O Víně

Na počátku bylo slovo - a hned mne zamrzelo, že jsem je z úst vypustil. Já se totiž v jedné internetové diskusi zmínil, že sháním Solaris - to je velmi ranná německá interspecifická moštová odrůda, která dává kvalitní vína a sledované keře na parcele ZF MZLU v Lednici dosáhli cukernatosti i 28 °NM. Takže z něj lze vyrábět přírodně sladké víno, často ve vyšším přívlastku. Navíc má příjemné ovocno-květinové aroma, podle cukernatosti a lokality i s muškátem.

A pak jsem mluvil se známým vinařem (říkejme mu pan A) a ten mi říkal, že nikde nemůže sehnat Solaris, přikoupil prý půl hektaru a sám Kraus mu doporučil nasázet Solaris a ten je tak těžké sehnat! Že jsem ústa nedržel! Chviličku je neuhlídáte a samo z nich vyběhne: „Ale je to jednoduché - až moc." No a potom už jen litujete, co jste to zase plácnul!

Na internetové diskusi se ozval zatím jen jeden, že samozřejmě Solaris zná - protože o něm byl článek v posledním Vinařském obzoru. A dva zájemci se přihlásili (říkejme jim pánové B a C), kteří chtěli 20 a 50 sazeniček. Mezitím jsem taky zjistil, že Solaris, jako odrůda nová a zajímavá, je také právně chráněná (ale tuším, že jen v Německu) a šíří se jen uznanou sadbou z oficiální školky, která spolupracuje se šlechtitelem. Tím se také množení o něco zpomaluje, protože někteří si přeci jenom rozmyslí platit za sazenici zdraženou o šlechtitelský poplatek a vyplňovat papíry navíc. Říkal jsem si, proč to nezkusit, těch 2000 sazenic, které potřebuje pan A už stojí za to, aby si se mnou školka popovídala a rozeslal jsem e-maily po okolí. Samozřejmě Solaris na netu nabízí jen školky v Německu a Polsku - a Poláci je stejně nakupují v Německu. Do Německa jsem posílal maily s anglickým textem, do Polska je pro mne známý poslal s textem ruským. Ale protože už bylo koncem března, ze všech stran se mi vracelo „Nemáme, zeptejte se příští týden" - vtípek, rozumějte za rok! Jenom školka pana Freytaga z obce Neustadt a. d. W. ve Falci mi odpověděla, že ještě mají. Na podnoži K 5 BB už Solarisu nebyl dostatek, pouze 1700 kusů, ale nabídl dorovnat nabídku Solarisem na podnoži SO4. Pro pořádek musím uvést, že jsem se dotázal i na další dvě nové, ranné, tentokrát modré moštové odrůdy. Německý Cabernet Cortis (Cabernet Sauvignon x Solaris), který už neměli a švýcarský VB 91-26-4 (Cabernet Sauvignon x neurčená odrůda), který měli, ale jen na podnoži Börner. Pan Freytag hned upozornil, že sice neví kam chceme sázet, ale podnož Börner je nevhodná do kyselých půd, které jsou v ČR dost běžné. Vzhledem k tomu, že na plánovaném místu výsadby opravdu vápenec není, se sazenice VB 91-26-4 nedaly použít. Trochu obavy jsem měl z ceny sazenic. O této školce jsem se dozvěděl s tím, že dodávají i do zahraničí a že jsou známí kvalitou svých služeb. Takové nebývají nejlevnější, přeci jen mám určité povědomí, že v Německu je o trochu dráž než tady a navíc, německy sice neumím, ale 6 € na stránce stolních odrůd jsem identifikoval docela bezpečně. Ale nabídnuté ceny nebyly nakonec tak zlé:

Solaris 1,27 € + 0,10 € poplatku šlechtiteli (breeder royalties)
VB 91-26-4 1,39 € + 0,50 € poplatku šlechtiteli.

