O Víně

S větším nadšením přeci jen chodím na ochutnávky dražších vín, protože za dvě stovky ochutnám vína, za které bych při polahvovém zkoušení vysolil mnohonásobně více. A bratři Springerové, jeden jak druhý, jsou díky ceně svých „vlajkových lodí“ už déle pro mnoho lidí synonymem snobské drahoty. Mně je ale jejich perfekcionismus a maximalismus sympatický a pokud vím, že platím za biodynamické obdělávání, extrémně nízké výnosy, vedení na hlavu a ty nejlepší barikové sudy, zatnu zuby a na láhev prostě někde ušetřím. (To mi víc vadí, když chce někdo tytéž peníze za víno z nerezu.) Chutnal jsem loni jejich starší vína a byla naprosto skvostná, i když mi třeba jako mladá nic moc neříkala. Jsou to vína dělaná na delší ležení v lahvi a já jim věřím. Doufám, že nezklamou.

Degustace byla vedena kvůli nabitému plánu Járy Springera neobyčejně svižně, což byla samozřejmě škoda. Ještě víc mne mrzelo, že na červené vzorky U závoje nenašli odpovídající sklenici většího objemu. Takovou, do které tam běžně lijí francouzská červená. Rádoby OIV sklenka podle mne těmto vínům uškodila.

Způsob prezentace byl navýsost nešťastný. V jiné kultuře by to možná bylo považováno za normální sebevědomý projev, ale pro Čechy, vyznávající spíše skromnost (byť často neupřímnou a zahranou) jeho džínový obleček, sportovní botky a hlavně neutuchající plynulý proud sebechvály byl prostě neakceptovatelný. Mě to tedy zas tak nepumpovalo - zažil jsem něco podobného třeba i u Alvara Palacia (ten taky samozřejmě Stapleton-Springerovská vína chválil, jak jinak :-) ), nakonec mi přijde, že si o sobě každý druhý vinař myslí, že je nejlepší, akorát to umí víc nebo míň maskovat.

Ani mne bílá moc nezaujala. Veltlínské zelené 2004 pozdní sběr - bezpochyby víno bez nějaké protivné vady, ale nezajímavé. Rulandské šedé 2005 pozdní sběr cukříkomedové, šťavnatě mlaďonké by se snad mohlo časem nějak vyvinout. Jára Springer tvrdil, že také nastavil cenu takovou, aby nebylo líto do toho lít vodu a vytvořit si tak solidní střik. Vodu jsem do nich lít nezkoušel, ale studená sprcha bylo, když jsem si naklikl na jejich web (www.stapleton-springer.cz): za první z nich chtějí 152,- Kč, za druhé 189,- Kč. Když si představím, kolik k tomu přirazí pražské vinotéky, mám po chuti to zkoušet. Myslím, že bych neměl problém si udělat skvělý střik z lahví pod stovku, hned mě napadá nějakých pět značek.

Červená vína byla ale určitě nadprůměrná. A to ještě bylo znát, že se budou srovnávat a zlepšovat. Rozhodně lepší než devadesát procent červených, která jsem dopoledne testoval na Víno & destiláty 2006. Výborná Frankovka 2002, malinová, vyvážená, koncentrovaná, ale neunavovala nějakou přehnanou tíhou, naopak svěže moderní po všech stránkách. Hutný a temný Modrý Portugal 2004 podivně zemitě sklepní vůně, živočišně divoké a kořenité Svatovavřinecké 2005. Krása! A Roučí 2004? I kdyby na té ochutnávce bylo jen toto víno, tak bych nelitoval. Myslím, že tohle víno by natřelo svou kořennou vůní s náznaky živočišnosti, a hlavně ušlechtilou do hladka srovnanou chutí s tóny pražení a vzácných dřev i mnohá burgundská Grand Cru, která stojí dvakrát třikrát více. Tohle víno si určitě koupím.

Jsem rád, že jsem se přes únavu nakonec zúčastnil, tohle setkání s víny i jejich tvůrcem přes všechna negativa a kontroverzi stálo za to.