O Víně

Protože akciovou společnost Ampelos, Šlechtitelskou stanici vinařskou Znojmo, už před nějakým časem výborně představil Jarda, nebudu psát nic o její historii ani činnosti. Předminulý týden jsem se vlastně poprvé setkala s víny od Ampelosu, nepočítám-li nějaká letmá ochutnání na masových vinařských akcích a výstavách. Toto setkání mi umožnila vinotéka U Soudku v Praze - Kbelích, jejíž majitelé už dva roky provádějí v této městské části záslužnou a stoprocentně úspěšnou osvětovou činnost. Majiteli podniku, který právě oslavil dvouletou existenci, jsou dnes už manželé Zahrádkovi, které dal dohromady právě vztah k vínu a o jejichž originální svatbě mezi barikovým sudy ve valtickém školním sklepě Venerie se psalo i v novinách. Za pultem se vždy pohybuje alespoň jeden z nich, takže se nestane, že by se zákazník setkal s nezájmem nebo neznalostí znuděné prodavačky-podavačky jako v mnohých pražských prodejnách vín.

Vinotéka je to nevelká, tvořená jedinou místností, s výzdobou natolik proměnlivou (a kopírující všechny příležitosti typu Velikonoce, čarodějnice, 1. máj, Mikuláš, dušičky, pouštění draků), až mám podezření, že paní Zahrádková musí mít na všechny ty ozdoby pronajatý jeden z těch obřích skladovacích hangárů, které obléhající Prahu a nazývají se logistické parky.

Ve vinotéce U soudku pořídíte jakostní vína výhradně českých a moravských vinařů, mnoho druhů vín stáčených, doplňkový sortiment pro vínomilce (sklo, vývrtky, dárkové obaly, chladicí obaly, literaturu, časopisy) a taky nějaké čokolády, bonboniery a podobné dobroty. V kombinaci se sousedním květinářstvím je to místo, kde se cestou z práce zastavují provinilí manželé, pobláznění milenci, novomanželé ještě plní ideálů i spořádaní otcové, kteří prostě jen měli úspěšný den. Díky vyhlášenému svařáku se taky stává pro maminky dennodenně korzující s kočárky po Kbelích tím, co GPS navigace nazývají „průjezdní bod". Opravdu osobní a přátelský přístup majitelů založený na znalosti stálých zákazníků zase přitahuje lidi v důchodovém věku, kteří si potřebují popovídat, svěřit se a ještě si odnést něco dobrého na večer.

Na vinotéce opravdu nemám žádný podíl, ani mi nikdo neplatí za PR služby :-) Jen si myslím, že není na škodu upozornit na příjemný podnik, navíc s přívětivou cenovou politikou, díky kterému se Kbely naučily pít víno a díky kterému se skalní zákazníci dokonce vydali na jižní Moravu, aby si tam dobrovolně pošramotili sebevědomí při senzorických zkouškách.

Místo pro nákup vína je to výborné. S degustacemi je to už malinko horší. I když horší - jak pro koho. Degustace se tu odehrávají tak jednou za měsíc, zatím se vždy jednalo o moravská vinařství. Vyprodaných je vždy všech 30 míst, při degustaci se stojí kolem pro tu příležitost přistavených vysokých barových stolečků, k dispozici je vždy neperlivá voda, sýr a pečivo. Prostor je poměrně stísněný a vzduch proto dost brzo vydýchaný. Chodí sem pravidelní návštěvníci, lidé, kteří mají víno opravdu rádi, ale není to typ „notýskářů" zapisujících si senzorické dojmy, takže mají potřebu hlasitě diskutovat, s postupující dobou o tématech stále více se vzdalujících degustovaným vzorkům. Pro zpestření těchto akcí se stále víceméně stejným ansámblem je obvykle vyhlášeno „téma degustace": byla tu degustace květinová, čarodějnická, klobouková, kravatová... Člověk by pak nevěřil, do čeho všeho jsou dospělí lidé někdy ochotní se navléknout :-)

Chvályhodné je, že majitelé po vinařích vyžadují závoz degustačních vzorků s alespoň několikadenním předstihem, aby se vína uklidnila a byla řádně vychlazená. Pokud vinař poskytne analytické hodnoty, připraví Zahrádkovi také degustační lístky s těmito údaji, což je pro hosty velmi pohodlné. Nejinak tomu bylo i minulý týden při ochutnávce Ampelosu, kterou nás prováděl sklepmistr pan Kylián.

Atmosféra spíše přátelského setkání než seriózní degustace mi nedovolila udělat si plnohodnotné poznámky, takže se s vámi podělím jen o osobní poznámky k některým vzorkům, které mě zaujaly více než ostatní.

