O Víně

Velký podzimní košt v Praze je veřejná prezentace vín oceněných v rámci soutěže Malá encyklopedie českých a moravských vín. Do soutěže bylo letos přihlášeno 1050 vzorků, ocenění třemi, čtyřmi nebo pěti korunkami se mohlo dočkat 30 procent z nich. Po loňském, kapacitně nevyhovujícím sklepení Karlínského hudebního divadla, se organizátor soutěže i veřejné ochutnávky Branko Černý rozhodl pro reprezentativnější a velkorysejší prostory, takže letošní, tedy třetí ročník této akce, se uskutečnil 1. listopadu v Národním domě na Smíchově. Zvolený prostor a příslib zajistit daleko lepší kulturu degustace tří set vín (tedy větší množství obsluhujícího personálu, chlazení vzorků, dostatečné doplňování neutralizačních soust a vody, myčky skleniček, dostatečné množství vzorků) se jistě odrazil v ceně vstupného. Na místě stála vstupenka 650,- Kč, kdo se rozhodl s několikatýdenním předstihem, zaplatil 550,- Kč, a kdo byl ochoten koupit vstupenku několik měsíců předem tak jako já, ušetřil ještě další stovku. (Vstupenky byly slosovatelné v soutěži o věcné ceny a sloužily zároveň jako poukázky na slevu 100,- Kč při nákupu Malé encyklopedie). V zájmu zajištění kulturního prostředí a zamezení opileckých projevů byla degustace rozdělena do dvou částí: vstupenku si mohl zájemce koupit na degustaci od 12:30 do 16:30 hodin nebo od 17:30 do 21:30. A jak se záměr povedl?

Šli jsme na degustaci večerní. Přesně o půl šesté se otevřel vchod do Národního domu a u šaten a stolečku se skleničkami každého uvítal a katalogem vybavil sám Branko Černý. Musím uznat, že organizátoři se tu hodinu mezi oběma turnusy opravdu činili, protože nás uvítal vyvětraný sál s velkým množstvím míst k sezení u stolů s ubrusy čistými a nažehlenými jako z reklamy na „jednou Persil, pořád Persil", vysoké barové stolečky s mísami plnými sýrů, uzeného masa, pečiva a oliv, a 10 dlouhých stolů s víny v chladicích obalech. U každého stolu bylo možné ochutnat 2 - 4 odrůdy, rozdělní podle stolů se držel i katalog.

Na zásadní rozpor se slibem v pozvánce, tedy možností ochutnat opravdu všechny oceněné vzorky, jsme narazili hned u prvního stolu a prvního vzorku (Maidenburg 2005, Reisten) - prostě nebyl. V tom okamžiku už se ale Branko Černý ujal mikrofonu a upřímně se omluvil, že nebylo v jeho silách přimět všechny vinaře, aby slíbené vzorky dodali. Z celkových tří set vzorků jich nakonec chybělo asi třicet a jejich seznam byl k vidění u každého stolu. Slib, že vzorky nedojdou, bohužel taky splněn nebyl. Zhruba hodinu před skončením akce (vzhledem k tomu, že celá trvala jen 4 hodiny, je to dle mého názoru docela brzo) některé vzorky začaly docházet. Týkalo se to hlavně těch oceněných pěti korunkami - důvodem bylo značné zastoupení návštěvníků, kteří se při výběru řídili především počtem korunek. Z důvodu, ke kterému se za chvíli vrátím, mi to nijak zvlášť nevadilo, ale přesto má za to u mě jinak pěkná akce velký černý puntík.

Samozřejmě platí, co člověk, to individualita, ale kromě návštěvníků pasoucích po pětikorunkových vínech bylo možné vypozorovat další typy hostů, takže než se zmíním o vínech, která mě zaujala, pokusím se o určitou, někdy trochu úsměvnou, někdy ovšem dost smutnou typologii návštěvníků:

1. Typ „Mně taky"
Člověk stojící nejčastěji z boční strany stolu se vzorky, někdy až téměř „za pultem", slopající ustavičně a nepřetržitě bez jakéhokoliv tušení, co vlastně polyká. Kdykoliv přišel někdo pro vzorek, natáhl ruku se skleničkou se slovy „mně taky".

