O Víně

Samozřejmě je otázka, nakolik jsou tyto teze viděné tak trochu optikou zevnitř nadnesené, kolik lidí z toho skutečného mainstreamu by se pod ně taky podepsalo. Mně ale právě tenhle fenomén toho, že něco takového vyslovují lidé pohybující se v této autenticko-naturální komunitě, přijde právě dost stěžejní, a jelikož je to ventilováno poměrně významnými „opinion makery", tak efekt těchto vyjádření bude mít zcela jistě docela fatální dopad na další vývoj. Když se nad tím zamyslíte, tak i kdyby to s tím znormálněním bylo jen zbožné přání... tak... teda já osobně nevím, jestli to náhodou není ještě horší, než kdyby se to jaksi mimoděk stalo pravdou. Jestliže tajným snem a cílem naturálního a autentického hnutí bylo nebo je jen to, aby dokázali vyrobit s minimem zásahů STEJNĚ DOBRÁ VÍNA, JAKO TI, CO SI K TOMU POMÁHAJÍ NEJMODERNĚJŠÍMI PREPARÁTY A STROJI, tak pro mne osobně je to veliké zklamání. Nezlobte se na mne, drazí áčkaři, ale to jsem tedy čekal mnohem víc. Lidsky sice chápu, že pochvala od nějakého certifikovaného degustátora a solidní odbyt potěší, že rodina a provozní starosti... atd... ale jestli vaším životním vrcholem je dobré víno (skoro) bez síry, tak já zas budu trpělivě čekat na nějakou další a tentokrát pořádnou revoluci. Přečtěte si životopis Pierre Overnoy nebo Masanobu Fukuoky, na někoho takovýho já budu čekat, na někoho, kdo zas práskne bičem do stojatý vody.

Ruku na srdce: Kromě z ciziny okopírovaných oranžád a u odvážnějších i amfor - čím originálním a nezaměnitelným se zdejší scéna může pochlubit? Nechci bejt nespravedlivej, samozřejmě neupírám, že zásluhou „bezsírařů" je svět dostupných vín o něco rozmanitější a méně šablonovitý. Vytrvalým lobingem a vahou slova M. Michlovského a L. Glose se podařilo znejistět do té doby neústupné certifikované degustátory. Díky bio/organic vlně se lidi konečně trochu zajímají, jak se to, co jíme a pijeme, vyrábí a za jakou cenu. Neházím taky všechny do jedný škatule, vidím i napříč všemi -ismy nebo ideologiemi odvážný jedince, kteří dokážou jít svou cestou bez ohledu na momentální stav veřejného mínění. A i kdyby se jejich pachtění snad nespravedlností osudu stalo později jen slepou uličkou bez následovníků, pořád má jejich sklíčko v mozaice světa větší důležitost než tisíc přizdisráčů, který si celej život jen okusujou nehty, aby jim ve víně někdo nenašel nějakou vadu. Víno se nechá dělat nekonečně mnoha způsoby a má cenu zkoušet nový a nový, což se ne nutně musí vylučovat s těžko uchopitelným pojmem tradice. Chceme-li se posunout dál, je nutné jít s rizikem někdy až na samou hranu, nebo i za ní. Je to samozřejmě o odvaze a strachu, ale v zásadě v dnešním světě se vám nemůže stát nic horšího, než že se vám nanejvýš semtam někdo vysměje nebo přijdete o peníze (případně nikdy žádné pořádné nevyděláte). Což je „z hlediska věčnosti"... marginální detail.

Takže, abych to shrnul: Začíná mi bejt pomalu jedno, kolik síry má jaký víno, spíš s tlukoucím srdcem čekám na novou hrstku odvážných, z nichž třeba povstane nějaký ten vizionář, Umělec, praotec, zásadní postava nebo aspoň enfant terrible. Knížákovi se sice lid obecný malicherný směje, ale marná sláva, tuhle byl ve Fenoménu Underground díl, z něhož bylo jasné, komu všemu setkání s Aktuálem či Primitives Group totálně změnilo život. Protože tyhle lidi to tehdy měli „až na krev" a byli nedotčený marketingem. A já věřím, že takoví se budou rodit vždycky. JEN ODVAHU!

MAKE FIREWORKS, NOT MONEY!