Degustace Vinařství pod Radobýlem a Svatého Tomáše
Dne 17. května 2018 jsme premiérově přivítali v Klubu přátel vína Ústí nad Labem hned dvě vinařství - Pod Radobýlem ze Žalhostic a Svatého Tomáše z Malých Žernosek. Majitelé Lucie Popovič a Zdeněk Vybíral s manželkou mezi nás zavítali osobně.
Tato situace už v našem klubu nastala, ale je rozhodně ojedinělá. Důvodem i nyní bylo to, že vinařství nemají námi požadovaný počet vzorků 12, ale dohromady tento počet vzorků splnila. Degustaci tedy nic nebránilo. Vinařství jsou místní, známe je z různých akcí a přišlo nám po několika letech logicky líto, že u nás ještě nebyli. Majitelé nám to svou ochotou a vstřícností jen usnadnili, protože toto spojení sami navrhli a vše se povedlo bez problémů realizovat.
Vzorně vyplněný degustační list dorazil včas, ještě jsme se potkali pár dní předem na Žernoseckém koštu, doladili poslední detaily, a degustaci již opravdu nic nestálo v cestě.
Vinařství pod Radobýlem je velmi mladé, jeho historie má sotva několik let. Majitelé milují víno, takových je nás více, ovšem většina z nás si objedná láhve od kamarádů z Moravy. Oni na to šli od lesa (nebo od kopce?) a pořídili si rovnou vinařství. Skupováním zanedbaných pozemků v Žalhosticích, Velkých Žernosekách a Michalovicích získali půdu, kterou mohli vyčistit a vysadit nové vinohrady. V tuto chvíli mají 12 ha -10 ha nově vysázených vynohradů a 2 ha starých teras, které pořídili již jako vysázené vinohrady. Mohou se rozšiřovat ještě dále, ale to předpokládá vrácení investic a další rozvoj. Řadu vinic museli vysadit nově, ale to si pochvalují. Staré vinice sice dávají mohutnější vína, nicméně hlavy jsou příliš daleko od sebe, odrůdová skladba na jedné terase je typu Co se povedlo sehnat, to se do vinice dalo a zároveň stare vinice nejsou nijak chráněny zejména před černou zvěří (bez rasistických konotací, prosím). Nově vysazené vinice lze "vyprojektovat" tak, aby tyto problémy nenastaly.
Pan Vybíral tato slova pouze potvrdil. On sám hospodaří na 7 ha a více by mohlo být, slovy paní Vybíralové, jen přes její mrtvolu. Připomněl ještě jeden problém, a to jsou květnové mrazy. Ty zimní se dají předpokládat a dá se proti nim alespoň trochu bránit, rovněž réva je v tomto období vůči mrazu daleko odolnější, ale v květnu, v plném květu, je to velmi nepříjemné.
Vinařství pod Radobýlem bylo postaveno na zelené louce - jde o moderní vinařský dům, kde zakoupili vše nové včetně technologie. Používají nerez a sudy. Jejich velkou touhou je dělat též sekty a vína fortifikovaná.
Sklep Vybíralů je historický, stojí již několik set let. Původně nejspíše sloužil k shromažďování desátku od poddaných, tudíž je jeho kapacita obrovská. I v nejlepších letech Vybíralovi nikdy zcela nevyužili jeho kapacitu, dnes používají jen jeho malou část. Důvodem je obrovský zájem o česká vína, která se prodávají prakticky ihned po nalahvování. S touto praxí nejsou vinaři spokojeni, rádi by si vytvořili svůj archiv, dali vínům čas, ovšem finance na provoz vinařství je třeba též vzít v potaz.
Obě vinařství samozřejmě umožňují návštěvu a prodej vína přímo z vinařství, podrobnosti najdete na jejich webových stránkác: http://www.vinarstvipodradobylem.cz/ a http://www.vinarstvisvtomase.cz/.
Radobýl vsadil u bílých vín na regionální odrůdu MOPR, burgundské odrůdy a Ryzlink rýnský. V červených pak na historií ověřenou odrůdu Pinot Noir a novou odrůdu Fratava, jejíž jsou druhým největším pěstitelem v Čechách- prvním je roudnické vinařství. Víno Medard je cuvée pojmenované po synovi majitelů. Láhve uzavírají skleněnými uzávěry i kvalitními korky. Vína produkují výhradně suchá.
Vybíralovi mají odrůdovou skladbu podobnou, oba chválili Otce vlasti, že byl v tomto oboru opravdový vizionář a odrůdy zvolil skutečně dobře. Pfannnschmidt je opět cuvée, pocta původním majitelům, kteří ve sklepě úspěšně hospodařili desítky let, aby v roce 1945 násilně skončili. Víno se pak zde řadu let nepěstovalo, na tradici navázal otec pana Vybírala coby zahrádkář.
Obě vinařství se snaží dělat vína poctivě, nic do nich nepřidávat, nijak je nezkrášlovat, aby odrážela místo vzniku. To je mimochodem velmi krásné, jak jsme se mohli přesvědčit na fotografiích, které se promítaly po celou dobu degustace.
Střídání vinařů, kdy si každý představoval svoje vzorky, bylo jenom ku prospěchu. Mně se hlavně líbilo, jak si obě vinařství vzájemně přejí a dokáží ocenit práci toho druhého, což myslím ocenili i naši návštěvníci.
Vítězem návštěvníků se stala vína č. 5 a 7, já bych ještě doplnil velmi pěkného MOPRa. Červená vína jsou lehčí, vhodná k dlouhému popíjení, opět se mi líbí realismus obou vinařství. Růžovky a klarety v horších ročnících, červené víno pouze v ročníku dobrém, nemá cenu nesmyslně soutěžit s jižními zeměmi.
Degustace se velmi vydařila, vína chutnala, což lidé dali najevo při závěrečném prodeji. Obě vinařství můžeme jenom doporučit a pokud je někde potkáte, určitě ochutnejte. A pokud jste z blízkého okolí, kam řadím i Prahu, je tato návštěva pro každého vínomilce prakticky povinností.
