i ve stáří keřů, půdě, její úrodnosti, drenáži... Degustujte naslepo! Je to poučnější.

Jinak Belcarnenův pohled bude dnes i na jeho stránkách zde.