O Víně

En primeur kampaň a nákupy, které jí završují, můžou mít adrenalinem podobný šmrnc jako třeba dostihy nebo aukce uměleckých děl. Je tam ten všudypřítomný odér exkluzivity, výlučného klubu znalců, kteří si spiklenecky sdělují zaručené tipy, je tam ta vidina zbohatnutí na ušlechtilosti. A ten povznášející pocit na konci, že jsem své peníze vrazil do něčeho úplně tím nejlepším způsobem, protože jsem vlastně výjimečný borec. Líbí se mi nejvíc přístup Tomáše Domince, který to každý rok pojímá spíš jako zábavu, jejímž vrcholem má být to, jak si ta vína užijeme, až je po letech otevřeme. Tak jsem to vždycky bral i já. Jsou dovozci, kteří na tom akcentují spíš tu investiční příležitost, správně investované peníze, na kterých jednou majitel zbohatne. Existují u nás i dva investiční fondy (přiznávám, že na vzniku jednoho jsem se velmi nepřímo administrativně, jako zaměstnanec, podílel), které za vybrané peníze od akcionářů nakupují ve velkém vína, která jen leží v chladných hangárech (některé ani nejsou v kontinentální Evropě) a čekají, až je někdo se ziskem přeprodá. Tohle ve mně vždy vyvolávalo negativní pocity. Pořád si myslím, že víno je od toho, aby se pilo. Spekulace s ním akorát šroubují jeho cenu do nesmyslných výšek. A i když Live-ex wine indexy, růsty cen akcií těch fondů a rostoucí ceny na wine-search.com vypadají lákavě, osobně si nemyslím, že to je zase až takový zázrak. Ze zisku musíte odpočítat všechny náklady na dopravu, skladování, pojištění, daně, aukční přirážky... jednu lahev se prakticky nevyplatí někde dražit a posílat přes půl světa, musíte v tom jet poněkud ve velkém, představa, že rychle potřebuju milión, tak rychle vydražím vína, je trochu mimo. Z vlastní profesní zkušenosti vím, že drahá vína se neprodávají vůbec snadno, už vůbec ne rychle, kupec nikdy nekoupí všechno, vybírá si, každé poškození, natržená etiketa nebo záklopka snižují cenu... A upřímně si myslím, že jednou tahle bublina stejně neslavně praskne, ceny nemůžou růst donekonečna. Prostě tohle mi celé přijde jako odvrácená a zvrácená tvář vína. Kašleme na to. Mysleme na prosluněnou vinici, vinaře, který do toho vína vložil to nejlepší, co umí, a my jsme měli to štěstí to ochutnat.

En primeur 2004:

Chasse-Spleen 2004 - tehdy ještě nešlo tyto „levnější“ lahve kupovat po jednotlivých lahvích, musel jsem koupit půlkarton (6 ks). Otevíral jsem je tedy postupně mezi třetím a jedenáctým rokem. Tenhle ročník nebyl z nejvýše hodnocených, řekl bych, že nejexpresivnější bylo ho načít v tom třetím roce. Určitou nevšednost si sice udržel i v tom jedenáctém roce, nešel strmě dolů, ale z jiných degustací jsem došel k názoru, že nejlepší je toto víno nakoupit k archivaci v těch nejlepších ročnících. Ročníky 2000 a 2005 byly opravdu skvostné. Cena: 594,- Kč (dnes na wine-searcher.com mezi 840,- až 1200,- Kč). Jestli to za to stálo: ano.

Cheval Blanc 2004 - Tak toto zdrtilo všechny pochybnosti o smyslu archivace. Tohle mělo všechny atributy velkého opěvovaného klasického vína. Tak bych si představoval, že by se měla velká vína vyvíjet. Cena: 6.300,- Kč tehdy, dnes tak 10 až 17 tisíc Kč. Jestli to za to stálo: za en primeurovou cenu ano. Za aktuální aukční... no... ale asi jo.

