O Víně

Původně byl na ten termín psaný Tanzberg za účasti pana Železného. Tedy nejpůvodněji měl být Železný už v červnu, dokonce jsem dle záznamu v kalendáři vyhecoval Vinografa k návštěvě a ten pak skřípěl zuby, že jsem ho napálil. V červnu byl Tanzberg na 13.7., v červenci ale už po Tanzbergu ani stopy a místo toho burgundská vína. Vína z Ježkovinu chutnám pravidelně na jejich velké degustaci v Hradci Králové. Je to sice lán světa, problém s parkováním, musím vyplivovat, za žetony vyklopím moře peněz, ale vyplatí se. Vždycky se v záplavě vzorků najde nějaké víno, kvůli kterému si řeknu, že to stálo za to. Kupodivu jsem kromě jediné výjimky žádný z ve Wineshome nabízených vzorků ještě nechutnal, skladba vín docela lákala, cena výhodná... nenašel jsem chybu, tak jsem se přihlásil. Sice se to nakřížilo s otevřením vinografího sklepa, což trochu zamrzelo, ale měl to říct dřív.

Ve vstupní místnosti Wineshome byla fronta, protože na tuhle akci se přihlásilo skoro sto lidí, někteří museli na stojáka u stolků. Ale fronta ubíhala celkem rychle. Zasedací pořádek byl podle jmenovek na stolech, k dispozici i propiska, voda, sýr a pečivo. Když jsem byl ve Wineshome poprvé, přišlo mi to s tím designem až přehnané, ale teď už ten dojem nemám, nějak to zútulnělo, zabydlelo se. Osvětlení prostoru docela slušné, v porovnání s jinými degustačními prostory i nadprůměrné. Ocenil jsem i klimatizaci, ten den opět v Praze zuřily tropy. Začalo se celkem včas, ovšem tempo bylo opravdu velkoryse rozvláčné (deset vzorků - tři hodiny). Když pominu kytarová intermezza Petra Kopřivy (v rámci charitativní sbírky na pomoc nevidomým ve prospěch Mathildy o.s.), i tak tam byla hluchá nemoderovaná místa v kterých hluk těch, kteří už dopili a čekali na další vzorek, zesiloval docela značně. I když... na takové množství lidí to ještě ušlo. Obecenstvo jinak typicky ze zámožnějších kruhů, značný podíl mladší generace, který normálně na burgundských degustacích nevídám. Rozeznal jsem žalhostického vinaře Singera mladšího a pana Šetku z Decanteru. Po kratším úvodu pana Reimanna se už výkladu o Burgundsku, jeho oblíbených vinařích a dovážených vínech chopil pan Ježek. Tady vězel jeden zásadní kámen úrazu. Velice si vážím všech podobných nadšených milovníků Burgundska, kteří se rozhodli vína odtud dovážet spíše jako zálibu a šíření slávy tohoto regionu než že by na tom chtěli zbohatnout. Pan Ježek sice do Burgundska pravidelně jezdí už patnáct let, vinaři už ho znají a jistě i on ten kraj. Nicméně... množství chybných informací, které jsem během výkladu zaznamenal přerostlo povolenou míru. Pominu-li mnohdy zcela zcestnou výslovnost francouzských názvů (Ladoix = Ladio; Corton = Kartón; Clos du Roi = Klo de roj atd.) a velmi pomýlený výklad o kvasinkách, neustálé záměny slova vinice slovem apelace, přeci jen neodpovídalo pravdě ani neustále zdůrazňované pouze dvouodrůdové Burgundsko, zjednodušený výklad o apelacích, poprvé jsem slyšel o tom, že by  v burgundských vinicích byla spraš, Jindřichem Smělým měl být asi Philip the Bold, že by v Ladoix byly (oficiálně) tři Grand Cru, by si též zasloužilo delší výklad, jinak je to skoro méně než polopravda, atd. Na druhou stranu oceňuji třeba jeho snahu doporučit Burgundsko jako destinaci na dovolenou včetně zasvěcených tipů. Ale přistupme už konečně k degustovaným vínům. I když ještě si neodpustím tři poznámky: Předně degustační karnet byl nedostačující. Na úkor velkého loga Wineshome pak nezbylo dost místa na poznámky k jednotlivým vínům, pořadí degustovaných vzorků vůbec neodpovídalo pořadí na karnetu a hlavně u vín chyběly podstatné informace, které bylo nutno lovit z etiket (někde chyběl ročník, někde půl jména apelace, někde informace, že jde o víno ze starých keřů a všude chybělo jméno vinařství). Taktéž bych si myslel, že v tak prestižním degustačním prostoru se nesetkám s tím, že červené vzorky budou v pokojové, tudíž příliš vysoké, teplotě. Zrovna u pinotů z Burgundska tohle hraje roli. Stejně tak jako tvar sklenice. Tyto sice byly Riedel, ale minimálně na ten pinot málo otevřené (i když chápu, že mít sto správných sklenic na pinot je asi úkol jen těžko splnitelný).

