O Víně

V úterý 7. února 2006 proběhla ve vinotéce Cellarius ochutnávka deseti vín z produkce Moravských vinařských závodů. Nešlo o nějaký komplexní průřez celou jejich produkcí, ale spíše o prezentaci těch vín, která jsou dostání právě v Cellariu. Hned na úvod vás odkáži na firemní web, který okamžitě evokuje velkou firmu a je zpracován na velmi dobré úrovni (rozhodně na domácí poměry).

Vzhledem k nízkému počtu účastníků se vše odehrávalo v uvolněné a družné atmosféře plné diskuse. Nikdo se nebál vína kritizovat či naopak chválit. A především se ptát na všemožné všetečné záležitosti, na které bylo (světe div se) obvykle odpovězeno. Degustaci vedl pan David Chrápek (v podstatě podpora prodeje pro klíčové zákazníky) společně s vedoucím sklepů Ing. Petrem Ptáčkem. Druhý jmenovaný bohužel uvízl na dálnici D1 (následně využíval různé okolní cesty, byl tažen traktorem do stráně a vůbec si prošel spoustou útrap) a dorazil až po zdegustování všech vzorků krom sladké tečky na konec. Okamžitě se ujal iniciativy a tak nějak plynule nás nechal většinu zajímavějších věcí přechutnat znovu, vytáhl z nás naše názory, pochybnosti a vůbec velmi hezkým způsobem se za „svá“ vína postavil a vysvětlil, jak došlo k výskytu kterých chutí a vůní a podobně. Oba pánové dělají svou práci skvěle a za víny MVZ je fajn vidět takto příjemné osoby.

Ing. Ptáček především vysvětlil dvě záležitosti, nad kterými jsem nejen já v poslední době docela hloubal. První z nich je podezřele tmavá barva některých domácích modrých ruland. V našem prostředí samozřejmě každého napadne, že ve víně je pro dobarvení nějaké to procento barvířky typu Neronet, však je to povoleno. Realita je taková, že v konzumních vínech zákazník u červeného očekává skutečně „červené“ a ne nějakou světle cihlovou barvu. Pěstují se tedy speciální klony pinotu, které jsou kříženy s další odrůdou právě na vyšší barvu. Pan Ptáček výsledný produkt (v chuti i vůni poměrně příjemný) po našem neustálém remcáni na barvu komentoval slovy: „Když zavřete oči, rulanda to je.“

Druhým problémem pak byl nesoulad jakosti vína (naměřené cukernatosti) s výsledným zbytkovým cukrem a alkoholem ve víně. U vín MVZ pár „podezřelých“ bylo, šampiónem ve vysokých výběrech s nízkým alkoholem jsou pak bezesporu Vinné sklepy Valtice. Dle pana Ptáčka je vysvětlení poměrně prozaické. První změření za účasti státního dozoru proběhne na surové hmotě. A toto číslo se zapisuje jako definitivní. Po následném odstranění hrubých slizů atp. hustota klesne bez problémů o půl stupně. Následují filtrace a další čistění, které zlikvidují klidně dalších třeba 1,5 - 2°. Ve výsledku se tak dostáváme u těsného výběru z hroznů (24° NM) v podstatě k dolní hranici pozdního sběru. A vše začíná vycházet přeci jen trochu lépe.

Musím se přiznat, že do této ochutnávky jsem se MVZ spíše vyhýbal. Znal jsem je jako logo na podivných litrovkách a pak podle nepřehlédnutelných lahví a etiket edice Herbarium Moravicum ze supermarketů, kde jsem zase ale nikdy nenašel odvahu kterékoliv zakoupit. Na ochutnávce jsme měli možnost zkusit si tři různé řady. První z nich již jmenovanou Herbarium Moravicum v elegantních baňatých lahvích s barevnou etiketou s hroznem té které odrůdy. Velmi nápadité, lehce kýčovité, ale perfektně funkční co se týče schopnosti zaujmout v obchodě běžného konzumenta. Vína v této řadě jsou vyráběna ve velkých množství (řádově tisíce a desetitisíce lahví na šarži) a pokud některá odrůda dojde, je nahrazována šarží jinou ve stejných lahvích. Proto na lahvích nenajdete nějaké specifikace tratí a podobně. Jedná se o vína přívlastková určená především pro řetězce, ale najdete je i ve vinotékách. Druhou řadou je pak Winemaker’s Selection s jednoduchou (přehlédnutelnou) etiketou v béžových barvách. Tato řada je určena pro gastronomii. Na lahvích jsou již uvedeny konkrétní oblasti a trati. Poslední řadou je pak Seneca, která obsahuje opět pouze „výběrové“ přívlastky v limitovaných sériích. Adjustáž je poměrně pěkná, i když důvod použití právě jména Seneca mi trochu uniká.

Vína bílá, řada Herbarium Moravicum
Veltlínské zelené 2004 pozdní sběr (suché, mikulovská oblast, 12 % alkohol, 117,- Kč u výrobce) - středně žlutá barva, jednoduchá vůně květin s výraznou kyselinkou, která vás praští i v chuti. Rozhádané a zatím neharmonické. Potřebuje ještě nějakou dobu ležet. Otázkou je, kolik zákazníků to u tohoto typu vína udělá...

Müller-Thurgau 2004 kabinet (suché, mikulovská oblast, 11,5 % alkohol, 19,5 g/l extrakt, 117,- Kč u výrobce) - střední žlutá barva, ve vůni jde do muškátových tónů a náznaku sladkosti. V chuti poměrně příjemné a usazenější než předchozí veltlín, lehce pitelné, ale se zvláštní ne příliš příjemnou (taková pilinově škrábavá) hořčinkou v dochuti (nijak dlouhé).