Château Margaux 2004 - Tahle lahev už vyžadovala pokročilou zkušenost s velkými a archivními víny. Kdybych se s ní setkal o deset let dříve, očekával bych podvědomě poněkud razantnější projev dle vzorce „lepší víno = více všeho“. Ale tohle víno je naopak o harmonii, eleganci, uměřenosti, až nenápadnosti. Cena: 3.800,- Kč tehdy, 9 až 37 tisíc Kč dnes. Jestli to za to stálo: Zkušenost k nezaplacení za jakoukoliv cenu. Kdo se chce někdy vyjadřovat k velkým vínům, měl by tento level jemnosti aspoň jednou zažít.

Château Haut-Brion 2004 - etalon klasické chuti a vůně, nepřepálené, důstojné, vrcholně vyvážené. Jestli to za to stálo: další edukativně nenahraditelná zkušenost. Cena: 3.560,- Kč, dnes 7.300,- až 19.000,- Kč.

En primeur 2005:

Rieusec 2005 - Otevřeno po deseti letech. Nebylo to špatné, snad víc kyseliny bych si představoval. Cena: 904,- Kč za třetinku, i dnes se třetinky tohoto ročníku dají sehnat, v rozmezí 1.600,- až 4.400,- Kč. Jestli to za to stálo: Botrytická vína ze Sauternes mohou (ale ne nutně musí) v závislosti na ročníku poskytovat poměrně bohatou, nevšední až překvapivou senzorickou škálu. Pokud se tímto někdo chce specializovaně zaobírat, určitě to smysl má. Pokud někomu jen chutnají sladká vína, určitě sežene levnější a v těchto výšinách asi přidanou hodnotu nenalezne.

Cos d´Estournel 2005 - Otevřené po šestnácti letech. Takové utahané s počínajícím rozpadem, bez elegance. Cena: 4.933,- Kč. Jestli to za to stálo: to víno ne. Ovšem etiketa, jejíž reliéfní tisk připomíná kvalitní ocelorytiny nebo nové bankovky má pro správného snoba svojí hodnotu. Na wine-searcher.com stojí lahev tohoto ročníku 4.500,- Kč (tedy méně než enprimeurová??) až 19.800,- Kč.

La Mission-Haut Brion 2005 - Otevřeno po 17 letech. Archetypálně harmonické, uvěřitelné, nepřehnané, nemá nos aristokraticky nahoru. Ostružinové, nebo spíš aroniové. Nemá to metrosexuálně zkrotlé tříslo, spíš full flavour, ale na samém vrcholu, čili dává se znát, ale je v celkové harmonii. Takový ten faktor X, který by emocionálně strhl, tam nemám, ale poctivě odvedenou práci tam cítím z každé kapky. Cena tehdy v en primeuru: 5.920,- Kč, dnes v širokém rozmezí 5.700 až 57.000,- Kč. Jestli to za to stálo? En primeurové ceny nelituji, cenná zkušenost ve smyslu určitého etalonu harmonie, která není jen hezoučká, ale taková... klasická. Dvojnásobek bych za to asi nedal - ledaže bych vyhrál eurojackpot, to potom ano, pak bych si to přál každé první úterý v měsíci k obědu.

En primeur 2006:

Château La Croix St.-Georges 2006 - Otevřeno už po osmi letech, a to bylo zjevně brzy. Tříslo sice už nedrhlo, ale celkově víno působilo sevřenějším a málo komplexním dojmem, dřevo dost dominovalo. Cena: snad 1.457,- Kč (dnes 1.500,- až 2.200,- Kč). Jestli to za to stálo: spíš ne.

Château La Fleur Morange 2006 - Ačkoliv je to garážovka, tak tam nebylo nic přehnaného, nabušeného, právě naopak, zdánlivě zdrženlivé, ale velmi vyvážené a snadno pitelné víno nejvyšší třídy. Cena: 1.702,- Kč. Jestli to za to stálo: rozhodně ano.