To při tehdejším kurzu asi 26 Kč za € vycházelo docela dobře - Solaris 35,62 Kč a VB 91-26-4 za 49,14 - bez daní a dopravy.
A protože v tento čas sazenice ve školkách velmi rychle ubývají, zvláště ty, o které je větší zájem, protože je jinde už nemají, hned jsem tu radostnou zprávu volal panu A a přišla studená sprcha: „Já ale budu sázet až příští rok!" mi povídá. No jo jasně - víno není dobré sázet rovnou na pole, pozemek se musí připravit, jeden či více roků pěstovat vhodné předplodiny, rygolovat, vyhnojit. Ale když mi říkal, že bude sázet, já Bláha předpokládal, že to už má všechno hotové. No, co se dá dělat - nezbývá než pěkně zkroušeně se omluvit panu Freytagovi, že pozemek ještě nebude na sázení připraven a nákup odkládám na příští rok. Ale co s pány B a C? A tak se taky pěkně skromně zeptat, zda by nebyl ochoten zaslat i malé množství sazeniček, tak 50-70 kusů a poslat nebo jinak je dopravit do ČR. A taky jsem se ptal, jak se dá na dálku uzavřít smlouva se šlechtitelem (Breeders contract). Tento mail jsem odeslal ve čtvrtek 20. března. Odpověď na sebe nechala čekat, přišla až v pondělí 31. března s omluvou, že jsou velmi zaměstnáni, školce začala sezóna (je to fakt divné, ale nejvíc sazenic se prodá na jaře!), ale i tak malé množství sazenic pošlou, poštovné je asi 20 €. Za dvacet minut přišel i email s přílohou, kterou zapomněl přidat - soubor „antrag rsv engl20050512.doc" obsahuje „Breeders contract" a můžete si ho prohlédnout pod článkem. V něm požadují adresu a podpis pěstitele, co a do jakých podmínek sází, plánek výsadby, kdo bude vyrábět víno, ale nikde tam nevidím žádné povinnosti, ke kterým by se pěstitel zavazoval. Pan Freytag nenapsal co s ním, ale pochopil jsem, že je ho třeba vyplnit a odeslat emailem zpět. Rozeslal jsem to pánům B a C, kteří se už dříve dohodli, že by si rozdělili 50 sazenic (protože se většinou prodávají ve svazcích po 50) jako 10 a 40 a dokonce i pánovi A, který se mezitím přihlásil o 50 kousků, na zkoušku. Dokonce jsem si vzpomněl, že jeden známý vyprávěl o pánovi, který o Solarisu věděl a byl z něj velmi nadšený a tak jsem mu napsal mail, že by se mohl přidat - a za chvilku jsem měl objednávku na dalších 50 kousků od pana - říkejme mu D. S „Breeders contract"- em to bylo horší. První přišel hned po obědě. Byl zcela čistý a nevyplněný, jen dole byl podpis. Docela mě to pobavilo a tak jsem sepsal překlad a naznačil co bych si myslel, že by se mělo vyplnit. Pak přišel první a po chvíli opravený druhý, takže jsem mohl panu Freytagovi odeslat první dva dokumenty, jeden jako pdf a druhý jako doc s vloženým obrázkem s podpisem, abych zjistil, zda takto vyhovují. Další dva přišly až o dva dny později, ve čtvrtek 3. dubna. Pan A navíc změnil počet sazenic z 50 na 100, takže nyní byl celkový počet solidních 200 kousků, to už je poctivý nákup, ne jen zdvořilostní kontakt, ale samozřejmě, když sázíte pořádnou plochu, na hektar vinohradu potřebujete 4-10 tisíc sazenic, takový nákup už vypadá úplně jinak. Soubory „Breeders contract"- em byly každý jiný, jednou doc s vloženým obrázkem s podpisem, jednou oscanovaný jpg, oscanovaný pdf a pdf vzniklé jinak, asi tiskem. Panu Freytagovi to zřejmě nevadilo, protože faktura přišla o 5 dní později. Byl to ale malý, těžko čitelný jpg obrázek, a navíc bylo špatně číslo domu v adrese, museli jsme si fakturu vyžádat znovu. Už tuto jsem směřoval na pana B, protože pracuje přímo v Praze a po zkušenostech vím, že naše pošta funguje úchvatně - někdy co schvátí, to už nenavrátí. Nechci ji pomlouvat, mě se to naštěstí nikdy nestalo, ale zrovna v té době se našly ty desetitisíce nedoručených zásilek a tak jsme měli trochu nahnáno a dopředu Vám prozradím, že jsme dobře udělali. Navíc právě po naší republice balíčky cestují dost pomalu, zejména proto, že Prahu navštíví skoro vždy, i když ji vůbec nemají po cestě. Na faktuře byl tento rozpočet:

200 * 1,27 = 254 - cena sazenice
200 * 0,1 = 20 - poplatek šlechtiteli
12 - balné
21 - poštovné

254+20+12+21=307 € školce

0,07*307=21,49 - spotřební daň v Německu. Rozhodli jsme se nevyužít účtu plátce daně, který by měl „EU-tax number" a byl by od daně osvobozen - u nás by to musel vyúčtovat a asi by zaplatil na dani více než 7%.