Rulandské bílé 2004 pozdní sběr (suché, 11 % alkohol, 123,- Kč u výrobce) - vyšší žlutá barva, ve vůni prakticky nic, co bych od bílé rulandy čekal, ale veskrze příjemné tropické ovoce a bezinky. V chuti dost neharmonická záležitost s problematickou kyselinkou, ale to se zlepší ležením a za rok by to mohlo být moc zajímavé. On rok 2004 a kyselinky je vůbec případ sám pro sebe...

Ryzlink vlašský 2004 pozdní sběr (suché, 12,5 % alkohol, 117,- Kč u výrobce) - střední žlutá barva, ve vůni zvláštní nasládlost a acetonové tóny (předčasné zvrhávání vína). V chuti nijaké, poněkud prázdné a velmi krátké.

Bílá vína v Herbariu jsou pohodová, nenáročná a v klidu pitelná. Mám obavu, že by jim klidně slušelo nějaké trošku delší ležení, kterého se ale svým zacílením na masový prodej a rychlým pouštěním na trh nedočkají. Ať tak či onak těch barevných lahví není nutné se v obchodě bát, rozhodně jde o „vyšší standard“ v této kategorii vín.

Vína bílá, řada Winemaker’s Selection
Müller-Thurgau 2004 kabinet(suché, trať Šac ve Vrbovci, 11,1 % alkohol, 17 g/l extrakt, 6,04 g/l kyselin a 1,83 g/l cukru, hrozny z EKO Hnízdo, cena 107,- Kč ve vinotéce) - nižší až střední žlutá barva, ve vůni velmi příjemně muškátové tóny. V chuti velmi příjemné, již znatelně harmoničtější víno. Kyselinky poměrně výrazné, ale neruší. Dochuť střední a hezky broskvová. Povedená záležitost, pro mne vítěz večera.

Sauvignon 2004 výběr z hroznů (suché, trať Jižní svah v Hrušovanech, 11,5 % alkoholu, 3,23 g/l cukr, 6,70 g/l kyselin, cena 199,- Kč ve vinotéce) - střední žlutá barva, ve vůni nakyslé tropické ovoce a trochu banánu. Všechny složky celkem harmonické, pije se to příjemně.

Tramín červený 2004 pozdní sběr (suché, trať Šac ve Vrbovci, 11,5 % alkohol, 25,4 g/l extrakt, 5,4 g/l kyselin a 3,95 g/l cukr, 179,- Kč ve vinotéce) - opět standardní střední žlutá barva. Vůně velmi charakteristická a odrůdově květinová, s trochu výraznější kyselinkou. Totéž se opakuje v chuti, navíc s trochou vařené kukuřice. Dochuť střední, poměrně fajn.

Celkově je řada Winemaker’s Selection v bílých vínech poměrně přesvědčivá a, lepší slovo nenalézám, příjemná. Uvidíme, jaké budou ceny přímo u výrobce. Každopádně v gastronomii bych se těchto vín nebál, rozhodně neurazí.

Vína červená, řada Herbarium Moravicum
Svatovavřinecké 2004 kabinet (mikulovská oblast, 10,5 % alkohol, 144,- Kč ve vinotéce) - barva taková střední červená s lehce nahnědlým okrajem. Ve vůni najdeme především švestky a možná trochu lesních plodů. V chuti celkem příjemný, fajn kyselinky, méně výrazné třísloviny a střední dochuť. Bezproblémově pitelné víno, takové trošku „televizní“.

Rulandské modré 2004 kabinet (znojemská oblast, 11,5 % alkohol, 131,- Kč u výrobce) - vyšší červená barva s hezkými odlesky. Vůně lehká, ovocná s trochou kořenitosti, která se projeví i v chuti. Typická rulanda to rozhodně není, ale v zásadě jde o líbivé víno spadající do stejné kategorie jako vavřinec.

Na posouzení červených by to chtělo ještě alespoň dva typické zástupce, třeba Zweigeltrebe a Frankovku. Každopádně tahle vína jsou takový příjemný standard, i když v obrovské konkurenci docela kvalitního levného zahraničí (především Chile a Španělsko) s trochu nadsazenou cenou.

Vína bílá, řada Seneca
Veltlínské zelené 2003 slámové (Olbramovice, trať Olbramovická hora, alkohol 9,35 %, 110 g/l zbytkový cukr, cena 473,- Kč ve vinotéce za 0,2 l láhev) - nečekaná barva, celkem obyčejná střední žlutá. Viskozita na slámovku také poměrně nízká. Ve vůni příjemný luční med a kyselinky, totéž se opakuje i v chuti, která ale není nijak zvlášť dlouhá. Je to moc příjemné víno, ale za příliš vysokou cenu.

V řadě Seneca je pár dalších zajímavých vín, něco téměř jistě zkusím. Slámový veltlín byl pěkná sladká tečka na závěr vydařené akce. V blízké době by se měla uskutečnit ochutnávka kompletního průřezu sortimentem této firmy, kterou bych rozhodně každému doporučil. Osobně bych si za tyto ceny (snad krom kabinetní millerky z Winemaker’s selection, tu jsem si pořídil) raději kupoval třeba vína Znovínu, ale jsem rád, že v líbivých lahvích na pultech supermarketů lze nalézt poměrně příjemná vína, která nelákají jen vizáží, ale bez problémů splní očekávání i obsahem.