Château de Fargues 2006 - Tohle bylo možná moje nejlepší setkání se Sauternes. Nic namyšleně efektního ani podivného, takové zdánlivě prostší v dobrém slova smyslu víno. cena: 1.261,- Kč (tenhle ročník už se moc sehnat nedá, na wine-searcheru jen celý karton v přepočtu 1.300,- Kč za lahev, ale bez daně a dopravy, Dominec prodává za 2.200,- Kč vč. DPH . Jestli to za to stálo: ano.

Château Léoville las Cases 2006 - Otevřeno po 12 letech. Přesně, jak jsem si pamatoval z vertikální degustace starších ročníků a jak jsem si vysnil: ušlechtilé, ale přirozené, na vrcholu, kdy ve vůni ještě dřínky a černý rybíz, ale chuť už se pozvolna začíná obracet do antuky a šípku. Cena: 4.917,- Kč, dnes na wine-searcheru něco mezi 3.900,- až 11.000,- Kč. Jestli to za to stálo: ano.

En primeur 2007:

Château Beausejour „1901“ 2007 - Pod šířící se pověstí o tom, jak ne příliš vhodný je tento ročník k dlouhodobé archivaci, jsem načal už po sedmi letech. Představoval jsem si to přeci jen ušlechtilejší, elegantnější. Ale to je asi má chyba. Cena: 762,- Kč (dnes 2.100,- Kč na wine-searcheru, nepochopitelně Dominec nemá jedinou lahev ani v jiném ročníku, a to tohle víno velmi vychvaloval). Jestli to za to stálo: spíš ne.

Clos Louie 2007 - Castillon. Koupeno kvůli tomu, že ty keře ve vinici pochází z roku 1853. Ve vůni už po ovoci ani stopy, spíš rozmražené maso, ale v chuti hutné, s ještě patrným tříslem, jen výsušným, ne drsným. Rustikálně prosté v pozitivním smyslu. Cena: 576,- Kč (dnes tentýž ročník tak 700,- až 800,- Kč). Jestli to za to stálo: za tuto en primeur cenu ano. Koncová cena novějších ročníků je i dvojnásobná, to už... bych váhal.

La Bessane 2007 - Margaux. Koupeno kvůli tomu, že obsahuje exoticky vysoký obsah odrůdy Petit Verdot (60 %). Otevřeno po devíti letech. Krásná vyzývavě dráždivá vůně se stopou bílého pepře, v chuti sice trochu jednodušší, málo rafinované, ale za cenu cca 370,- Kč dobrá zkušenost. Tohle víno se dá sehnat ve stejném ročníku za stejnou cenu.

Château Figeac 2007 - Otevřeno po 11 letech. Ačkoliv ročník byl považovaný za méněcenný a rychle zrající, ve vůni i chuti se uchovalo ještě spousty ovoce, zejména černý rybíz a ostružiny, v chuti ale slušně pevné, vážné. Cena: 1.772,- Kč, dnes má cenu 3.600,- až 6.400,- Kč. Jestli to za to stálo: ano.

En primeur 2008:

Château La Fleur Pétrus 2008 - Otevřeno po 12 letech, zřejmě na vrcholu, protože tříslo už tam není téměř znát a antukový rozpad se objevuje jen v náznaku. Určitou třídu to má, ale nejpřísnějším měřítkem tomu chybí rafinovanost, pestrost. Cena: 3.130,- Kč, dnes 4.800,- až 13.000,- Kč. Jestli to za to stálo: upřímně spíš ne. Za poloviční cenu (třeba zrovna ten Vray Croix de Gay) jsem zažil lepší ohňostroje. Mělo mě varovat, že pan Dominec se k mým dotazům na toto víno stavěl poněkud rezervovaně, sehnal mi ho, ale jasně dával najevo, že dobrá koupě to není.

