O Víně

Dne 13. prosince 2007 se v prostorách velvyslanectví Francouzské republiky na Velkopřevorském náměstí v Praze na Kampě uskutečnila neobvyklá akce: Nakladatelství Slovart zde pokřtilo svou novou publikaci nazvanou „Legendární Bordeaux - vína s klasifikací grand cru classé z roku 1855". V nádherném prostředí Buquoyského paláce se u této příležitosti konala velkolepá degustace vín, jakou Praha doposud nezažila. Přítomným hostům zde totiž bylo představeno všech 60 grands crus classés z oblasti Bordeaux - a co château, to pojem. Na každém z pěti kulatých stolů stála vína nepředstavitelných cen z 12 châteaux, v čele vždy s jedním z legendárních premiers grands crus classés: Châteaux Haut-Brion, Lafite-Rothschild, Latour, Margaux a Mouton-Rothschild, po nichž následovaly neméně grandiózní zámky druhé, třetí, čtvrté a páté kategorie této legendární klasifikace, která nemá obdoby a která zůstala doposud (až na jednu výjimku) od roku 1855 nezměněna.

Tato publikace je unikátním dílem o 320 stranách A3 formátu. Originální francouzská verze vyšla v roce 2005 ke 150. výročí klasifikace, vzniklé u příležitosti světové výstavy v Paříži v roce 1855. Bylo do ní tenkrát zatříděno na 60 usedlostí a vinic nacházejících se na levém břehu Girondy, a to na základě prodejních cen médockých vín za posledních 100 let.

Knihu opatřil úvodem milovník vín z Bordeaux Jean-Paul Kauffmann, profesí novinář a spisovatel, nositel ceny Prix de littérature de l'Académie française, jenž mimo jiné prožil tři roky v zajetí po svém únosu v Libanonu v letech 1985-88. Britský publicista a světoznámý autor knih o víně (např. každoročně aktualizované Ročenky vín) Hugh Johnson a Američan Dewey Markham Jr. přispěli svými esejemi na téma jaký význam má tato klasifikace z roku 1855 dnes a jaký měla za posledních 150 let vliv na kvalitu bordeauxských vín. Cornelis van Leeuwen, jenž vystudoval na univerzitě v Bordeaux enologii a nyní působí jako zástupce šéfredaktora odborného média Journal International des Sciences de la vigne et du vin, přispěl svým pojednáním o fenoménu, jakým je nepřeložitelné francouzské slůvko terroir a jak se jeho vliv promítá do kvality vín. Avšak hlavní část knihy tvoří portréty jednotlivých châteaux. Franck Ferrand, historik a spisovatel si na svá bedra vzal přímo mamutí úkol osobně navštívit a fundovaně popsat každé z těchto 60 klasifikovaných usedlostí. Jeho poznatky doprovází exkvizitní fotografie Christiana Sarramona, renomovaného fotografa a interiérového designera. V žádném případě zde fota nezdobí majitelé vinařství a jejich rodiny, mnohdy v přítomnosti mediálních celebrit, jak tomu bývá zvykem u nás v některých pseudo-vinařských publikacích, které se spíše podobají bulváru, nýbrž hodnotné, umělecké či historické ilustrace.

Dílo není koncipováno jako kritický pohled na jednotlivá vinařství a neporovnává produkty jednoho château se svými sousedy. Je to především óda na tyto věhlasné zámky zvučných jmen s jejich různými a fascinujícími dějinami a na jejich mimořádná vína. Novicům, kteří se teprve zasvěcují do tajů a kouzel noblesního nápoje jakým je víno, tato publikace odhalí možná tu nejvýznamnější vinařskou oblast na světě, a pro ty, kdo se ve víně již dobře orientují, je to nezbytný souvenir, který jim navždy připomene krásu a majestátnost médockých châteaux a jejich okolí, jenž by neměl chybět v jejich knihovně.

Publikace Legendární Bordeaux je skutečně na vysoké úrovni, stejně tak jako všechna médocká châteaux, o nichž dílo pojednává, včetně pověsti jíž se těší jejich legendární vína. České vydání této publikace vypadá každým coulem stejně velkolepě jako jeho francouzský originál. Jediným mráčkem na jinak modrém nebi je faux-pas překladatele, který v několika případech přeložil „cru" jako „sklizeň", což mi připomíná český překlad jistého Jaroslava Kořána známé povídky „Chuť" slavného britského spisovatele Roalda Dahla ještě z doby totalitní. Zde také překladatel mluvil o „sklizních" (ačkoliv se jednalo o „crus"), což pro čtenáře, kteří se orientují ve vínech z oblasti Bordeaux je holý nesmysl. Pro informaci cituji: „... na kterých vinicích v okresu St. Julien se sbírá čtyřikrát?" (místo „...které château v apelaci St. Julien je zatříděno do čtvrté kategorie grands crus classés?" - nebo jednodušeji - „...do kategorie tzv. čtvrtého růstu").

Překladatel (nebo korektor) by se měl napříště rovněž vyvarovat používání koncovky -ová u zahraničních ženských příjmení (např. hraběnka May-Eliane de Lencquesaing je v kapitole Château Pichon-Longueville Comtesse de Lalande označena jako May-Eliane de Lencquesaingová, což působí poněkud komicky). Nejenže ji nyní mohou ženy s cizími příjmeními (jaké mám ostatně i já) v ČR podle zákona vypustit, ale v tištěném i mluveném slově (výjimkou je Radio Classic) zní takové zkomoleniny ženských jmen slavných umělkyň (například Montserrat Caballé, počeštěně foneticky Kabajéová) zahraničním očím a uším obzvlášť brutálně. Navíc se tím můžeme vyvarovat případných omylů, zejména nejsme-li si jisti, že dotyčná osoba je opravdu žena - co když se jedná o muže? V opačném případě jsem se nejednou v překladech setkala s trapnými situacemi, kdy např. první dáma burgundského vinařství Lalou Bize-Leroy nebo francouzská spisovatelka George Sand (1804-1876), byly označeny jako muži! Doufejme, že se tak nestalo u žádné ženy z Bordeaux v překladu této knihy, co je však jisté, že se jméno továrny na výrobu křišťálového skla Cristalleries Baccarat („cristallerie" je francouzsky „sklárna", která se nachází v městečku Baccarat ve východní Francii, jež propůjčila sklo k fotografiím v této publikaci) objevilo v kapitole poděkování (na str. 320 českého překladu) jako Cristalleries Baccaratová...!