O Víně

Dlouho jsem snil o tom, že se časem najdu s pár lidmi, kteří budou mít zájem složit své prostředky a ochutnat společně vína, která jsou pro nakupujícího jedince příliš drahá. J.Č. je v mnohém podnikavější a praktičtější než já, takže ten nezůstal u snění a prostě jednal. Rozpoznal, že pro začátek budou cenově nejvýhodnější tzv. „druhá vína“, tedy vína z vinic mladších 20-30 let nebo vína, která se z nějakých důvodů nemohla objevit ve výsledné kupáži hlavní značky bordeauxských cru classé. Prošel si nabídku společnosti Primeur Czech (www.topvino.cz) a sestavil z něj degustační nabídku tak, aby příspěvek každého degustujícího nepřesáhl psychologickou hranici pětiset korun. Ještě před tím to ale přeposlal mně, abych to skouknul okem někoho, kdo už Bordeaux někdy chutnal. Neprozřetelně ovšem zakončil tím, jestli vím o něčem lepším za ty peníze, tak nechť to navrhnu. V jeho prvním nástřelu bylo pro mne příliš neznámých a podezřelých jmen, takže jsem to vzal vážně a pokusil se sestavit to lépe. Lépe znamenalo ovšem buď překročení rozpočtu nebo snížení počtu vín. Navrhoval jsem nárůst kvality oproti kvantitě, ale jak říkám, Honza je praktičtější, takže se mu podařilo dosáhnout jakéhosi kompromisu.

Degustace proběhla v bytě J.Č. v Praze, který je poměrně prostorný, nesvítí nechutně bělostnou novotou, naopak má v sobě něco, co mne dokáže pěkně uvolnit. Přišel jsem o dvě hodiny dříve, abychom lahve otevřeli a rozhodli, která z nich bude mít výsostné právo poležet si napřed v karafě. Dlužno podotknout, že J.Č. si na rozdíl ode mne nezakládá příliš na snobské obřadnosti, takže jsem musel přihlížet nervy drásajícímu rozervání záklopek a jiným detailům rázného otvírání tekutých vzácností. Přestože jsem se snažil budit respekt svým o pět stupňů méně měřícím teploměrem, tak jako tak jsme nezvládli teplotu po vyjmutí z vinotéky udržet. Pokládám to za největší mínus celé akce. Na teplotě u těchto vín dle mých zkušeností závisí výsledný dojem velmi fatálně.

Než se zase zakecám, raději rovnou k jednotlivým vzorkům:

Les Arums de Lagrange 2004 (bílé víno z Château Lagrange; 495,- Kč): Jediný zástupce bílých bordó vín večera. Ve vůni solidní dražší barrique, spíš květnatě dřevité složky, později bezová větévka, v prázdné sklence kořenitost. I v chuti kraluje barrique, řekl bych méně plné a kratší a v dochuti vystupuje alkohol. Ale to vše může být právě tou o něco vyšší teplotou.

Château Lugaud 2000 (AOC Graves): O tomto château jsem slyšel poprvé, bylo vybráno jako zástupce běžné AOC kvality za dobrý peníz (235,- Kč zde, kolen 6 € v Evropě). Též výborný ročník, těšili jsme se, že se projeví. Slušná hluboká barva, krásná silná ovocitá vůně, sušené brusinky, višeň. V chuti i dochuti se rozezná tříslo o něco hrubší struktury než u následujících vzorků. Nijak zvlášť dlouhé nebo složité víno, navíc v prázdné sklence se navzdory dobrému ročníku už láme a větrá, ovšem s přihlédnutím k ceně a vůni mi přišlo dost dobré.

Les Allées de Cantemerle 2003 (druhé víno z hvězdy Haut-Médocu, Château Cantemerle; 425,- Kč): Barva špičková, vrstevnatá vůně do mléčné čokolády či mléčných karamel. V chuti je ovšem ještě příliš třísla. Mícháním se to částečně spraví, rovněž druhý pokus po cca dvou hodinách celkové harmonii chuti prospěl. Pěkné!

