O Víně

Někdy začátkem září jsem cosi psal o vinicích kolem Perné a potřeboval jsem si něco ověřit. Zavolal jsem proto panu Stanislavu Popelovi, s kterým jsem kdysi krátce hovořil na veletrhu Víno&destiláty 2006. Pozval mne na závěr telefonického hovoru na svou pražskou ochutnávku, což jsem s nadšením přijal, obzvláště když se měl poprvé nabízet i Ryzlink vlašský 2004 ze Železné. Jdou zvěsti, že díky restitucím bude (zejména) víno ze Železné od tradičních výrobců možná v blízké budoucnosti úzkoprofilové zboží. Chvíli trvalo, než jsem zjistil, že „Moravskou bankou vín“ myslel pan Popela Moravský archiv vín v Navrátilově ulici. Sehnal jsem číslo a hned tam volal, abych si zamluvil místo. Zábavné bylo, že ten člověk na druhém konci drátu nedovedl říci, jestli tam pan Popela bude v pondělí nebo v úterý a že na můj dotaz odkdy dokdy ochutnávka trvá odpověděl: „No, od dvanácti tak nějak dokud bude zájem.“ Povídám: „Aha, takže to není řízená ochutnávka, prostě v nějaký čas přijdu, ochutnám, a odejdu.“ „Ano, lidi se shluknou do houfu kolem toho vinaře, poslouchají a ochutnávají...“ „Takže nemusím nic zamlouvat, normálně na stojáka.“ „Ledaže byste chtěli sedět. Víte co, já Vám tu zamluvím stůl pro čtyři od dvanácti a Vy když tak zavolejte, kdybyste si to rozmyslel.“ Dokonale zmaten jsem zavěsil. Přesto jsem přeposlal informaci J.Č., Martině a hlavně vlašákomanovi MiBiTovi. Ten se nakonec nemohl zúčastnit, ale s J.Č. jsme se nakonec potkali a Martina šla v druhé vlně po nás.

Degustace probíhala v přilehlé místnosti vedle restaurace/vinárny naprosto neformálně. Pan Popela se synem dorazili až po jedné, a hned začali vybalovat vzorky (chápu, že to tak nejde vždycky zařídit, ale třeba Mikrosvín vozí vzorky do Prahy dva tři týdny předem, aby se vzpamatovaly z transportu). Při pohledu na vyrovnané řady těch nejprimitivnějších tlustostěnných moravských koštovaček jsem nevěřícně ztuhl a poté poslal smsku Honzovi, ať se pokusí si sehnat nějakou skleničku. Zvládl to a na rozdíl ode mne absolvoval degustaci s cestou zakoupenou OIV skleničkou. Vína byla navíc teplá, což obalení chladícími límci ani náhodou nevyřešilo. Pan Popela se pokusil od vedení Moravského archivu sehnat jiné skleničky a nějaké účinnější chlazení, ale neúspěšně. Když jsem překonal počáteční rozladění a obavy z těchto nedokonalostí, pustil jsem se do prvních vzorků, které se z nejdříve otevřených lahví začaly nalévat a... světe div se, vůbec nebyly špatné! Ještě že u toho nebyl někdo od firmy Riedl, jak slušně může chutnat víno i z tak hrozné nádobky a ještě teplé a roztřesené cestou. :-)

Firma Vinařství Popela Perná funguje už od roku 1994, ale lahvovat svá vína začala teprve relativně nedávno. Díky restitucím dnes spravuje přes 20 ha vinic v legendárních perenských „Grand Cru“ polohách Železná, Goldhamer a Purmice. Ale i z vinice U spálené hospody a v tratích mezi Bavory a Pernou. Ještě jsem se chtěl zeptat, jak je to s víny z Kotelné a Levé klentnické, zda jsou z nakupovaných hroznů nebo též z vlastních, ale syn to nevěděl a pan Popela byl už potom na roztrhání. I technologie zatím zůstala pro mne zahalena tajemstvím - snad příště.

K ochutnání byly (dle trochu podivného pořadí na rozdávaném ceníčku):
Veltlínské zelené 2003 výběr z hroznů, U spálené hospody (139,- Kč): jemnější vůně, i přes teplem vystupující alkohol typické bohaté vyvážené a překvapivě svěží víno. Mňam!

