O Víně

Po tristních zkušenostech z minula jsem si vzal den dovolené, abych omezil svůj pobyt v odpolední opilecké mačkanici na minimum. Rovněž jsem se vyzbrojil svým vlastním plivátkem/odlévátkem, protože to také býval problém, jak ochutnat co nejvíce a nezřezat se jak dobytek. Překvapivě měl tentokrát prakticky každý stánek odlévátko připravené a nějakým způsobem byly už obsluhy poučené nebo zkušenější, jak malá je degustační dávka. To si zaslouží sto bodů plus a obdivné mručení. Ale pro jistotu jsem do sebe aspoň hodil dva Antiethanoly, tím se nic nezkazí...

Začal jsem předem zamluvenou Degustací velkých burgundských vín u stánku Merlot d´Or. To slovo „velkých“ jsem si ale přeci jen sám pro sebe dal do uvozovek, protože žádná Grand Cru věhlasných firem ani ročníků tam pochopitelně zařazena nebyla, ani jsem to neočekával. Asi za hodinu jsme prošli třinácti vzorky všemi důležitějšíli oblastmi v Cote d´Or, a i když (až na několik vyjímek z ročníku 2002) se jednalo spíše o skromnější ročníky a od výrobců ne zrovna z první linie (ale vůbec ne podřadných), tak tato degustace nasadila laťku nepříjemně vysoko a s takto delikátně uhlazenými a vyladěnými víny už jsem se v českomoravské části prakticky nesetkal.

Hned vedle mělo velkou expozici Burgundsko. Ve velkých skleněných poklopech měli efektně nachystané potraviny, květiny, houby, lesní hrabanku, listí, ovoce, kůži a jiné předměty tak, aby postihly ty nejcharakterističtější skupiny vůní, které se v burgundských vínech vyskytují. Z každého poklopu vedl nátrubek, kterým se čichalo, tak jsem si očichal a uložil do paměti. Také mnohá vína nabízená u tohoto stánku stála za to.

Ze zahraničí jsem pak zkusil už jen dva veltlíny od pana Brundlmayera z rakouského Kamptalu. Barikované Alte reben něměly chybu - ušlechtilost, bohatost, mineralita, dřevo bylo téměř neznatelné. Pro mne nejlepší bílé toho dne.

Nebudu popisovat všechny stánky, které jsem navštívil, vyberu jen nejpodstatnější.

Příjemné vzorky jsem zaznamenal tradičně u Lechovických sklepů (Rulandské modré 2003 výběr z hroznů, panenská sklizeň, Pálava 2005 polosladké bobulový výběr), panaHorta (jednoznačně Ryzlink rýnský 2005 výběr z hroznů - ten chci do sklepa!), Vaňka (Tramín červený 2004 pozdní sběr), Bonus Eventusu (Ryzlink rýnský 2005 pozdní sběr od pana Sůkala - a to byl se zbytkovým cukrem a ty já normálně nemusím), samozřejmě Vinařství Mikrosvín, to se musí nechat. Jeden z nejsvětlejších bodů bylo srovnávání několika vzorků modrých ruland od Eko-Hnízdo. Barikovaná nuladvojka je úžasná. Jasná konkurence Burgundska. Další vína, která zaujala:

Rulandské modré 2003 pozdní sběr (barrique), Pavlov (V Dlouhých)
Rulandské modré 2003 výběr z hroznů, Patria Kobylí (Sovinky)
Pálava 2005 výběr z hroznů, PPS Agro Strachotín (Sonberk)
Chardonnay 2005 výběr z hroznů, Popela (Bavory-Pod Pálavou)
Chardonnay 2003 výběr z hroznů, Neoklas Šardice (Hejdy)

Zarazila neúčast třeba Tanzberku, Sonberku, Michlovského. Škoda.

Zklamání:
Reisten (a já mu dřív tolik věřil a vynášel ho do nebe...), Modrý sklep (některé nulatrojky už jdou strmě dolů), Ampelos (další zničené iluze), První znojemská a jejich Neuburk (a to ho mám ve sklepě), ŠSV Velké Pavlovice (opakovaně jsem se po několik let snažil, ale prostě mi jejich vína nesednou), ZD Sedlec (totéž), Krist... A hlavně: nepodařilo se mi najít jediný dobrý vzorek Sylvánu ani Neuburku. Už to je důvod k depresi. Ovšem nějak jsem minul Hortův sylván, škoda.

A největší soda byl zážitek před stánkem Vinných sklepů Valtice. Myslím, že mám totožné pocity s MiBiTem, jehož reportáž vyšla dnes jako první, snad jen, že jsem do nich dosud nenacpal tolik pěněz co on. Naprosto neuvěřitelná arogance - s obchodními partnery se snad má firma scházet v průběhu celého roku, ale pokud se účastní veřejně přístupné výstavy, tak přeci nemůže nechat potenciální kupující slintat na skleněnou vitrýnu! Proboha! Dvěstě bodů mínus!

Podobně divně se chovali na stánku Bacchusu. Sice byli ochotni mi nalít z několika lahví na přepážce, ale já jsem se zdvořile dotázal na Burgundsko. Zaražené pohledy, přivolaný „tajemník na Burgundsko“ (jak jsem si ho v duchu překřtil) mne ujistil, že nějaké lahve mají, ale načnou je až později, ať se zastavím. Protáhl jsem obočí. Stavil jsem se tam před odchodem: „tajemník“ prý odešel na oběd (bylo kolem půl čtvrté). Jelikož jsem viděl burgundské lahve načaté za zády slečny a seznal ji rovněž schopnou láhev zdvihnout, přinést a nalít mi, usoudil jsem, že asi problém bude spíš v tom, že nejsem dost VIP. O.K., zachovám se tržně...

Místo toho jsem si udělal radost karafou za směšných 145,- Kč, mohl jsem si dokonce u stánku firmy Antonín Prejza vybrat z několika lákavých tvarů.

Celkový pocit s letošního ročníku se dá shrnout do jednoho slova: únava. Sice pořád láká ta intenzifikace, kdy se nechá během jednoho dne provést tolik degustační práce co by vydalo za několik večerních ochutnávek či v mém případě několik měsíců domácích pokusů, ale... Připadá mi, že buď se stávám čím dál mlsnější, nebo ta avizovaná nádhera 2005ky teprve zraje ve sklepích, nebo jsou ta vína na výstavě moc vystresovaná z transportu a tepelných šoků... nevím. Myslím, že svou účast na podobných megaakcích propříště pečlivě zvážím. Ona taková večerní tematická degustace pouze jednoho vinařství s výkladem (obzvlášť pokud si vinařství zařídí, že vína jsou transportována s několikatýdenním předstihem, aby se stačila srovnat - jako třeba Mikrosvín), nebo návštěva u vinaře, bude asi přeci jen o mnoho mnoho lepší.