O Víně

Další ze série degustací společnosti Dominec & Spol. bylo seznámení s částí (tou cenově „snesitelnější“) prestižních Premier Grand Cru Classé z oblasti Saint-Émilion, tedy pravého břehu Girondy. Než se dostaneme k informacím o oblasti a jednotlivých vínech, rád bych se zmínil o organizaci akce jako takové. Po „rozchodu“ Domince s Domem Vína u Závoje probíhají neřízené degustace v prostorách vinotéky v ulici Radlická, „větší“ řízené akce pak v prostorách restaurace přilehlého hotelu Anděl. Zároveň firma buduje (tedy pokud mám správné informace) vlastní restauraci, kam se tyto akce následně přesunou. A je tomu jedině dobře, protože prostory současné restaurace nevyhovují. Hotel si bohužel vyhradil část míst pro své hosty (kvůli čemuž je nutné se u stolků tak trochu mačkat) a ač nemám nic proti vůni guláše či čerstvě udělaného pressa, na degustaci za patnáct stovek mne ruší. Stejně jako asi největší vada, cigaretový smrad, který se nahrne do místnosti po každém otevření dveří do foyer. Poslední vadou je pak neschopnost některých dam obejít se bez výrazného parfému, což by si mělo na „lepší“ degustaci vysloužit vypovězení z místnosti. V tomto případě to bylo ještě snesitelné (zažil jsem i hrůzné případy, kdy vonět k vínu prakticky nemělo smysl), ale i tak rušilo. Chápu, že kupa lidí nechodí degustovat vína jako taková, ale „zaškrtnout si políčko v kalendáři snobských aktivit“ a právě tito asi i ve vinotéce utratí desetitisíce, já pro ně však pochopení nemám. Výrazný parfém na degustaci nepatří, a pokud to není provinilci ochoten sdělit organizátor akce, příště to udělám sám i za cenu, že už se tam nebudu moct nikdy ukázat. Takže jsem si zanadával a vrátíme se zpět k tomu, o čem má být tento článek...

Saint-Émilion - Historie a obecné informace
Hradbami obehnané město Saint-Émilion je nejen srdcem oblasti, ale i historickým centrem vinařství v oblasti Bordeaux. V době, kdy se na místě dnešních špičkových vinic Médocu bylo nutné brodit bažinou, zde se již pěstovalo víno. Historie a až neuvěřitelné lpění na některých tradicích se zde mísí s hypermoderními technologiemi a postupy, ze kterých se „biodynamikům“ musí protáčet panenky. Na jedné straně zde probíhá snaha o udržitelné hospodaření, co nejpřírodnější vinice, ale jakmile hrozen přijde do sklepa, narazí na realitu 21. století se vším, co k ní patří.

Rozloha apelace Saint-Émilion je okolo 5.400 ha a tím pádem jsou zde i velmi různorodé podmínky a složení půdy. U vín nejvýše v klasifikaci jde však téměř vždy o půdu jílovito-vápencovou, případně s trochou té křídy či písku. Tomu odpovídají i pěstované odrůdy, kdy největší podíl má Merlot společně s Cabernetem Franc. Pouze na některých místech se objevuje i větší podíl štěrku a ten přináší i větší podíl Cabernetu Sauvignon. Větší zastoupení Merlotu znamená měkčí a dříve přístupná vína než v případě těch z Médocu postavených na Cabernetu Sauvignon. Mají často poměrně hodně alkoholu, vysokou barvu, dlouhou dochuť, jsou kulatá a přístupná i „laikům“.

Saint-Émilion je také místem, kde existuje a proslavila se spousta „garážových vín“, menších produkcí osobitých koncentrovaných kousků, radikálních od práce na vinici až po experimentální technologie ve sklepích, jejichž ceny raketově stoupají a i přes jejich nespornou kvalitu se „záhadně“ neobjevují v klasifikaci. Za všechny uveďme třeba de Valandraud či Rol Valentin.

O Saint-Émilionu mohu (krom internetu) doporučit zajímavý text Tomáše Domince v časopise Víno & Styl (leden 2007), ke studiu je k tomuto článku přiložena mapa (Hugh Johnson), a ostatně i ve zdejší encyklopedii najdete dost informací. Odkáži i na jednu zajímavou interaktivní (po kliknutí na château na mapě můžete sledovat fotografie) mapu na webu Berry Bros & Rudd (www.bbr.com/US/wine-knowledge/maps/stemilion.lml).

