O Víně

V místním regionálním tisku Znojemsko napsal 12.2.2013 nekrolog Jiří Eisenbruk, kterého jsem požádal o svolení přetisknout jeho článek. Cituji:

"Minulý čtvrtek se zarmoucená rodina, přátelé a vinaři rozloučili v kostele sv. Jakuba Staršího v Hodonicích s panem Janem Vajčnerem, který odešel do vinařského nebe. Jan Vajčner se zapsal nesmazatelným písmem do historie znojemského poválečného vinařství. Jemu a několika dalším osobnostem vděčíme za jeho rozvoj v regionu."

Jan Vajčner se narodil v červenci 1925 ve Strážnici. Po absolvování Vinařsko-ovocnářské školy v Bzenci začal pracovat ve Strážnici, když se vrátil z vojny, bylo toto místo již obsazené, a tak nastoupil ve Vinařském družstvu v Šatově, kam se i s rodinou v roce 1952 přestěhoval. Zde působil jako sklepmistr, později jako vedoucí výroby. Vinařství se stalo jeho celoživotním osudem.

"Říkali jsme mu Jano Strážnický," vzpomíná na svého spolupracovníka a velkého přítele bývalý sklepmistr Ladislav Křivan. "Obdivovali jsme jeho skvělou chuťovou paměť. Byl pracovitý, kamarádský, na druhé straně důsledný, ale vždy lidský, s veselou náladou. Měl jsem ho velice rád."

V 50. a 60. letech se podílel se svými spolupracovníky na výsadbách vinic, na pěstování hroznů, stál v čele snahy první poválečné etapy obnovy vinic na Znojemsku. V tehdejších JZD nebyli často odborníci a tak velice často radili, aby sklidili pěknou úrodu. Vychoval několik generací vinohradníků a vinařů. Na svoji práci mohl být hrdý, ale vždy zůstal skromným člověkem. Jeho životní motto bylo: Ve víně nikdy nejsi vyučený.

Jan Vajčner zůstal ve vinařství aktivní i po odchodu do důchodu. Stal se jedním ze zakládajících členů Sdružení znojemských vinařů, účastnil se všech zásadních akcí tohoto spolku. Jeho odbornost vysoce hodnotí také předseda sdružení znojemských vinařů Jaromír Čepička: "Jan Vajčner byl pro mě vinařskou veličinou, byl vynikající degustátor, jakých je velice málo. Byl vůdčí personou znojemského vinohradnictví a vinařství."

S manželkou Jiřinou žil 64 let a společně vychovali tři syny. Vedle rodiny a vinařství měl ještě další lásky - muziku a fotbal. Byl aktivním muzikantem dechové a taneční hudby, jako propagátor folkloru patřil k zakládajícím členům známé cimbálové muziky Polajka, ke které hrál na basu až do svých 85 let.

Celý život byl velkým optimistou. Svoje znalosti, dovednosti a zkušenosti předával nejen lidem okolo sebe, ale i svému synovi Pavlovi, který dnes stojí v čele významné tuzemské firmy Znovín Znojmo. Rod Vajčnerů vinařů pokračuje dále.