2. Typ „Nevím, proč tu vlastně jsem"
Lidé, kteří přišli na něčí pozvání, často dekorativní slečny plnící funkci luxusního módního doplňku. Tento typ se dal lehce identifikovat podle výroků typu „piju jen chardonnay", „frankovka? to bych nepil" nebo „výběr z hroznů je přece lepší než pozdní sběr".

3. Typ „Přišel jsem se najíst"
Nejtragičtější, ale velmi hojně zastoupený živočišný druh. Myslela jsem, že akce se vstupným 650,- Kč přiláká spíš lidi s určitou úrovní chování, ale Čech zřejmě neskryje své čecháčkovství ani pod norkovým kožichem. Hanba mě doslova fackovala a stud, který jsem cítila při pohledu na s prominutím nenažranost některých návštěvníků, jsem dlouho nemohla potlačit natolik, abych se znovu dokázala soustředit na ochutnávané vzorky. Mnozí si totiž těch svých pár stovek přišli doslova projíst, takže stáli u mís a dokola napichovali sýry, maso a olivy a plnými hrstmi nabírali pečivo tak dlouho, dokud nebyly prázdné. A ačkoliv nalévané vzorky byly chvályhodně miniaturní, tito lidé nějakým způsobem dokázali dostat do svých sklenic nejméně deci vína, zřejmě aby nemuseli svá potravinová stanoviště opouštět příliš často. Vrchol trapnosti! Obsluhující personál, včetně Branka Černého, nosil nové a nové mísy s pochutinami sloužícími jako neutralizační sousta, tito návštěvníci to ovšem zřejmě pochopili jako pobídku k dalšímu nacpávání se, takže než byly poslední stolky doplněny, mísy na prvních už zase zely prázdnotou.

Trošku jsem se rozčílila, takže se pojďme uklidnit tím, za čím jsem tam vlastně přišla. Tedy vínem. Bylo úžasné, dobré, horší i nechutné. A bylo ho hodně. Tak hodně, že nebylo v lidských možnostech všechno ochutnat a ještě si k tomu vést rozumné poznámky. Takže jen vyzdvihnu vzorky, které mě v daný okamžik na daném místě něčím zaujaly, a jako vždycky říkám, že své názory nikomu nenutím jako absolutní pravdu a netvrdím, že jindy a jinde nebudu o těchto vínech povídat něco jiného. Vrátím se k tomu, proč jsem v úvodu říkala, že mi vlastně tolik nevadilo, když některá vína oceněná pěti korunkami (díky zájmu lidí otrocky sledujících výsledky soutěže) v závěru akce došla - protože většina z nich měla tolik zbytkového cukru, že bych je stejně dobrovolně ochutnat nechtěla. Je mi z toho smutno, měla jsem takový mírně optimistický pocit, že doba nekritického obdivu ke všemu sladkému pominula a že vinaři sledují trend návratu zpět k vínům pitným. Vinaři možná, porotci soutěží zřejmě ne.

A teď tedy malý přehled:

OBJEV VEČERA:
Dornfelder 2007 pozdní sběr - Štěpán Maňák: (zbytkový cukr 3,2 g) - víno nádherné temné barvy, lákající omamnou vůní zralých borůvek a ostružin, v chuti plné a bohaté, ovocná složka doplněná kořenitostí a pikantní dlouhou dochutí. Krásné. (Moc zajímavý a lahodný byl také Maňákův Merlot, téhož ročníku a přívlastku (zbytkový cukr 5,5 g). Doufám, že obě vína ještě potkám.)

PŘEKVAPENÍ VEČERA:
Sauvignon 2007 pozdní sběr - Libor Veverka (zbytkový cukr 6,8 g) - úžasná vůně zralých meruněk, angreštu a medu, příjemná ovocná chuť téhož ovoce šmrcnutá černým rybízem. Moje první setkání s vínem Libora Veverky mi přineslo opravdový „aromatický" zážitek. Sauvignon tak intenzivní a atraktivní vůně jsem dosud nepoznala, obvykle mám s touto odrůdou problém, protože pod líbivou vůní vždycky „vyčuchám" i něco, co je mi protivné. Tentokrát ani náhodou. Bravo, pane Veverko!
Cabernet Moravia 2005 pozdní sběr - Jan Rajský (zbytkový cukr 1,6 g) - víno krásné granátové barvy, příjemného cabernetového aroma, s velmi harmonickou, zakulacenou a bohatou chutí, hladce klouzalo do krku a zanechávalo dochuť lákající k dalšímu doušku. Taktéž víno Jana Rajského jsem dosud neochutnala. Na širší sortiment jednoho z členů sdružení Collegium Vinitorium bych byla docela zvědavá!

