O Víně

Jako by páni organizátoři degustací v pražské Grébovce četli moje lamenty na stísněný prostor a nepříjemné osvětlení v reportáži z ochutnávky vinařství Hrabal! Když jsme v druhé polovině srpna vyrazili na další zdejší akci, byl onen prostor vyhrazen svatební hostině a vína firmy Vinum Moravicum byla připravena k degustaci na čerstvém vzduchu v krásném Viničním altánu. Posezení v teplém letním podvečeru v romantické stavbě, která svou kouzelnou zdobností donutí zjihnout i největší cyniky, přímo vyvolávalo chuť na lahodný mok. Jak ale bývá na Grébovce zvykem, začínalo se nejméně o dvacet minut později, což nás donutilo krátit si čas poněkud pubertální zábavou: nenápadně jsme se snažili získat snímek jednoho z hostů, který vypadal jako mírně pohublý Vin Diesel. Možná si na něj vzpomínáte z nepříliš kvalitního akčního filmu XXX, který se do zlatého fondu kinematografie určitě nezapíše a stojí za pozornost jen díky tomu, že v hlavní roli kromě Vina Diesla hraje Praha. Ovšem Praha ležící na úpatí Alp! A schválně se koukněte na první fotografii: nejsou to s trochou fantazie hory? Takže jsme absolvovali degustaci s Vinem Dieslem po levici a Alpami po pravici a velebili pořadatele za výborný nápad s venkovním posezením.

Něco o vzniku a velikosti vinařství už tu psal Neználek ve svém článku Vinum Moravicum, a.s. Bzenec, v podstatě tytéž informace jsme si vyslechli i na začátku degustace, kterou nás provázel sklepmistr Jan Bezchleb. Zajímavé je, že podle jeho slov založili firmu s několika přáteli, a dosud není výroba vína jejich hlavním zaměstnáním, ale v podstatě jen koníčkem. Nakupují 85 % hroznů, ve vlastním vinohradu pěstují Pálavu, Rulandské bílé a Rulandské šedé. Odbytiště prý tvoří výhradně privátní klientela, takže s produkcí Vinum Moravicum se v žádné vinotéce nesetkáme.

Ještě před zahájením degustace jsem si prohlédla vystavené lahve, všechny opatřené plastovým uzávěrem (neokork) a dvoudílnou etiketou. Přední strana je přehledná, jednoduchá, dobře čitelná a mému vkusu vyhovující. Zadní strana je plná informací, najdeme tu kromě vinařské oblasti, podoblasti, obce a trati veškeré analytické hodnoty, číslo šarže, webové stránky, emailovou adresu a především dosti rozsáhlou charakteristiku vína a doporučení k pokrmům.

Hned při této první obhlídce jsem si všimla, že všechna bílá vína mají prakticky tutéž barvu. Při samotné degustaci jsem si u prvních bílých vzorků poznamenala v kolonce pro barvu „světlejší žlutá se zlatými odlesky a jiskrou", u většiny dalších už jsem si jen psala „totéž". Takže tam, kde se o barvě nezmíním, platí tento popis.

A teď už můj osobní a velmi subjektivní a tudíž absolutně nesměrodatný názor:

1. Veltlínské zelené 2007 pozdní sběr
(Velké Bílovice, Zadní hora, zbytkový cukr 2,7 g, kyseliny 4,9 g, alkohol 12,5 %)
Zpočátku se objevilo jemné perlení, které po zakroužení skleničkou zmizelo a zůstaly jen krásné oblouky slz. Vůně byla ovocná s troškou čerstvého pepře, na jazyku bylo cítit opět jemné perlení, chuť byla svěží, minerální. Tímto harmonickým vzorkem se vinařství uvedlo opravdu pěkně.

2. Cabernet Moravia rosé 2007 pozdní sběr
(Polešovice, Slunečné, zbytkový cukr 8,6 g, kyseliny 4,9 g, alkohol 13 %)
Polosuché víno mělo barvu, které říkám „studená růžová", na rozdíl od rosé zbarvených lososovou či cihlově červenou barvou na mě totiž působí chladně a jaksi uměle. Vonělo jahodami se smetanou a taky mi silně připomnělo červené lízátko ve tvaru dětského dudlíku, které se prodávalo na poutích ve stáncích s tureckým medem, gumovými hady a perníkovými srdci. Nostalgie... Chuť byla lehká, připomínala třešňový kompot, nechyběla příjemná kyselinka v závěru. Pěkné, nekomplikované víno, v teplém podvečeru v altánu s výhledem na Prahu prostě ideální.

