O Víně

Několik posledních let, zvláště pak poslední dva roky, se v denním tisku objevují snad každý den články o vínech, o vinařích a vinařství obecně. Novináři vždy píší o tom, co „lidi žerou“, o tom, co je v centru pozornosti, o čem se mluví a co je na vzestupu. Je to pochopitelné, takové noviny a takový časopis si koupí jistě více čtenářů, než ty ostatní.

Objevily se dokonce reklamní šoty v televizi - nejdříve od Vína Mikulov, nyní na známková vína řady Král vinohradu, které pro Štok Plzeň a.s. vyrábí Vinselekt Michlovský a.s., Rakvice. Pro ty kteří o tom nemají páru, tak platí, že pokud nemáte k dispozici alespoň 5 miliónů, o hrané a opakovaně vysílané reklamě na ČT 1 nebo Nově neuvažujte ani náhodou.

Obě reklamní kampaně jsou cíleně zaměřené na získání nových a doposud dobře neinformovaných, nebo ještě nerozhodnutých zákazníků. Jde o to, namlátit jim do hlavy vědomost o logu firmy, aby v regálech marketů pak sáhli právě po takto ozdobené láhvi.
Víno Mikulov nechává ve svém klipu modelku podlehnout kouzlu okamžiku, za chvíli se jistě i svlékne a kdo ví, co vlastně všechno zažijeme, když si tu láhev s motýlem koupíme. Naštěstí jak podmanivý hlas napovídá, i kvalita vína je věcí naší volby.

Do výroby TV-reklamy na Krále vinohradu bylo investováno jistě více prostředků, nicméně u tohoto klipu mám pocit že „...blbce dělaj´ z čestnych lidi...“ ( viz skladba Ivana Mládka ). Známkové víno Král vinohradu je nová tvář na našem trhu, podle mne opět od začátku do konce připravená a vymyšlená právě pro širokou vrstvu „amatérských“ konzumentů vína. Účastníkem na této novince je pan doc. Michlovský, jehož vína proslula tím, že se tváří jako velmi dobré, kvalitní a jsou i drahá. Vinselekt nasadit pro svá vína poměrně vysoké ceny a těžko koupíte jeho láhev pod 120,- Kč. Jenže Král vinohradu je na pultech za méně než 85,- Kč. Někdo řekne, že i Jaguár začal nabízet levnější řadu aut. Ale já na to, jak pak to asi pomohlo renomé výrobce?

Vezmu-li náklady na výrobu, pak podle mých střízlivých zkušeností používají maloobchodní prodejny nejméně 20% přirážky k nákupní ceně, výrobce musí použít nejméně také 20 %, aby pokryl náklady na výrobu, lahvování, skladování a vytvářel alespoň minimální nadhodnotu. Vezmu-li pultovku vína 83,- Kč, což je bez 19% DPH 69,70 pak nám po odečtení těchto dvou obchodních přirážek ( neuvažuji další velkoobchodní článek ! ) zbývá 48,40 od čehož odečtu ještě přímé náklady na balení. Klasická láhev Bordó přijde zhruba na 3,50 Kč, zátka + viněta + plastový přebal dohromady tak za 4,- až 4,50 Kč, takže pro vlastních 7 decilitrů vína uvnitř láhve zbývá hodnota zhruba 40,- či spíše 39,- Kč, odečtu-li ještě povinný příspěvek vinaře do pravdomluvným a čestně podnikajícím ministrem Fenclem zavedeného, velmi výborně pracujícího a pro vinaře (ovšem pouze některé) údajně velmi prospěšného Vinařského fondu. Můj odhad rozložení ceny je docela střízlivý a nic proti výsledku, v Makru nabízejí litr vína v krabici ještě levněji. Nicméně v TV klipu nás podmanivý hlas utvrzuje v tom, že pro výrobu známkového vína Král vinohradu jsou „.. vybírány ty nejúrodnější vinice, ty nejvyzrálejší hrozny a ta nejlepší vína…“. No vida, asi proto Král vinohradu zkrátka „…chutná královsky…“

Takže máme aspoň toto prvenství - jsme jedinou zemí na světě, kde jeden z nejuznávanějších výrobců a zároveň odborníků dokáže vyrobit podobně úžasné víno za jedno a čtvrt euro ! Ostatní výrobci jsou zkrátka babráci a troubové, nabízející svá nejlepší (rozuměj přívlastková) vína za neskutečně přemrštěné, dvaceti či třiceti násobné ceny.
Možná i proto se nepotvrdily obavy, že „...rakouští vinaři doslova čekají nastoupeni za hranicemi a po 1.5. 2004 zaplaví naši republiku svým vínem…“ Jasně, co by tady asi tak dělali se svými jakostními víny za astronomické ceny od třech, čtyřech euro výše? Neměli by šanci.

Však my už Evropu naučíme, jak se má vyrábět víno! Škoda jen, že čeští voliči nepochopili tuto jedinečnou šanci a nezvolili do Evropského parlamentu jedničku na kandidátce č.25 strany „Strana venkova - spojené občanské síly“: pana Ing. Jiřího Sedla, CSc., jinak také předsedy Českomoravské vinohradnické a vinařské unie (dnes již Svaz vinařů České republiky). Lidé jsou zkrátka nevděční (nebo že by si přečetli některé z jeho článků ve Vinařském obzoru?).

Máme alespoň nový Vinařský zákon, který ve vinařství i obchodě vínem zavádí nové pojmy v řadě oblastí. V zemi, která poslední století měnila svůj název průměrně každých 15 let, je to téměř tradice. Sotva se stávající pojmy a názvy oblastí, rozdělení a klasifikace vín začaly zabydlovat v hlavách konzumentů, poté, co výrobci a obchodníci vytiskli informační materiály s těmito údaji, se objevuje nový zákon, který mnohé staré ruší a mnohé nové přináší.

Podobné změny mají podle mne význam pouze pro úzký okruh ´ve víně činných´ specialistů, my konzumenti dáváme přednost kvalitnímu moku bez ohledu z kterého regionu, oblasti, podoblasti, obce, či trati pochází. Česko, z pohledu celosvětového trhu vínem tak malá vinařská země, tak disponuje alespoň přehledným, úhledným a občas i srozumitelným systémem škatulkování. Vsaďte se, že za pár let bude zákon poopraven, pozměněn, či doplněn - a samozřejmě, že "oprávněně". Nebylo by lépe více se věnovat vzdělávání vinařů i laické veřejnosti?

Co na tu džungli obyčejný vinař, nebo obyčejný enofil-amatér? Buďme v klidu, lepší to už nebude. Ti, kteří se cítí ( povětšinou sami sebou ) povoláni a pomazáni určovat naše životy, nám jistě vysvětlí, že jen ten jejich pohled na svět je ten pravý.
Parafráze přísloví naštěstí říká, že: „Řeči se vedou a víno teče.“ Otevřme si proto raději lahvinku své oblíbené značky, podělme se o ni se spřízněnou duší a vězme, že pokud nejde o život, jde o prd.