O Víně

Je těžké odhadnout zda-li je správné poddávat se neobjektivním soudům. Přejímat a brát je za své. Mě samotnému je to nepříjemné, vyjadřovat se jakkoli kriticky k něčemu čemu sám dobře nerozumím jen na základě vjemů, pocitů, nálad a obecného povědomí, které může o té dané věci, tématu kolovat. Například v české literární kritice jsem nikdy neobdivoval F. X. Šaldu. Jeho často velmi vyhraněné postoje, zvláštní smysl popisování skutečností a reflexe mě osobně byl od začátku nesympatický. Oproti jiným kritikům se mi Šalda zdál být nějaký normativní, mentorský a vzdálený, až příliš vzdálený mému obyčejnému pohledu na tu kterou skutečnost. Možná jsem viděl v lidech jako V. Černý, F. Peroutka a dalších, nějaký „lidštější" přístup ke čtenáři a tuto cestu jsem si nedokázal k Šaldovi nalézt. Zkrátka jsem ho, asi neprávem, zavrhl a byl schopen na jeho adresu pronášet často neobjektivní soudy.

Obdobně jsem byl, dalo by se napsat, „zaujatý" proti Roudnickému vinařství. Neprávem? Patrně ano. Snad to bylo dáno skutečností, že jsem od nich ochutnal několik různých vín, různých odrůd, ročníků a vždy to pro mě bylo zklamání. Vůbec jsem ale nebral v potaz, že mohlo jít o špatné skladování vín nebo třeba o vína již za svým zenitem. Proto jsem s určitými obavami, ale zároveň pln očekávání mířil na ochutnávku roudnických vín do vinotéky v Lustermanském sklepě v Míšenské ulici na Malé Straně v Praze. Místní vinotéka, potažmo její dva someliéři připravili další z velice zajímavých akcí, které v počátku roku 2005 mapují současná vinařství v českém regionu. V blízké budoucnosti bude prý možné se těšit např. na Žernosecké vinařství nebo na České vinařství Chrámce u Mostu. Ačkoli bohužel na prezentaci roudnického vinařství nedorazil žádný zástupce společnosti Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice nad Labem, s.r.o, byli oba již zmiňovaní pánové výbornými průvodci. K informacím o historii i současnosti přidali i osobní zkušenosti nejen s místními víny ale především s lidmi, kteří vínům vtiskují nezaměnitelný charakter.

Až na dvě výjimky se celá ochutnávka skládala z vín ročníku 2003. Ročníku, který byl v mnoha ohledech výjimečný. Velice zajímavým zjištěním bylo, že Roudnické vinařství kromě hroznů z významných poloh kolem meandrující řeky Labe v okolí Roudnice odebírá révový materiál také z vinohradů z okolí Slaného. Slánské vinařství se v posledních několika letech díky obětavosti místních vinohradníků po téměř stoleté odmlce probudilo k životu. Hned druhé víno v pořadí Müller-Thurgau 2003 kabinet pocházel z polohy Ovčáry nedaleko Slaného. Víno bylo překvapivě plné, podle mého názoru s pikantní a vyváženou kyselinkou a jemně uhlazeným aroma. Dalším vínem z Ovčár bylo Rulandské modré 2002 pozdní sběr s mírně nižším obsahem alkoholu. Jen necelých 11,5 %. Víno se zdálo být typickým představitelem modrých burgund ze severních oblastí. Nižší světle červené barvy skoro přecházející do cihlové, patrně kratšího odchodu a snad i užšího těla. Třetím a posledním zástupcem ze Slaného bylo zároveň i poslední víno celé degustace. Dost překvapující Rulandské šedé 2003 slámové s 80 g/l zbytkového cukru a s extrémně vysokým 17 % alk. Ve vůni se víno blížilo sladce vyzrálým hroznům a hroznové šťávě. Chuť byla také velice ušlechtile sladká. Jen možná, již zmíněný alkohol, jakoby převyšoval ostatní složky vína a zůstával v ústní dutině dlouho patrný i po polknutí.

Velmi zajímavá byla vína z vyhlášených roudnických vinic. Především z Vetlé a přilehlé lokality Sovice. Zde se tradičně daří Ryzlinku rýnskému. Ten zde v roce 2003 vyzrál do cukernatosti výběru z hroznů a svojí komplexností a ušlechtilostí dal za pravdu tvrzení, že Ryzlink je skutečným králem mezi víny. Roudničtí tento skvost naplnili do láhví o obsahu 0,5 l. A ačkoli je víno poměrně drahé, cena této láhve se pohybuje kolem 250,- Kč, rozhodně stojí za pozornost a určitě může být vhodným vínem pro výjimečné příležitosti.

Ačkoli z našich vinic pomalu mizí výsadby Sylvánského zeleného, naštěstí na Roudnicku se ještě keře této odrůdy drží. Místní Sylvánské zelené 2003 výběr z hroznů přestože nedosahuje výšin Ryzlinku dává jasně najevo, že by byla věčná škoda, kdyby pověstný Sylván úplně zmizel.

S možným dlouhodobějším potenciálem pozitivního zrání na láhvi by se dalo počítat u Rulandského šedého 2003 pozdní sběr. Víno jakoby bylo ještě ne zcela stabilizované a jednotlivé složky se zdály být ne zcela vyrovnané a vyvážené. Ale na rok 2003 velice pikantní kyselinka a plnost s příjemným extraktem mohou nasvědčovat, že víno má před sebou skvělou budoucnost. Tradičně povedenými víny byl roudnický Muškát Ottonel a Svatovavřinecké, jak v jakostním provedení, tak i v přívlastku pozdní sběr. Připomenutí si rozhodně zaslouží i trochu v této oblasti atypické roudnické Chardonnay.

Celkově jsou tedy roudnická vína velmi milým překvapením a žádné ze čtrnácti vzorků podle mého názoru nevykazovalo jakékoliv technologické vady či jiné nedostatky. Příjemným zjištěním bylo, že v této severní lokalitě, jakou roudnická oblast určitě je, není u vín ročníku 2003 absence kyselin. Ba naopak. Vína jsou pikantní, šťavnatá a navozují chuť k dalšímu napití.

Roudnická vína si vskutku zaslouží pozornost a je velmi příjemné ujistit se, že nejen na Moravě, ale i v Čechách vytváří místní vinaři a sklepmistři v symbióze s přírodou velká vína.