O Víně

Zúčastnit se akce Víno v oranžovém (tedy kombinace otevřených sklepů a meruňko-braní), která se konala v sobotu 5. července 2008 ve Velkých Pavlovicích, jsme se rozhodli v pátek čtvrtého. Po půldenním obvolávání všech možných ubytoven a penzionů a několika poznámkách o tom, jak je moje snaha tak pozdě shánět ubytování naivní, jsem nabyla dojmu, že půjde o velikou akci typu bílovického putování. Nakonec jsem ale měla štěstí a v okamžiku, kdy jsem začala penziony obvolávat potřetí, někdo svou rezervaci odřekl, takže jsme v sobotu ráno mohli vyrazit, abychom v jedenáct hodin, kdy akce začínala, byli na místě. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty páně (nebo čí vlastně), protože kamion s minerálkami převrácený na D1 nám dovolil dorazit do Velkých Pavlovic až v jednu hodinu odpoledne.

Vzhledem ke zpoždění jsme bez nějakých dlouhých okolků vyfasovali na prostranství před radnicí mapku sklepů, velmi užitečný seznam vinařů a jimi nabízených vín, malý adresář míst, kde je možné zakousnout něco vydatnějšího, a slušně velké degustační sklenky. To vše za 500,- Kč, přičemž vstupenka zahrnovala dva kupony po stokoruně na nákup vín. Překvapivě měly naše vstupenky zakoupené dvě hodiny po začátku akce pořadová čísla 139 a 140, takže moje obavy o přílišnou masovost se s úlevou rozplynuly. Pak už jsme jen s díky odmítli domácí meruňkovou buchtu a závdavek v podobě pálenky (předpokládám, že meruňkové) a konečně vyrazili vstříc jedenácti otevřeným velkopavlovickým sklepům.

První sklep, kam naše kroky zamířily pod dohledem horkého popoledního slunce zavěšeného na typicky jihomoravské obloze, tedy blankytu plném načechraných bílých mraků, které se jako zázrakem naprosto neomylně vyhýbají byť jen chvilkovému zakrytí žhnoucího kotouče, byl oranžovou vlajkou označený sklep Vinařství V & M Zborovský. Příjemný chládek zval ke vstupu do členitého sklepa, který je dnes už využíván právě jen pro prodejní a degustační účely, protože výroba byla nedávno přesunuta do Vrbice. Uvnitř nás čekaly lahve s pěknými vinětami, které jsou navzdory dosti silnému zastoupení zlaté barvy stále decentní a elegantní, vystavené v dřevěných stojanech. Jako stolečky, u kterých nalévaly víno dvě pohledné slečny, stylově posloužily staré sudy. První vzorky, Rulandské bílé 2007 pozdní sběr a Rulandské šedé 2005 odrůdové jakostní, zřejmě nijak nezaujaly, protože k nim nemám žádnou poznámku. Taktéž Muškát Ottonel 2007 odrůdové jakostní, nebyl ničím výjimečný, ovšem následující polosuchý Sauvignon 2007 pozdní sběr, přímo uchvátil nádhernou ovocnou vůní zralé broskve. Přes zbytkový cukr kolem 19 g/l působí víno harmonicky a vyváženě. Moc pěkné víno. Cabernet Moravia 2007 odrůdové jakostní, byl přímo ukázkou paprikové vůně. Sladká maďarská paprika, která bývá mnohým ve víně nepříjemná, ve mně sice vyvolala chuť na gulášek se šesti, ale jinak bylo víno prázdné, až vodnaté. Ještě přísnější verdikt jsme vyřkli nad Rulandským modrým 2007 výběr z hroznů. Ačkoliv gulášovou vůni ve vůni akceptuji, či je mi dokonce příjemná, odér zabijačky mě opravdu odpuzuje. Po zakroužení rulandou ve skleničce jsme měli možnost nasát vůni ovarové polévky a při pití se mi vybavil zvláštní těžký odér nasáklý tukem a výpary ze syrového masa, který si pamatuji z dětství z každoroční únorové zabijačky. Na závěr jsme si dopřáli sladkou tečku v podobě polosladkého Chardonnay 2007 pozdní sběr. Ačkoliv kyselinky dosahují slušných 7,3 g/l, 40 g/l zbytkového cukru činí toto víno pro mě téměř nepoživatelným. Z reakcí dalších návštěvníků ovšem usuzuji, že jinak tento vzorek všeobecně vzbuzuje nadšení. Při odchodu jsme minuli bohatě prostřený stůl, čelící většímu počtu ochutnávačů než stolečky s vínem, ale ačkoliv tu hosté zaníceně diskutovali, zda je lepší pomazánka hlívová, sýrová nebo škvarková, my jsme se přesunuli k dalšímu sklepu, protože na přílišné dráždění chuťových buněk bylo přece jen ještě brzo.

