O Víně

Nedůsledně, ale přece se vzpírám tomu pohlížet na víno jen jako na nějakého závodního chrta, na něco klasifikovatelného, porovnatelného, dobrého tak akorát na poválení, vyplivnutí, udělelní bodů a medailí. Snažím se v tom pořád najít něco svátečního, nevšedního, vidět za tím tu námahu, kus země, kde to vyrostlo, lidi... tomu všemu tyhle hromadné akce, kde bzučí jak v úle a člověk se snaží ochutnat co nejvíc a opít se co nejmíň, prostě nepřejí.

To, proč jsem se tentokrát přeci jen odhodlal, vězí v těch protichůdných pocitech, že přeci jen by si člověk měl udržovat určitý přehled, aby měl v hloučku diskutujících zapálenců co říci, že ne všechno se nechá sehnat a ochutnat v přítmí pražské vinotéky, atd. No ale zrovna letos mi přišly stánky středních a menších moravských vinařů poněkud v defenzivě oproti dovozcům, expozicím vinařských států a zdejším vinařským gigantům. Porovnávám to s minulými léty. Citelná mezera zela též v neúčasti všech vinařství seskupených pod hlavičkou V8. Za hory, za doly, kde zůstali Reisteni a parmezánové kolo z něhož se dalo urýpnout na stánku Sonberku...

Jako známý frankofil jsem začal u expozice Burgundska. A to jsem možná neměl dělat, protože jejich přístup byl v tak ostrém kontrastu se zbytkem toho, co jsem navštívil, že je mi až stydno o tom psát. Ale kolegové jsou toho názoru, že když si to nechám pro sebe, pohřbívám naději, že by se to mohlo změnit. Tedy do toho: u stánku Burgundska se ke mně chovali tak, že jsem opravdu cítil, že jsem vítán, že jsou rádi, že jsem se u nich zastavil. Sice jsem „jako profík“ odmítl šneky a jiné burgundské delikatesy, ale jinak kdokoliv se zastavil, dostal jak prochutnat víno v pečlivě řazeném pořadí, tak třeba i něco z pochoutek. Bez toho, že by musel trapně čekat, až si ho někdo všimne. O víně věděli vše, na co jsem se zeptal, včetně detailů o jednotlivých vinicích, o délce ležení a procentu sudů. Paráda. Na shledanou, bylo nám potěšením a zastavte se někdy u nás v Burgundsku.

Dál už to nebylo takové. Vždycky tomu něco z toho chybělo. Nebyl jsem v kravatě a obleku, čímž jsem se rovnou diskvalifikoval u spousty stánků. Nekouká z tebe byznys, těšilo nás, nekoukej a zmiz. Někde vnímali jen známé tváře, obchodní partnery, kámoše a novináře (začínám veršovat, to je zlé :-) Klasická situace: jdu ke stánku, kde se zástupce žoviálně na tykačku baví s postarší slušně oblečenou dvojicí. Hledám kontakt očima alespoň u jednoho z obsluhujících. Nic. Neexistuju. Přejíždí mne očima jako vzduch. Trpělivě čekám pět minut. Osměluji se zeptat, jestli bych mohl ochutnat toto. Otočí hlavu, zamračí se, beze slova odzátkuje lahev. Poprosím, jestli by mi nevypláchli sklenici od červeného vodou. Ne u všech pochodím. Ptám se, z jaké vinice to víno pochází (když už to není na lahvi nebo mi ji obsluha hbitě zase skryla). Někde usilovné lovení z paměti, někde bezradné vyptávání šéfa v zákulisí, někde jsem nepochodil. Asi to je velký výkon zvládnout po tři dny si v tom chaosu a množství lidí udržet dobrou náladu. Já tam byl v den prvý, nechtěl bych se objevit na konci třetího dne... :-)

