O Víně

Začátkem roku jsem si procházel brožurku Vinařského fondu, zabývající se vinařskými akcemi z celé republiky. Zde mě zaujalo zejména bílovické putování Ze sklepa do sklepa, protože do Velkých Bílovic občas zavítáme v letních měsících za ochutnávkou některých vín, zejména do vinařství Tetur. A protože i recenzent se musí sem tam podívat do světa, rozšiřovat si obzory a nehodnotit vína jen z prostředí domova, rozhodli jsme se akce s manželkou a kamarádem zúčastnit.

Z počátku jsem měl trochu strach z masové akce, kdy se počet návštěvníků blíží třem tisícům a v Bílovicích s podobným počtem obyvatel nebude k hnutí, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen a žádný problém nenastal.

Pokud se někdy budete chtít také zúčastnit podobné akce, která patří mezi největší v roce na Moravě, přijměte prosím nejprve mé nejdůležitější doporučení. Pokud nemáte to štěstí a nebydlíte v okolí pořádané akce, zajistěte si ubytování MINIMÁLNĚ 4 měsíce předem! Podobné akce jsou mezi milovníky vína velmi oblíbené a známé, takže ubytování v okolí, nebo dokonce přímo v Bílovicích je beznadějně obsazené již na několik měsíců dopředu. Naše „výprava" nalezla dva měsíce před putováním ubytování v Rakvicích a do poslední chvíle jsme nevěděli, jak se do sedm kilometrů vzdálených Bílovic dopravíme. Nakonec nás však překvapila velmi dobrá organizace, kdy byl zajištěn odvoz autobusy, jak do bílovického dění, tak i večer zpět.

Samotná akce začala v 11 hodin prodejem vstupenek v centru na náměstí. Vstupné 700,- Kč na osobu může někomu připadat vysoké, ale když uvážíte, že cena zahrnuje volnou degustaci v jakémkoli vinařství, poukaz na nákup vína v hodnotě 400,- Kč, kvalitní plnohodnotnou degustační skleničku, orientační přehlednou mapku, katalog vinařství s možností poznámek a volné cestování vinným autobusem po obci, není to tak hrozné. I přes velké množství lidí probíhal výdej svižně a přibližně po deseti minutách fronty jsme každý v rukou třímali skleničky s mapkami a mohli vyrazit mezi sklepy.

V plánu bylo navštívit některá předem vytipovaná vinařství, a pokud zbude čas a hlavně nálada, podívat se i do méně známých, nebo pro nás nových sklepů. I přes vysoký počet návštěvníků nebylo snad nikde vyloženě přecpáno. Nejvíce plno bylo samozřejmě v jednotlivých vinařstvích, na ulicích byli všichni roztroušeni, takže vše probíhalo v poklidu.

Nebudu dnes popisovat, až na výjimky, jednotlivá vína, protože v takovém množství nebylo možné si vše zapamatovat a také zapsat. To bychom toho moc nestihli :-). Nebudu se také zmiňovat o všech navštívených vinařstvích, protože jsme je za prvé samozřejmě nestihli a ani nechtěli navštívit všechny a za druhé, jsme po návštěvě přibližně osmého sklípku měli tak otupené smysly, že další, asi čtyři, jsme navštívili jen sporadicky se zjištěním, že to už opravdu nemá cenu a odebrali jsme se k domovu. Uvedu zde tedy jen ty pro nás nejvýznamnější, které jsme navštívili hned zpočátku, dokud jsme ve víně ještě ledacos rozeznali :-). Samozřejmostí bylo hutné a také nezbytné pohoštění v každém vinařství, skládající se hlavně z tučných zásob škvarkové pomazánky (mnohdy vynikající), sádla a nezbytné čisté vody. Občas se naskytla i obložená sýrová mísa. Těchto stolků jsem využíval opravdu požehnaně, protože na vlastní kůži znám, co to s člověkem udělá, když jen pije alkohol a nejí. Takže jsem možná vypadal i komicky, když jsem vtrhnul do vinařství, nechal se obsloužit prvním vzorkem a pádil jako „nenažranec" ke stolu s jídlem. Věřte však, že to není žádná ostuda a ráno jsem vstával s čistou hlavou.

Jako první jsme měli namířeno do velmi oblíbeného vinařství Františka Mádla, kde jsme prochutnali téměř veškerou nabízenou produkci, zejména ročníku 2007. Nejvíce mi v paměti utkvělo výborné Rulandské šedé (jak jinak) v přívlastku kabinetním i pozdním sběru, šťavnatý Müller-Thurgau 2007 kabinet, vynikající, harmonické a zajímavé bílé Cuvée Blue Orange 2006 - pokud jsem vše správně zaznamenal, jedná se o RŠ x RM x TČ (část Rulandského šedého ležela v sudech typu barrique) - opravdu povedené víno s pomerančovými tóny ve vůni i chuti. Z červených mě zaujal zejména Modrý Portugal 2006 a Frankovka 2005 pozdní sběr barrique. Pan Mádl mě opět přesvědčil, že to s barikem opravdu umí. Neodolal jsem a několik těchto vín jsem zakoupil k samostatným recenzím. Trochu jsem v degustační nabídce postrádal hlavní lákadlo červených vín - Alibernet, tento jsem ale na druhý den také ke koupi z pana Mádla vymámil.

Další naší zastávkou bylo Rodinné vinařství Hrabal, kde jsem neodolal Chardonnay 2006 barrique, ale po zkušenostech z hoštické degustace, jsem se raději věnoval červeným vínům - přívětivý, sametový Neronet 2007 jakostní a Zweigeltrebe 2006 barrique jakostní. Ochutnal jsem také ze zvědavosti nabízený Hrabal sekt brut, ten byl na mě však příliš ostrý a svíravý. Dávám přednost obecně sladšímu demi sec.

