O Víně

18.04.2017 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 18.04.2017 07:00

První zkušenosti s AQ-10

Vyzkoušel jsem zajímavý postřik a teď nabízím své zkušenosti a úvahy.

Můj plán je pěstovat révu a ne na ní plísně. Ale zrovna ty jsou tak nějak zarputile neodbytné, takže musím pamatovat i na ně a zajistit révě nějakou ochranu. Je tu chladný a vlhký kraj, daleko od vinařských oblastí, takže tlak chorob není tak silný, obvykle stačí dva postřiky sírou na začátku sezóny, případně i něco na peronosporu. Ale loni bylo celkem teplo a hlavně vlhko a tak se jsem jeden keř před padlím opravdu neuchránil. Navíc se kamarádovi zachtělo experimentovat a v kritické době postříkal - ale přípravkem Zato. Takže spolu s jinými, kteří nepostříkali vůbec a přišli pro radu, jsem měl v dědině pár keřů s pěkně rozvinutým padlím na pokusy. Navíc kamaráda touha experimentovat neopustila a místo pořádného kýble síry si pořídil přípravek AQ-10. Nic proti tomu, už jsem o něm i psal, ale u nás se stále ještě sehnat nedá, a abych si zaskočil do Bratislavy pro jedno balení, to by mi mohlo mycelium políbit. Ale stalo se, když už to udělal za mne někdo jiný, pokus jsem provedl a výsledek je celkem zajímavý.

AQ-10 je obchodní název přípravku, který obsahuje živé spory houby jménem Ampelomyces quisqualis, český název zatím nemá, budu používat zkratku AQ. Tato houba byla nalezena v podstatě kdekoliv, kde ji hledali, předpokládá se, že je všude, kde je pro ni dost potravy. A potravou je pro ni padlí. A protože padlí cizopasí i na rostlinách které pěstujeme ve velkém, a padlí nám na nich škodí, považujeme padlí za nepřítele. A každý nepřítel našich nepřátel je pro nás - když už ne přítel - alespoň velmi zajímavý! To je dobrý důvod, proč věnovat přípravku AQ-10 trochu pozornosti. Navíc je interesantní i tím, jak moc se mu naši eko a bio propagovatelé vyhýbají, nebudu spekulovat proč.
AQ se v přírodě přirozeně vyskytuje a parazituje hlavně na druzích rodu Erysiphales, což jsou vřeckovýtrusné houby, padlí, exotická i ta nám známá. AQ napadá více než 64 druhů padlí, která dohromady napadají více než 256 druhů rostlin. Nejen révu, ale i jabloně, růže, jahody, okurky, melouny, cukety, dýně, papriky, rajčata, mango a jiné, ještě více exotické plodiny¹. V malé míře může AQ napadat i některé jiné příbuzné houby, ze kterých asi budeme znát jen plíseň šedou, Botrytis cinerea. Neradujte se, peronosporu napadat nebude, ta je více než houbám příbuzná hnědým řasám. Bude se hodit, že AQ dokáže částečně využít i mrtvou rostlinou hmotu.
Poprvé byla houba Ampelomyces quisqualis pozorována v Izraeli, už v roce 1932 a stále ještě má v zásobě nějaká překvapení. Zajímavá je už jen tím, že na rozdíl od jiných známých mykoparazitů, u ní nebyla zjištěna produkce žádných toxických látek ani alergenů, a kromě plísní, které napadá, nejsou žádné známky škodlivosti AQ vůči jiným živým tvorům. Tím se přímo nabízí jako ochranný prostředek s nulovou ochrannou lhůtou a to nejen pro révu, ale i ovoce a zeleninu. Roku 1999 byl přípravek využívající AQ registrován v Itálii pod názvem AQ-10, později v USA, Řecku, Španělsku, Francii, Německu, Velké Británii, Švýcarsku, Dánsku, Turecku, Slovinsku a Slovensku. V současnosti probíhá registrace v Nizozemí, Belgii a Maroku. Všímavější z vás si asi všimli, že v tomto výčtu zemí chybí například Polsko, což bychom ještě chápali. Ale i na Slovensku se registrace asi na tři roky zadrhla v „adminištrativnej fázi".

