O Víně

Náš dnešní příběh obsahuje tři hlavní postavy. Jsou jimi Château Palmer, Château d’Angludet a v neposlední řadě negociánt Maison Sichel. Všechny tyto postavy si nejprve samostatně představíme. Hned na úvod článku se přiznávám, že některé části bezostyšně zkopírují ze starších (alespoň vlastních) textů, velká část však bude samozřejmě nová.

Château Palmer
Château Palmer se společně s Ch. d´Issan, Ch. Giscours, Ch. Kirwan či Ch. Lagrange nachází ve třetí třídě původní klasifikace z roku 1855. Své jméno nese po anglickém generálu Charlesi Palmerovi, členu parlamentu, pobočníkovi budoucího krále Jiřího IV. a během tažení do Francie i vévody z Wellingtonu. Velmi aktivní a bohatý muž propadl kouzlu Bordeaux a později také mladé francouzské vdovy Jeanne de Gasq. Legenda praví, že jej během (jemně řečeno) bouřlivé jízdy dostavníkem přesvědčila, aby od ní Château de Gasq odkoupil. A k tomu skutečně došlo. V následujících letech skupoval i další vinice a pozemky okolo a podařilo se mi vytáhnout château na výsluní. Charles Palmer žil v Anglii, kde intenzivně propagoval nejen své víno a prosadil je na stoly mnoha významných lidí. Palmer propadl skvělému jídlu a pití natolik, že se dokonale finančně zruinoval a byl nucen své pozemky ve Francii prodat. O další rozvoj château se postarali bankéři bratři Perierové, ti v roce 1856 nechali postavit i současné sídlo (nalezneme jej na vinětách) a v jejich rodině se château dědilo následujících několik desítek let. Za tuto dobu si, stejně jako většina Francie, prošlo nepřízní ročníků a fyloxerou. Finančně vyčerpané panství bylo roku 1938 prodáno současnému majiteli, který jej opět pozdvihl. Palmer nyní hospodaří na 52 ha vinic s typickou odrůdovou skladbou věnovanou především Cabernet Sauvignonu a Merlotu, jako doplněk je pěstován Petit Verdot. Od roku 2004 za château stojí Thomas Duroux, jehož životopis obsahuje mimo jiné tříleté působení v legendárním italském vinařství Tenuta dell'Ornellaia. Château má celkem tři majitele, jedním z nich (ze 34 %) je Maison Sichel, o kterých bude řeč dále. I proto na krásném zámečku vlají hned tři vlajky - Francouzská, Holandská a Velké Británie. Další informace naleznete na velmi povedených stránkách www.chateau-palmer.com, které rozhodně doporučuji navštívit!

Château Palmer produkuje dvě vína. Grand Vin, první a původní víno, nese jméno Château Palmer. V mládí nepřístupné, určené k dlouhému vyzrávání, bohaté víno řadící se do naprosté špičky Francie. Je postaveno na obvykle dost podobném procentu Cabernet Sauvignonu a Merlotu a příměsi (okolo 6 %) Petit Verdotu. Roční produkce je zhruba 120 - 150 tisíc lahví. Druhé víno, Alter Ego de Palmer, je jinou tváří Palmera produkovanou od roku 1998. Obvykle je více založeno na Merlotu a v kupáži chybí Petit Verdot, je přístupné mnohem dříve, ale přesto je možné jej dlouho archivovat (10 - 15 let), na lahvi se bude vyvíjet poměrně rychle. V novém bariku vyzrává z 25-30 %, ročně se jej produkuje 100 - 110 tisíc lahví. Původně se jmenovalo Réserve du Général, ke změně na (marketingově jistě výhodnější) Alter Ego de Palmer došlo teprve před osmi lety. Mimochodem - moc pěkný je i vtip s vinětou, první víno má zlatý potisk a okraj na černé vinětě, Alter Ego pak černý potisk a okraj na vinětě zlaté.

