O Víně

Dohoda proběhla na loňských otevřených sklepech v Pavlově. Přemlouvali jsme tatínka Jiřího, ten ale degustace již příliš nepreferuje dle hesla - kdo moje vína chce, ať si přijede. S degustací však souhlasil jeho syn, čehož jsme pochopitelně ihned využili. Následná korespondence proběhla zcela bez problémů, degustaci jsme zařadili na duben hlavně proto, aby Jirka mohl předvést nová vína ročníku 2015.

Už při příjezdu Jirka pobavil, protože se s manželkou stavili na kafe na Větruši - výletní restaurace nad Ústím. Jirkovi se tam nechtělo, ale žena mu tvrdila, že nahoře musí být krásně. A Jirka bohužel kontroval - tam pojedu, jen pokud tam vede lanovka. No, lanovka tam vede :-), Jirka pak ještě dlouho podezříval manželku, že to na něj nějak nastrojila.

Příprava opět naprosto bez problémů, Jirka s manželkou ještě stihli návštěvu nové indické restaurace, byli moc spokojeni. Dorazilo tradičně okolo padesáti vínomilců a v sedm jsme mohli začít.

Vinařství patří spíše ke středním, obhospodařují okolo 8 hektarů vinic, hrozny přikupují. V tom případě ale dbají na kvalitu hroznů a dodavatelů, dále pak je podmínkou, aby pocházely z oblasti Pálavy (s jedinou výjimkou, jak vidíte na degustačním listě).

Snaží se při práci o mix tradice a znalostí předků, ale zároveň v rozumné míře používat moderní technologie.

Jirka upozornil, že zatímco v Čechách se používá termín vinice, oni používají termín hora. Každá obec tak mívá vinice s názvem Stará hora, což obvykle znamená nejstarší vinice. Celkem logicky je pak obyklý název Nová hora, což znamená nově vysazené vinice (míněno z hlediska období několika desítek nebo stovek let).

Připomněl tradici pěstování vinné révy z dob římské říše, kdy existoval obrovský tábor v oblasti Mušovských jezer - opět používají tento název, nikoliv Nové Mlýny.

Vysvětloval i jedinečnost Pálavy. Laik by předpokládal, že čím lepší půda a starost o révu, tím lépe. Pravdou je v podstatě opak. Révě svědčí stres. Masiv Pálavy "rozsekává" dešťové srážky, tudíž si réva musí sáhnout hluboko do země, kde je vody dost.

Platí to také pro nejlepší polohu v Pavlově U Božích muk, což je v podstatě kamenitý plac, kdy stačí kopnout do země a létají jiskry. Réva musí kořenit velmi hluboko, prát se o živiny s dalšími rostlinami, ale v noci je těmito kameny zahřívána. Původní němečtí vinaři měli o kvalitě této vinice též vysoké mínění a výstižně jí pojmenovali Steinhel.

Ambice má vinařství vlastně jen jednu, ale moc důležitou a velmi nelehkou - vyrábět dobrá vína, která budou chutnat jejich zákazníkům. To lze pouze potvrdit, celý večer příjemně uběhl. Mým favoritem je cuvée, které, jako obvykle, vzniklo nejprve spíše náhodou, aby nakonec zakotvilo ve stálé nabídce vinařství.

Jirka je velmi dobrý řečník, tudíž jsme si ani nevšimli a oficiální část degustace byla u konce. Tradičně jsme vylosovali jednoho šťastlivce, předali štafetovou láhev a pak následoval rovněž tradiční prodej. Cenovou politiku má vinařství rovněž příznivou, tudíž probíhal velmi dobře.

Jednalo se o další pěknou degustaci dobrých vín, na kterou budeme vzpomínat a vinařství rozhodně doporučovat.