Pro pohyb a šíření využívá AQ spory, které přenáší stříkající voda. Spory se zachytí na rostlině, a aby nevyschly, potřebují minimálně tři hodiny relativní vzdušnou vlhkost nad 60 %. To znamená zamračený den bez slunce, případně za soumraku, nejlépe po 19té hodině. Za horkého a suchého dne vlhkost nad 60 % nemusí stoupnout ani v noci. Za příhodných podmínek, což je teplota mezi 10 - 30 ° C (nejlépe 20 - 25, při 37 ° C už odumírá) a vlhkost nad 60 %, ještě lépe v kapce vody, spora AQ vyklíčí, a během 10 - 24 hodin vyhledá v blízkém okolí mycelium padlí a napadne ho. Přímo prorůstá do vláken a buněk padlí a čerpá z něj výživu (padlí obdobně prorůstá a využívá rostlinu). Brzy po napadení se původně průhledná vlákna oidia zbarví bíle. Napadené padlí sice může nějakou dobu dále růst, ale během 1 - 2 dnů přestává produkovat spory, tedy přestává se rozmnožovat. Po 7 - 10 dnech začíná AQ produkovat spory, které se ale uvolňují jen při velmi vysoké vlhkosti, nebo ještě lépe přímo do kapky vody, v podstatě čekají na další déšť. Po dalších 2 - 4 dnech (tedy asi po 2 týdnech od napadení) je kolonie padlí zcela zničena. Jiné podmínky, než přítomnost padlí jako potravy, přiměřenou teplotu a po prvních pár hodin vysokou vzdušnou vlhkost AQ nevyžaduje. Dokáže i přezimovat v napadených plodnicích oidia (kleistothecium), přichycených na kůře, které se ale v našich podmínkách vytvářejí zřídka, takže běžnější bude přezimování ve spadaném listí. Při studiu houby Ampelomyces quisqualis v regionu Trentino Alto Adige, tedy nám blízké části Itálie, bylo zjištěno, že i bez aktivního používání postřiku AQ-10 je 1 - 3 % populace oidia na vinohradech stejně napadeno. Zřejmě tam tedy AQ dokáže přezimovat a přirozeně se šíří. To by dávalo naději na přirozenou, biologickou kontrolu padlí bez dalších zásahů člověka, stejně, jako se to povedlo s roztoči. Ale realita je mnohem složitější, zkusím popsat, co jsem pozoroval.

AQ a jeho účinek na padlí je studováno už více než 80 let. Vše co jsem napsal výše, jsou zkušenosti převzaté ze zahraničí. Když jsem se tu před časem o AQ-10 zmínil, s tím, že jeden můj kamarád za Slovenska ho zkoušel, a když jsem se ptal, říkal: „Postříkal jsem a ze začátku nic. A pak se začalo oidium loupat z listů v cárech a padalo na zem." To bylo při aplikaci začátkem srpna 2014 a oidium se až do konce sezóny už neobjevilo. To ho tak příjemně překvapilo, že AQ-10 aplikoval i v letech 2015 a 2016 opět začátkem srpna na viditelné povlaky oidia. Olupování se už nekonalo, proto rychle použil další postřik, tentokrát už chemický. Takový výsledek je poněkud problematický a lze ho vysvětlit různými způsoby. Přiznávám, že bez vlastních pokusů bych se o to ani nesnažil a musím doufat, že se pravdě alespoň přiblížím. Pravdou je, že u mne se olupování nekonalo. Ale u něj bývá sušší a teplejší počasí, které mohlo sehrát svou roli.
Pro přípravek AQ-10 byl z mnoha možných kmenů AQ použit izolát nalezený roku 1986 na rostlině Catha edulis (Kata jedlá), a to z toho důvodu, že jde o mimořádně agresivní kmen, který oidium silně napadá a ničí. Ale logicky - kdyby parazit likvidoval hostitele úplně a bezezbytku, brzo by neměl na kom parazitovat, a sám by vyhynul. Já měl příležitost pozorovat účinek AQ-10 na keřích zcela zdravých, mírně i silně napadnutých, i s hrozny oidiem zcela obalenými. Aplikace proběhla za celkem ideálních podmínek. V červenci, za maximální denní teploty mezi 20 - 30 °C, za večerů, kdy bylo vlhko, dokonce občas drobně poprchávalo. Musím říci, že žádné loupání cárů plísně ze zázračně ozdravených listů se nekonalo. Tam, kde byl povlak plísně už silný, bílý, dobře viditelný, zůstal alespoň týden stejný a nejspíše i života a rozmnožování schopný. Do plně rozvinuté kolonie padlí se AQ-10 nedostalo a kontrolovalo jí maximálně okraje. Literatura uvádí, že AQ zničí kolonii padlí do 14 dní, ale tolik času jsem mu nedal, po týdnu jsem postříkal buď znovu AQ-10, nebo sírou.
Zrovna tak napadené, bílým povlakem pokryté bobule. Sice na nich místy byly vidět tmavší skvrny, kde AQ vyhrála a oidium zničila, ale rozpraskaly stejně jako jiné, padlím pokryté. Stejně jako jiní parazité, i padlí má zájem na tom, aby je hostitelská rostlina živila co nejdéle, a tak přebírá některé funkce, na které oslabený hostitel už nestačí, tím brání jeho kolapsu a zároveň se maskuje a vytváří zdání, že se zatím nic neděje. Ale v okamžiku kdy parazit odumře, zanechá narušenou rostlinu, na které se všechny problémy ihned projeví. Oidium se provrtává do povrchu bobulí právě v době, kdy rychle rostou. I v případě, že je padlí zlikvidováno, slupka už je narušená, poškozená místa se nestihnou zhojit, nestihnou dorůstat stejným tempem jako vnitřek bobule a v tom místě slupka praskne. Léčebný a záchranný účinek na bobulích, který bychom si tak přáli, AQ-10 tedy zřejmě nemá. Ale v literatuře se uvádí, že napadené listy cukety po aplikaci AQ-10 dokázaly zregenerovat z původních 30% výkonu za napadeného stavu až na 98 % výkonu původního, což je pro révu zajímavý výsledek, protože je rostlinou vytrvalou a musí tedy uživit nejen úrodu, ale kvůli přezimování i dřevo.

