O Víně

Přehlídka se opět konala v Regionálním muzeu, lidí se opět sešlo požehnaně, ale jak nebylo takové vedro jak loni, celkem se tlačenice nechala snést, nečekal jsem na nalití vzorku déle než minutu. Odlévacích nádob by se sneslo více, pak by se ten, kdo se nepřišel opít, prodíral a strkal ještě méně, ale zase oceňuji, že tyto nádoby byly po přiblížení se své kapacitě rychle vyprazdňovány k dalšímu použití. V zásadě jediný problém, který jsem v souvislosti s organizací a obsluhou měl u některých nalévačů, byl ten, že nejenže nebyli schopni pochopit pojem „málo", ale často nereagovali ani na silně křičený povel „Dóóóst!" Zbytečně tak kvanta vína končila v odlévacích nádobách. Ve zdejších krajích je zřejmě nepochopitelné, že by člověk zaplatil vstup a ještě se za své peníze nepřivedl do rozjařené nálady. I mně trvalo, než jsem překonal zábrany a ostych a naučil se vylévat (někdy i plivat), ale schválně si to někdy zkuste. Pokud se účastníte akce, kde před vámi na stolcích leží desítky i stovky lákavých vzorků, máte v podstatě jen dvě možnosti: buďto si pečlivě vyberete jen to nejlákavější a po nějakých dvaceti vzorcích se vám zakalí tak, že poznámky už druhý den budete číst jen s rezervou, nebo budete polykat jen nejnutnější mikromnožství a zbytku se nekompromisně zbavíte, pak se dá zvládnout s čistou myslí a bez kocoviny i dvoj, trojnásobek, při důsledném vyplivování i sto padesát vzorků s jasnou hlavou v jednom dni. Vyzkoušeno. Co se týče dříve dost kritizované teploty vzorků, i letos byly pouze medailové bílé a růžové vzorky v takových těch dvouplášťových izolačních nádobách (což je k ničemu), zbytek byl volně neizolovaně na stolech. Ale jen jedna právě načatá lahev, jakmile se dopila, další už byla přinesena z chladu sklepa. To je přijatelný kompromis. Letos jsem teplotu nevnímal jako problém, aroma bílých bylo příjemně otevřené, aspoň to pěkně odsýpalo, nebylo třeba v ledu přechlazené vzorky otevírat kroužením, jak je zvykem na jiných akcích.

Zahájil jsem rýnskými ryzlinky, letos překvapivě chudě zastoupenými. Nevím, co se v zákulisí stalo, ale úplně chyběli loni hojně zastoupení drobní mělničtí vinaři (Říha, Hána), roudnický Piksa, ba dokonce i Vinařství Vondrák. Ale i z letošních sedmi vzorků byl všechno nadprůměr. Chrámecká jakostka mne překvapila přirozeným projevem spontánního kvašení (aspoň tak tipuji, neověřoval jsem), krásně pitelný šťavnatý a zvláštní byl 2007 ps z Kutné hory (hrozny z Budyně). Roudnický Lobkowicz byl v programu uveden jako 2005, ale nalévali 2003 výběr, perfektní pětihvězdičková záležitost. Velmi pozitivně překvapila Botanická zahrada v Praze-Troji. Jejich jablíčkový ryzlink mne opravdu nadchnul. Ovšem zlatou medaili bych asi o píď přidělil mělnickým sklepům České zemědělské univerzity, vzdušná elegance a mnohoznačnost jejich vín mne dostávají opakovaně. Mělnickému vinařství Kraus se „papírově" nedá nic vytknout, ta vína jsou též složitá, celkem jemná, charakterní, nevšední s inteligentní kyselinkou, ale... nevím čím, ale přijde mi to krása taková nepřirozená, nějak se tento styl zkrátka nepotkal s mým vkusem.

Z mizivě zastoupených odrůd, které mne zlákaly k okoštování, bych chtěl vyzdvihnout Sz 06 výběr z Roudnice (zvláštně připečeně kořenité, dokonale sladěné, výstavní a navíc... jak to popsat, že má něco navíc, okouzlující faktor X?), lehce dekadentní a komplexní Tr0 7 zemské Singer Milan & Miroslav (ten se vám ovšem bude mimo přehlídky vín těžko shánět), kdo má rád muškáty, pak pěkný exemplář 2007 jak z Karlštejna.