Na přiložené fotografii můžete vidět vinice a budovu Ch. Palmer, v levém horním rohu leteckého záběru pak i legendární Château Margaux, jehož budova i vinice jsou hned v sousedství.

Château d’Angludet
Jedno z nejstarších panství v Bordeaux, přesto je povědomí o něm možná méně rozšířené, než by si zasloužilo. Původ château můžeme vysledovat až do roku 1150, kdy panství vládl rytíř Bernard d'Angludet. V 16. století vládla panství rodina s anglickým původem - de Makanan. O století později se majetek přesouvá Pierru du Mons (jeho jméno najdete v Château La Tour du Mons), vinice jsou velmi vážené a víno považováno za „4éme Cru Classé“. Jenže pak se vše pokazilo. Vinice a celé pozemky obhospodařovával Pierre Legras, který je rozdělil mezi své čtyři syny. Po jeho smrti v roce 1791 dochází k další fragmentaci pozemků (a hromadě Legrasů žijících všude okolo), ne všichni se o vinice starají a shodou různých okolností panství upadá a v klasifikaci roku 1855 je opomenuto. Lehký chaos v majitelích pokračoval i v 19. století, kdy pozemky putují sem a tam, jsou prodávány a měněny, aby nakonec dvě z původních čtvrtin Pierra Legrase skončily v rukou Paula Promies (jeho dědeček stál za Château Giscours). Tato část pozemků je označována Domaine d'Angludet, zatímco ostatní kompletované části pod vedením Julese Jadouina nalézáme pod jménem Château d'Angludet. Konečně, v roce 1891, Jadouinové kupují Domaine d'Angludet a stávají se jediným majitelem 130 hektarového pozemku, z něhož je 55 ha osázeno vinicemi. Zajímavý osud château pokračuje i nadále, když roku 1932 získává klasifikaci Cru Bourgeois Superieur (více o této klasifikaci v recenzi na L´Heritage de Chasse-Spleen 2002), aby skončilo v rukou podnikatele Paula Sixe, který na pozemcích upřednostňoval produkci ječmene a pšenice. S jarními mrazy roku 1956 dochází k téměř kompletní likvidaci zbývajících vinic a výroba vína na château končí. Pohnutý osud má naštěstí dobrý konec! Když v roce 1961 Peter Sichel hledal nový domov pro sebe a svou ženu Dianu, volba padla právě na d’Angludet. Hned první rok vyrobil ze zbytků mladých vinic (a možná několika keřů vinic velmi starých, z konce 19. století) zhruba 3.000 lahví vína, jal se vysazovat vinice nové a hvězda panství opět začala stoupat. Po Peterově smrti roku 1998 převzal vinařství Benjamin Sichel a pokračuje ve stopách otce.
Château d'Angludet se nachází v jihozápadní části Margaux na velké šterkopískové ploše zvané Le Grand Poujeau, kterou sdílí společně s Ch. Giscours a Ch. du Tertre. Plochu 32 ha pokrývá z 55 % Cabernet Sauvignon, 35 % Merlot a 10 % Petit Verdot. Hustota osázení je 6.666 keřů na ha, průměrný věk keřů pak 25 let. Keře jsou v zimě ořezávány tak, aby se výnos pohyboval pod hranicí 45 hektolitrů na ha. Dle posledních informací probíhá sběr hroznů mechanicky (velmi překvapivě) a následuje pečlivé protřídění dovezených hroznů. Hrozny fermentují v betonových tancích s regulovanou teplotou, následuje zrání v barikových sudech (nové z 20 %) po dobu asi 12 měsíců. Před lahvováním je víno čiřeno vaječnými bílky. Roční produkce prvního vína je zhruba 120.000 lahví, druhého - La Ferme d’Angludet - z mladších keřů 24.000 - 36.000 lahví. Château též produkuje Clairet d’Angludet, víno ze šťávy samovolně vyteklé v prvních osmi hodinách po přivezení hroznů na Grand Vin. Barvou vyšší než typické rosé, výrazně ovocné a svěží, samo vinařství jej označuje jako „Margaux v letním šatu“.