Tam, kde bylo vidět padlí jen zkušeným okem, dokázalo AQ-10 udržet révu zdravou po slibovaných 5 dní, za dobrých podmínek zřejmě i déle (tedy prakticky stejně jako chemické postřiky). Záměrně jsem nenapsal, že udrželo révu čistou, protože povlak napadeného oidia změnil během dvou dnů barvu z průhledné až bílé, na hnědou až šedou a výrazně se tak zviditelnil. Na listech i bobulích se tak do dvou dnů objevily málo vzhledné hnědé skvrny, čárky a typické pavučiny, které ale v tomto případě značí zničené padlí a tedy zdravou révu!

Nejzajímavější mi připadla situace na listech, kde jsem nezaznamenal žádné příznaky padlí. Na nich se totiž někde objevily, a jinde ne, stejné hnědé skvrnky, čárky a pavučinky jako tam, kde jsem padlí rozpoznat dokázal. A keře, na kterých se žádné skvrnky neobjevily ani po další aplikaci AQ-10, zůstali až do konce sezóny zcela bez příznaků padlí. Vysvětluji si to tím, že padlí má dobrou schopnost se maskovat a uniknout tak včasnému zjištění vinohradníkem, který by hned postříkal. Padlí je totiž lidským okem prakticky neviditelné, dokud nezačne produkovat konidie (nejběžnější spory). Ale na AQ takové maskování evidentně neplatí. Je dokázáno, že spora Ampelomyces quisqualis aktivně roste směrem k nejbližšímu vláknu padlí, umí je tedy spolehlivě vyhledat. Nemá žádný důvod se maskovat, a když se rozroste, vypadá jako hnědošedé skvrny, čárky a pavučiny. To nám dává možnost nenechat se neviditelností oidia ošálit, pravidelně nasadit AQ-10, po dvou dnech porost prohlédnout a zjistit tak skutečný rozsah napadení a podle toho přiměřeně reagovat. Postřik AQ-10 tedy může působit nejen jako prostředek ochrany, ale také včasné a spolehlivé detekce padlí. Do metod signalizace se v posledních letech vkládala mnoho naděje a do jejich rozvoje velké prostředky. Ale prakticky zůstalo jen u signalizace nebezpečného období pomocí výpočtu sumy vlhkosti a tepla. Z pohledu vinohradníka je to informace stejného významu, jako že už je padlí na růžích, či že v lese začínají růst houby. Přestože je to informace tak důležitá, že i velebný pán v Čejkovicích v kostele z kazatelny připomínal, že z lesa začali nosit houby a je tedy čas stříkat, je to fenologické pozorování jiných, a navíc dost nepříbuzných druhů hub. Do teď jsme vlastně nic lepšího k dispozici neměli, protože padlí v počátečním stadiu jsme neuměli spolehlivě nalézt a pozorovat (a test v igelitovém sáčku nikdo nedělá). AQ-10 nám tak dává příležitost dosáhnout významného zvratu v ochraně proti oidiu. V mnohých, sušších a teplejších vinařských oblastech je padlí považováno za méně nebezpečnou chorobu, peronospora tam je nebezpečnější. Ale v oblastech našich je padlí problém větší, a jak se zdá, jeho nebezpečnost se stále roste. Ani nové rezistentní odrůdy zatím moc nepomohou, protože od těch současných můžeme zatím očekávat odolnost spíše proti peronospoře, než