Ryzlink vlašský 2003 výběr z hroznů, Purmice (139,- Kč): Víno ze Železné je zatím v zatřiďovacích zkouškách, ale i toto je mimořádně dobrý vzorek! Slabší vůně spíše ovocitá, vyvážená extraktivní chuť.

Müller-Thurgau 2004 pozdní sběr (89,- Kč) i Muškát moravský 2004 kabinet (109,-Kč) jsem vynechal.
Rulandské šedé 2004 pozdní sběr, Goldhamer (119,- Kč): pěkná ovocitá vůně, alkoholově silná, leč harmonická chuť, která má perspektivu k dalšímu zlepšování.

Pálava 2004 výběr z hroznů, U spálené hospody (159,- Kč): Tu jsem též vynechal, protože jsem s ní měl tu čest na Víno&destiláty. Z tehdejších poznámek: „vůně slabší, chuť slibná. 3-4 hvězdičky.“

Chardonnay 2003 výběr z hroznů, Bavory, Pod Pálavou (139,- Kč): V podstatě totéž, co u Pálavy, jen o jednu hvězdičku navíc.

Sylvánské zelené 2004 kabinet, Goldhamer (99,- Kč): Zřejmě vůbec nejlepší poloha kromě roudnických vinic, kde je tato odrůda u nás vysazena. A také pro mne nejlepší víno z celé degustace. Neutrální hroznová vůně, bohatá, živá hroznová chuť, dlouhé!

Aurelius 2003 výběr z bobulí, U spálené hospody (189,- Kč): Polosuché, 12 g/l. Pro mne trochu zklamání. Sice přitažlivá kořenitá vůně, cukr není moc znát, spíš alkoholově hřejivá dochuť, ale... něco tomu chybí. Kyselina?

Cabernet Moravia 2004 odrůdové jakostní, Levá klentnická (95,- Kč): Velmi slabá švestková vůně, v chuti mi to přišlo jako krásně uleželá Frankovka, ale Honza v tom jisté znaky odrůdy viděl. Chutnalo mi. Nic z toho, co mi na Moravii vadí, tam nebylo.

Modrý Portugal 2004 odrůdové jakostní, Pravá klentnická (99,-Kč): Vždycky jsem si říkal, jak mohlo někoho napadnout osázet severní svah. Ovšem toto víno zdrtilo všechny mé teoretické námitky. Zvláštní až kovově kompotovo-švestková vůně, výborná hutná chuť, která válcuje oba vedlejší Cabernety. Tak to se mi asi mnohokrát nestane. Dlouhé.

Rulandské modré 2004 pozdní sběr, Kotelná (139,- Kč): Na tohle víno jsem byl velmi natřesen - přeci jenom je Kotelná jedna z nejlepších moravských poloh s touto odrůdou. Ovšem očekávání tak úplně nenaplněna. Průměrný ruland, slabší vůně a chuť taková... jakoby nevyjádřená. Nejméně výrazný vzorek z červených.

Cabernet Sauvignon 2003 výběr z hroznů, Bavory, Pod Pálavou (149,- Kč): Tak tady jsem si skoro myslel, že se popletly etikety. Slabší barva, malinotřešňová vůně, vyvážená chuť s méně kyselinami i tříslem. Klidně bych to vydával za velmi slušný Portugal a naopak. :-)

Jak jsem tak koukal na ty úžasné ceny i jak jsem z pana Popely lámal jednu informaci o vinicích za druhou, tak mi skoro přišlo, že jakoby ani netušil jak výjimečné tratě vlastní. Jak jsem zvyklý od Tanzbergů, Mikrosů i od Vinselektu na „Vlašák ze Železné, Pálavu z Goldhameru či Neuburg z Kotelné“, tak mi to „Ochutnejte ten Veltlín“ tak nějak znělo neuctivé k těm terroirům, že se pokaždé musím dotazovat, odkud je nebo mžourat na drobné písmo na (jinak graficky vyvedené) etiketě. Chápu, že může být pro někoho ideál, když lidé kupují víno kvůli jménu firmy, ale i tak si myslím, že když někomu nalévám víno z Goldhameru, tak by to z obsluhy mělo vypadnout automaticky, možná i s decentní chválou té vinice.

Každopádně organizátor akce Moravský archiv vín má u mne čtyři mínus, vína samotná jedna až dvě a po lahvi jsem si objednal toho sylvánu a rulandy modré, abych je prochutnal v mnohem příhodnějších podmínkách. Toto vinařství doporučuji bedlivě sledovat!