Ochutnali jsme tato vína (všechna z trati Nad Sklepy, obec Vrbovec):

1. Sylvánské zelené 2007 kabinet, suché, a: 11 %, k: 4,9 g, c: 1,7 g
2. Veltlínské zelené 2007 pozdní sběr, polosuché, a: 11 %, k: 5 g, c: 4,3 g
3. Rulandské šedé 2007 odrůdové jakostní, suché, a: 12,5 %, k: 5,9 g, c: 1,4 g
4. Sauvignon 2007 pozdní sběr, suché, a: 12 %, k: 5,5 g, c:3,5 g
5. Irsai Oliver 2007 kabinet, suché, a: 11,5 %, k: 4,9 g, c: 2,3 g
6. Tramín červený 2007pozdní sběr, polosuché, a: 11,5 %, k: 4,1 g, c: 6,9 g
7. Veltlínské zelené 2007 pozdní sběr, polosladké, a: 11 %, k: 4,6 g, c: 21 g
8. Chardonnay 2007 výběr z hroznů, polosladké, a: 12 %, k: 6 g, c: 12,3 g
9. Hibernal 2006 výběr z bobulí, polosladké, a: 16 %, k : 6,5 g, c: 18 g
10. Modrý Portugal 2007 odrůdové jakostní, suché, a: 12,5 %, k: 5,2 g, c : 1,7 g
11. Rulandské modré 2007 pozdní sběr, polosuché, a: 12 %, k: 5,9 g, c: 4,3 g
12. Cabernet Sauvignon 2007 pozdní sběr, suché, a: 12 %, k: 5,3 g, c: 2,7 g

Červená vína byla tentokrát opravdu v menšině, takže začnu s nimi: všechna tři byla jiskřivá, čirá a poměrně světlá, což připisuji deklarované odrůdové čistotě (takže žádných 15 % barvířky či voňavky), poslední dva vzorky mě moc nezaujaly, byly sice bez jakýchkoliv vad, ale taky bez výrazu. Jakostní Modrý Portugal, který pan Kylián doporučoval jako víno k zahradní grilovačce, ideálně k zapití pikantní klobásky, byl harmonický, na tak mladé víno s poměrně plným tělem a dosti dlouhou dochutí. Voněl po malinách s lehkým nádechem jablečné slupky. Pěkné víno, které nic nepředstírá a na nic si nehraje, k delšímu popíjení v teplém podvečeru na zahradě.

Ve vinotéce U soudku je zvykem vyhlašovat favorita večera, obvykle ve dvou kategoriích. Červeným favoritem se stal i mnou zvolený portugal, mezi bílými zvítězil Irsai Oliver. Voněl velmi výrazně, krásnou, omamnou vůní, která mi připomínala parfém Chanson d´Eau. Pan Kylián ho doporučoval k asijským, ne příliš pikantním pokrmům, založeným spíše na sladké sójové omáčce, medu a sladkokyselých chilli omáčkách. Chuť byla trošku jednodušší, osvěžující, lehká, nepříliš dlouhá. Čich většiny hostů byl ale zřejmě natolik omámen, že nedovolil ostatním smyslům projevit jiný názor, takže irsai drtivě zvítězil.

Můj favorit to ale nebyl. Můj hlas (a hlasy pouhých dvou dalších hostů) získalo Sylvánské zelené. Získal si mě velmi jemnou, ale přitom kouzelnou, mnohoslibnou vůní, a svěží, při prvním doušku nenápadnou, ale později bohatou, citrusovo-kořeněnou chutí. Krásné víno.

Zaujal mě taky veltlín v pozdním sběru, který působil poměrně plným dojmem, v chuti byl čerstvě mletý pepř a příjemně nahořklá dochuť - opravdu jsem si ho uměla představit jako ideální doplněk k pečenému králíkovi, jak doporučoval pan Kylián. Potenciál k ležení má jistě Rulandské šedé, nalahvované sotva před dvěma měsíci. Působilo proto ještě trochu neuspořádaně, ale jinak jde o sebevědomé, nezakřiknuté víno s pikantní, výraznější kyselinkou v dochuti, které si bude rozumět s výraznými sýry nebo domácím chlebem se sušenými rajčaty a parmazánem.

I k ostatním vínům mám nějaké poznámky, rozhodla jsem se ale nezaplevelit místo planým popisem jednotlivých vzorků, který je většinou závislý na momentálním rozpoložení člověka, na prostředí, na společnosti a v mém případě obrovskou měrou na osobnosti vinaře :-) Pan Kylián prezentoval svá vína i společnost Ampelos profesionálně, poutavě a dokázal si získat pozornost i značně rozdováděného publika. Fajn také byla jeho doporučení ohledně snoubení s pokrmy, která byla očividně založená na vlastní zkušenosti, ne jen na čtení popisků z lahví. Ráda bych mu poděkovala za výborné vystoupení a příjemné popovídání. Degustace pořádané ve vinotéce U soudku mají své klady i zápory. Pro přátelskou až rodinnou atmosféru a lidský přístup sem ale budu docházet, dokud mi játra dovolí. Děkuji za tuto možnost.