3. Rulandské bílé 2007 pozdní sběr
(Polešovice, Míšky, analytické hodnoty jsem bohužel nezjistila)
Ač jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem vůni k ničemu přirovnat. Jemná, moc příjemná, ale pro mě neidentifikovatelná. Chuť byla bohatá, víno naplnilo ústa plnou chutí velmi sladkého tropického ovoce a vanilkového krému. Na celovečerní pití by to nejspíš nebylo, ale několik doušků udělalo svět na chviličku krásnější.

4. Bzenecký Patriot 2007 pozdní sběr
(Bzenec, Kněží hora, zbytkový cukr 12 g, kyseliny 4,9 g, alkohol 12,5 %)
Podle pana Bezchleba jde o pokus vytvořit vlastní značku, která bude všeobecně přijímaným pojmem typu bzenecké lipky. Jedná se o asambláž, tedy cuvée vzniklé mícháním hroznů ještě před kvašením, tří pinotů. Rulandské šedé a modré v tomto ročníku pochází z panenské sklizně z vlastních vinohradů. Modrá odrůda se v barvě nijak neodrazila, barevně spadá vzorek také do zmíněné kategorie „totéž". Nesmírně fandím směskám, tedy směskám přiznaným a vyrobeným s nějakým záměrem. Cíl vytvořit vlastní značku je sympatický a Bzenecký Patriot je moc pěkné cuvée. Směs stejných odrůd vyrobil také vinař Štěpán Maňák pod názvem Family Pinot. Ale ve vší úctě k panu Maňákovi (jelikož pár jeho kousků si mě opravdu získalo), jeho polosladká kupáž dává kromě úžasné vůně už jen ulepenou, sladkou šťávu, ve které neumím najít kouzlo. To polosuchá "rodinka pinotů" od Vinum Moravicum je něco jiného: vůně byla bohatá, květinová, čerstvá, otvírala se pomalu, ale po vydýchání a zakroužení ve sklence byla omamná a lákala k prvnímu doušku. Víno bylo svou ovocnou chutí velmi osvěžující, při poválení na jazyku byly svěží ovocné tóny doplněny kulatější máslovou dochutí. Dvanáct gramů cukru bych netipovala, víno působilo sušším dojmem. Určitě koupím!

5. Aurelius 2007 pozdní sběr
(Polešovice, Staré hory, zbytkový cukr 14 g, kyseliny 5,6 g, alkohol 12,5 %)
Ve vůni zralé kiwi a medové tóny, přes zbytkový cukr byla kupodivu cítit říznější příjemná kyselinka. Taková lahůdka pro nenáročné.

6. Ryzlink rýnský 2007 pozdní sběr
(Ořechov, Háje, zbytkový cukr 18,2 g, kyseliny 5,8 g, alkohol 12,5 %)
Polosladké víno ohromilo krásnou vůní sušených meruněk a lipového květu. Přestože v závěru nechyběla pěkná pikantní kyselinka, na můj vkus bylo víno příliš sladké. Ale kdo sladší vína vyhledává, ten si jistě pochutná.

7. Sauvignon Hibernal 2007 pozdní sběr
(70 % Sauvignon z Žabčic u Brna, 30 % Hibernal z Rakvic, zbytkový cukr 9,1 g, kyseliny 5,4 g, alkohol 13 %)
Na návrat k polosuchému vínu jsem se po sladších vzorcích už docela těšila. Neobvyklá směs, kterou podle pana sklepmistra důvěrně nazývají "sáhib", voněla po bezovém květu a akátovém medu, chuť se mi ale zdála zvláštně neuspořádaná, divoká, jako by se ty dvě odrůdy spolu nedokázaly dohodnout na nějakém přijatelném kompromisu.

8. Rulandské šedé 2007 výběr z hroznů
(Polešovice, Újezdy, zbytkový cukr 19,8 g, kyseliny 5,8 g, alkohol 13,5 %)
Barva byla tentokrát konečně jiná, žlutší a sytější, víno vytvářelo na skleničkách pomalé mosty. Víno vonělo medem a přezrálým ovocem, vybavily se mi rozinky sultánky. Cukr byl v chuti znát, víno bylo lahodné, ale při takové sladkosti jsem nedokázala rozlišit žádný jiný chuťový vjem. Vína tohoto typu nevyhledávám.

