O Víně

Dne 27. ledna 2007 jsem z domu vyrazil už v 9 hodin, protože mi žádný spoj nejede a musel jsem se spolehnout na dobrotivost okolo jedoucích řidičů a chytit si stop. Přesto že byla sobota dopoledne, silnice byla čerstvě zasněžená a jezdilo jen málo aut, povedlo se už po půlhodince a tak mi zbytek rezervního času zbyl na oblíbený předkoštový zvyk, zastavit se u kamaráda a poškádlit ho, kdy že už se mnou vyjede za vínkem, nechat si slíbit, že příště už určitě, ale tentokrát se do toho vložila ještě navíc jeho žena slovy: „Ne! Když na košt, tak všichni!“ a tak mi zbyl ještě čas stavit se do místní vinotéky. „To je dobře, že jdete, pojďte ochutnat, co mi to zas přivezli!“ povídá mi paní sotva jsem otevřel dveře. Sudovka byla samozřejmě zdravá a dobrá, pro náš kraj ale ne příliš vhodná, protože místní lidé se tu častěji potkávají se sněhem a deštěm, než s pálícím sluníčkem a tak jsou ochotni vyměnit jakkoliv skvělou a svěží kyselinku za trošku zbytkového cukru, aby si osladili život. No musí se s tím nějak popasovat.

Ve vlaku jsem si dlouhou chvíli krátil pozorováním kousků ledu na okně, které na zastávce na teplém skle vždy začaly tát a sjíždět dolů, za jízdy zase mrazem ztuhly. A když roztál poslední, už se na obzoru rýsoval masív Pálavy. Po přestupu na motoráček Šakvice - Hustopeče jsem ho měl jako na dlani - v průzračném vzduchu za jasného dne oral vrcholek do západního větru oblačnou brázdu, která se táhla daleko na východ. Při pohledu na vrcholek, téměř zamuchlaný do chomáče mlhy, jsem si připomněl, že nejvyšší bod je stejně vysoko jako naše vesnička a pochopil, proč u nás máme takovéto počasí. Vzduch hnaný větrem do kopce neudrží vláhu a ta se sráží v mlhu a pak i déšť. Z Hustopečí do Kurdějova to jsou tři kilometry a v sobotu toho mnoho nejezdí, takže za chvíli jsem i já byl hnán větrem do kopce a představte si - i mě se na zádech začala srážet vláha a za chvíli jsem odbočil ze silnice ke stromu a vyrobil i malý déšť, přestože jsem určitě hustší podstaty než povětří! Okolo vinohradu, prý jedné z nejlepších místních poloh, jsem se vyškrábal až na vrcholek kopce, kde se mi opět otevřel krásný výhled na Pálavu a Hustopeče. Až Vám bude někdo povídat, že Morava je jedna rovina - pošlete ho někam, nejlépe tam a ještě lépe pěšky, už to nikdy neřekne. Z kopce to šlo mnohem snáz, takže jsem se ani neměl mnoho času pokochat krásným a neobvykle velkým Kurdějovským kostelem a ve dvě jsem bral za kliku u sklepa za hospodou. Za pouhých 50 Kč si koupil sklenku ve tvaru velkého tulipánu, svlékl si kabát a vydal se do sklepení za víny. Historický sklep je poměrně veliký a klasického tvaru, s lisovnou, vytápěnou krbem, vhodnou i jako společenská místnost, šíjí - klenutou chodbou, která vede o patro níž, kde je vlastní sklep, opět klenutý z cihel. Je vidět že vína se v Kurdějově pěstovalo už dříve velké množství a sklep byl postaven opravdu veliký a to prý navazují další, dnes nepřístupné chodby vedoucí až pod kostel. V lisovně na stolcích stála červená vína, dole ve sklepě na sudech bílá. Mezi nimi svíčky a karafy na odlévání. Po chvíli nás pan Sedláček přivítal na ochutnávce, uvedl že je k dispozici asi 220 vzorků, z toho 100 červených a dalších asi 30 je přislíbeno. Připomněl, že díky práci místních vinařů, nejenom na zvelebení sklepa, kdy se každý rok snaží opravit a zprovoznit další část, aby bylo více prostoru pro vínomilce a časem snad i pro turisty, se koná už třetí ročník ochutnávky vín v tomto lednovém termínu, který by chtěli zachovat a tím vlastně otevírat koštovou sezónu. Po této úvodní řeči přítomní opět obrátili svou pozornost k vínům. Ochutnávka byla bez katalogu a tedy i předběžného hodnocení. Potom jsou vína jsou označena pouze popisem na láhvi, a to jménem vinaře, odrůdou a dalšími údaji, které vinař uznal za vhodné. Tedy, občas je tam přívlastek, cukernatost, ročník. Kurdějovský okus vín, má vzhledem k tomu, že se koná v poměrně temném sklepě tu zvláštnost, že se na každém sudu či stolku je hořící svíčka. To je dnes, v době kdy díky pokročilé technologii, takřka všechna vína mají barvu bezvadnou velmi vhodná pomůcka k opravdovému prozkoumání čirosti, barvy a jiskry vína. Žádné jiné světlo, snad kromě denního, vám tuto možnost nedá. Je k tomu třeba trochu cviku, a proto vám to prozradím hned, aby jste si to mohli doma nacvičit, tedy samozřejmě, pokud to už neumíte a mohli pak zkušeně zkoumat tajemství barvy vín.