proti padlí. Navíc, díky své neviditelnosti v počátečních fázích, se padlí jeví jako choroba zákeřnější. Umožňuje méně zkušeným vinařům váhat a odkládat nutnou ochranu až za bod, kdy už nic nepomáhá. Proto stále více vinařů považuje za důležitější ochranu proti padlí, i když nebezpečí peronospory nezanedbávají. Zajišťují to důslednou preventivní ochranou, i za cenu větší pracnosti a nákladů. Novější výzkum umožnil omezit plýtvání postřiky v době, kdy pro rozvoj padlí nejsou předpoklady. Ale nejistota, zda se oidium skrytě nešíří vinohradem, zůstávala. AQ-10 nám dává možnost padlí zviditelnit a zjistit tak skutečný stav. Umožní to předejít plýtvání postřiky, ale hlavně to umožní předejít velkým škodám na úrodě. Navíc padlí přidává vínu nepříjemnou příchuť, které teď můžeme snáze předejít, a zlepšit tak kvalitu našich vín.
Je zajímavé, že žádný z autorů, kteří o AQ-10 referovali už dříve, možnost detekce padlí pomocí AQ-10 nezmiňuje. Navíc, růst AQ směrem k myceliu oidia i bez přímého kontaktu znamená, že padlí produkuje nějaké charakteristické látky, podle kterých bychom ho mohli detekovat i my! A pokud jsou alespoň trochu těkavé, možná by se dal sestrojit senzor, který by je dokázal odhalit i rovnou ze vzduchu, například z nízko letícího dronu ... Ale zanechme snění a zpět do reality.
Připomínám, že padlí je prakticky neviditelné, dokud nezačne produkovat konidie. Cyklus, od vyklíčení mateřské konidie do tvorby konidií nových, trvá nejméně 7 dní. Pokud tedy vidíme na révě první příznaky padlí, je to známkou toho, že optimální čas na ochranný postřik, kdy ničím nechráněná spora teprve přistála na povrchu rostliny, byl před týdnem, podle počasí spíš ještě dříve. Postřik při prvním nálezu padlí, je tedy ve skutečnosti už dost pozdě. Padlí se už rozmnožuje, je tedy v plné síle a dobře zakořeněné pod povrchem rostliny, kde na ně plynný SO₃, či nesystémové prostředky těžko dosáhnou. Proto také ruská rada pro ochranu révy praví: „Pokud nalezneš první příznaky padlí, ihned zlikviduj napadené hrozny, včetně sousedních metr doleva a metr doprava, a pak hned postříkej". Zdá se to jako plýtvání, ale i sousední hrozny jsou už zcela jistě napadené a pokud nepoužijete extra silný systémový postřik, už je stejně nezachráníte. Stejně by rozpraskaly, pohnily, budoucí víno poškodily a navíc by se staly zdrojem infekce a další generace spor.

Na listech některých odrůd, včetně rezistentních, se s podzimem vytváří nenápadný, ale přeci jen viditelný povlak padlí, který zdánlivě neškodí a proto proti němu nikdo nezasahuje, aby nestříkal do sklízených hroznů. Jediný rok je málo na seriózní pozorování, je možné, že bylo lepší počasí či ochrana, ale při použití AQ-10 se zdála být situace lepší výrazně, uvidíme další roky. I typických skvrn na réví bylo méně a i když byla zima celkem tuhá, i silně napadené keře přezimovaly dobře.