Bourgogne Aligoté 2006, Domaine Martray-Dubreuil - Hrozny prý pocházejí z Ladoix. Přívětivě žahavá vůně, která jakoby měla uvést šťavnatější chuťový projev. Chuť je však přesto uměřená, říznější projev než u zdejších Chardonnay, ale nic extrémního. Žádné dubové tóny neruší (kdo by také dával tuto málo ceněnou odrůdu kvasit do nových dubových sudů)? Ještě tak madam Leroy). Jelikož bílá vína byla nachlazena vzorně, ledově štípavý závěr byl na jedničku a přihlédnu-li k ceně 180,- Kč za lahev, musím přiznat tomuto vínu status „víno večera". ****(*)

Santenay „Les Terrasses Bievaux" 2004, Domaine Jacques Girardin - Ve vůni máselnatost a vlašsko-ořechová zasmušilost, i chuť poněkud melancholická, bylinně-nasládle-dubová. Tak nějak mi přijde, že víno už ze sebe vydalo to nejlepší a ve smysl jeho archivace bych moc nevěřil. Palčivá dochuť dotvrzuje, že být tohle víno jen o chloupek teplejší, už by asi nudilo až zpotilo. Nic pro osvěžení v červencovém vlhkém dusnu. ***

Rully Premier Cru „La Fosse" 2006 Dufouleur et Fils - Ještě ani nestačím přičichnout, když Zdeněk Reimann prozrazuje mou identitu a kráčí ke mně s mikrofonem, abych coby zástupce „těch, co o vínu rádi mluví" ohodnotil toto víno. Zkouším to odrazit tím, že o víně nerad mluvím, radši píšu, ať si to radši lidi přečtou. Nezabralo. Mikrofon mám u nosu dál. Něco zmateně koktám, červenám. Něco jakože to, co bych od vína z této obce asi očekával - jednoduché, nekomplikované. Mikrofon navíc nefunguje, jsem vybízen, abych křičel. To odmítám, pan Reimann tedy má slova „překládá do mikrofonu". Trapas. Jasná lekce v tom, že kritika je lehčí než si před dav stoupnout sám. Lépe pochodí u pana Šetky, který není zaskočen a předvede profesionální a korektní zhodnocení. Obecenstvo tahle show nechává klidným. Není to ten typ účastníků, který by se hrnul do diskusí a vykřikování k moderátorovi. Jinak víno je skromnější vůně i chuti, přímočaré, ne tak bohaté. Tak se zatím chovala většina vín z Côte Chalonnaise - jako velmi vzdálená ozvěna noblesy vín z Côte d´Or. Asi vyvolám nesouhlasnou vřavu, ale pro mne osobně je Burgundsko vymezeno obcemi Santenay, Fixin (Brochon) a Chablis. Mně prostě tyhle Beaujolais, Mercurey, Macôn svým projevem do představy archetypálního burgundského nezapadají. ***