Uchopíme neplnou sklenku palcem a ukazováčkem za stopku, spíše výše, až pod baňkou. Nakloníme ji tak aby ležela v rovnováze na palci a víno se shromáždilo na stěně sklenky. Neulévat! Zachytíme ve vínu odraz plamene a nebo ho necháme světlem svíčky přímo prosvítit. Potom ukazováčkem valíme stopku sklenky po palci. Víno se úplně obživne, rozběhne po stěně sklenice a hází neuvěřitelné odlesky v barvách, které nám prozradí více o odrůdě, o víně a často i o nás samých. Degustovat se má všemi smysly. V při svíčce se zrak konečně stává plnohodnotným partnerem čichu a chutě. Určitě je to metoda vhodná při podezření na nějaký zákal, ale rozhodně to zkuste s vínem ve kterého najdete krystalky vinného kamene, které se blýskají a zase mizí - tak jako démanty. Samozřejmě na ukusu mladých vín najdete možná nějaký zákal, vinný kámen hledejte v kvalitním a starém archívu.

Ale zpět k vínům. Byla to většinou vína mladá, ale několik vzorků bylo i staršího ročníku. Kurdějov patří do severnější oblasti Hustopečska a proto bylo dost vzorků Veltlínu zeleného, Ryzlinku vlaškého i rýnského, Rulandské bílé i šedé. Mého oblíbeného tramínu bylo méně, asi tolik i Neuburku, Veltlínké červené ranné, několik dalších odrůd. V červeném klasicky Svatovařinecké, Portugal, Zweigel, André. Překvapivě hodně Dornfelderu a Cabernetu Moravia, několikrát Cabernet Savignon. Jednou i Nitra - slovenské novošlechtění s kabernetovou chutí. Zdá se že místní vinaři chtějí vyhovět vyššímu zájmu o červené víno a vysázeli dost nových odrůd a jak se ukazuje - perspektivních. Já jsem kvůli času zcela vynechal Rulandy i Ryzlink rýnský, slíbil jsem si, že se budu více věnovat červeným odrůdám a tak jsem prochutnal i všechna růžová, co se dalo i z Dornfelderu, Cabernetu Moravia a Portugalu. Sice se mi nechtělo odlévat vzorek do karafy a dělal jsem to opravdu jen zřídka, ale vzorků bylo tolik, že jsem občas využil i dobré rady a některá vína zcela přeskočil. Samozřejmě byla tam vína výborná, vzpomínám na pozdní sběr Vlašského ryzlinku a jeden Tramín, růžová byla zajímavá skoro všechna, Cabernety Moravia a Dorfeldery byly velice příjemné, i Nitra mi chutnala. Jak to na místních výstavách mladých vín bývá, kam se vzorky nosí nejen proto, že se jím stojí za to pochlubit, ale i se tam v konziliu zkušenějších vinařů snáze dojde k dobré radě, co že vlastně tomu vínu schází a co mu přebývá, některé vzorky měli i nějakou tu chybu. Vzpomínám na jeden příliš přesířený, dvakrát vadná vůně u veltlínu červeného raného, dvakrát u portugalu, růžový Cabernet Savignon ještě nebyl vyčištěný a měl poměrně silný zákal. No snad to nebyl jediný můj košt v toto roce a odrůdám, které jsem vynechal, obvykle prospěje trocha odpočinku v sudech.

Mezi lidmi se hovořilo nejen o vínech a vinařích, ale i o řízených degustacích, které v lednu až březnu pořádá hustopečská vinotéka. Vstupné je pouhých padesát korun, nabízí se asi deset vzorků vína některého z okolních vinařství a trvá kolem hodiny a půl. Prý pěkná akce, stálo by za to ji navštívit, zejména když člověk není vinař od narození. Zastavil jsem také jednoho pána, který si pilně dělal poznámky o vínech, které ochutnal a ukázalo se, že o svých zkušenostech s vínem dělá internetové stránky www.vinotours.cz, takže zprostředkovaně se sním můžete seznámit i vy. O Mezinárodní přehlídce vín, která proběhla 2. prosince 2006 v Hustopečích jsem zaslechl, že se asi hned tak brzo neuskuteční, protože to byla akce náročná nejen finančně a ani návštěvníků nebylo tolik, kolik si pořadatelé představovali.

Přiblížila se šestá hodina a já musel zamířit na vlak. Ovíněn, potmě a v cizí vesnici, netrefil jsem se hned do správné uličky a to samozřejmě hrozí tím, že vláček ujede. Když jste ze sousední dědiny, nevadí, pojede další, v nejhorším dojdete, ale tomu kdo to má, jako já, přes sto kilometrů, hrozí že někde uvízne, v nejhorším venku do rána mrznout bude a to není nic příjemného. No musel jsem se vrátit, ale pak už začalo prudké stoupání, došel a předešel jsem další kolegy, kteří směřovali na stejný vlak a nakonec, světe div se, ještě mě kousek svezla, kterási dívčina, čímž to jí posílám dík. Ve vlaku už to je pohoda, můžete znavené nožky si natáhnout, poklábosit jak vína chutnaly, kde všude na koštu jste už byli a o životě vůbec. Cesta zpět běží vždy tak nějak rychleji. Samozřejmě, do vesničky naší střediskové v sobotu večer nic nejede a tak jsem byl odhodlán dopochodovat pěšky, ale nakonec jsem ani nemusel, díky kámo! No a to je všechno. Pod článkem najdete několik vybraných fotografií z této akce, které přebírám ze stránek www.obec-kurdejov.cz.