Jako jen málo související zajímavost uvedu, že některé pozorované keře neměly padlí, dokonce ani hnědé skvrny od AQ-10, přestože od jiných, silně napadených a jen pár metrů vzdálených, je dělil třeba jen živý plot, nebo dokonce volný prostor. Nepřikládám to skvělé rezistenci interspecifických odrůd, v tomto případě třeba Krystal. Vykládám si to jako potvrzení mého názoru, že oidium je organizmus v našich podmínkách poměrně křehký, a to zejména v dobře prosluněných keřích, odolnost některých rezistentních odrůd je nezanedbatelná, a hlavně stěna z listí, byť třeba jabloní či tújí, je pro poletující spory (a prach) téměř neprostupná a že při dodržení základních profylaktických opatření lze udržet révu zcela bez nákazy. 

Tomu ideálnímu stavu, kdy AQ bude stále přítomna v mikroflóře vinohradu a přirozeně udržovat populaci oidia pod prahem hospodářské škodlivosti, brání podle mne hned dva problémy. Prvním je šíření spor výhradně kapkou vody a nutná vysoká vzdušná vlhkost. V přírodě se zřejmě Ampelomyces quisqualis šíří za deště, stříkajícími kapkami. Ale révu pěstujeme hlavně v oblastech suchých, s minimem srážek během vegetace. Navíc, letící kapky vody jsou za deště skoro všude, ale už kousek nad zemí, tak nad 40 cm, se pohybují jen jedním směrem - shora dolů. Strhávají tak spory k zemi, kde sice voda cáká do všech stran, ale u země zase nemá réva listy! Záměrně totiž pěstujeme révu ve výšce aspoň 60 cm, aby na listy necákala voda ze země - protože zrovna tak se přenáší spory peronospory! Na vinohradech se nám tedy AQ samovolně šířit moc nebude.
Záměrně zařídit přenos spory AQ kapkou vody umíme docela dobře postřikem. V případě nutnosti dokonce i potřebnou vzdušnou vlhkost dokážeme zajistit - dalším postřikem, tentokrát třeba i jen čistou vodou. Situaci trochu komplikuje fakt, že podmínky, které AQ-10 vyžaduje, jsou velmi podobné těm, které potřebuje peronospora. Ochrana proti oidiu by se tak mohla zvrtnout na šíření jiné nebezpečné choroby a to jistě nechceme. Můžeme si pomoci tím, že postřik s AQ-10 smísíme s přípravkem účinným proti peronospoře. Kmen použitý v AQ-10 je záměrně vybrán s velkou odolností proti fungicidům, krátkodobě snese i některé velmi účinné fungicidní látky a tak je možné jej používat jako tank-mix. To znamená smíchat oba připravené postřiky těsně před použitím. Z pohledu vinohradníka to bude vypadat, že spíše do postřiku proti peronospoře občas přidáme i AQ-10, ale to záleží na úhlu pohledu. Pomoci by mohlo i vhodné časování, třeba i brzo nad ránem, protože zoospora peronospory nutně potřebuje k infikování révy nejen kapku vody, ale i 4 - 6 hodin tmy. Za světla je neaktivní a tak správné načasování s denním světlem může šetřit fungicid i zdraví.

Druhým problémem, na který postřik biopreparátem naráží, je životnost spor. Zatímco dravý roztoč si najde náhradní potravu, případně dlouhodobě hladoví, spory AQ-10 toto asi neumí a na keři révy bez oidia jako potravy odumírají zřejmě už za 1-2 dny. Ve srovnání s některými chemickými přípravky, které slibují i 14 dnů ochrany, se pak slibovaných 5 - 7 dnů u AQ-10 nezdá být mnoho.
Takový ekologicky smýšlející vinohradník pak musí řešit otázku, zda jet a stříkat ne jednou, ale hned třikrát. To stojí naftu i čas. Je tedy zde možnost jednou použít na hektar třeba jen 40 g čehosi, co ani agronom neumí vyslovit, ale prodejce se dušuje, že se to dá i vypít. Anebo třikrát stříkat něčím, co má jméno stejně složité, ale je to prý stoprocentně eko. Ale současně s tím eko přípravkem, třikrát na vinohradu prohnat výfukem na hektar tak 4 l nafty, které se napít určitě nechci. Na otázku, co je lepší, já odpovědět neumím. Prozatím se musíme se smířit s tím, že taková otázka tu je a máme na ni odpovědí hned několik.