Meursault „Meix Chavaux" 2005 Jean et Giles Lafouge - K tomuhle vínu mám dopředu kladný vztah, protože jsem si ho mylně zaměnil s „Meix Tavaux", vinicí obehnanou zdí ležící už mezi zástavbou Meursaultu, přímo naproti kempu, kde jsme před dvěma lety bydleli. Až při sepisování tohoto článku jsem svůj omyl odhalil. Meursault je svým katastrem velká vesnice a není proto divu, že projev vín není úplně totožný. Ve světě se proslavil spíš premierovými tratěmi v té části území sousedící s Puligny (Meusault-Charmes, Perrières, Genevrières až po Les Gouttes d´Or). Odlišný, znatelně méně opulentní projev má blok blíže k obci (nad ní), village tratě jako Le Tesson, Les Grands Charrons a Meix Chavaux. Tohle víno přesně odpovídá, je tam meursaultská máslovitost, ale taková ta venkovštější (čerstvé selské máslo) a hlavně uměřenost, která mi vyhovuje mnohem více než honosnost drahé nové sudoviny. Též ročník se nezapře. Povedený kousek. ****

Nuits St.-Georges Premier Cru „Clos des Perrières" 2006 Domaine Guy et Yvan Dufouler - Bílé víno z této obci proslulé spíš Pinotem noir je rarita (v premierové kvalitě jen 4 ha, Ježkovin je rád, když díky dlouholetým známostem získá ročně 50 lahví), obzvláště když si k tomu přečtete příběh o tom, jak Henri Gougesovi před mnoha lety jeden keř pinotu noir zmutoval na bílé hrozny, jak vinař tento keř namnožil postupně do větší plochy a dnes je z toho vzácnost, která pronikla až do knihy 50 nejlepších vín světa. Bílá vína z této vesnice jsem chutnal několikrát, i jiné pinoty blanc z výsostně „červených" vesnic. V porovnání s Chardonnay mají takový jednodušší modernější projev a vůni čerstvé hrušky. Spíš opravdu rarita, za kterou bych se tedy zdráhal vydat oněch 1.600,- Kč, které by stála tato konkrétní lahev. Tohle víno je vůně dost neutrální, až nezvykle neutrální, jestli to není protimluv. Chuť taková..."česká" ve smyslu ne úplně technologicky dotažená. Trochu nahořklosti pocházející zřejmě z dubového sudu a...nějak nic víc. Váhám, jak toto víno ohodnotit. Kdybych bral v potaz všechnu tu story okolo zmutovaných keřů, nezvyklost bílých pinotů i nezvyklost projevu tohoto vína, to, že vinař odolal svodům víno nakrášlit víc do obvyklého vkusu, dal bych ****. Kdybych měl hodnotit pouze chutná/nechutná, dal bych asi **, protože prostě mým preferencím to nějak úplně nevyhovovalo.

Bourgogne Pinot Noir „vieilles vignes" , Domaine Jacques Girardin - Toto víno pocházející z obce Santenay bylo po otevření velmi uzavřené (tak to jsem napsal hezky :-), a tak pobylo čtyři hodiny v karafě. To pomohlo uvolnit aromata, na tento typ apelace docela intenzivně zvěřinová (liščí  srst), chuť ovšem stále velmi výsušná, tříslovinná. Zbytečně vysoká teplota tomuto vínu nepomohla (sarkasticky mám poznamenáno „harmonie lišky v míchačce"), nikdo pro něj v závěrečném hlasování nezvedl ruku (akorát já - myslel jsem, že se hlasuje o bílých) ***

Marsannay-la-Côte „Les Echezeaux" 2005, Domaine Michel Noëllat - Ano, tady se poprvé setkávám dnes s noblesou, s přezrálým hroznem, což je na tuto poměrně přehlíženou apelaci dost překvapivé. Všechna Marsannay, která jsem zatím pil, byla spíš jednoduchá a vesnická. Tohle má elegantní vůni nové kožené peněženky a poměrně koncentrovanou chuť opět prozrazující přezrálý hrozen. Ne komplikované a komplexní, ale rozhodně nic vesnicky prostého. Asi nejlepší Marsannay, které jsem zatím potkal. ****(*)

