O Víně

Mažu si to teda s vozíkem mezi regály a v zápětí objevuju ty správné z nich. Chvilka orientace a vskutku, už to vidím:

1. Chianti 2004 Denominazione di Origine Controllata e Garantita, Itálie - řada Villa Vinum
Ano, je to klasická láhev se správným označením denominace (apelace) Chianti DOCG a státním kolkem - jde o řadu Villa Vinum. V těchto barvách se kolem "povaluje" řada dalších značek nejen z Itálie, nicméně toto toskánské DOCG si papírově stojí nejvýše. Výrobce je umně skryt v nepřehledném textu etikety, avšak cena je vskutku šokézní: 69,90 Kč.

2. Chianti 2005 Denominazione di Origine Controllata e Garantita, Itálie - Corte Alle Mine
Další vysoké italské DOCG, tentokrát ročník 2005. Ambaláž už vypadá méně kauflandově, ovšem kvalita vína viděti na povrchu není... Cena také napovídá, že by mohlo jít o víno, stojící o stupínek výše - přesto je taky velmi, velmi nízká - pouhých 109,- Kč.

3. Rioja 2005 Denominacion de Origen Calificada, Španělsko - řada Villa Vinum
Nejvyšší španělská denominace - apelace, navíc z oblasti Rioja. Také má státní kolek, také má správné označení a cena je také šokézní - 79,90 Kč.

Kromě těchto vín, které jsem si přinesl domů, jsou v Kuflandu nabízena vína jihoamerická, australská a samozřejmě i evropská a naše, domácí. Ceny se většinou vejdou do 100,- Kč za kus - nevycházím však z údivu nad cenami tří výše zmíněných titulů...

Znovu zde mohu rozebírat stavbu takové ceny - po odpočtu DPH, obchodních marží, nákladů na láhev, etikety, korek atd. se dostávám k ceně za vlastní víno, která snad nemůže být myšlena vážně. Nebavíme se totiž o víně stolním, ale o vínech s nejvyššími apelacemi! Nechce se mi tomu věřit - někde bude zakopaný pes...

V minulých měsících jsem si dopřál několik lahví opravdu dobrých červených italských, španělských a řeckých vín v cenách od 500,- Kč výše - články jsem o nich nepsal. Smyslová paměť snad ještě funguje, takže třeba opravdu dobrá italská vína od pražské firmy "Chovan a partneři" nechť mi jsou měřítkem pro posouzení jejich bratranců z Kaufladnu.

Víno uvedené zde v článku jako č.1 jsem před pár dny dopil a psát o něm samostatnou recenzi nebudu - jde bohužel jen o přijatelné, sice pitelné ale jen průměrně dobré italské víno, jen se stopami "opravdických" toskánských Chianti.
Otevřel jsem už i druhé italské Chianti, zdálo se mi dokonce o znatelný chlup horší, pálilo mě, žádná bomba to taky není - druhou polovinu láhve raději vylévám, abych si zbytky střevní flóry nezahubil siřičitany. Ušklíbám se při pomyšlení, že si někdo přečte a nastuduje (třeba tady u nás na portále) systém italských apelací a pak si takovéhle víno slavnostně koupí. Natemperuje, nechá ho vydýchat, předpisově ho dekantuje do karafy a pak si po 2 dcl řekně: "No, nic moc."

Uvidíme, čím se pochlapí španělák - třetí koupené víno. Jenže to jsem si dal - nedobrá zkvašená třešňová šťáva - brr... Láhev vylita obratem již po jednom doušku. To teda byla drahá etiketa ...

Opět se mi potvrzuje, že nic není zadarmo a pokud chcete ochutnat opravdu dobrá vína v těchto apelačních výšinách, doporučuji sáhnout po dražší láhvi - a ne po lákavém titulu s uhrančivou cenou - za níž stojí nejspíš nějaký obchodní trik, nebo "outlet" (výprodej) ze sklepu výrobce.

Mám Vám tedy doporučit tyto vyšší denominace z Kauflandů? Jedině tehdy, chcete-li poznat, jak taková vína nemají chutnat ... :-(
Riskuje však Kaufland prodejem takových vín vůbec něco? O povaze řady nakupujících svědčí pravdivá historka, kterou mi při mém rozčilování se nad těmito "DOCG" vyprávěla dcera: "Kluci si tam koupili 5-litrovou láhev sirupu a když to táhli k pokladně, ptali se jich nějací důchodci - To máte víno? Kde ho mají?"