307+21,49 = 328,49 € - celková cena

Pan B ji ve středu 9. dubna zaplatil (za všechny! a poslal potvrzení o zaplacení) a tak jsem mohl vyčíslit náklady: cena sazenic 8332,22 Kč + 220 Kč bankovní poplatek za převod peněz. Náklady na sazenici tedy vyšly na 42,7611 Kč. Samozřejmě bylo třeba očekávat ještě nějaké drobné dodatečné náklady spojené s dopravou - telefony atd.

Révová sazenice zabalená v igelitu může zplesnivět už za dva dny! Takže pokud by jste je někam posílali, je nutné ji ošetřit fungicidem proti plísni! Nemluvě o tom, že poštovní sklady i dopravní prostředky mívají příliš vysokou teplotu pro delší skladování sazenic uložených k zimním spánku. Takže bylo potřeba přesvědčit pana Freytaga, aby sazenice odeslal ve vhodný čas - tak aby neležely přes víkend v poštovním skladě, nejlépe tedy na začátku týdne. Samozřejmě pro něj vhodný čas znamená až po té, co jemu dojdou peníze na účet. Nikdo rozumný by neposlal zboží předem. Představte si situaci. On zaplatí, vy pošlete zboží. Zboží dojde a peníze ne. Dalším zkoumáním zjistíte droboučkou chybičku v čísle účtu - a teď si to řešte. S magorem, který prokázal, že není schopen ani pořádně opsat číslo a zájem už nemá, protože zboží dostal a peníze poslal, takže pro něj je vlastně všechno v pořádku. Drobný bonus může být pokud to špatné číslo účtu patří jeho bráchovi. Chybička se může vloudit i do položky „na náklady příjemce", tak pozor na ni. Díky našim bankám, by se platba vlastně dala chápat jako určitý druh testu inteligence a vhodnosti k nabytí zboží, takže to prosím tak i chápejte. Výrobce má se zbožím přeci jen spoustu práce, opečovává je, kolikrát se s tím přímo mazlí, takže zvláště když jde o něco živého, chce aby to přišlo do dobrých rukou, které alespoň základní úkony zvládají bez problémů. Čas, kdy už nemáte peníze a ještě nedošlo zboží je stresující, rozhodně nepříjemný a je ho třeba vyplnit něčím, co Vás zaměstná a nedá Vám čas na myšlenky typu „Že já blbec jsem se nechal ukecat!"

Podle banky převod peněz do zahraničí trvá asi tři dny, odesláno ve středu, v pondělí to tam mohlo být. Pan B odeslal dotaz zda je vše v pořádku a zda by mohl poslat číslo balíku a jakou přepravní společností to poslal.
A v pondělí nic.
V úterý - nic!
Až ve středu 16. dubna v 9:30 přišel přeposlaný mail od pana B, protože pan Freytag odeslal mail v úterý 15. dubna večer, kdy jsme už měli počítače vypnuté. Psal, že sazenice odeslal už v pondělí, přepravní službou DHL-Parcel. Na dotaz na DHL, zda je možno sledovat tento balík nás odkázali na Českou poštu, protože ta prý je v ČR partnerem pro DHL-Parcel. Pan Freytag mezitím poslal i číslo balíku, ale ten ve středu dopoledne ještě nebyl v ČR dostupný, objevil se až odpoledne s dobrou perspektivou, večer nebo v noci dorazit do Prahy, ale co bylo horší, s nesprávnou adresou! Opět stejná chyba v čísle domu jako na faktuře. Naštěstí pan B dostal nápad zavolat na Call centrum České pošty a tam ho ujistili, že až bude balík v Praze, bude možno změnit adresu doručení. Ve čtvrtek tedy 17. dubna očekával pan B v klidu pošťáka s doručenkou. A nic! Po druhé hodině odpolední vyrazil na poštu, kde mu řekli, že tam balík nemají, prý je na jiné. Z centrální balíkové mu telefonicky vysvětlili, že musí na jinou poštu, osobně si balík vyzvednout, protože je poškozený. Jak by se to dozvěděl bez doručenky či jiného oznámení, mu neřekli. (Je možné, že se pošťák snažil předat doručenku na tu chybnou adresu.) Na té další poště balík neuměli najít, ale prý po deseti minutách telefonování s centrálou ho odněkud přinesli. Balíku byl zcela v pořádku, jen z něj odkapávala voda, kterou byli sazenice navlhčené proti vyschnutí. Pošta už snad byla připravená ho vrátit, rozhodně dobře, že jsme ho nechali poslat do Prahy. Nechat si ho poslat domů, tak sice asi neřešíme problémy s špatným číslem domu, protože pošťačka mě zná, ale nejspíš by to k nám vůbec nedošlo. Když by zjistili, že z balíku kape voda, šupem by ho vrátili. Tohle byla jen kratší verze příhody o doručení balíku, která se dostala až ke mně, ale už jsem slyšel, že tu delší pan B vypráví jako zábavnou story.

