O Víně

Už mě přestalo bavit mrznout v našem chladném kraji při trhání hrušek a tak jsem nazul toulavý boty a i s kolem naskočil do vlaku směrem na Břeclav. Vyskočil jsem v Zaječí a začal šlapat do pedálů. Pole s kukuřicí máme taky, ale za chvíli jsem byl ve Velkých Pavlovicích a tam už v zahrádkách vykukovaly z pod listí zelené, červené i modré hrozny révy vinné. No pokochal jsem se a zabočil na Němčičky. A tam to začlo! Nejenom ze sluníčka v zádech pocit horka v pořádném stoupání, ale také pěkná kulturní příroda po obou stranách cesty. Ořešáky se měnily s jeřáby a pod nimi se pravidelně střídaly obsypané keře černého bezu s oranžově ozdobenými šípky. Vysokou trávu občas přešplhal divoký chmel. Ptáci cvrlikali, hmyz bzučel, pohodu jen občas narušilo projíždějící auto. Ve vzduchu občas zavanul odér kvasícího moštu i když sklepy nebyly nikde na dohled, ale to není divu, vylisované slupky se často vozí na pole jako hnojivo. Na svazích v dáli učesané řádky vinohradů a po chvíli se začali objevovat přímo u cesty. Na ukazateli cyklostezky „Krajem André“ jsem neposlechl a jel rovně. Sjel jsem z cesty mezi dva vinohrádky, abych si prohlédnul slibnou úrodu a sotva jsem položil kolo, snažili se mne vylekat divocí bažanti divokým vzlétnutím. Ale nepovedlo se jim to! Tak byli přežraní, že nemohli nejen létat, ale ani chodit! Jen se tak s vykulenýma očima kolébali ode mne pryč! Jak může na vinohradě vůbec něco zbýt, když tahle žravá pakáž přišla na to, že hrozny jsou tak jedlé! Napadlo mne, že udělám majiteli službu a zaženu ty ptáky pryč, ale brzy jsem to vzdal. Tak byli pomalí, že by se setmělo dřív než bych je dohnal k lesíku. Možná kdybych je kopal před sebou... Utrhl jsem si jednu kuličku André a jel jsem dál. Nahoře na kopci mě zlákal další vinohrad, na kterém se viditelně střídali odrůdy. Zelené hrozny jsem identifikoval jako veltín, řídké modré nevím, ty jsem ani neochutnal, mohl to být Alibernet a červené - to byl Tramín. Jak já mám rád tramín! Jestli ho máte v oblibě jako víno - hrozen, to je něco! Už chápu, co to znamená zaražená hora. Do vinice v termínu dozrávání nesmí nikdo, kdo nemá svého vína dost, jinak by se neovládl a cpal by se - jak ti ptáci! Ještě že jsem docela úspěšný samozásobitel! Takhle mi stačí utrhnout jednu kuličku, za to mě snad nezastřelí, abych si připomenul tu chuť - důvod proč se člověk celý rok lopotí, v zemi ryje, stříhá, vyvazuje, chemikálie na postřik míchá, zelené sežíná a pak ještě v hrozném horku či naopak zimě kopcem se plahočí, v každé sladce upatlané ruce ulepený a těžký kbelík s hrozny, aby pak nějaký neduživý pražáček nad vínem nosík pokrčil a zapřemýšlel, zda mu chutná či ne.

Dobrá příprava je základ úspěchu a tak mapkou náležitě poučen zastavil jsem u posledního lesíku, abych se tam za bukem z cyklistického do civilu převlékl. No za bukem - listy jako jeřáb, na zemi rozplácnuté - třešně? Jeřáb se žlutými třešněmi? Oskeruše to je, strom v pravdě jihomoravský, opředený mnoha legendami! Kdopak z ní asi hruštičky na kořaličku oskerušovici sbírá? No kdo se nezeptá, nic se nedoví a tak jsem sjel z kopce do dědiny a po krátkém křižování s plánkem v ruce na vlaječku otevřeného sklepa narazil, pozvat dovnitř se nechal, zaplatil 150 korun vstupného a na oskerušovici pro samé víno zapomněl. U Novotných ve sklepě hned za dveřmi lisovny tři kádě s červeným rmutem, demižón s bílým burčákem, za šíjí sklep s dřevěnými sudy s vínem. A paní Novotná, i když ještě zdaleka není druhá hodina a akce oficiálně ještě nezačala, během příjemného rozhovoru natahuje další a další vínko a nalévá...