Vína malého rodinného Vinařství Buchtovi s produkcí kolem 15 tisíc lahví za rok můžete ochutnat v pěkném reprezentativním sklípku. U vchodu bylo připraveno posezení ve stínu, což určitě ocenila poměrně bujará a už notně znavená severomoravská výprava. Prošli jsme tedy kolem hlučné skupinky rovnou do příjemně chladných útrob sklepa. Nazývat jeho atmosféru mystickou by bylo jistě příliš nadnesené, ale pěkná kovaná mříž oddělující prostor pro návštěvníky, výzdoba a lahve (některé s medailemi např. Forum Moravium, Hustopečská zlatá pečeť) vystavené ve výklencích osvětlených masivními svícemi, vytvářely atmosféru, která člověka přiměla ztišit hlas a zapomenout na rozjuchané turisty před vchodem. Zajímavé etikety, které svým nepravidelným tvarem připomínají starodávný pergamen se svíčkou opálenými okraji, vybízely k ochutnání. Veltlínské zelené 2005 pozdní sběr, je příjemné polosuché pití s poměrně netradiční travnatou vůní. Následují Ryzlink rýnský 2005 pozdní sběr s 15,5 % alkoholu, který jsem odlila jako nepoživatelný a suchý Sauvignon 2005 výběr z hroznů, prokvašený na 15 % považuji za nepodařený experiment. V katalogu mám u tohoto vína poznámku "čirý alkohol", protože mi připomnělo nepříliš kvalitní pálenku z bůhvíčeho, kterou jsem v dětství mírně naředěnou vodou musela kloktat při angíně. Manžel ještě zůstal u bílých, ale já cítím, že je to přesně ten typ vína, ze kterých druhý den člověku není dobře. Ochutnala jsem tedy jednu z mých nejoblíbenějších červených odrůd, André 2006 pozdní sběr barrique, a André 2007, u kterého si bohužel nevzpomínám na přívlastek, protože ani jedno z vín nebylo zahrnuto v katalogu. Obě vína mě udeřila do nosu nepříjemným plastovým pachem, mám pocit, jako bych se zakousla do dětského nafukovacího bazénku. V mladším víně není plast tolik intenzivní, přesto obě vína hodnotím jako vyloženě nepovedená. Cabernet Moravia 2006 pozdní sběr, je nekomplikované, příjemné pití, které neurazí, a svou opět velmi (z mého pohledu) pěknou paprikovou vůní trochu napravuje reputaci zdejších červených vín. Ochutnávka mě tu tedy příliš nenadchla, ale po prvním setkání nelze vynášet soudy, takže věřím, že se s víny vinařství Buchtovi zase setkám.

Návrat na rozpálenou ulici byl jako rána do palice a horký vzduch okamžitě chytil člověka pod krkem, takže jsme raději jen rychle doplnili tekutiny a pospíchali dál s vidinou dalšího chladivého sklepa.