Pokud by se dala prodloužit životnost spor, anebo kolonií AQ-10, nemuseli bychom stříkat tak často. Stačilo by do postřiku přidat něco, co by mohly spory použít jako náhradní potravu a o pár dní tak prodloužit jejich život. Počkaly by na listech a případné oidium by zlikvidovaly už v zárodku, v době kdy je to nejsnazší a nejspolehlivější. Přípravek AQ-10 se vyrábí pěstováním plísně AQ na agaru vylepšeném o vývar z brambor, může růst i na jiném substrátu. Takže kromě speciálních preparátů, které tu nikdo neprodává, jsou jako náhradní potrava podezřelé cukr, škrob, mléko, kostní klíh, agar, nebo i jen voda, ve které se vařily brambory. Vzhledem k tomu, že jde o látky běžné, levné a přidávaly by se jen ve velmi malých množstvích, jde o poměrně zajímavou a nadějnou metodu, které se ale nikdo nevěnuje, rozhodně ji nikdo nenavrhuje a nepopsal. Pouze firma Floraservis doporučuje 30 - 50 ml/100m² pomocné látky AGROVITAL pro zlepšení klíčení spor. Přiznávám, že jsem jednou na malém vzorku zkusil přídavek cukru, mléka a bramborového škrobu a myslím, že to dopadlo nevalně. Rozhodně jsem žádný kladný viditelný rozdíl nenašel. Ale jedná se o mikrosvět, který je prostým okem těžko pozorovatelný. Navíc jsem si uvědomil, že kapku takového výživného roztoku přivítá nejen spora AQ, ale většina mikrobiálního života, který je na povrchu listu bujně rozvinutý a mnozí z jeho zástupců dokáží takovéto běžné látky zpracovat určitě rychleji než spory AQ. V některých případech tak může dojít k rozvoji přirozené mikroflóry listu, která by mohla spory AQ potlačit nebo i zahubit a přidání výživy by tak mohlo být spíš na škodu. Zodpovězení těchto otázek tak bude muset počkat na další pokusy a asi i někoho schopnějšího, než jsem já.
Zcela přirozenou potravou pro AQ je padlí. Někteří autoři se zmiňují o důležitosti správného načasování, protože dokud oidium na vinohradu není, je postřik vyplýtvaný, a jen o pár dní později už je zřejmě nedostatečně účinný. To sice platí o všech ochranných prostředcích, ale na AQ-10 to je asi více vidět. Chtělo by to načasování nějak vylepšit. Anebo otázku zcela otočit! Je asi nesmysl, přidat do postřiku i parazita, kterého se chceme zbavit, ale padlí je mnoho druhů, a většina z nich révě neškodí. Přídavek spor takového neškodného padlí by mohl být účinný, na zelenině to už testováno je a zřejmě funguje dobře, ale opět, měl bych to přenechat někomu v biologii mnohem zdatnějšímu.

Dovolím si malou odbočku a výpočet. V 1g AQ-10 je 5 000 000 000 (miliard) spor. Při 35 g na h to je 175 000 000 000. Jeden hektar je 10 000 m² a na vzrostlém vinohradě bývá dvakrát více listové plochy a ta má rub i líc, takže 40 000 000 000 mm², které je třeba pokrýt postřikem. Na jeden mm² nám tedy vychází více než 4 spory (přesněji 4,375). Z toho můžeme usoudit (i když ti co použili mikroskop, to samozřejmě vědí přesně), jak daleko asi spora AQ dokáže dorůst k nejbližšímu vláknu oidia. Odhaduji, že i 1 mm by mohla zvládnout. Od malé spory asi není rozumné očekávat, že urazí větší vzdálenost než milimetry. Problém tedy bude v zahuštěných místech, kam se postřik těžko dostává. Tady bude asi vhodné, pomoci jí do porostu vysokotlakými tryskami, ventilátory, nebo prostě zvýšenou pečlivostí. Stejně jako při každém postřiku.

