No future!
Poslední dobou se nějak víc začala razit myšlenka, že vlastně autentická/naturální vína už nejsou okrajový extrém, ale „to normální", akceptovaná a přijímaná součást mainstreamu. Že už to nejsou šílenosti na pokraji vady, ale normálně chutnající vína s přidanou hodnotou toho, že se do nich nesype tolik chemie. A že tak je to dobře. Z mnoha důvodů se mi to nechtělo komentovat. Týden dva jsem tomu odolával, ale furt to ve mně leželo jak nestravitelné sousto. Asi se myšlenek kolem toho nezbavím jinak, než že to musí ven.
Samozřejmě je otázka, nakolik jsou tyto teze viděné tak trochu optikou zevnitř nadnesené, kolik lidí z toho skutečného mainstreamu by se pod ně taky podepsalo. Mně ale právě tenhle fenomén toho, že něco takového vyslovují lidé pohybující se v této autenticko-naturální komunitě, přijde právě dost stěžejní, a jelikož je to ventilováno poměrně významnými „opinion makery", tak efekt těchto vyjádření bude mít zcela jistě docela fatální dopad na další vývoj. Když se nad tím zamyslíte, tak i kdyby to s tím znormálněním bylo jen zbožné přání... tak... teda já osobně nevím, jestli to náhodou není ještě horší, než kdyby se to jaksi mimoděk stalo pravdou. Jestliže tajným snem a cílem naturálního a autentického hnutí bylo nebo je jen to, aby dokázali vyrobit s minimem zásahů STEJNĚ DOBRÁ VÍNA, JAKO TI, CO SI K TOMU POMÁHAJÍ NEJMODERNĚJŠÍMI PREPARÁTY A STROJI, tak pro mne osobně je to veliké zklamání. Nezlobte se na mne, drazí áčkaři, ale to jsem tedy čekal mnohem víc. Lidsky sice chápu, že pochvala od nějakého certifikovaného degustátora a solidní odbyt potěší, že rodina a provozní starosti... atd... ale jestli vaším životním vrcholem je dobré víno (skoro) bez síry, tak já zas budu trpělivě čekat na nějakou další a tentokrát pořádnou revoluci. Přečtěte si životopis Pierre Overnoy nebo Masanobu Fukuoky, na někoho takovýho já budu čekat, na někoho, kdo zas práskne bičem do stojatý vody.
Ruku na srdce: Kromě z ciziny okopírovaných oranžád a u odvážnějších i amfor - čím originálním a nezaměnitelným se zdejší scéna může pochlubit? Nechci bejt nespravedlivej, samozřejmě neupírám, že zásluhou „bezsírařů" je svět dostupných vín o něco rozmanitější a méně šablonovitý. Vytrvalým lobingem a vahou slova M. Michlovského a L. Glose se podařilo znejistět do té doby neústupné certifikované degustátory. Díky bio/organic vlně se lidi konečně trochu zajímají, jak se to, co jíme a pijeme, vyrábí a za jakou cenu. Neházím taky všechny do jedný škatule, vidím i napříč všemi -ismy nebo ideologiemi odvážný jedince, kteří dokážou jít svou cestou bez ohledu na momentální stav veřejného mínění. A i kdyby se jejich pachtění snad nespravedlností osudu stalo později jen slepou uličkou bez následovníků, pořád má jejich sklíčko v mozaice světa větší důležitost než tisíc přizdisráčů, který si celej život jen okusujou nehty, aby jim ve víně někdo nenašel nějakou vadu. Víno se nechá dělat nekonečně mnoha způsoby a má cenu zkoušet nový a nový, což se ne nutně musí vylučovat s těžko uchopitelným pojmem tradice. Chceme-li se posunout dál, je nutné jít s rizikem někdy až na samou hranu, nebo i za ní. Je to samozřejmě o odvaze a strachu, ale v zásadě v dnešním světě se vám nemůže stát nic horšího, než že se vám nanejvýš semtam někdo vysměje nebo přijdete o peníze (případně nikdy žádné pořádné nevyděláte). Což je „z hlediska věčnosti"... marginální detail.
Takže, abych to shrnul: Začíná mi bejt pomalu jedno, kolik síry má jaký víno, spíš s tlukoucím srdcem čekám na novou hrstku odvážných, z nichž třeba povstane nějaký ten vizionář, Umělec, praotec, zásadní postava nebo aspoň enfant terrible. Knížákovi se sice lid obecný malicherný směje, ale marná sláva, tuhle byl ve Fenoménu Underground díl, z něhož bylo jasné, komu všemu setkání s Aktuálem či Primitives Group totálně změnilo život. Protože tyhle lidi to tehdy měli „až na krev" a byli nedotčený marketingem. A já věřím, že takoví se budou rodit vždycky. JEN ODVAHU!
MAKE FIREWORKS, NOT MONEY!
