O Víně

Jedno staré rčení říká, že „vína, jež si pamatujete nejlépe, nemusí být nutně ta nejlepší, která jste kdy okusili; ta nejvyšší kvalita nemusí oslnit tolik, jako mnohem skromnější nápoj vypitý v příznivěji nakloněném prostředí.“ Společnost AdVivum vyniká v prezentování vín v příjemném prostředí, kdy si prezentované kousky pamatujete mnohem lépe, než z „běžných“ ochutnávek. Neřízená degustace v rámci Wine & Food Festivalu se odehrávala v prostorách luxusního hotelu Mandarin Oriental na Malé Straně a šlo přeci jen o trošku jinou akci, než typické degustace „pro dvanáct hostů, vinaře a sommeliéra“. Šlo o akci davovou, kde ani skutečnost, že dav sestával z odborníků a známých osobností našeho malého vinného rybníčku (Ivo Dvořák, Helena Baker, Jiří Trapek) a „distinguovaných“ hoteliérů, nezabránila mačkání u pultíků s víny, hluku a takovémo tomu klasickému „chaosu“ podobných akcí. Vzhledem k tomu, že na degustaci navazovala špičková večeře (vařil pan Emile Jung, jež se pyšní třemi hvězdami Michellin), byla na lidech z AdVivum znát nervozita a vyčerpání. Přesto si udělali čas na pár slov, pan Janovský se zastavil a chvilku popovídal a pak zase odkvačil s lahvemi o stoleček dál.

K ochutnání byla k dispozici vína a speciality (cognac, sherry) 13ti producentů a skotská minerální voda Duchy Original společnosti prince Charlese (mimochodem opravdu výborná). Degustavalo se ze sklenek Riedel Riesling z řady Vinum. U stánku každého z producentů bylo možné ochutnat obvykle tři vzorky, sem tam se objevilo něco navíc (mimo katalog), v jednom případě „tajemně pod rukou“ výjimečné sladké víno. Pokud by člověk vzorky vyplivoval, určitě by mohl v klidu zdegustovat vše. Já „nedegustoval“, ale spíše „ochutnával“ (což vzhledem ke kvalitě jednotlivých vín bylo určitě lepší) a ve finální fázi už vzorky nevnímal úplně ideálně, poznámky jsou v té chvíli spíše „binární“ (chutná / neoslovilo). Rozhodně se na tomto místě nebudu rozepisovat o všech vzorcích, ale detailněji vyberu pouze ty, které (dle mého názoru) stojí za pozornost. Pro další informace o vínech doporučuji zaskočit přímo na stránky dovozce: www.advivum.cz.

Prvním zastavením byla vína Pascala Joliveta ze Sancerre. Čistý Sauvignon Blanc - Pouilly Fumé - ročníku 2005 omámil až „brutální“ květinovou aromatikou bezu, akátu a muškátových tónů, v chuti se pak projevil prachově suše, svěže a trochu tvrdě, ovocně, s kratším zatím poněkud hrubším závěrem. Pěkné, od Wine Spectatoru dostalo 90 bodů ze sta. Druhé víno, Sancerre Les Caillottes 2005 (a tedy opět čistý Sauvignon Blanc) jsem „nepochopil“. Sevřené, nevýrazné, zvláštní. Možná za čas zkusím znovu, něco mi tu uniká. Ostatně stejný případ je i Sancerre „Exception“ 2004.

Druhým v pořadí byl stánek rodinné firmy Christian Moreau Pere et Fils, tedy vín z Chablis. Hned úvodní Chablis 2005 AOC je čisté a pro oblast typické víno, velmi příjemné, trochu „kovové“ na patře, svěží, květinové. Opravdu dobré, zráním jistě ještě získá. Cena (přes 700,- Kč) ale „poněkud vyšší“. Z Chablis Premier Cru Vaillon 2005 jsem byl nadšen. Bohaté, nádherné, maličko uzavřené, ale to se brzy zlepší. Ve vůni kromě květin a svěžích kyselin i chleba s medem, v chuti ale suché, komplexní, velmi bohaté a s delší dochutí. Skvělé! Následující Chablis Grand Cru Les Clos 2004 se spíše uzavřenou vůni, jemně květinovou a lehce dřevitou, je zatím trochu neuchopitelné a potřebuje trochu víc soustředění, než sklenku v davu. Přesto suchá, čistá komplexní chuť, plná, s výraznou kyselinkou a krásnou dlouhou dochutí dává jasně najevo, že nejde o obyčejné víno. Chce čas a klid.