Ve Vinařství Michna nás ovšem uvítal jen jakýsi přístavek ve dvoře, kde jsme se v tu chvíli stali jedinými návštěvníky. Z výzdoby na stěnách bylo zřejmé, že kromě vinařství se majitel zabývá také myslivostí. Na dlouhém stole stála skoro nekonečná řada stejných zelených lahví bez etiket, popsaných fixem a seřazených zcela náhodně bez ohledu na přívlastky, odrůdy a dokonce i na barvu vína. Za stolem se pohybovaly tři osoby, na kterých bylo znát, že degustují jistě od časného rána. Ochutnali jsme přesto několik vín, ale po několikáté skleničce jsem měla pocit, že je to pořád tentýž zteplalý vzorek. Poznámky jsem si neudělala, protože obsluha sice byla velmi bodrá a nálada domácká, měla jsem ale pocit, že jsem přišla k někomu domů a vetřela se na soukromou zábavu. Nezkoušela jsem ani získat nějaké informace a byla vděčná, že podroušená skupinka rozložená ještě před chvílí Buchtových na zápraží sebrala dost sil a svým hlučným antré nám dala příležitost nepozorovaně zmizet.

Sklep Lubomíra Zborovského se na nás už z dálky smál svými červenými okenicemi. Do samotného sklepa jsme vstoupili přes prostor bývalé lisovny, kde je nyní zřízena společenská místnost vybavená masivním dřevěným nábytkem a vysokým cihlovým barem, na kterém stála červená vína k ochutnání. Začít jsme chtěli bílými, proto jsme vešli do temných hlubin, kde už u malého stolečku naléval vína sám pan Zborovský. Dozvěděli jsme se, že jde o opravdu malé vinařství s produkcí asi 2500 lahví za rok, zpracovávající čtyři bílé odrůdy a pět červených. Prvním ochutnaným vzorkem bylo Veltlínské zelené 2007 odrůdové jakostní. Lehké svěží pití, ale poněkud divoké, chutě byly rozházené. Pan Zborovský mi tento dojem potvrdil - víno bylo nalahvované necelé tři týdny. Stejně jako Ryzlink vlašský v pozdním sběru, který ale zřejmě není taková citlivka, protože u něj tuhle neuspořádanost necítím, naopak se mi zdá velmi harmonický, s opravdovým potenciálem pro zrání. Ráda bych ho ochutnala tak za dva tři roky. Moc pěkné víno! Dalšími vzorky byly Neuburské 2005 pozdní sběr, a Chardonnay 2007 odrůdové jakostní, hrozny obou odrůd vinař nakupuje. Přiznám se, že se s panem Zborovským moc pěkně povídalo, takže mi tyto vzorky jaksi utekly, vím jen, že to byla příjemná, jak já říkám "pitná" vína, u neuburku mám poznámku, že je netypický a rozhodně bych ho nepoznala. Před návratem na zemský povrch k červeným vínům jsme ještě ochutnali Frankovku rosé, jakostní víno z ročníku 2007, které prý má zvláštní účinky. Protože v podtitulku na etiketě stojí obchodní název Casanova, je zřejmé, jaké že účinky to mají být. Bylo to vlastně první růžové v Pavlovicích a ostudu svému jménu určitě neudělalo, i když preferuji u rosé výraznější kyselinku. Vůně jahod se smetanou, vyšší cukr, typické líbivé víno. Takhle sladkému vínu by slušela poněkud nižší teplota při podávání, ale jsem si jistá, že i tak se mnohým moc líbilo. Ve společenské místnosti jsme si dopřáli lehké intermezzo v podobě výborných škvarečků s chlebem a solí, a pak jsme se pustili do červených, která zatím byla v Pavlovicích čirým zklamáním. Díky bohu za pana Zborovského! Modrý Portugal 2006 výběr z hroznů, to sice navzdory svému mládí měl už za sebou a myslím, že víno už mělo být vypito, za to tatáž odrůda o rok mladší, tentokrát jakostní, napravilo reputaci místním červeným vínům už při prvním doušku prosyceném vůní poctivé pocukrované máslové buchty s povidlovou náplní. A to jsem ještě netušila, co mě čeká hned v dalším vzorku, jakostním Cabernetu Moravia 2007. Tentokrát žádná gulášová paprika, ale úžasná vůně lesních plodů, především ostružin, říznutá hodně zralým černým rybízem. Vůně tak sytá a hutná, že nepotřebuje žádné dlouhé kroužení - přirozeně vyvěrá z velké sklenky a láká k napití. V chuti byly opět všechny tyto plody a navíc jsem krátce po polknutí ucítila ještě vůni jeřabin, které bývaly v babiččině hruškovém kompotu. Víno působilo lehce, všechno bylo naprosto sladěné, slušela mu i vyšší teplota, kterou získalo stáním kousek od vchodu na rozpálenou ulici. Nádhera.