Maison Sichel
Rodina Sichelů je původem z Německa, ale během let se její členové usídlili po celé Evropě. K obchodu s vínem se dostávají v roce 1856 a v roce 1883 Hermann Sichel otvírá pobočku v Bordeaux na adrese 19 Quai de Bacalan (dodnes hlavní sídlo firmy), ze které zásobuje vínem své obchody po celém světě. Největšího rozmachu doznávají pod vedením Petera A. Sichela z britské větve rodiny, v jehož stopách nyní pokračuje jeho pět synů, šestá generace Sichelů.
Rodinný podnik se zabývá „vším“ okolo vína. Zastupují jako prodejce několik špičkových château, další sami úplně či částečně vlastní a disponují velkou kapacitou skladovacích prostor, zajišťují školení či jen stáčení (+ osazení vinětou, balení atp.) vína menším vinařům i jiným negociántům. Z vlastních château je zásadní Château d'Angludet, dále pak vlastní Château d'Argadens (Bordeaux Supérieur) a Domaine du Trillol (Corbières). Jejich hvězdou je pak Ch. Palmer, kterého však vlastní „jen“ 34 %. Obrovských prodejů dosahuje řada Sirius, základní AOC Bordeaux pro běžnou spotřebu. Doporučuji navštívit stránky www.sichel.fr, na kterých najdete nejen detaily o společnosti, ale především o jejich vínech a to až na úroveň PDF souborů s chemickými rozbory. Na přiložené fotografii můžete vidět pět bratrů Sichelů pod obrazem jejich otce Petera.

Degustace
Ochutnávka probíhala v komorním prostředí Riedel Showroomu společnosti AdVivum, tedy prostředí klidném a pohodovém, kde je možnost se na jednotlivé vzorky soustředit, dělat si poznámky a v neposlední řadě si vína opravdu užít. Společně s ochutnávkou pan Vladimír Buřič promítal zajímavé fotografie a doplnil spoustu užitečných informací. Byť se AdVivum na Bordeaux nijak zvlášť nezaměřuje, degustace stála za pozornost.

Sirius Rouge 2002 (AOC Bordeaux)
Základní AOC Bordeaux posloužilo jako vzorek na zavínění. Shodou okolností, abych se naladil na „Sichelovskou vlnu“, jsem si den předtím otevřel stejné víno ročníku 2001 (viz tato recenze). Ročník 2002 byl ovšem ještě chutnější. Jemná a přesto výrazná ovocná vůně s nádechem dřeva, čistá chuť a hezké třísloviny, střední příjemná dochuť. Jednoduché, krásně pitelné víno, co nevyvolá větší emoce, ale perfektně by doplnilo jídlo. A na zavínění skvělé.

La Ferme d’Angludet 2001 (Margaux)
Druhé víno Château d'Angludet slušného (řekněme „klasického“) ročníku 2001 se prezentuje čistou hutnou barvou s tóny terakoty na okraji. Vůně je velmi efektní až trošku „líbivá“, evokuje přezrálé hrozny a ovoce, těžší květinové vůně a jen jemně i zrání v sudu. Chuť je pak středně plná, krásně čistá a uhlazená, s tak akorát tříslovinou a střední až delší dochutí, která tvoří lehce mravenčivý povlak na patře. Povedené víno, žádná „bomba“, ale rozhodně má své kouzlo.