Corton-Renardes Grand Cru 2006, Domaine Michel Voarick - velice jemná vůně, spíše mladistvě ovocitá, překvapivě koncentrovanější chuť se  sametovým tříslem (Corton bývá typičtější spíš o něco útlejší), vyvážené. ****

Vosne-Romanée Premier Cru „Beaux Monts" 2001, Domaine Michel Noëllat - Poměrně ceněné Premier Cru (na rozdíl od ročníku), i když vzhledem k velikosti a tím souvisejícím velkým množstvím producentů kvalita může kolísat. Totéž víno jsem chutnal před dvěma lety a tehdy se mi líbilo velmi (složité, vážné, trochu smyslné, dost třísla, ale hladšího*****). Dnes nazrálejší vůně až do vyzrálých sýrů či selského dvorku. I chuť uleželá, ohnivější, takhle Vosne neznám (i když moc starších vzorků jsem neměl). Měl jsem vždycky za to, že vína z Vosne vynikají spíše v zdánlivě skromné a rezervované eleganci. Tohle tu eleganci nemá a vyniká spíš plností. ****

Gevrey-Chambertin Premier Cru „Estournelles-St.-Jacques"  2004, Philippe Rossignol - Toto Premier Cru leží v prudkém svahu nad západním okrajem obce hned vedle legendárního Clos St.-Jacques, o kterém se často mluvívá jako o nejexemplárnějším příkladu toho, kdy by si Premier Cru už dávno zasloužilo status Grand Cru (ostatně ceny za Clos St.-Jacques se už cenám Grand Cru vyrovnají). Prvním přivoněním však dostávám ránu sklepní zatuchliny, vlhké omítky. Jdu za sommelièrem, jestli to není korek. Prý by neřekl. Dalším očicháváním a upíjením to překlasifikovávám na takovou tu „řepu-Makedonii", o které se toho napsalo dost, hlavně v souvislosti s Rulandským modrým 2003 výběr z hroznů Znovín, Strachotice/U kamenů. Taktéž se nad touto vadou diskutovalo v únoru na mém peejee.blog.cz (geosmin - nejpravděpodobněji z plísně). Toto víno bylo nedobré, rozbourané, neharmonicky drsné, šlo polknout jen když k němu člověk přistupoval jako ke krabicáku: pít velkými hlty bez převalování v dutině. Pan Ježek i Reimann to obhajovali poněkud přezíravými větami, něco v tom smyslu, že asi když jsme vychovaní na moravských, tak těžko oceníme „mineralitu", s kterou jsme se ještě neměli čest se setkat :-)) Překvapivě se toho vína zastal i pan Šetka s teorií, že toto víno je v přechodně uzavřeném stádiu zrání a časem se určitě vylepší. Na to se z davu ozvalo důrazným, ale klidným hlasem: „Toto víno už nikdy nevyzraje." Což jsem doprovodil souhlasným mručením. Když se pak hlasovalo, pro toto víno nezvedl v anketě „které víno vám z červených chutnalo nejvíce" ruku nikdo, naopak mnozí nesouhlasně kroutili hlavami. Dávám **.

Takhle by to vypadalo, že ochutnávka stála za pendrek: davy lidí, teplá červená, řepa v Gevrey, výklad plný chyb... ono jde ale spíš stejně nejvíc o celkový dojem, který není matematickým součtem plusů a mínusů. Celkově nemůžu říct, že bych na tuhle degustaci vzpomínal ve zlém. Netrvám na tom, aby na tomhle světě všechno a všichni byli ideální (sám nejsem), každá zkušenost něčím obohatí - je třeba být tomu ale otevřený a nevidět černobíle.