Saint-Émilion - Klasifikace vín
Krom základních „AOC“ vín existuje v Saint-Émilionu i další roztřídění ne nepodobné tomu „klasickému“ z roku 1855 v Médocu. První pokus o klasifikaci proběhl v roce 1878, současné podoby pak klasifikace dosáhla roku 1954 a její hlavní rozdíl spočívá v tom, že je pravidelně (poprvé roku 1969, následně 1986, 1996 a 2006, tedy po deseti letech) aktualizována na základě analýzy půdy, degustace vín a reputace vinařství. To má zajistit, že vysoký statut vína bude podpořen jeho výsledky v poslední době a vína „nedostatečně kvalitní“ z žebříčku sestoupí a naopak se do něj dostanou vína nová. Bohužel nic nefunguje dokonale a tak vzhledem k obrovské vazbě na tradice, které jsou zde ještě silnější než v Médocu, se nelze na zatřídění plně spolehnout. Specielně spousta menších „garážových“ vín špičkové kvality byla opomenuta, naopak některá „průměrnější“ Premier Grand Cru Classé by mohla o stupínek sestoupit a nic by se nestalo. Realita je taková, že v roce 2006 aktualizovaný žebříček odpovídá kvalitě možná méně, než původní klasifikace Médocu z roku 1855 (Dobře, to asi přeháním, ale kolik z klasifikovaných vín Médocu do své třídy nepatří nebo by mělo výrazně klesnout?).

Žebříček Saint-Émilionu v roce 2006 vypadá tak, že zde máme 46 „Grand Cru Classé“ vín, tedy starších tradičních a kvalitních château. Následuje sada 15 „špičkových“ Premier Grand Cru Classé, které se navíc dělí na skupinu „A“ (pouze Cheval Blanc a Ausone) a „B“. Nenechte se zmást nápisem „Grand Cru“ na lahvi, to lze získat v podstatě splněním určitých technických parametrů každý rok, nejedná se o klasifikované víno v „tradičním“ smyslu. Ta jsou označena Grand Cru Classé či Premier (1^er) Grand Cru Classé. Kompletní seznam aktuálně klasifikovaných vín najdete například zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Classification_of_Saint-Emilion_wine

Kvalita ročníků 1999 a 2001 v Bordeaux
Ročník 2001 byl v Bordeaux nadprůměrný, vína nejsou špičková, spíš velmi „klasická“. Úroda byla poměrně vysoká, ale opravdu skvělých hroznů prošlo selekcí méně než obvykle. Vína Médocu jsou lehčí, méně koncentrovaná než ve špičkovém ročníku 2000, mají více kyseliny i spoustu tříslovin, takže stárnout budou relativně pomalu. Může za to mimo jiné chlad a deště na začátku října, v době přes sběrem Cabernetu Sauvignon. V případě Saint-Émilionu se jedná o ročník velmi dobrý (dopadl lépe než Médoc), díky vyzrálému Merlotu i Cabernetu Franc, který se sbíral už ke konci teplého září. Vína stárnou spíše rychleji, již dnes je možné si i některá Premier Grand Cru Classé vychutnat.

Ročník 1999 je spíše lehký podprůměr v případě Médocu (s výjimkou některých skvělých Margaux), u Saint-Émilionu průměr až lehký nadprůměr. Rok to byl horký ale zároveň velmi vlhký, hrozny byly dostatečně vyzrálé, nemají však dostatek kyselin a stárnou poměrně rychle. V Saint-Émilionu krom dešťů vinice zasáhlo i krupobití. Je to rok nevyvážený, s dostatkem vín špičkových, ale zároveň i hodně špatných. Jeho zásadní výhodou jsou (relativně) nízké ceny i snadná dostupnost. I v těchto dnech pouští château a negociánti na trh zásoby ročníku 1999 za (v porovnání s ujetými cenami roku 2005 a obecně současnou cenovou politikou Bordeaux) překvapivě nízké ceny. Pokud víte, kam sáhnout, lze získat krásné kousky za férových podmínek. Ovšem i riziko zklamání je vysoké.

Degustace aneb devět rubínových zastavení
Ochutnávka sestávala z jednoho vzorku na zavínění, sedmi Premier Grand Cru Classé „B“ vín (byť jedno z nich bylo do této klasifikace zařazeno až roku 2006) a díky (skutečně díky, šlo o jeden z nejlepších vzorků) omylu při přípravě lahví i jednoho Grand Cru Classé. Uvedené ceny jsou ty, za které lze víno od firmy Dominec & spol. přímo zakoupit, nebo v nějakém časovém horizontu zajistit.

U prakticky všech vzorků (a proto se o tom nebudu specificky zmiňovat, jen pokud to bylo opravdu výrazné) mi ven hodně vylézal alkohol, až v takové té „acetonové“ podobě jako když víno tohoto typu podáváte při zbytečně vysoké teplotě (dost přes 20 °C), což tento případ nebyl. Moc si to nedovedu vysvětlit a nemyslím, že by šlo o nějaký běžný společný znak těchto vín. Toto aroma mi následně potvrdilo i několik dalších osob. Každopádně vezmeme to pěkně postupně...