Alter Ego de Palmer 2001 (Margaux)
Jak jsem již naznačil v recenzi na Alter Ego ročníku 2002, tak tato „nula jednička“ se pro mne začátkem minulého roku stala zjevením z nebes a zasáhla mne asi více, než kterékoliv jiné víno předtím. Ročník 2002 byl sice nádherný, ale tolik mne neokouzlil. Ještě o rok starší bráška, Alter Ego špičkového ročníku 2003, mi pak přišlo „obyčejné“ a vlastně dost nezajímavé. Logicky jsem se na nové ochutnání ročníku 2001 těšil a přistupoval k němu s velkou obavou, že tenkrát to byla jen náhoda, zvláštní shoda nálady a okolností, a ve skutečnosti to víno tak skvělé není. Vždyť dva další ročníky mne neoslovují, ten předchozí tedy nemůže mít tolik navíc...
Barva vína je velmi vysoká, ve sklence působí mohutně, na okrajích jen lehké známky stárnutí. První přivonění následované mrazením v zádech mne utvrzuje, že „to“ se v lahvi skutečně skrývá. Výrazná, elegantní a velmi komplexní vůně je neuvěřitelná. Ovoce, přezrálé hrozny, sud, alkohol, lehce živočišný nádech… různé „běžné“ složky se míchají magicky podmaňujícím způsobem. Jsem polapen. Středně plná čistá chuť s výraznějším tříslem a ovocností je opravdu pěkná a příjemná, dochuť je dlouhá a evokuje čerstvě pomletou kávu. Chuť je „jen“ skvělá, celek geniální kompozice.

Château d'Angludet 2000 (Margaux Cru Bourgeois Superieur)
První víno skvěle hodnoceného ročníku 2000 je sestaveno z 55 % Cabernetu Sauvignon, 35 % Merlotu a 10 % Petit Verdotu a poleželo si 14 měsíců v barikových sudech. Barva je velmi vysoká (připomíná některé „brutální“ barvířky z Chile). Vůně hodně výrazná, až poněkud hrubší, především ovocná (zralé višně), krásně znát zrání v sudu. Vše elegantně sladěno, byť ještě trochu uzavřené. Až se ohladí a „vykreslí“ do detailu, to se budeme mít. Chuť je spíše plnější, stále ještě drhnou třísloviny a to především ve střední dochuti, která zanechá v ústech dojem lískových oříšků v čokoládě. Víno, které je zatím ještě poněkud mladé, přesto krásné.

Château Palmer 1995 (Margaux 3éme Cru Classé)
Hvězda večera, Grand Vin Château Palmer ročníku 1995 hodnocené v rozmezí 90 - 96 bodů, směs 51% Merlotu, 40 % Cabernetu Sauvignon a 9% Petit Verdotu. Temná nazrálá barva a depot v lahvi. Mohutná, krásná vůně, ve které je stále dost ovocnosti (byť spíše v džemové podobě a posypané kořením), ale zároveň vzácného dřeva a květin, kůže, černého čaje, lehce apatyky a alkoholu. Chuť plná, tříslo stále výrazné, ale spíše až v závěru a delší dochuti. První dojem vyloženě hebký a elegantní, víno je líbivé, ale přitom nepůsobí zbytečně podbízivě. Zráním se závěrečné tříslo určitě ještě ohladí a víno se bude dalších klidně 20 let vyvíjet, přesto nevidím důvod, proč ho nepít už teď. Nádhera.

Oblast Margaux mám rád, mnohá z těch dobrých (protože i zde je obrovská spousta průměrných a nezajímavých) vín odtud mají zvláštně ženskou a trochu prchavou krásu, je snadné si je zamilovat a propadnout jim. Všechna ochutnávaná vína byla opravdu povedená, byť opravdovou vášeň jsem cítil jen u Alter Ega. Ostatní vína mi nepřišla přímo jako „vykalkulovaná“ či „vyrobená na efekt“, přesto mi v nich něco navíc chybělo. Jistě, byla krásná (byť myslím ceny neodpovídají a srovnatelnou kvalitu najdete i v nižších cenových relacích), ale neuchvátila mne tolik, abych na některé začal šetřit. Konkrétní ceny zde neuvádím, u těchto vín se mezi prodejci liší o stovky (i tisíce) a pokud někdo bude mít zájem, jistě si zjistí, za kolik mu láhev opatří jeho oblíbený prodejce. Alter Ego 2001 si už syslím ve sklepě a pokusím se vydržet alespoň rok, než půjde pod otvírák... snad to vyjde. A další setkání s Palmerem snad zase na nějaké degustaci...