Zde jsme přerušili svou pouť na sever, k největšímu uskupení sklepů a pustili se směrem k vinařství Tetur. Po cestě jsme neminuli Vinařství Kubík, kde jsem byl spíše zklamán skladbou zastřených, plochých, bezvýrazných a zejména sladkých vín. Jediné víno, které mi „hrálo do noty" bylo Rulandské bílé 2007 výběr z hroznů, které bylo svěží a hravé, s vůní po čerstvém dešti a louce s polosuchou jemně ovocnou harmonickou chutí.

Dalším cílem bylo zázemí Vinařství Tetur, respektive areál obou pánů Teturů, tedy známějšího (alespoň pro nás) Vladimíra a Tomáše. Nejprve tedy k Vladimírovi Teturovi, kde bylo opravdu přelidněno, hrála reproduktorová muzika a na televizi běžel „spot" vinařství. Velmi zajímavá prezentace. Mladá vína ročníku 2007 byla nabízena přímo z nerezových tanků hbitou a vstřícnou obsluhou. Opět jsme ochutnali téměř všechna - tedy Veltlínské zelené, Muškát moravský a Rulandské šedé. Byla to opravdu pěkná, živá a jásavá vína s vyšší kyselinkou a intenzivní listovou vůní, jak už to u mladých vín bývá. Červená a starší bílá vína byla připravena ve vedlejší místnosti jako nalahvovaná. Zde jsme nesměli opomenout opět vynikající Irsai Oliver 2007, polosuchou Pálavu 2007 a Tramín červený 2007. Z červených samozřejmě sametový Neronet 2006 barrique a hladké Rulandské modré 2006 barrique. Tato vína patří opravdu mezi špičková a má oblíbená. S panem Teturem jsme prohodili pár slov a pospíchali jsme k venkovnímu stánku s občerstvením na malou přestávku k obědu.

Posléze jsme „omrkli" nabízenou produkci Tomáše Tetura. Zde jsme vyzkoušeli také Irsai Oliver 2007 kabinet. Osobně mi připadal téměř na vlas stejný, jako v produkci Vladimíra, ale z pozdějších ohlasů usuzuji, že tomu tak asi není. Zaujal mě také polosladký Müller Thurgau 2007 jakostní. Překvapivě byl cukr harmonicky doplňován kyselinkou, takže se jednalo o příjemné, nekomplikované letní pití.

Další zastávku jsme absolvovali vinný autobusem a to do vinařství Petra Skoupila, které patřilo mezi osamocené na západním kraji Velkých Bílovic. Petra Skoupila znám hlavně ze článku časopisu Víno & Styl, kde byl za svá vína poměrně vychvalován, takže jsem byl velmi zvědavý. Zde jsem si již poznámky nedělal, většina vín mě ničím zajímavým nezaujala. Za zmínku snad stojí poměrně vydařený a odrůdový Dornfelder 2006 pozdní sběr barrique.

Posléze jsme již zamířili do samotného srdce Bílovic, největšího uskupení sklepů a sklípků, které jsou zde snad v každém domě malebných uliček a zákoutí. Nedávno, v sobotu 15. března, zde proběhlo za účasti představitelů města, Spolku velkobílovických vinařů a ředitele Vinařského fondu Ing. Jaroslava Machovce, který se stal kmotrem celé akce - slavnostní pojmenování sklepních uliček. Každá tedy nyní nese jméno některé z odrůd zde pěstovaných, například Neuburgová, Tramínová atd.

Přestože se zde nachází mnoho sklepů, zmíním se jen o Vinařství Františka Zapletala. Vlajkovou lodí tohoto vinařství je cuvée Belegradum. Jedná se o vybranou kupáž červených vín (CS x CM x ZW), zrající minimálně 12 měsíců v barikových sudech. Opravdu povedené. Podobná bílá varianta nese pojmenování Shisar. Po dotazu na odrůdovou skladbu se mi dostalo odpovědi, že se jedná opět o skladbu různých bílých odrůd, přibližně z devíti řádků vinice. Nic víc konkrétního.

Zde bych své vyprávění ukončil, přestože jsem navštívili více sklepů, má ústa protestovala a já již jen rozeznal, zda se jedná o víno bílé, nebo červené. Veškerá vína mi splývala a to byla známka toho, že v nejlepším je třeba skončit.

Toho dne bylo velmi vydařené počasí, slunce pomalu klesalo k horizontu a my jsme zasněně upřeli poslední pohledy k širokým, nekonečným bílovickým vinicím. Sjeli jsme autobusem zpět do centra, odkud jsme pokračovali rozvozovým autobusem do našeho penzionu v Rakvicích a druhý den jsme se po využití možnosti nákupu vín v neděli, rozjeli k domovu. S dobrými pocity jsme se rozloučili s jednou z největších vinařských obcí na Moravě, kde se nachází bezmála 650 vinných sklepů. Všichni jsme prožitý víkend zhodnotili jako vydařený a přínosný. Povětšinou byla nabízena samozřejmě nová, mladá vína, která zatím neskrývala svou živost a ostřejší kyselinku, ale i ty se časem uklidní a nabídnou nevšední zážitky. Potenciál v nich je a také sami vinaři hodnotí ročník 2007 jako vydařený. Musíme si to příště zopakovat, začít pěkně pozpátku vinařstvími, které jsme nenavštívili a ochutnat také jejich vína ročníku 2008... Doufejme, že tento ročník přinese ještě lepší vína a bude nám přát krásné počasí.