Kde se mi i přes zjevný mumraj věnovali velmi pečlivě (ač jsem vystupoval anonymně) byl stánek Moravských vinařských závodů. I řada Ego, ke které jsem zpočátku přistupoval se zjevnou nedůvěrou coby k dalšímu rozmělnění vín ze špičkových poloh do komerce, se ukázala překvapivě jako velice dobrá až výborná. Dobře pitelná vína nezaměnitelného stylu, který mi opravdu vyhovuje. Když k tomu připočtu příznivou cenu a snadnou dostupnost většiny, zdá se mi to spíš jako zázrak. O poznání horší to bylo v druhé půli stánku, kde sídlil Mikros. Opět trpělivé vyčkávání... korunované náhodným úspěchem: skupince "ví áj píků" se dostalo cti podpultově vytaženého výběru z hroznů rulandy modré 2005 z polohy Za cihelnou. Po této lahvi pasu už od Vánoc, takže jsem sebral zbytky asertivity a vetřel se. Nebylo vskutku zlé, taková ta olejnatá botrytická rulanda, co se povede jen ve výjimečném ročníku. Ovšem neskutečné se mi jeví, že nelze koupit jinak než přes Global wines, ani přímo přes Mikros ne. Též cena přes 500,- Kč se mi přes kvalitu jeví předražená. Osobně bych i ve slepé degustaci preferoval možná méně glycerolový, ale zajímavější Rulandské modré 2006 výběr z hroznů Strachotice, U kamenů ze Znovínu. A ten vyjde bratru na 145,- Kč... Spatřil jsem konečně na vlastní oči tu mytickou Premium line. Ovšem cirkus, který tuto řadu provázel a provází mi prostě nedovolil se z toho radovat. Několikrát odložené představní této řady, množství zákulisních drbů o výjimečnosti vín, adjustáže, cen... to všechno ještě podtrhla scéna, kdy jsem poprosil, jestli bych mohl některou z těch lahví ochutnat. Bohužel v dohledu nebyl žádný VIP, takže jsem se dozvěděl, že nikoliv, tyto lahve načínají pouze v době degustací na stánku (pět minut před tím to někomu pokoutně naléval). Nejbližší volné místo na degustaci je v šest hodin. Oči se mi obrátily v sloup - byly tři hodiny. Ale dostal jsem radu podpultovku: když prý přijdu ve čtyři, jistě se někdo za zapsaných nedostaví, tak můžu být po ruce jako náhradník. Zásadním kritériem podpultové rady tohoto typu je však to, kolika lidem se svěří. Nás se ve čtyři sešlo asi deset nažhavených náhradníků... Takže sorry, prémiová řado, možná, že stojíš za to, ale za všechno toto nedůstojné divadlo, které mne má utvrdit v tom, že nejsi pro normální smrtelníky, tě posílám obscénním pohybem do věčných lovišť.

Ale abych jen nekritizoval, zde vína, která mne něčím zaujala (kromě výše v textu jmenovaných), vesměs tím, že vybočovala z průměru, lhostejno jak toho kdo dosáhl. Prostě nebyla „na jedno brdo“:
Ryzlink rýnský 2005 pozdní sběr (polosuchý), Bonus Eventus, Richard Tichý
Krásná hora 2005 (cuvée Merlot výběr a Cabernet Moravia pozdní sběr), Bonus Eventus, Sůkal
Ryzlink rýnský 2006 odrůdové jakostní, Tasovice, Kamenný vrch, Znovín
Ryzlink rýnský 2005 výběr z hroznů, Dobšice, U hájku, Vinařství Lahofer
Aurelius 2003 pozdní sběr (barrique), Perná, Věstonsko, Vinselekt (silně přebarikovaný, ale prostě mi chutnal)
Rulandské modré 2005 pozdní sběr, Rakvice, Trkmansko, Vinselekt
Ryzlink rýnský 2003 pozdní sběr, Kobylí, Sovinky, Patria Kobylí
Modrý Portugal 2005 odrůdové jakostní, Archlebov, Maliny, Spielberg
Chardonnay 2006 výběr z hroznů (polosladký), Pavlov, Pod Pálavou, Vinné sklepy Zaječí
Všechna Chablis od La Chablisienne (asi nejlepší, co jsem z té oblasti zatím pil)
Mercurey od Michel&Laurent Juliot

Slušelo by se to nějak zakončit optimisticky, aspoň já jsem si to nedávno předsevzal. Tak třeba: „Nemusíme přece všechno pochopit, stačí, když se s tím vyrovnáme.“ Kdo první uhodne, odkud je tento citát, má u mne flašku :-) Hezký den!


****** postřehy MiBiTa ******
Na letošním festivalu Víno a destiláty se mi špatně udělalo pouze jednou. Bylo to při pohledu na stánek Vinařství Zaječí. Vše ostatní bylo v uvozovkách dobré a na první pohled v pořádku. K Vinným sklepům Valtice (viz. loňská reportáž) jsem tentokrát nezabrousil. Zda se tedy tato megafirma chovala stejně nevhodně jako loni, nevím. Věřím, že nikoliv.

Vše je jasné, náš život je prošpikován vším možným a businessem zejména. Nezáleží na nás, nakolik se necháme pohltit. Kdo se nechce nechat pohltit, musí odmítnout televizi, musí odmítnout projekty typu Víno a destiláty. Jako jsou Olympijské hry setkáním bohatých, zdravých a šťastných lidí, tedy záležitost drtivé menšiny našeho světa, stejně jako program televize neplní svou funkci informační, vzdělávací a hodnoty ukazující a vzhledem k nutnosti platby koncesionářských poplatků ho lze považovat za krádež za bílého dne, tak i Víno a destiláty jsou festivalem peněz a neomaleného informování o tom, že peníze potřebné jinde tečou právě tam, kam je nejméně nutné. Do tohoto kolotoče jsme však zataženi všichni a je zřejmé, že s tím nic neuděláme.