V každém případě, AQ-10 není prostředek, který by vyřešil všechny naše problémy. To co bychom potřebovali, bez následků zlikvidovat už rozjeté padlí, zřejmě nedokáže. Proti jiným přípravkům vyžaduje zvláštní podmínky pro aplikaci, které ve slunečné a suché dny vůbec nemusíme být schopni splnit. I cena je vyšší. Ale myslím, že bude užitečný už tím, že výrazně rozšiřuje naše možnosti. Pokusím se to shrnout:
Zcela bez konkurence je jeho ekologičnost. Námitky proti jeho použití mohou mít pouze byrokraté a ekologisté formalisté, kteří budou poukazovat na to, že u nás stále není registrovaný. Na začátku sezóny, kdy tepla ještě moc není, může přijít vhod, že při nízkých teplotách (méně než 16 °C) je AQ-10 účinnější než síra. I v letních parnech může být AQ-10 výhodný, protože na rozdíl od síry, ani za vysokých teplot nevykazuje fytotoxicitu. A na konci sezóny, se schopností likvidovat přezimující stádia oidia a zlepšit tak révě šanci nejen na dobrou úrodu, jaro bez nákazy, ale i na dobré přezimování, nemá konkurenci.
Malovinaři by obzvlášť mohli výhod AQ-10 využít. Na menších plochách je snazší uhlídat potřebné načasování závislé na vlhkosti vzduchu a jsou i pružnější v rozvrhu pracovní doby. Mnoho z nich chodí do zaměstnání a vinohradu se tak věnuje navečer, právě v době, kdy jsou podmínky pro užití biopreparátu splněny nejlépe. Speciálně v zahrádkách bereme zvláštní ohledy na zdraví dětí a ekologicky ošetřovaných vinohradů stále přibývá. AQ-10 je téměř jedinou volbou i pro ty, kteří věří, že postřik krátce před sběrem kazí budoucí víno.
Velkovýrobci, kteří provádějí vinohradnické práce na velkých plochách námezdnou silou a tedy během dne, včetně jeho nejteplejší a nejsušší části, mají důvod být k biopreparátům skeptičtí. Ale i pro ně může být použití AQ-10 zajímavé, díky možnosti signalizace napadení oidiem. Zkušební postřik třeba jen malé, ale za to nejohroženější (nejspíše nejvlhčí) části vinohradu, dodá spolehlivou indikaci rozvoje padlí. Může tak předejít zbytečným nákladům na ochranné prostředky, ale hlavně předejít velikým škodám v případě promeškání.

Pro úplnost uvedu, že houba Pseudozyma flocculosa, prodávaná ve formě biopreparátu Sporodex, je také použitelná v boji proti padlí. Ale o té vím ještě méně než o AQ-10, snad o ní poreferuje někdo jiný.

Ad (¹ Jednotlivé druhy padlí jsou většinou silně specializované na svého hostitele a napadají výhradně jeho. Z historických důvodů jsou běžná dvě jména pro jediné padlí, takže oidium na révě se jmenuje Oidium tuckeri i Uncinula necator a napadá jen révu. Na jabloních najdete Oidium farinosum neboli Podosphaera leucotricha a napadá jen jabloně. Okurky, melouny, cukety i dýně jsou vzájemně příbuzné natolik, že je všechny napadá Oidium erysiphoides neboli Sphaerotheca fuliginea. Ale přes veškerou podobnost těchto chorob a příbuznost jejich původců není možné, aby se réva nakazila od jabloní či okurek, anebo naopak. To, že onemocní zároveň, je dáno prostě fenofází, tedy tím, že dorostou do správné velikosti ve stejný čas.

https://en.wikipedia.org/wiki/Oidium_(genus)

http://www.ovine.cz/web/structure/o-vecech-okolo-14.html?do[loadData]=1&itemKey=cz_560

http://www.biogard.it/index.php/en/plantprotection/fungicides

http://floraservis.sk/aq-10.php

https://www.levnepostriky.cz/cz/pripravky.proti.houbovym.chorobam/biologicke/aq.10

http://www.dejex.co.uk/productpdfs/211_biopesticides/CHEM-AQ10-30_AQ10_Label.pdf příbalový leták anglicky

http://eagri.cz/public/web/file/153392/Listovka_padli_revy_opr.pdf

http://www.rebeca-net.de/downloads/Ampelomyces%20AQ10%20Sergio%20Franceschini.pdf

https://www.re-natur.de/shop/downloads/dl/file/id/17/product/2256/kompatibilitaet_aq_10.pdf

http://www.bioplant.dk/media/35745/AQ10-sideeffects.pdf

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 647x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
J. 14.04.2017 11:00:18