Tak to by bylo. Čas kdy stačila chybička a byli jsme za pitomce vypršel, balík byl v držení jednoho ze zájemců, zbývaly už jen dopravit sazenice ostatním pánům. Každý z pánů totiž je z jiné části naší vlasti, dva z Moravy, jeden z Čech a pan B dokonce ze Slovenska. Vzhledem k tomu, že v Praze jen pracuje a docela pravidelně se na Slovensko vrací, obvykle v pátek, přímo se nabízela možnost zastavit ho někde po cestě a sazenice si u něj vyzvednout a finančně se vyrovnat. Samozřejmě jsme o tom uvažovali už dříve a vyměnili si telefonní čísla s tím, že se zachováme podle situace. Jistě že to nakonec dopadlo trošku jinak než jsme plánovali, protože pro pana C je nakonec vyzvedl jeho kamarád a nemusel do Prahy osobně, pan D vyzvedl sazenice pro pána A, i když jsme to původně plánovali obráceně a se mnou se minuly úplně, takže jsem je ani neviděl (já nakonec ani neobjednal, protože už nemám kam sázet). Pokud vím, předání dopadlo dobře, pan A si pro sazenice přijel v sobotu a všichni je hned nasázeli. Sazenice byly pěkné rovné, zdravé a profesionálně upravené, jedna jako druhá, prostě echt a perfektní! Svazky byly po 25 kusech, škoda že jsme to nevěděli předem, pánové B a C by si ještě jeden svazek s chutí rozdělili. Na to, že nás postihly skoro všechny katastrofy, které se přihodit mohou (pozdní objednávka, více zájemců, kteří se navzájem neznali, změna množství, chybná adresa), dopadla celá akce více než dobře.

Teď nezbývá než sazeničkám popřát, aby se jim pod českým, moravským i slovenským sluncem líbilo, vinařům dobrou úrodu a aby se jim dařilo i ve sklepě a nám, abychom ve správný čas stáli u správnému soudku se sklenkou v ruce!

Pro úplnost:
Solaris je úrodný jen o 20 % méně než Müller-Thurgau, to je pořád více, než třeba Chardonnay. Jedinou nevýhodou je ranné rašení, které by mohlo způsobovat větší citlivost na jarní mrazíky. A navíc o něm vím, že dokáže vyrůst i v těch nejsevernějších oblastech, kde vůbec někdo uspěl s pěstováním vína, například v Dánsku a Norsku, takže je vhodný pro vinohradnictví v severně položených oblastech.
Byl vyšlechtěn pod pracovním označením FR 240-75 roku 1975 ve Freiburgu Norbertem Beckerem. Právně je chráněn od roku 2001.
Původ:
Solaris (Merzling x GM 6493 (Saperavi severnyj x Muškát Ottonel))
- o Solarisu německy
- o Solarisu rusky
- Solaris wikipedia anglicky
- Solaris wikipedia německy
- ústav kde Solaris vyšlechtili
- ústav kde Solaris vyšlechtili - dokumenty obsahující slovo Solaris

- Merzling, FR 993-60, (Seyve Villard 5276 x (Ryzlink Rýnský x Rulandské šedé)) Interspecifická odrůda se zvýšenou odolností k mrazu a chorobám, s pěstitelskými vlastnostmi připomínajícími Müler-Thurgau a vínem kvalitou odpovídající čistě evropským odrůdám.

- Saperavi severnyj (Severnyj x Saperavi) Poměrně úspěšný rodič, přinášející potomkům vitalitu amurské révy.
- Severnyj (Précoce de Malingre x Vitis amurensis) Odrůda s amurskou krví, která nese geny ranosti a mrazuvzdornosti.
- Saperavi Stará a úrodná gruzínská odrůda
- Seyve Villard 5276, Seyval Blanc - je starý hybrid z rodiny frankoamerikánů. Moštová odrůda, dost pěstovaná v severně položených zemích jako v Anglie, poměrně dost úspěšný rodič pro křížení.

Jestli máte pocit, že původů už bylo dost, tak vám prozradím, že pán D už začal uvažovat, jak by asi vypadala kombinace Solarisu s některými výkonnými slovenskými odrůdami...