O Víně

Během červnové dovolené ve Velkých Bílovicích jsme navštívili také rodinné vinařství bratrů Stanislava a Miroslava Hrabalových. S jejich víny jsem se do té doby setkala pouze ve výkladech vinoték, kde mě zaujaly svými černobílými etiketami na elegantních tmavých lahvích. Připomínají mi dámy v černých večerních róbách, které si uvědomují svůj vysoký společenský status, a svou krásu dokáží decentně podtrhnout jemným zlatým šperkem, nikoli zbytečně utápět v záplavách falešného žlutého kovu.

Bratři Hrabalovi mi udělali radost svou ochotou věnovat se skoro dvě hodiny dvěma praštěným pražským severomoravákům a škvarkovou pomazánku jejich maminky vyhlašuji nejlepší pomazánkou roku (Stanislav Hrabal: "Tu musíte ochutnat, nebo mě mama zabije.") Ačkoliv know-how této pomazánky má nesporně svou cenu, Hrabalovi jej nesobecky zveřejňují na webu www.hrabal-vino.cz. Ale dle mých zkušeností, když dva dělají totéž, nikdy to není totéž, takže udělat stejnou pomazánku jako Eliška Hrabalová určitě nepůjde stejně tak, jako nelze upéct totéž cukroví co tchýně ("... no, je to dobré, ale maminka to přece jen má takové, no takové, nějaké, no, lepší, no...")

O firmě se rozepisovat nebudu, informace o historii a produkci Vinařství Hrabal můžete najít v pěkném Lukášově reportáži z minulého roku. Při soukromé ochutnávce přímo ve vinařství, kde jsem brzy pochopila, že tihle chlapi vyznávají vyšší alkohol ("Jedenáct a půl procenta že je tak akorát? Tak takovou šťávičku tu nemáme."), jsem si nedělala žádné poznámky ani fotografie, ale když jsem zjistila, že pan Hrabal připravuje na srpen degustaci v Praze, věděla jsem, že si ji nenechám ujít. Konala se ve Viničním altánu v Havlíčkových sadech, kam chodívám docela často, protože degustace se tu pořádají minimálně dvakrát týdně. Okolí Viničního altánu umístěného ve svahu nad vinohradem s výhledem na pražské střechy je sice romantické a líbivé, ale úzká místnost osvětlená zářivkami určená k degustování přestává vyhovovat. Počet návštěvníků totiž neustále narůstá. Už zhruba před rokem, kdy hostů bylo sotva třicet, jsem měla pocit, že tam bývá opravdu narváno, ochutnat vína pánů Hrabalových ovšem přišlo nejméně padesát lidí!

Degustační místnost současně slouží jako výstavní sál, v srpnu tu byly vystaveny obrazy Zuzany Mantel. Náš předem rezervovaný stůl byl umístěn přímo pod obrazem, jehož hlavním motivem byl holý zadek (ovšem mnohem inspirativnější než minulé Alpy z letadla). Srpnový podvečer byl opravdu horký a vzduch těžký jako deka, takže aperitiv v podobě HRABAL SEKTU brut, který osvěžil i pomohl ukrátit čekání, jsme s povděkem uvítali. Sekt byl krásně vychlazený, skleničky (OIV sklenky s příliš výrazným obrázkem altánu byly nahrazeny sklenkami většího objemu na vyšší nožce) se po nalití mírně zamlžily, o teplotu vína v lahvích vystavených v čele místnosti jsem ale měla trochu strach. K sektu jsem si dosud nějak nenašla cestu, beru ho na degustacích jako zpestření, ale dokážu rozlišit jen, zda mi chutná nebo nechutná. Vzorek ve sklence byl velmi bledý, v tak malém množství téměř bezbarvý, po nalití silně zapěnil vysokou vrstvou velkých bublin, které se rychle rozplynuly. Voněl svěže ovocně, snad po meruňkovém kompotu, kyselkavou, nepřezrálou meruňku jsem identifikovala i v chuti. Příjemně osvěžující, nenáročné.

S malým zpožděním degustace konečně začala. Těsně před zahájením byly na stůl přineseny řady krásně orosených lahví a ty, o jejichž teplotu jsem se zbytečně obávala, zůstaly zavřené. Pan Stanislav Hrabal nejprve krátce představil vinařství, a to jak Rodinné vinařství Hrabal, tak Coteaux Peluic. Pokud jsem to pochopila správně, jedná se o samostatnou firmu, taktéž patřící rodině Hrabalových, zaměřenou na produkci prestižní řady vín. Na webu www.coteauxpeluic.com se můžete dočíst, že "První část jména vinařství, COTEAUX [koto:] - svahy, stráně, kopce, symbolizuje spojení francouzského stylu výroby vín v dubových sudech a důraz na terroir našich vinic. Druhá část jména, PELUIC [pelui:], vychází z názvu Velkých Bílovic, který se používal více jak před 600 lety. Zde se hlásíme k tomu nejlepšímu odkazu z vinařského umění našich předků."

