O Víně

4. ročník
Zavítal jsem po roce na okus vín v Kurdějově, vesničce u Hustopečí. O loňském ročníku jsem už psal a byl pěkný a tak mě zajímalo, zda tento bude ještě lepší. A musím říci, že pokroku jsem si všiml. Nejenom, že letos už byl katalog (nevím zda v něm příští rok bude i bodování), ale červená vína se přesunula z lisovny obecního sklepa, kde už jim loni bylo trochu těsno, do sálu hospody. V lisovně se tak uvolnilo místo pro cimbálku Primáš z Boleradic. A ta hrála už od samého začátku, přestože se zpočátku lidé mačkali spíš ve sklepě u bílých vín. A hráli pěkně, třebaže a nebo právě protože byli povětšinou mladí a navíc - kontrášem byla fešná dívčina!

Vstupné bylo 100 Kč a sklenka veliká - pro červená vína. Naléval si každý sám, takže jsem si mohl odměřovat docela malé vzorky - za 4 hodiny jsem jich ochutnal 67! Ale co to je, vzorků bylo přes 400.

V Kurdějově mají při koštu zajímavost - bílá vína jsou ve sklepě a proto slabšímu osvětlení napomáhají svíčky. Pravda, někteří starší účastníci měli problém při čtení katalogu, ale víno prosvětlené světlem svíčky mnohem raději prozradí něco o své čistotě, barvě a jiskře. A jestli dojdete někam na košt a všechna vína budou poctivě uzavřená bílými umělohmotnými špunty, nenaleťte a dobře se podívejte, zda nejsou provrtané. Ze začátku jsem nejen já vína pracně otvíral, ale pak jsem si všiml, že špuntem teče víno také, trochu pomaleji, ale o to snáze se odměří, kolik ho opravdu chci. Navíc se i stalo, že láhve na sudech stojící někdo v tlačenici zvrhl, ale z pomaleji tekoucích se neodlilo tolik vína, než je stihli zase srovnat. Celkově to musím hodnotit jako dobrý nápad.

Bílá vína se mi líbila moc, jen ve vlašáku, kterým jsem začal, se mi letošní rok zdál zpočátku trochu příliš suchý a vínka natrpklá, ale když jsem mezi nimi našel takový, kterým jsem si spravil chuť, v klidu jsem přešel i na další odrůdy. Schválně jsem prošel mě neznámý Semling, ale nijak zvlášť mě nenadchnul.
Když jsem se dostal na červená, byla už značně prořídlá. Ale to nevadilo, chutnala i tak!

Místo zábavných historek z cesty zpátky, které se mi tentokráte nějak vyhnuly, Vám raději nabídnu dva pěkné texty z prvních dvou stran katalogu, aby jste z toho také něco měli.


Pro ty, kteří chtějí víno lépe poznat, je tu malý návod jak víno pít a dobře ho vychutnávat
Podává-li se dobré víno, pozvedněte nejdříve pohár vína k oku, obdivujte jeho barvu a jiskrnost, potom dopřejte nosu, aby se načichal jemných vůní, načež si vezměte malý hlt vína na jazyk a nechte ho zahřát teplem úst, aby rozkvetla jeho kytka a nosohltanem Vám ještě jednou zavoní. Doušek převalujte po jazyku, aby i ten poslední kritik měl možnost víno posoudit. Dále pak trošce vína dejte sklouznout do hrdla, aby poznalo, jak víno prochází. Teprve pak pohár vína postavte na stůl - nu a pak se o víně může mluvit.

Zkuste se napít, milí návštěvníci, vína podle této rady a jistě nám dáte za pravdu, že pít víno je opravdovým uměním. A právě proto Vám předkládáme bohatou paletu vín z velkopavlovické podoblasti k vlastnímu posouzení.

Starým vinohradníkům
Tož, pojďte, chlapci, upijem ten žal,
že dívky se už po nás neohlédnou,
že hlavy nám už jako psí srst šednou,
že na pec teploučkou, kde hřejem kosti svoje,
jen kocour za námi by ještě dolézal.
Tož, pojďte, chlapci! A napijem se vstoje -
rovný je vinný kmen! Jak vyřízen by stál
šik vojáků - tak stojí - i ten náš vinohrádek.
A vlastně, proč bychom upíjeli svůj žal?
I vinohrádek je stár, však rodí víno mladé!

Oldřich Mikulášek