Blízkost sklepa Vinařství Reichman&Reichman nám nedopřála zrovna dlouhou procházku, ušli jsme sotva pár metrů. Ve společenské místnosti, která nabízela skutečně opulentní občerstvení v podobě talířů obložených pečivem, sýry a salámem, horkého uzeného a samozřejmě nezbytných meruněk, byl připraven stůl s otevřenými lahvemi, kterých bylo nejméně dvojnásobek, než udával katalog. Protože tu však nikdo nebyl, dovolili jsme si vejít přímo do útrob sklepa, kde jsme objevili opravdový labyrint. Sklep byl totiž propojen se sklepem pod sousedním domem a navíc dále rozšiřován, takže vnikla zajímavá spleť uliček. Někde uprostřed labyrintu jsme narazili na jednoho z pánů Reichmanů, takže nám hned osvětlil vznik sklepa i řekl něco o vinařství. Obhospodařuje asi 20 ha vinohradu, zhruba 20 % produkce pochází z kupované suroviny. Jedná se tedy o poměrně velký podnik. Po návratu do degustační místnosti jsme si mohli prohlédnout opravdu impozantní přehlídku lahví opatřených etiketami různých typů, které zřejmě odlišují jednotlivé kvalitativní řady. Společným prvkem všech je letící dravec, moje ornitologické znalosti ovšem končí u rozlišení čápa a vlaštovky, takže budu opravdu ráda, když mi někdo s jeho pojmenováním pomůžete. Otevřených vín tu byla téměř nekonečná řada, zapisovat si vše na malý papír, který sloužil jako katalog skutečně nebylo možné, protože ročníky ani přívlastky nekorespondovaly s údaji v něm. Takže jen rychlý přehled: Neburské 2007 odrůdové jakostní bylo nezajímavé, lepší přirovnání než "kyselá voda" mě nenapadá, Muškát moravský 2007 pozdní sběr, byl svěží, příjemný, s typickou muškátovou vůní, Modrý Portugal 2006 odrůdové jakostní by mohl být ideálním pitím na celý večer a Dornfelder 2007 odrůdové jakostní byl úžasně tmavý, skoro černý, s rudými odlesky, opojnou ovocnou vůní a působil na jazyku hutně, v závěru ozdoben pikantní kyselinkou. Opravdu povedené víno, které vzhledem ke svému mládí může ještě leccos nabídnout. Jako zjevení na mě ovšem zapůsobil růžové Zweigeltrebe 2006 pozdní sběr. Víno lososové barvy a nepříliš výrazné, lehce karamelové vůně s 13 % alkoholu vůbec nebylo tím nekomplikovaným, líbivým pitím na všední horké podvečery. V chuti jsem rozpoznala švestkovo-makovou koláčovou náplň a zvláštní kořenitost, to vše doplněno výraznou kyselinkou. Tohle rosé by si zasloužilo podrobnější zkoumání. Na rozloučenou jsme Reichmanům ještě něco ujedli z prostřených stolů a domluvili se, že se za necelé dva týdny setkáme v Praze na degustaci, a vyrazili tentokrát na alespoň několikaminutovou procházku k Procházkům.