Poté byl představen nultý vzorek. Jedná se o sekt vyrobený klasickou metodou druhotného kvašení v lahvi, směs Ryzlinku rýnského pocházejícího z Novosedel (Mikulovská podoblast) a Ryzlinku vlašského z Velkých Bílovic. Podle slov pana Hrabala bylo cílem vyrobit ovocný, svěží, "fresh" sekt, který bude vhodný do podobných horkých dní právě třeba jako lehký aperitiv. Myslím, že tenhle záměr vyšel, kdo by očekával nějaké velké víno, bude zklamán. Sekt je v současnosti vyprodán, můžeme se těšit na další ročník, tentokrát prý kupáž Chardonnay a Rulandského šedého. A pak už jsme se nechali provést slíbenou desítkou vzorků.

Muškát moravský 2007 pozdní sběr
(zbytkový cukr 3,9 g, kyseliny 4,9 g, alkohol 12,5 %)
První vzorek je suchý pozdní sběr z hroznů pocházejících z Mikulovské podoblasti. V jedovatém světle zářivek se zdá barva velmi světlá, víno zpočátku lehce perlí, po vydýchání zanechává na sklence krásné slzy. Vůně je muškátová jen velmi lehce a nevtíravě, s výrazným citronovým nádechem, chuť odpovídá citrusové vůni, je mírně minerální. Celkově se mi zdá jako příjemné, osvěžující víno, poněkud slabší v těle. Pěkný začátek.

Ryzlink vlašský 2006 pozdní sběr (sur-lie)
(zbytkový cukr 1,4 g, kyseliny 6,3 g, alkohol 13 %)
Pan Hrabal doporučuje víno s poetickým popiskem na vinětě "Krášleno na kvasnicích" nechat delší dobu vydýchat nebo dekantovat. Barva není příliš výrazná, s lehce zlatavými odlesky, čistá. Ve vůni rozeznávám med, ale i jakýsi mentolový nebo mátový nádech. Čekala jsem, že vůně a chuť budou poznamenány kvasnicemi, ale zřejmě je nedokážu identifikovat, protože chuť cítím bohužel jen kyselou s dosti vystupujícím alkoholem. Možná by vínu k rozvinutí dalších chuťových nuancí skutečně pomohla karafa, možná ještě dva tři roky v lahvi? Nevím.

Rulandské šedé 2007 výběr z hroznů
(zbytkový cukr 3,5 g, kyseliny 5,7 g, alkohol 14 %)
Lahev se pyšní stříbrnou Mělnickou pečetí 2008. Jedná se o hrozny z druhé sklizně z velkobílovické trati Vinohrádky, ale první vyrobené víno z nich, protože dle vinařových slov "kvas z panenské sklizně prostě nevyšel a nebylo z toho nic". Jedná se o suché víno zlaté jiskřivé barvy, vytvářející krásné mosty na skleničce. Voní po květovém medu, chuť je ovocná, připomíná vanilkovo-broskvovou zmrzlinu, vzadu na jazyku vnímám mírnou hořčinku, která ovšem nijak neruší, stejně tak vyšší alkohol není cítit. Tipovala bych, že víno bude spíš polosuché. Moc pěkné harmonické víno.

Sauvignon 2007 pozdní sběr
(zbytkový cukr 2 g, kyseliny 6,9 g, alkohol 12,5 %)
Světlejší, ale jiskrné víno pochází z Nové Hory (Velké Bílovice). Voní po ovoci, snad angreštu a černém bezu. Při prvním dotyku na jazyku je chuť medová, brzy ji ovšem dosti surově potlačí výrazná kyselina. Ač jsem neúnavným propagátorem suchých vín, tohle mě zrovna neoslovilo. Možná je ještě příliš mladé.

Coteaux Peluic Chardonnay 2006
(zbytkový cukr 1,4 g, kyseliny 4,5 g, alkohol 13,5 %)
Víno syté slámové barvy zrálo šest měsíců v sudu barrique (francouzský dub). Vůně je karamelová, těžká a omamná, vliv sudu je znát. V chuti opět cítím karamelovou příchuť, ale především máslo, konkrétně se mi vybavuje horký máslový popcorn. Je to úžasné, zajímavé víno, pro mě favorit dnešní degustace.