U Dobré Vinice jsem přechutnal jen jeden vzorek (ostatní znám a čekalo mne toho ještě spoustu), Ryzlink rýnský 2005 z řady Premium. Bohaté ve vůni, trochu do bonbónova, karamelek. Plnější, květinové, již teď harmonické a delší. Krásné víno, špičkový ryzlink (byť je mi bližší v chuti než ve vůni). Rozhodně ve velmi kvalitní zahraniční konkurenci nezapadlo. „Bohužel“ pro něj následoval další ryzlinkový vzorek hned vedle...

Vinařství Léon Beyer z Alsaského Eguisheimu prezentoval syn majitele Marc Beyer (13. generace Beyerů) a měl se rozhodně čím chlubit. První vzorek lze popsat jediným slovem - FASCINACE. Riesling Cuvée des Comtes d'Eguisheim ročníku 2000 momentálně stanul na piedestalu „nejlepší ryzlink“ a zároveň si sebejistě uzurpoval i pozici „top suché bílé víno“ v mém osobním žebříčku. Toto je pro mne archetypální ryzlink v jeho vyzrálé podobě. Med s petrolejem (barvy & laky, benzín... prostě „to“ ryzlinkové aroma), květiny, vše výrazné a krásné a dokonale sladěné. V chuti řízně suché, bohaté, minerální a klasické. Ve vůni navíc evokuje syrového lososa a další ryby a přímo volá po kombinaci se sushi nebo mořskými potvorami. Musel jsem mít při pití tohoto vína na tváři dost přihlouplý výraz. Informace na webu dovozce říkají, že „Cuvée des Comtes d'Eguisheim je u Leona Beyera vrcholem produkce suchých vín z odrůdy Riesling. Hrozny pochází výhradně z vinic klasifikovaných v Grand Cru Pfersigberg, ale na etiketě toto označení Léon Beyer odmítá uvádět. Riesling Cuvée Comtes d'Eguisheim je produkován pouze v mimořádně skvělých ročnících a vyžaduje minimálně 4 až 5 let k plnému rozvinutí svého výrazu.“. V roce 2000 bylo skutečně něco mimořádného vyprodukováno. Cena? Dle očekávání vysoká, pod tisíc korun se dostanete možná přímo ve vinařství, u nás počítejte s patnácti stovkami. A spanilá jízda Alsaska pokračovala. Gewurztraminer Reserve 2001 udeřil, jak se na odrůdu sluší, celou škálou výrazných aromat (sušené ovoce, med) v jejich vyzrálé podobě. V chuti pak plnější s krásným znatelnějším cukrem, hrozinkami, náznakem botrytidy a delší dochutí. Báječné. Ovšem pan Beyer se vytasil ze vzorkem mimo seznam a nalil Gewurztraminer Sélection de Grains Nobles v ročníku 1989. Nazrálá, bohatě sladká vůně, připomíná vše možné. Od podzimního ovoce až po britský „vánoční pudink“. V chuti sladké, ale stále dokonale podpořeno vyšší kyselinou, komplexní, bohaté s dlouhou dřevitou dochutí. Fantazie. Následujicí červený vzorek, Pinot Noir 2004, sice předvedl dokonalou ukázku „kompotovaných jahod“ a celkově svěžího čistého ovocného vína, ale přeci jen síla Alsaska tkví ve vínech bílých.

O skvělém šampaňském Brut Reserve NV od domu Billecart-Salmon jsem se zmiňoval již v jednom ze starších článků, zde jsem si jen potvrdil, že toto víno opravdu stojí za pozornost a nad běžnými neročníkovými cuvée velkých producentů vyniká. K ochutnání bylo i Brut Rosé NV, svěží a ovocné, na letní dny přímo dokonalé (pokud na to máte, já k mé velké lítosti šampaňské jen tak po večerech pít nemůžu :o).

