Cesta za polskými víny. I. část
První část reportáže z výjezdu za polskými víny, které se (kromě několika dalších vínomilů) zúčastnili hned tři autoři ovine.cz. Protože jsme mluvili s mnoha vinaři, ochutnali celkově skoro šedesát vzorků z devíti vinařství a různých obcí, dá se předpokládat, že jsme si udělali poměrně slušný přehled o tom, jak to s vlastně s víny v Polsku vypadá.
Prodloužený víkend na počátku května jsme se skupinou přátel využili k výjezdu do Polska. Využili jsme toho, že kamarád Lech Malysz, jeden z autorů ovine.cz, má mezi polskými vinaři dobré kontakty a pochopitelně se i bez problémů domluví. Požádali jsme ho o zorganizování celé akce a byla to velmi dobrá volba.
Protože je mé vyprávění docela dlouhé, abych některé čtenáře neodradil od čtení a jiné naopak trochu navnadil, rozdělil jsem je do dvou částí.
Naše šestičlenná skupinka vínomilů z Pardubicka, v níž byl i další z autorů Jirka Bureš, vyrazila v sobotu ráno ve dvou automobilech, po cestě jsme před hranicemi vyzvedli Lecha a dále už to bylo na něm. Kromě něho jsme měli o polském vinařství jen dosti mlhavé představy a naše očekávání nebyla nijak vysoká. Pravdou ale je, že polští vinaři byli velice přátelští a vstřícní, vína byla slušná, některá i velmi pěkná. Vinice se nacházely na severních svazích Beskyd v poměrně širokém pásmu směrem na východ podél hranic se Slovenskem. Hodně nás překvapilo, když jsme poblíž jednoho vinařství uviděli nejprve půjčovnu lyží a pak i sjezdovku s lyžařským vlekem. To na Moravě zrovna běžné není.
Nejprve jsme ještě poměrně blízko našich hranic navštívili vinařství WINNICA KĘPA WIŚLICKA, které se nachází ukryté v kopcích a je široko daleko jediné. Majitel, pan Jacek Chrobak vyrábí vína bílá, červená i šumivá (z typických místních i klasických šampaňských odrůd). Absolvovali jsme menší ochutnávku, ke které jsme dostali i velmi chutné místní sýry. Vína působila na první pohled sympaticky pěknou adjustáží. Hned první šumivé víno nás velmi příjemně překvapilo. Není divu, že jsou tato vína v Polsku vysoce ceněna. Ze dvou bílých vzorků bylo zajímavé svěží víno z odrůdy Sibera, kterou jsem vůbec neznal. Ale překvapivým vrcholem bylo opravdu povedené víno z odrůdy Regent, které jsem hned zakoupil na další podrobnější přechutnání doma.
Večer jsme navštívili vinařství ZADORA ve Szczepanowicích nad Dunajcem. Sešli se tu čtyři místní vinaři, každý přinesl svá vína na ochutnání. Hostitelkou tu byla paní Zofia Michalowska, vinici DEMETER z Gromniku zastupoval pan Wiktor Zagórski, jeho bratr Piotr vinici KUŹNIA a posledním představovaným vinařstvím bylo PAŃSKIE POLE ze Śmigna, které prezentoval pan Tadeusz Kłęk. Večer byl pro nás mimořádně zajímavý, protože to nebylo jen o ochutnávání, ale velmi pěkně jsme si i popovídali. Až nás překvapilo, jak pozorně polští hostitelé sledovali naše názory na každé z degustovaných vín. Protože velmi podobný průběh mělo i dopolední nedělní setkání v jedné z místních restaurací, kde bylo vinařů ještě více, přijetí opět velice přátelské, kromě vína i spousta dobrůtek k zakousnutí, shrnu celkové dojmy najednou ve druhé části. V neděli bylo nejvíce koštovaných vín od pana Andrzeje Hause z vinice UROCZYSKO z Janowic ,dále tu byla zastoupena WINNICA AKARIA ze Siemiechówa (majitel pan Jan Piech) a jedním vínem SUCHA GÓRA z Gromniku (Zygmunt Zagórski). Polští vinaři mají nelehkou situaci. Nejen, že se musejí potýkat s chladnějším podnebím, ale byrokracie, která tam vládne, je absolutně nepochopitelná a podnikání v této oblasti výrazně ztěžuje. Údajně se to sice postupně mírně zlepšuje, ale třeba povinnost hlásit hasičům založení vinice, poplatky za každý údaj na etiketě (což vede k tomu, že z ní často nevyčtete vůbec nic), to mi přišlo dost šílené. Dalším zásadním problémem je chybějící tradice, izolovanost jednotlivých vinařství a obtížnost vzájemného konzultování běžných záležitostí. Když to srovnáme se situací na moravské vinařské vesnici, kde jsou desítky vinařů, většinou vyrůstajících ve vinařských rodinách a s prakticky každodenní možností poradit se třeba se sousedem, je nutno před polskými vinaři smeknout, že do toho jdou a že se jim už daří produkovat i docela pěkná vína. Na druhé straně spousta zbytečných nákladů polská vína až neúměrně zdražuje. Průměrné stojí kolem 40 zlotých (40 x 6,50 Kč = cca 260,- Kč). Když Lech spíše z legrace otevřel láhev stáčeného moravského vína (Svatovavřinecké 2016), které se hostitelům zdálo docela dobré, a pak jim sdělil cenu 40,- Kč, nemohli tomu vůbec uvěřit.
Poznámka na závěr: Kdo chce ochutnat polská vína, má možnost dne 3. června 2017 na mezinárodní výstavě PIWI 2017 + HIBERNAL FORUM v moravských Šardicích. Bude zde k ochutnání asi 50 polských vín z typických PIWI odrůd pro Polsko, od cca 15 producentů.