Sauvignon 2007 výběr z bobulí
(zbytkový cukr 61,6 g, kyseliny 6,1 g, alkohol 12,5 %)
Barva je nečekaně bledá, tentokrát žádné zlato, mám-li zůstat u kovů, pak jednoznačně platina. Vůně je ..., no prostě sladká, a ještě sladší, sladší než platinová blondýna. Chuť totéž. Ačkoliv v závěru nechybí příjemná kyselinka, na mě je to příliš. Med mám ráda na chlebu s máslem, nikoliv ve skleničce...

Frankovka 2006 pozdní sběr
(zbytkový cukr 2,4 g, kyseliny 5,2 g, alkohol 12,5 %)
První otevřená lahev prvního červeného vína měla vadu korku. Pan Hrabal pro zajímavost poslal provinilý korek kolovat mezi degustující, padla ale žádost jednoho zvídavého hosta, zda by mohl takové víno zkusit. V tu chvíli se začali hlásit další a další, kteří měli zájem poznat korkové víno. Pan Hrabal se opravdu pobavil, když se mu lahev s vadným vínem vrátila prázdná. Po této vzdělávací vsuvce jsme ochutnali víno velmi tmavé, syté barvy, s cihlovými odlesky, vonící povidlovo-rumovou náplní do buchet. Chuť je zcela odlišná než vůně, připomíná griotkové bonbony, višně v čokoládě. Víno je příjemné, osvěžující a zajímavé rozporem vůně a chuti, u frankovky ale očekávám robustnější tělo.

Neronet 2007 odrůdové jakostní
(zbytkový cukr 3,2 g, kyseliny 6,5 g, alkohol 12,5 %)
Víno je krásně viskózní, temné, s krvavě rudými odlesky. Vůně je ovocná, chuť příjemně svěží, ale zdá se mi nahořklá. Připomíná mi višně z naší severomoravské zahrady, které zůstávaly i při nejvyšší zralosti mírně hořké. Rozhodně to ale není nepříjemné. Dochuť je dlouhá, nahořklá ovocitost je doplněná krásnou kyselinkou.

Zweigeltrebe 2006 odrůdové jakostní (barrique)
(zbytkový cukr 2,4 g, kyseliny 4,8 g, alkohol 13,5 %)
Jakostní barrique má ve sklenici téměř černou hladinu lemovanou jiskrným granátovým okrajem. Podle pana Hrabala by vůně i chuť měla být jahodová a všichni spolusedící je samozřejmě jahodové mají, já inhaluji kombinaci přezrálé zahradní ostružiny a černého rybízu a ochutnávám robustní, ale harmonickou zakulacenou chuť... opět zralých ostružin! Pěkné, po všech stránkách vyvážené víno. Ovšem po jahodě ani památky. Možná jen nepoznám jahodu.

Coteaux Peluic N.E.R. 2005
(zbytkový cukr 2,5 g, kyseliny 5,1 g, alkohol 12,5 %)
Poslední vzorek je také nejtmavší, napsala-li jsem si u předchozích dvou vín, že barva je téměř černá, nevím už, jak definovat tuhle. Vůně této směsi Neronetu a Cabernetu Moravia je nádherná, plná, kořenitá, připomíná borůvkovou marmeládu, má trochu kávový nádech. Také chuť působí mohutně, zaplní ústa lahodnou kulatou chutí zralých borůvek a jemné vanilky. Překrásný závěr, pro mě jednoznačný vítěz dnešních červených.

Byla to pěkná degustace, pan Stanislav Hrabal má příjemný projev, o víně mluví opravdu zasvěceně a dokáže zaujmout. Vysloužil si spontánní potlesk a já bych mu zde taktéž ráda poděkovala za pěkný večer. Také musím ocenit jeho přístup, když jsem jej druhý den poprosila v emailu o analytické hodnoty degustovaných vín, protože ty během degustace nezazněly. Odepsal mi hned následující den s omluvou za zpoždění!

Následné čtení cen ovšem poněkud zchladilo všeobecné nadšení. V obecenstvu to začalo hučet a organizátor v polovině čtení zavtipkoval, že jsme naštěstí v přízemí, takže případná defenestrace nebude fatální. Ceny se pohybovaly od 140 Kč (Muškát moravský) do 200 Kč (Zweigeltrebe), vína Coteaux Peluic ale vyšla na 400 Kč. Obě vína představovala vrcholy ochutnávky, jsou to produkty dokazující um bratrů Hrabalových a mají za ně mou gratulaci. Ale v současnosti je to to jediné, co si můžu dovolit jim za ně dát. Nakonec jsem si odnesla Zwegeltrebe, Rulandské šedé a Muškát moravský. A vím, že příští příležitost ochutnat vína páně Hrabalových určitě zase využiji.