DVA MACHŘI MEZI NEBEM A ZEMÍ:
Bratři Hrabalovi a jejich COTEAUX PELUIC - Pinot gris 2006 výběr z hroznů (zbytkový cukr 1,6 g), Chardonnay 2006 pozdní sběr (zbytkový cukr 1,4 g), Zweigeltrebe 2006 odrůdové jakostní (zbytkový cukr 2,7 g) - všechna vína hrála úplně jinou ligu než soupeři v jejich kategoriích. Ačkoliv i vína Rodinného vinařství Hrabal považuji za výborná a s většinou nemám žádný problém, je znát, že COTEAUX PELUIC si bratři Hrabalovi hýčkají. Nejlepší vína večera.

VADA VEČERA:
Tragicky korkový Zweigeltrebe od Habánských sklepů.

VÍNA, KTERÁ ZAUJALA:
Müller-Thurgau 2006 kabinetní - S.O.Č. Velké Bílovice (zbytkový cukr 3,4 g) - harmonické svěží pití, které potěší příjemnou květinovou až muškátovou vůní a pohladí patro vyváženou pikantní a elegantní chutí.
Muškát moravský 2006 pozdní sběr - S.O.Č. Velké Bílovice (zbytkový cukr 5,7 g) - od prvního doušku na jakési degustaci je to pro mě bezkonkurenční muškát. Ani tentokrát nezklamal. Typická vůně, dosti výrazná, ale nikoli vlezlá, svěží ovocná chuť. Tak si představuji muškát (naštěstí už vím, že S.O.Č. se podařil i následující ročník).
Ryzlink rýnský 2007 kabinetní - Vinselekt Michlovský (zbytkový cukr 2,3 g) - kabinetní víno nezaujalo ani tak chutí nebo vůní, ale zvláštním „chladivým" charakterem. Víno bylo vychlazené stejně jako ostatní vzorky, ale v nose i ústech působilo podivně studeně. Věřím, že by se tak projevovalo i při vyšší teplotě, zřejmě nádech mentolu či máty mu dodával tento mírně lékárenský charakter.
Sauvignon 2007 pozdní sběr - Waldberg Vrbovec (zbytkový cukr 3,8 g) - příjemné, nekomplikované víno, s broskvovou, ale na rozdíl od Veverkova sauvignonu také lehce kopřivovou vůní a sympaticky kyselkavou dochutí.
Irsai Oliver 2007 kabinetní - Vladimír Tetur (zbytkový cukr 4,1 g) - voňavka zvládnutá tak, jak to umí snad jen pan Tetur. Víno je mladé, takže zatím jsem si ho uměla představit s čerstvým salátem, zeleninovým i ovocným, někde na zahrádce, v teplém podvečeru... Omamně vonící, lahodné, mazlivé, harmonické, svěží.
André 2006 kabinetní - Vinselekt Michlovský (zbytkový cukr 2,1 g) - moc pěkné kabinetní víno, výrazně vonící po tmavém ovoci, působilo plně až téměř mohutně a chutnalo po borůvkách, ostružinách a černých jeřabinách.

OSTUDA VEČERA:
Lidé, kteří nepochopili, že nabízené potraviny jsou tzv. neutralizační sousta a degustuje se víno, nikoli naopak.

TRAGÉDIE VEČERA:
Branko Černý mě nevylosoval a nic jsem nevyhrála :-)

Byla to pěkná akce. Proti minulému ročníku se nejednalo o pouhý posun, ale přímo o medailový skok vpřed. Prostředí, místa k sezení, dostupnost vody, myčky sklenic, dostatek občerstvení, příjemné vystupování personálu a samozřejmě víno - to vše mě přesvědčilo, že bude-li nějaké příště, pak určitě s mojí účastí.