Dobrým tahem byla novinka, kdy se povolilo soutěžení českých vinařů s moravskými nejen v růžových a sladkých vínech, ale i ve všech „rulandských" odrůdách včetně Chardonnay. Winefest mi tak přinesl pod nos i spoustu malých i středních vinařů, které jsem buďto vůbec neznal nebo jsem se k jejich lahvím přes slušný věhlas ještě nedopídil. Vůbec Chardonnay mi udělalo velkou radost. S požitkem jsem z 24 vzorků projel třiadvacet a jestliže v odrůdě pinot noir mé srdce patří Burgundsku, tak než honosné a drahé těžké bariky z Côte d´Or mi více sednou šardonky ze zdejších luhů a hájů. Opravdu mnohotvárná odrůda, kterou se naštěstí každý naučil dělat podle svého, nesvádí k takovým těm honbám za odrůdovostí, takže škála sahá od (mnou nepreferovaných) bonbónových voňavek přes vlahé a rajské květové vůně vín se zbytkovým cukrem, kandované či podzimní přezrálé ovoce až po poměrně jemné, nenápadné, přitom velice komplexní a minerální suché záležitosti. Nejlepší ze zbytkovým cukrem: 2007 kab Spěvák-Velké Bílovice, 2007 ps Žídek-Popice, 2007 výb Binder-Rakvice, docela i 2006 výb Krist-Milotice. Ze suchých a sušších 2007 jak Chrámce, 2007 ps Víno-vín Morava-Strážnice, 2007 ps Karlštejn, 2006 jak i 2006 ps ZVOS Hustopeče (dlouho jsem pásl po vínech z tak skvěle situovaných vinic - a nezklamala), 2006 ps Hanák Václav-Blatnice pod sv. Antonínkem, 2006 ps Vinopa-Rakvice a 2003 výb Bunža-Bzenec.

Asi nejlepší Rulandské bílé, co jsem měl zatím možnost ochutnat, pocházelo od mně zcela neznámého Miroslava Habřiny z Bořetic (2007 ps). Neobyčejné víno. Stejnému vinaři se podařilo mě přesvědčit, že i mnou ne příliš vyhledávaná odrůda Rulandské šedé může být vyrobená i jako harmonické vtahující víno bez cukru či vysokého alkoholu a vůbec bez vší té okrasné líbivosti. Ač se zbytkovým cukrem, RŠ 2007 výb od pana Trčky mi též docela sedl. Ovšem zcela mou terroirovou teorii nabouralo vinařství Winberg Mikulov. Podle mne se za názvem trati Pod sv. kopečkem v jejich případě skrývá ta ne zrovna šťastně situovaná část onoho mystického kopce (správně by to mělo být značeno Pod sv. kopečkem II.), takže jsem se vínům od nich spíš vyhýbal. Ale to jsem dělal chybu. Jak RŠ 2005 výb, tak RM 2005 výb jsou jistojistě velká vína, dokonce bych v případě RM se nebál přirovnat ke Grand Cru burgundským ve smyslu koncentrovanosti, majestátu a kvality. Obě patří do oněch 2 % vín, která bych zatoužil ochutnat ještě jednou.

Mé oblíbené rulandy modré letos nijak zvlášť nezazářily. Slušný byl 2005 ps od pana Maláníka a hodně povedený 2006 ps z Vinných sklepů Roztoky (hrozny z bořetických Teras). Čas ubíhal, takže růžovky a slaďáky a podstatnou část červených jsem úplně vynechal.

Ročník 2007: jak tak chutnám, mně možná vyhovuje více než ty přehřáté. Šikovnému vinaři zřejmě i bez velkých kejklů vyšla pěkná lehce pitelná a harmonická vína. Kašlu na archiv, tahle vína se mi ani v lednici dlouho neohřejí.

Co mě nejvíc naštvalo a kvůli čemu jsem se i odhodlal vůbec sesmolit tento článek je to, že na můj vkus hrozivý počet vinařů si liberalizaci zákona ohledně toho, že na etiketě přívlastků už nemusí být uvedena viniční trať vyložila tak, že tam ty tratě prostě neuvádějí. O co jde? Nerozumím tomu? To se za své terroiry stydí? Bojí se, že se někdo podívá do mapy? Nebo je pro tolik vinařů lákavé svůj přívlastek vylepšit přívlastkem odjinud? Je to samozřejmě svoboda vinaře se rozhodnout a i když mně osobně to přijde jako krok zpět, signál, že si vinař svého terroiru neváží a že si na vyšší kategorie případného VOC systému netroufne, nemůžu s tím dělat asi nic jiného, než že to budu zde rozhořčeně pranýřovat a tržně regulovat tím, že mne přívlastek bez udání trati prostě propříště nebude zajímat.