Další ze stánků jsem, ostuda, úplně přeskočil. Jednalo se o vína z Domaine du Vissoux z Beaujolais. Musím to někdy napravit. Plynule jsem se totiž přesunul ke stanovišti, kde svá vína prezentoval pan Jaroslav Springer z vinařství Stapleton & Springer (tedy moc neprezentoval, většinu času se vyskytoval někde v okolí šampaňských, ale to už si na nich zase hledám něco špatného :o). Jako první ve sklence skončil Saint Laurent 2005, tedy tradiční domácí Svatovavřinecké. Překvapivě bohatou, výraznou vůni s lehce živočišným nádechem a tóny mleté kávy a čokolády následuje vůči vůni nečekaně tenčí ovocné tělo s mírnou hořčinou v závěru. Velmi pěkné víno, na pití „jen tak“ přímo skvělé. Pinot Noir 2005 je teprve na začátku své cesty a zatím poněkud uzavřený, přesto se bude jednat o velmi hezkou, byť ne asi nějak výjimečnou, rulandu. Následující Roučí 2004 je přeci jen otevřenější (stále má však vrchol před sebou), bohaté a komplexní, s tóny ovoce (až přezrálé či kvasící) a přitom dostatkem mladé svěžesti, určitě chce ležet nebo otevřít nějakou dobu před pitím a nechat rozdýchat. V chuti jemné, se sametovým tříslem a pěknou dochutí, svěží kyselinkou, čistě připravené více než pěkné víno.

V červených vínech se přesouváme do Languedocu k Château Cazal Viel, Laurent Miguel. Bílý Viognier Nord Sud 2004 jsem vypustil a vyzkoušel rovnou Saint-Chinian Cuvée des Fées 2003, 100 % Syrah připravený v nerezu. Primárně ovocná vůně s tóny brusinek a lehce kávy je následována čistou, svěží ovocnou chutí se střední dochutí. Pěkně udělané, jednodušší víno, opět „jen tak na pití“. Druhý vzorek, Faugeres Saga Pegot 2003, opět Syrah, ale tentokrát komletně v bariku. Omamně ovocná vůně s tóny kávy, apatyky a trochu kůže. Středně plné tělo, šťavnaté, s trochu drsnějším tříslem, ale celkově velmi pěkné, k nějakému grilovanému masu přímo super.

Přesun z Languedocu k Domaine Saint-Benoit ze Châteauneuf-du-Pape se úplně nevyvedl. Châteauneuf-du-Pape Saint Benoit 2001 bylo ve vůni nasládlé, ovocné s tóny koření a květin, ale působilo trochu „unaveně“ a mírně za zenitem. Středně plná, suchá chuť s příjemným tříslem sice nebyla marná, ale víno mne nezaujalo. Následujicí Châteauneuf-du-Pape „La Grande Garde“ 2000 zavoněla až nehezky apatykou, nazrále květinovo-živočišnými tóny, ale vše už se „zvrhávalo“, víno bylo přezrálé, přestárlé, minimálně tahle konkrétní lahev. Ochutnání dojem z vůně jen potvrdilo.

Spravit si chuť bylo možno hned vedle „ve Španělsku“, u Alvara Palacia. Přiznám se, že zde mé poznámky už začínají váznout. Už běžná „La Montesa“ z Riojy v ročníku 2003 zaujala, přesvědčivé určitě bylo Les Terrasses 2004 z Prioratu. Ale do detailů se pouštět nebudu. Následoval „drtivý“ dojezd u stánku Bodegas Valdespino, skvělého výrobce sherry. Ověřil jsem si, že suchému Fino Inocente přicházím na chuť, krásné bylo Oloroso Solera 1842 (bohatá, pikantní vůně s tóny dřeva - okousané tužky) a až ujeté a příliš sladké Pedro Ximenez El Canado. Nejlépe z klání vyšla Cream Isabela, tedy směs Oloroso a Pedro Ximenez. Velmi bohaté, především tóny rozinek a obecně sušeného ovoce, tak akorát sladké a velmi dlouhé. Krása! U posledního zastavení v Château de Beaulon z Cognacu mám u pětiletého bílého i červeného Pineau de Charentes pouze vykřičník a u cognacu chybí poznámky úplně (ale co si tak pamatuji, byl opravdu skvělý, byť ne výjimečný).

Co říci na závěr? Akce vydařená, vína skvělá, jen příště holt u těch „průměrných“ vín poctivě plivat :-) Setkat se s vinaři osobně bylo zajímavé, byť dvakrát moc času na nějaké povídání nebylo, v tomto směru jsou degustace s jedním vinařem a jen jeho víny určitě lepší.

P.S. K dispozici bude i pár fotografií, bohužel než ten černobílý film vyvolám a následně připravím fotky pro web ještě uteče spousta času :o) Pak se připomenu v komentáři...