9. Ryzlink rýnský 2005 pozdní sběr
(Polešovice, Újezdy, zbytkový cukr 15,1 g, další analytické údaje jsem nezjistila)
Zajímavost o poněkud experimentální výrobě tohoto vína uvádí Neználek ve svém článku zmíněném v úvodu, takže to nebudu opakovat. Barva tentokrát byla očividně odlišná od ostatních bílých vín, slámově žlutá se zlatými odlesky, sytá, krásná. Ve vůni jsem cítila nazrálost, meruňkový džem, přezrálé hrušky. Víno naplnilo ústa plnou a bohatou chutí zralého, uleželého vína, která ještě dlouho po polknutí ulpěla na horním patře. Spolusedícím se zdálo příliš "staré", ale pro mě se rázem stalo favoritem večera. Nějak zvlášť si nelibuji v archivních vínech, ale tři, čtyři roky ležení dokáží s vínem zázraky. Kdybych byla chlap, napadla by mě asociace se ženami: sotva dospělá dívka je jistě půvabná a setkání s ní osvěžující, ale zralá žena, která už má i co říct, může být skutečným partnerem. A to partnerem kouzelným, pokud i ve své zralosti dokáže zůstat atraktivní a elegantní. Ale protože chlap nejsem, nic takového mě samozřejmě ani nenapadne :-)
 
10. Frankovka/Neronet 2006 odrůdové jakostní
(70 % Frankovka z Velkých Bílovic, 30 % Neronet z Mutěnic, zbytkový cukr 3,4 g. Kyseliny 5 g, alkohol 13 %)
Barva byla poměrně světlá, s jiskrou, ze skleničky jsem cítila hořkou, nejméně sedmdesátiprocentní čokoládu, zralé fíky a jostový džem. Bohatá vůně nakonec slibovala víc, než co chuť dokázala dát, víno mírně drhlo na patře a působilo trošičku vodnatě. Na jakostku ale bylo pěkné.

11. Rulandské modré 2006 výběr z hroznů
(Ořechov, Čtvrtky, zbytkový cukr 3 g, kyseliny 5 g, alkohol 14 %)
Barva byla ještě světlejší než u předchozího vzorku, poznamenala jsem si "veselá cihlová", takže určitě naprosto přesně víte, co si představit :-) Vonělo krásně, po jahodách, možná spíš po domácí jahodové marmeládě. Chutnalo harmonicky, tentokrát spíše po višních, s dlouhou dochutí. To bych vydržela pít celý večer.

12. Zweigeltrebe barrique odrůdové jakostní
(Polešovice, Slunečné, zbytkový cukr 2,4 g, kyseliny 4,5 g, alkohol 13 %)
Toto víno vzniklo smícháním dvou ročníků, víno ročníku 2005 leželo v sudu dvanáct měsíců, ročník 2006 šest měsíců. Barva byla rozhodně nejtmavší, v altánu už ovšem v té době byla docela tma, takže žádné další hodnocení jsem si nepoznamenala. Víno vonělo jako višně v čokoládě, tuto kombinaci jsem pocítila i na jazyku, doplněnou o jemný vanilkový nádech. V ústech působilo mohutně a plně, bohatá chuť zaplnila ústa a ještě na dlouho ulpěla na patře. Krásná tečka.

Degustace to byla povedená. Prostředí bezchybné, dokonce i hluk vlaků projíždějících občas Vršovicemi, se zdál jaksi romantický. Alpy nad Prahou mezitím zmizely ve tmě a Vin Diesel něco pronesl kvalitní pražskou češtinou, takže byl čas odebrat se domů. Nějaký ten nákup samozřejmě proběhl navzdory vzdálenosti, která nás čekala (Praha je někdy opravdu velká), ceny byly totiž více než příznivé: od 120,- Kč (Cabernet Moravia rosé) do 200,- Kč (Ryzlink rýnský 2005).

Děkuji panu Bezchlebovi za výbornou ochutnávku a ochotu, se kterou odpovídal na dotazy. Taky musím pochválit webovou prezentaci vinařství Vinum Moravicum, která je často aktualizovaná a lze tu vidět viněty v PDF formátu. Analytické hodnoty pan Bezchleb uvádět nechtěl, ale na webu není problém si je zjistit (ne u všech se mi to ale podařilo, viněty starších ročníků tyto údaje neobsahovaly). Když jsem se na ně dodatečně koukala, byla jsem opravdu překvapená. Možná je člověk k zbytkovému cukru shovívavější, když dlí v „sladké" nevědomosti, možná Vinum Moravicum prostě jen umí krásná vína navzdory vyššímu cukru.