Ochutnávka ve Vinařství Procházka probíhala ve sklepních prostorách, moc hezky vyzdobených barevně sladěnými ubrusy, svíčkami a květinami. Tatáž vína se nalévala ve dvou různých místnostech, což je při větším počtu návštěvníků výborné řešení. Vinařství obdělává něco přes 10 ha vinic a veškerá produkce je z vlastních hroznů. Tolik zlata, co mají u Procházků na etiketách, jsem naposledy viděla v České národní bance v trezoru se státním pokladem. Svítivé, často asymetrické viněty, ve mně bohužel vzbudily nedůvěru na první pohled. Velmi mě tedy zajímalo, jaké poklady budou ukrývat. Hned první vzorek, Veltlínské zelené 2007 pozdní sběr, se mi ovšem zdál zoxidovaný, čpěl kvasným octem, který se prodává za osm korun, a při polknutí jsem cítila myšinu. Manžel okamžitě řekl, že víno je nemocné, protože ale ostatní návštěvníci nic neříkali, nechali jsme si to pro sebe. Třeba nám jen nechutnalo. Sauvignon 2006 výběr z hroznů byl příjemný, ale nijak výrazný, a totéž mohu říct i o Ryzlinku rýnském téhož ročníku a přívlastku. Modrý Portugal 2006 odrůdové jakostní bych si stejně jako ten Reichmanův dokázala představit jako příjemný nápoj k dlouhodobému popíjení. André 2005 pozdní sběr, bylo konečně André blížící se mým představám. Vyčnívající kyselina a mladická hrubost, pro které mnoho lidí André odsuzuje, se už stihly uhladit, a zůstalo zakulacené harmonické víno intenzivní červené barvy s chutí přezrálých ostružin. Pěkné. Na závěr jsme ještě zkusili jakostní Frankovku rosé 2006. Zbytkový cukr ovšem není zrovna to, co v rosé hledám, a tady člověk hledat nemusel, cukr okamžitě ovládl všechny smysly. V takovém víně kouzlo najít nedokážu.

Hodnocení vín z následujícího Vinařství Fůkalovi bych si dovolila vynechat. Ve velké místnosti sedělo nejméně 30 lidí nad mísami se smaženými bramborovými lupínky a langoši s česnekem a kečupem a víno se nalévalo z nepopsaných lahví. Někdy se člověk může pobavit i takto, ale po všech těch zajímavých rozhovorech s vinaři a prohlídkami krásných sklepů, jsme na tento styl nebyli naladěni.