Jinak jsem ale vína ochutnal skvělá, lidé byli povětšinou vlídní. Že by mi to ale přineslo takový zážitek, který by předčil večerní návštěvu Pražského jara, to nikoliv. Účasti na této vinařské akci se pro příštích několik desítek let zříkám. Mnohem větší hodnotu má klidné přechutnávání vína s přáteli ve sklepě, doma a na zahradě. Vždyť, kdo mi lépe doporučí víno k prochutnání doma? Přeci jeho výrobce ve vinohradü či ve sklepě.

Vína, která mě velmi pozitivně zaujala a to z různých důvodů:
Veltlínské ledové 2004 ledové, Rulandské šedé 2005 výběr z bobulí a Rulandské modré 2003 výběr z hroznů - Patria Kobylí
Ryzlink vlašský 2005 výběr z hroznů a Chardonnay 2005 výběr z hroznů - Vinařství Mikrosvín Mikulov
Kolekce vín Vinařství Lahofer
Sauvignony z vinařství Čebav Tvrdonice
Kolekce vín a způsob obsluhy Vinných sklepů Lechovice


****** postřehy oa ******
Letošního veletrhu vína, destilátů a řady dalších komodit, u kterých bych se nerad zastavoval, jsem se nakonec také zúčastnil. Ačkoli jsem návštěvu dlouho plánoval, malinko si se mnou zahrával v rozhodující den osud. Nakonec tedy sama účast pro mě byla vítězstvím a přidám-li k této skutečnosti ještě pár dobrých zážitků s víny, nemohu si nakonec příliš stěžovat.

K této akci lze mít řadu výhrad, ale jejich úplným vypočítáváním marnit čas nebudu. Není problém se ztotožnit s pány p.j. a MiBiTem, stesky jsou na místě a k ideálu má tato akce zatraceně daleko. Na vlastní kůži jsem v den druhý pociťoval stejné pocity jako p.j. v den prvý, tedy naprosté přehlížení mé maličkosti a dušení ve vlastní šťávě při snaze o nalití vzorku u některých stánků. A nepomohl ani outfit jako padlý na míru „ví aj pákům“! Nutno podotknout, že nebyl vzat záměrně, ale v souvislosti s programem předcházejícím i následujícím mé účasti na výstavě.

Jedním z přínosů těchto akcí by dle mého měl být prostor pro setkávání nás - konzumentů s těmi, kdo námi tolik milované víno, pro nás - konzumenty, dělají. Chyba lávky! Mám pocit, že důležitější jsou ti, kteří víno prodávají, než ti kteří jej kupují, ale třeba se mýlím. Dalším ponaučením budiž skutečnost, že zde opravdu není příliš prostoru pro nějaké hlubší debaty. Už se raději neptám. Vlastně jednou jsem se zeptal a odpověď mě přesvědčila, že to bylo zbytečné... Napadá mě, že mnohem lepším řešením, než vlastní utrpení vinařů samotných na stáncích, je angažování hostesek, které alespoň nic nepředstírají, rovnou vám řeknou, že o tom nic neví a alespoň vám víno nalijí s úsměvem:-) Teda některé...

Je pravdou, že investice vstupného do několika lahví a následné přechutnání v příjemné společnosti podobně zanícených, je bezesporu příjemnějším zážitkem. O tom svědčí fakt, že jedním z pozitivních, ne-li vůbec nejpříjemnějším zážitkům letošního ročníku řadím debaty, kterými byly zpříjemňovány chvilky při bloumání mezi jednotlivými stánky či čekání na vzorek. Tato akce má však oproti „domácím dýchánkům“ obrovskou výhodu, pevně daný termín! A právě na termínech a volném čase většina báječných nápadů nebude nikdy realizována. Proto i příští rok půjdu a třeba zase ochutnám pár vín, která potěší.

Mé tipy asi pomohou rozluštit tajenku hádanky, s kým jsem proplouval letošním ročníkem:
Skale, Family reserva 2004, Vinařství Springer
Rulandské modré 2005 výběr z hroznů, Mikrosvín Mikulov
Chardonnay 2005 výběr z hroznů, (Zimní vrch), Mikrosvín Mikulov
Pálava 2005 výběr z bobulí, Rulandské bílé 2005 výběr z hroznů, Sauvignony 2005 pozdní sběr a výběr, Vinné sklepy Lechovice
Rulandské bílé 2005 výběr z hroznů, OLYMPIA, Tomáš Krist
Sauvignon 2006 výběr z hroznů, Čebav Tvrdonice
Sauvignon 2005 pozdní sběr (Nad Nesytem), Reisten
Sauvignon 2005 pozdní sběr a výběr, Ryzlink rýnský 2005 pozdní sběr, Vinařství Lahofer
Veltlínské zelené 2004 ledové, Patria Kobylí