Château Fleur de Rol 2002 (Grand Cru, 595,- Kč)
Spíše středně vysoká rubínově červená barva. Vůně především silně ovocná, dále pak „likérovost“ z bariku a jemně pryskyřice. Spíše hrubší a přímočaré. Chuť středně plná, ovocná, čistá a jednoduchá, především v závěru pak poněkud drsná (tříslo). Dochuť překvapivě dlouhá. Ve sklence víno celkem rychle větrá. Pokud by stálo polovinu, bude skvělé k nějakému výraznějšímu jídlu, takhle poněkud předražený špás...

Château Beauséjour (Duffau-Lagarrosse) 2001 (1^er Grand Cru Classé „B“, 1915,- Kč)
Vysoká rubínová barva. Výrazná hutná vůně složená krom ovoce v jeho džemovité podobě a aroma přezrálých jahod především z živočišnějších a selských tónů, v některých momentech přecházejících až do takové podivné „zatuchlinky“. Chuť je středně plná, ovocnost brzy ubije zatím velmi výrazné tříslo. Dochuť nastupuje pomalu, ale vydrží dlouho. Hezké, za dva tisíce postrádá eleganci a kouzlo podobně naceněných vín z Médocu.
Robert Parker: 90-91/100
 
Château Beauséjour Bécot 1999 (1^er Grand Cru Classé „B“, 1429,- Kč)
Hluboká, temná barva s minimální známkou lahvové zralosti. Vůně je spíše jemnější a postupně se rozvíjí, opět se výrazně hlásí selské a živočišné tóny, krásně tmavé lesní ovoce (ostružiny) a dřevo. Chuť je plná, šťavnatě ovocná a to i v brutálněji nastupujícím závěru, delší dochuti, kde se projeví i trošku hrubší třísloviny. Velmi slušné, ale opět bych čekal nějaké jemnější nuance, za tyto peníze příliš přímočaré. Možná mi něco uniká. Překvapením je citrusová či přímo citronová vůně po nějaké době v prázdné sklence.
Robert Parker: 86/100, Wine Spectator 87/100

Château Canon 2001 (1^er Grand Cru Classé „B“, 2498,- Kč)
Vysoká, jiskřivě rubínová barva. Zvláštní, více než zajímavá vůně. Podivný komplex tradičních složek (a výrazně dřeva), který trošku degraduje ostrý až „acetonový“ alkohol. Chuť středně plná, víno je spíše tenčí, opět zajímavý komplex ovoce a dalších složek s méně výrazným tříslem, ale poněkud hrubší byť docela dlouhou dochutí. V závěru mírně „dezertně nasládlé“. Toto víno u většiny v podstatě propadlo. Je zvláštní a dovolil bych si tvrdit, že má poněkud osobitou a nesnadno uchopitelnou finesu, až trochu dekadentní a vymykající se „tabulkovým“ líbivým stylům. Toto víno mne nenadchlo, ale dovedu si představit (tedy kdyby nestálo tolik) večerní rozjímání nad celou lahví. Zvláštní.
Robert Parker: 89-91/100

Château La Gaffelière 1999 (1^er Grand Cru Classé „B“, 1399,- Kč)
Krásná vysoká barva. Vůně spíše jemná, mix ovocnosti, živočišnosti a alkoholu. Objevuje se exotické koření, dřevo a kůže, vše je posazeno do takové té „temné“ polohy (je mi jasné, že je tu tolik těžko definovatelných pocitových výrazů, že nemůžete mít ani tucha, jak to asi voní... ale to je život :o). Ve velmi slušné šťavnaté plné chuti dominuje stále ještě ovoce a tříslo, závěr je poněkud brutálnější, stejně jako alkohol ve velmi dlouhém doznívání vína. Velmi dobré, cena stále příliš vysoká, ale přeci jen už (v poměru ke kvalitě) solidnější.
Parker: 89/100, Wine Spectator: 87/100
 
Château Canon la Gaffelière 1999 (Grand Cru Classé, cena neuvedena - na topvino.cz pak 3495,- Kč)
Toto víno bylo zařazeno omylem, při práci si Ch. Canon a Ch. La Gaffelière se prostě omylem objevilo i Ch. Canon la Gaffelière. Barva je vysoká, mohutná se známkou nazrálosti na okrajích. Ve sklence víří depot nejen jako ukazatel stáří, ale i toho, že víno neprošlo filtrací. Výrazná, omamná hutná vůně evokující drcené lesní ovoce. Při soustředění vylupuje jemněji spousta dalších krásných vůní. Chuť ve skvělé harmonii, opět velmi hutná, čistá a líbivá. Přezrálé hrozny, lehce nasládlý dojem (alkohol a sladké třísloviny) a delší dochuť, stále s významným tříslem. Více než pěkné, krásné víno. Drahé, jak už to bývá.
Robert Parker: 92/100, Wine Spectator: 88/100