Les Pelerins de Lafon-Rochet 1998 (druhé víno z Château Lafon-Rochet; 525,- Kč): Toto víno při otevření vypadalo příliš uzavřené, takže jsem doporučil i navzdory ročníku karafování v užší karafě s menším povrchem hladiny. Víno se odměnilo velmi vyváženou zakulacenou klasickou vůní a důstojnou chutí, na které se nejméně podepsala mírně zvýšená teplota. Poněkud selský charakter, kterým se obecně vína z apelace Saint-Estéphe vyznačují, jsem vůbec nepozoroval.

Fugue de Nénin 2002 (druhé víno Château Nénin - neshodli jsme se, jak se toto slovo správně čte, neví to někdo náhodou?; 685,- Kč): Na toto víno jsem se moc těšil, protože vína z Pomerolu znám velmi málo. O něco méně dokonalá barva, což je zřejmě dáno 75 % obsahem Merlotu. Krásná jemně prokreslená vůně, v níž převažuje sladká přezrálá třešeň, je ovšem vystřídána hodně drhnoucí nevyzrálou velmi průměrnou strohou chutí. Trochu zklamání.

Connetable de Talbot 2002 (miláček J.Č. a druhé víno Château Talbot; 535,- Kč): I toto víno jsme rozhodli karafovat v široké karafě, aby dosáhlo výšek, v kterých ho J.Č. dobře zná. Karafování opravdu pomohlo, víno se více sladilo a zharmonizovalo a to včetně tříslovin. Nicméně výraznější dojem na mne osobně neudělalo. Někteří zúčastnění tam postřehli i závan koňského sedla, já bohužel ne.

Lacoste Borie 1999 (druhé víno Château Grand-Puy Lacoste; 565,- Kč): Toto víno znám pro změnu dobře já. V barvě už jde mírně do hnědočervena. Ovšem kvůli čemu jsem chtěl zařadit tohle víno, byla živočišnost, pach zvířecí i lidské kůže, typický pro vína z oblasti Pauillacu. To jsem ve víně cítil těsně po otevření, ovšem nikoliv už po přibližně čtyřech hodinách, kdy na něj konečně přišla řada. Pak už šla vůně spíš do nasládlých odstínů. Smutek mi zalehl duši. Ovšem chuť byla asi nejlahodnější ze všech vzorků.

Pavillon Rouge du Château Margaux (Druhé víno z věhlasného Château Margaux; 1545,- Kč): Toto víno už nelze řadit do druhých vín ve smyslu něčeho druhořadého, levného, jednoduchého. V žebříčcích prestižních degustací se řadí na úroveň vyšší střední třídy a nechává za sebou mnoho poměrně známých „prvních“ vín. Leželo přes tři hodiny v středně baňaté karafě uzavřené zabroušenou skleněnou zátkou. Temná barva, spíše do sladkého karamelu laděná velmi komplexní vůně. Téměř dokonalé v chuti i vůni a zároveň těžko popsatelné. Jakoby však člověk očekával, že by zráním víno vyjádřilo ze sebe ještě něco navíc, přitom v prázdné sklence už je vůně naprosto fádní. Jednoznačně král celé degustace.

Nevím jak celou akci vnímal zbytek skupiny. Přeci jen si připadám tak trochu jako asistent pořadatele, tak to mohu vidět diametrálně jinak. Navíc bylo kvůli vyloučení davových psychóz a psychomanipulace uvaleno moratorium na výbuchy nadšení či odporu. Ne, že by se rozhostilo hrobové ticho, ba naopak, kvůli nadšeným diskusím často degustace neubíhala pravidelným tempem. Ovšem názorů na vína moc nezaznělo. Odhadl bych, že se nám moc náruživců a závisláčů na Bordeaux zrekrutovat nepodařilo. Cesta k těmto vínům nebývá vždy přímočará a je lemována nejedním zklamáním. Já jsem zde třeba postrádal určitou francouzskou eleganci, ušlechtilost, na kterou jsem u těchto vín zvyklý. Ne, že by úplně chyběla, ale člověk, který ji vyloženě nehledal, ji mohl lehce přehlédnout. Podle mého je to hlavně záležitost uhlídání té teploty, beru si to jako poučení pro příště. Jako smělý pokus a demonstrace pospolitosti však akce vyznívá více než kladně a budoucnost podobných poznávacích kroužků si dovolím vidět nadějně.

Sérii fotek z celé akce najdete zde.