Vinařství rodiny Suských naopak opět poskytlo ochutnávku podle mých romantických představ. Posedět mohl návštěvník venku, v degustační místnosti s impozantně vysokým stropem z masivních trámů a výzdobou v podobě starých vinařských potřeb (včetně velkého dřevěného lisu) se stálo mezi stojany a bednami s lahvemi. S Markem Suským mohl každý příchozí absolvovat takovou malou řízenou degustaci. Vinařství Suský je mladá firma mladého majitele, který je patřičně hrdý na kvality velkopavlovické oblasti (jeho víno pochází z trati Stará Hora), ale současně se nebrání moderním technologiím. Jeho cílem je vyrábět malé partie přívlastkových vín, která budou tzv. jeho dítětem, tj. ponesou typické známky rukopisu vinaře. Velmi sympatické je, že se pan Suský nerozpakuje říct, že se mu něco nepovedlo, nebo že to mohlo být lepší. Mohli jsme ochutnat pouze dva bílé vzorky, protože bílá vína jsou pouze doplňkovým produktem, výroba je soustředěna na odrůdy červené. Kabinetní Rulandské bílé bylo v lahvi teprve týden, ale přes tento handicap to bylo moc příjemné lehké víno nepříliš výrazné vůně s jemnou oříškovou chutí a milosrdnými 11,5 % alkoholu. Ráda bych ho ochutnala tak za rok. Ani za druhý bílý vzorek se vinař nemusí stydět. Cuvée Suský bílé 2007 pozdní sběr, jehož základ tvoří Rulandské bílé, Veltlínské zelené a Tramín červený, je pěkné víno, ideální do gastronomie, v žádném případě fádní, ale výborně doplňující pokrmy z bílého masa či telecího. Následující Modrý Portugal 2007 pozdní sběr, bych hodnotila jako víno, které ničím nevyniká, nevyvolává nadšení, ale taky nikoho neotráví. A právě o něm Marek Suský nekompromisně prohlásil, že je nepovedený a že to umí daleko lépe. Kéž by omyly všech vinařů vypadaly takhle! Svatovavřinecké téhož přívlastku i ročníku zřejmě nijak nezaujalo, nic jsem si k němu nepoznamenala. Ačkoli se mi tu vína i povídání s panem Suským moc líbilo, blížil se čas zavření sklepů a protože jsme chtěli ještě aspoň nakouknout do Vinařství Halm, museli jsme se bohužel rozloučit.

Vinařství Halm hospodaří na 18 ha, patří k větším podnikům, které jsme v Pavlovicích navštívili. Na zahrádce sedělo několik už notně unavených návštěvníků, vstoupili jsme rovnou do degustační místnosti. Otevřené lahve byly vystaveny na vysokém baru, za kterým naléval pan majitel a přes pozdní hodinu byl stále ochotný znovu opakovat to, co už musel ten den říct mnohokrát. Bohužel jsem si neprozřetelně nabídla slanou tyčinku v domnění, že je to taková ta věc chutnající po dřevěných pilinách, naneštěstí byla s příchutí chilli či něčeho ještě horšího, takže jsem si vyřadila chuťové buňky na několik následujících vzorků. Určitě ale stojí za zmínku Veltlínské zelené 2007 pozdní sběr, kterému by slušela maličko vyšší kyselinka, ale i tak to bylo lahodné víno. Suchý Sylván 2007 pozdní sběr, z panenské sklizně se velmi povedl, ve vůni byl ovocný, snad meruňkový nádech a zajímavá kořenitost. Vyvážený poměr cukrů i kyselin možná narušoval jen vyšší alkohol, tuším, že přes 14 %. Setkali jsme se tu taky s dalším pěkným zástupcem odrůdy Cabernet Moravia. Pozdní sběr 2007 kombinoval vůni lesních plodů a opět oné sladké papriky, v chuti víno dávalo trošku méně, než slibovala vůně, ale umím si představit, že takové dva tři roky ležení dodají vínu na zajímavosti. Vrcholem ochutnávky ve vinařství Halm ale byla Frankovka 2007 pozdní sběr. Opět velmi aromatické víno, tentokrát s opojnou višňovou vůní, na jazyku působilo harmonicky, i když vzhledem k vůni možná trošku řídce. Tak dobrou Frankovku jsem dlouho nepila.

Už bylo po šesté hodině, tedy po oficiální zavírací době. U sklepů přesto posedávali návštěvníci, popíjeli a užívali si večerních slunečních paprsků, které se konečně začínaly stávat snesitelnými. My jsme uznali, že našim senzorickým schopnostem už chybí jen krůček ke ztrátě rozpoznat cokoliv. S některými vinaři máme možnost se za pár dní znovu setkat v Praze na jejich společném koštu, takže si můžeme některá vína znovu vychutnat. Děkuji organizátorům i zúčastněným vinařům za moc povedenou akci, milou atmosféru a výborná vína. A všem, kteří mají tyto akce rádi, doporučuji vyzkoušet Víno v oranžovém příští rok.