Château Clos Fourtet 2001 (1^er Grand Cru Classé „B“, 1740,- Kč)
Již tradičně velmi vysoká rubínová barva. Ve vůni zajímavý komplex ovoce (od lesního po podzimní zahrádku) a sudová likérovost, bohužel více než jinde se dere ven onen alkoholo-aceton a ubíjí, co se dá, tentokrát se mi ho prakticky nedaří odfiltrovat. V chuti velmi elegantní a krásně vyvážené. Středně plné chuti dominuje ovocnost s tak akorát tříslovinou v sofistikovaně hrubší harmonii, závěr přináší tóny kávy a bohužel není nijak zvlášť dlouhý. Při větším soustředění víno otevírá jemnější nuance, není jednoduché a přímočaré. Další favorit na domácí meditaci spíše než cokoliv jiného. Cena, jak už to u St. Emilionu bývá, vysoká.
Robert Parker: 89-91/100

Château Troplong Mondot 1999 (1^er Grand Cru Classé „B“, 1584,- Kč)
Nová hvězda St. Emilionu, v roce 2006 povýšena do elitní kategorie 1er Grand Cru Classé, od osmdesátých let produkováno pod dohledem Michela Rollanda. Barva asi nejkrásnější ze všech degustovaných vín, velmi vysoká a magicky přitažlivá, krásně jiskří a přitom občas zahlédnete i částečku depotu (opět nefiltrováno), ve sklence perfektní mosty. Ve vůni poměrně zajímavý komplex ovoce, kávy a vanilky ze zrání v sudu, jistý náznak elegance. V chuti středně plné až plné, stále pěkně ovocné, tříslovina v závěru nedrhne a potěší, dochuť delší a hrubší. Víno je šťavnaté, ale přímočaré a trošku jak podle šablony. Bez objektivních chyb, ale zároveň nenalézám cokoliv navíc. Obecné nadšení davu i pana Domince nechápu, ale což, nemůže každému chutnat to samé.
Robert Parker: 89/100

Château Figeac 2001 (1^er Grand Cru Classé „B“, 2369,- Kč)
Vysoká, krásná barva a slzy na sklence. Ve vůni temné ovoce, káva, výrazný nádherný komplex všeho možného. Ani ten otravný „aceton“ se zde skoro neobjevil. Fantazie. Chuť středně plná, spíš jde o představitele tenčích vín. Už dlouho se mi nestalo, aby víno překrásné a elegantní ve vůni dostálo tomuto slibu i v chuti, ta vždy o kousek pokulhávala. Ne ovšem zde! Harmonie a elegance, čistota jednotlivých chutí i jejich perfektní prolnutí v jednom téměř dokonalém komplexu, který navíc vytrvá díky dlouhé dochuti. Cena vysoká, ale v tomto jediném případě mám pocit, že (v porovnání s ostatními a ostatně i s Médocem) více než odpovídá kvalitě. Toto víno má „něco“ navíc. Vyvolává ono mrazení při setkání s „téměř dokonalým“. Pro mne jeden z největších vinných zážitků za hodně dlouhou dobu.
Robert Parker: 88-91/100

Co říci závěrem? Trošku mne mrzelo, jak pak Dominec (za nadšeného přizvukování účastníků degustace) mnohá vína „deklasoval“ (na druhou stranu je vidět, že říká svůj názor i jako člověk, který ta vína následně lidem prodává). Jistě, u Grand Cru Classé za dva tisíce člověk nutně očekává naprosto špičkovou kvalitu. Všechna ta vína byla velmi dobrá až výborná, byť cena asi kvalitě neodpovídala. Pokud máte vyhrazeny dva tisíce na víno, určitě můžete zvolit i výrazně lépe. Ale některá slova si myslím nezasloužila. Někdy jsem měl pocit, jako kdyby ostatním víno přišlo jak nepovedená frankovka z večerky... možná ještě nejsem tak zmlsaný, nebo v tom víně prostě vidím a hledám něco jiného než „výhodnou investici“. Kdo ví... Každopádně zkušenost to byla příjemná a nelituji, že jsem se akce zúčastnil. Zda se bude konat i druhé kolo s kousky jako l’Angélus, Ausone, Cheval Blanc či Pavie netuším, ale pokud ano, cenově bude nejspíš za hranicí “přijatelnosti”. Inu necháme se překvapit...