O Víně

Zase se mi jednou podařilo vstát a naskočit na autobus, takže se mi podařilo splnit si závazek, že výstavu v Žabčicích nezmeškám. Na nádraží jsem nakoupil 2 minerálky (až pojedu zpět, bude se hodit a všude bude zavřeno, měla by být bez příchuti, ale kupuji citrón) a naskočil do vláčku. Před desátou jsem vystoupil v malé vinařské vísce Žabčice a vydal se směrem, kde jsem tušil Sokolovnu - stejně jako necelá stovka dalších lidí. Díky tomu jsem se neztratil, zaplatil 200 Kč za vstup, sklenku a katalog a uložil si věci do šatny právě když z pódia zahajovali výstavu a vítali příchozí. Zaznamenal jsem pár známých tváří a někteří poznali i mě, takže jsme se společně vydali k pultu podél stěny tělocvičny, kde místní dívky nalévali víno. Začali jsme veltlínem našeho společného známého Františka Flodra, významného to vinaře právě ze Žabčic. Vínko nám samozřejmě chutnalo, o to víc, že jsme si mohli navzájem vyměňovat dojmy a navíc v Žabčicích, kde víno neroste s takovou bezstarostností jako na ještě jižnější Moravě, ale o to víc mu rozumí a pečují o něj. Konečně byla chvilka, kdy jsem si mohl ponořit nos do sklenky a bezstarostně oddechnout.

V Žabčicích mají katalog skvělého formátu - o třetinu užší než A5, takže se do něj všechno vejde a sklapnutý se dá zastrčit do kapsy bez násilného ohýbání. Nezvykle mají i tříděná vína. Čísla, podle kterých jsou srovnána v regálech a v první půli katalogu, jsou podle obcí vystavovatelů, takže vínomilci jsou rozprostřeni okolo pultu s víny poměrně rovnoměrně a nevytvářejí zbytečné shluky podle toho jak se právě propili, do které odrůdy. Na druhou stranu, kdo chce postupně projít odrůdu od nejlepších vín, je nucen pobíhat okolo pultu za jednotlivými čísly (patří mi to, místní vzorky vybírají podle známých a pověsti vinaře). V druhé půli katalogu, jsou vína tradičně podle odrůd. Hodnoceno bylo dvaceti bodovým systémem.

V katalogu bylo 290 vzorků bílého, 122 vzorků červeného vína. Celkem 412. Šampióny mladých vín se stali Rulandské bílé a Dornfelder, archívů Ryzlink rýnský 02 21,2° a Rulandské modré 04. Nicméně začal jsem Veltlínem, šampióny jsem ani nezahlédl. Ti byli v katalogu tučně vyznačeni a nebyli nijak znevýhodněni (za vzorky se neplatilo), takže v řadách lahví po nich zůstali jen prázdná místa. Po Veltlínu jsme se zdrželi ještě víc u Ryzlinku vlašského. Druhý nejlépe hodnocený byl dvacet let starý a chutnal skvěle! Dlouhým ležením získal v dochuti mnoho jemných, velmi zajímavých tónů a přitom nebyl nijak unavený! Byl v dobré kondici, dokonce jsem si říkal, že snad jde o překlep v označení vína, ale byl jsem ujištěn, že pan Josef Bartl z Brna se na archívy specializuje. Potom už jsme také nevydrželi a začali procházet nejlépe hodnocená vína, ale čím dál tím častěji jsme se setkávali pouze s prázdným místem v řadě. Vína k ochutnání bylo samozřejmě i tak dost a dost, například Cabernetu Moravia jsem ochutnal všech šest a chutnali mi všechny, ale když pijete ve skupince je to dost náročné, nejenom si vyslechnout všechny názory na předložené víno, ale i počet vzorků, které stihnete je poměrně veliký. Jak je to náročné si můžete udělat z toho, že jsem před dvanáctou ztratil tužku, kterou jsem si dělal poznámky a našel ji až doma - v té nejmenší kapsičce u kalhot.

Ve dvanáct nastoupili na pódium mužáci, místní mužský pěvecký zbor, mnozí z nich zároveň pořadatelé. Tak to má být, k vínu zpěv patří, a tam kde se chlapi nestydí společně zazpívat, nemívají problém i ruku k dílu společně přiložit. Chvíli po nich začala hrát cimbálka a když měla přestávku, skoro vždy se někde udělal hlouček, který si pro radost zazpíval i bez doprovodu. Držel jsem se zpátky, přeci jen jsem z kraje dost kulturně vzdáleného a místní písničky ani neznám, ale asi jsem to stejně přehnal, protože když jsem odcházel a šel si do šatny pro věci, paní šatnářka povídá „Á zpěvák už jde!“, a nevymluvil jsem jí, že já nezpívám, zdaleka jsem a písničky neznám, že si mě s někým plete. Zůstalo na sále zpěváků dost a v dobré náladě, o to víc jsem se divil, kolik jich je na nádraží. Aj, veselí byli, v Brně vystoupili. A já sám samotinký, až na konečnou dojel, stopem chytil auto první, krásně jsem se projel.