Boleradice jsou už trošku severnější oblast a na vínech je to poznat, však se tam taky s Merlotem či Cabernetem Sauvignonem nesetkáte. Pěkně staré poctivé odrůdy jako Portugal, Svatovavřinecké, Frankovka, Veltlín, Tramín, Müller-Thurgau. Jak jsem si povšiml, ve zvláštní oblibě mají Neuburské a Ryzlink vlašský. Vína dělají především pro sebe a trocha kyselin navíc není na závadu, ale spíš známka obzvláštní vhodnosti k nalahvování a uschování takového pokladu na další roky. Samozřejmě, to že dělají otevřené sklepy znamená, že jim nějaké víno zbývá a je třeba podpořit jeho prodej. Když máte za sousedy Hustopeče, Velké Pavlovice, Němčičky a Bořetice, je třeba něco dělat, aby se kupci nenechali strhnout známějším jménem, a dojeli až k vám. Proto udělali nultý ročník otevřených sklepů, na kterém se vlastně ani nepočítalo s turisty, hlavně „pořadatelé“ sousedi obešli všechny sklepy, zkontrolovali připravenost, po sousedsku porozprávěli, tak jak to dělají často, když se sejdou při vínku. No a do této společnosti, která zavítala k Novotným chvíli po mě, jsem se přidal i já, samozřejmě až poté co jsem ochutnal všechno co ve sklepě bylo, včetně dvou červených burčáků a přešel s nimi do dalšího sklepa k panu Soukupovi. Na rozdíl od starodávného sklepa Novotných, tento je jen patnáct let starý, i když už zarůstá ušlechtilou černou plísní, je vlastně stále ještě mladý a jemná čistá vínka se k jeho novosti hodí. Jak říkal pan Soukup, jeho sklep je velice studený, proto musí kvasit studenomilnými kvasinkami. Poté co přišla další parta místních a ti se kterými jsem přišel se rozloučili, bylo mi naznačeno ať ještě počkám a ochutnávka ve sklepě proběhla znovu, ale s jinými víny, z jiných demižónů! S další partou jsem přešel ke sklepu pana Křižáka. Tam byla k ochutnání vína jen čtyři (ale taky dobrá), ale také „Vinařský rohlík“ a další speciality místní pekárny. Samozřejmě sýr a kousky masa a historky přítomných. Věděli jste, že v Bavorsku se také pije burčák? Říkají mu „Federweißer“, bílé peří kvůli jeho světlé barvě, pijí ho na slavnostech ve stodolách a podávají k němu cibulový koláč. Když jsem dorazil „Na Tihelňu“ kde byly soustředěny všechny ostatní sklepy, podíval jsem se na hodinky a věděl, že je zle. Příště si na návštěvu každého jednoho sklepa vyhraďte dvě hodiny a ještě to bude málo! Tady by mohlo moje vyprávění skončit - kdybych to nebyl já. No domů už před půlnocí nedorazím, hlavně že vůbec, všechny sklepy taky neochutnám a tak jsem zakotvil u sklepa, kde se podávalo kromě vína i občerstvení. No tak trochu jsem byl přikotven, protože jsem si nekoupil skleničku z obavy abych ji při přesunech mezi sklepy na kole nerozbil (tašku jsem měl vzhledem k chladným nocím vysloveně přecpanou) a musel jsem si ji půjčovat. Takže jsem se musel podržet toho sklepa, kterého skleničku jsem zrovna měl a jako cizí bez party jsem se ani do okolního dění moc nezapojoval. Oni tam kromě cimbálové kapely, byli samí sousedé, svoje sklepy navzájem znali a tak posedávali či postávali u stolečků před nimi, popíjeli vínko a debatovali. Nezbylo mi než se tak nějak přidat, ochutnávat z toho, co měli dobrého, sledovat čas a když už se opravdu připozdilo, nechal jsem si zabalit dyňová semínka a trdelník a jel domů. Cože, vy nevíte co je trdelník? Poslední ozvěna staročeského kuchaření na otevřeném ohništi - pečivo opékané na rožni - trdlu. Je to dutý válec ze sladkého těsta, obvykle ořechový a buď velký jako šiška knedlíku a pak se krájí na kousky, nebo malý, velký jako zákusek, ten dostanete celý. Koncem minulého století se pekl už jen na slovácku, ale teď se dá jako tradiční pečivo potkat na poutích snad po celé jižní Moravě. Dokonce podle toho jak ho kdo jí, se dá poznat zda je opravdu z slovácka či odjinud, ale to už vám neprozradím, to by ztratilo kouzlo! Paní měla napečenou opravdu velkou krabici těch malých, požádal jsem o dvě a doma našel - tři! A dyňová semínka? V Itálii mají piniové oříšky, ve středomoří pistácie, v Americe buráky na Moravě louskají večer u televize dýňová semínka. Touto dobou tam můžete vidět celá pole posetá rozpůlenými a vydlabanými dýněmi, které nikdo nechce, jen o semínka mají zájem. „Šak Francka můžeš podle slupek z dyňových semínek aj stopovat!“ mi taky povídali.

Cesta domů potmě už nebyla tak veselá. Alkohol Vám s řidítkama tak nějak divně krůtí, šlapat se nechce a v cizím kraji musíte dávat moc dobrý pozor na to, kde odbočíte. No, ještě jsem uloupil jeden hezký hrozen Vavřinečku, který visel přímo pod veřejným osvětlením a zdálo se mi že vysloveně škemrá o to abych ho dovezl domů, takže jestli mě prásknete, tak vážený pane majiteli, při dnešních výkupních cenách hroznů kolem 10 Kč za kg, dlužím Vám dvě kačky. (Ale vy co jste ještě nikdy nebyli na vinobraní, krást nezkoušejte, stopka evropských hroznů je velmi pevná, rukou se utrhnout nedá, budete dřepět pod keřem s rukou ulepenou sladkou šťávou a keř se bude na dálku viditelně třepat jak za něj budete cukat - ještě si uděláte ostudu.) No ale všechno dobře dopadlo, jenom se mi ráno tuze nechtělo vstávat.