En primeur 2009:

Château Vray Croix de Gay 2009 - Otevřeno po 10 letech. Nádherné, plnokrevné, šťavnaté, živé. Paráda. Čisté štěstí. Cena: 1.293,- Kč (dnes 1.300,- až 1.900,- Kč) za takto skvělý Pomerol dobrý kup. Určitě to za to stálo, okamžitě objednán další en primeur 2018, ten už o dvě stovky dražší. Jedna z nejkvalitnějších etiket.

En primeur 2010:

Château Belle Brisse 2010 - Otevřeno po 11 letech, řekl bych na vrcholu. Takové až vlezle lesní, borůvkový kompot. Pro někoho asi ideál, skvělý ročník je znát, na mě málo (nebo spíš ne hodně) jemné, málo strukturované, málo té „wild side“. Cena: 2.544,- Kč, za podobnou cenu k dostání i dnes. Za devět stovek bych řekl: pěkný. Dva a půl mi přijde moc, i když hype „tříhvězdičkové restaurace ho mají“ asi chápu - párovat se to musí s divočinou náramně.

En primeur 2011:

Domaine de l´A 2011 (Castillon) - Otevřeno po deseti letech. Koupeno hlavně kvůli stylu Stépena Derenoncourta. Hedonistická vůně ostružinové marmelády s příjemnou stopou stařinky. Plnost spíš střední, nic nabušeně přestřeleného, jemné tříslo, poměrně dlouhé. Tohle úplně popírá můj oblíbený bonmot, že ovoce je kýč, protože tohle je všechno jiné než banální a podbízivé. Ovoce spíš jak ze zátiší Willema Kalfa. Cena: 570,- Kč (dnes 680,- Kč). Jestli to za to stálo: ano

Vieux Château Certan 2011 - Otevřeno po téměř dvanácti letech, přesto první dojem byl, že jsem ještě tak tři, čtyři roky měl počkat. Zdálo se zprvu uzavřené, s jemnozrnným, ale stále neohlazeným tříslem. Ale po hodině se otevřelo do krásy se všemi atributy velkého vína: harmonie, přirozenost, nesnaží se ohromit ani přikrašlovat, předlouhé doznívání. Cena: 3.343,- Kč (dnes 3.200,- až 11.000,- Kč). Jestli to za to stálo: ano.

En primeur 2013:

Clos Manou 2013 - Otevřeno po sedmi letech, dá se říci na vrcholu, ovoce tam ještě je, nasládlé jemné taniny také, ale půl na půl s naleželými tóny. V kombinaci s půvabnou etiketou se slonem a cenou 515,- Kč (dnes 630,- až 650,- Kč) vydařený dárek pro ženu.

En primeur 2014:

Clos Manou 2014 - Otevřeno po devíti letech, tentokrát je ale v závěru ještě hodně třísla, určitě by to další dva tři roky archivace sneslo. Vůně mě dostala svou složitostí, přirozeností a absencí přímočaré ovocitosti. Cena 526,- Kč (dnes 630,- Kč). Jestli to za to stálo: Za tu cenu spokojenost.

Pontet-Canet 2014 - Otevřeno po devíti letech. Mocná, ale nepřepálená a přirozrně vyznívající vůně ostružin a černého rybízu (a to ovoce ve vůni spíš nemám rád), chuť také mohutnější, přesto dokonale vyvážená. Tříslo nepřehlédnutelné, ale ne výsušné nebo tvrdé. Nejdřív jsem zaváhal, jestli jsem to nenačal moc brzy, ale zbytky vína v prázdné sklenici se velmi rychle rozpadaly do takové té cihlové stařinky, myslím, že v této podobě dalo víno asi nejvíc radosti. Cena thedy 2.391,- Kč (dnes 1.700,- až 11.000,- Kč). Jestli to za to stálo: ano.

Mimo en primeurové kampaně:

Château d´Yquem 1997 - Půllitrová lahev od Merlotu d´Or otevřená po patnácti letech. Skvělý ročník, snad poslední, v kterém to ještě patřilo šlechtické rodině a ne nadnárodnímu lifestyle konglomerátu. Ale mě to teda neoslnilo. Takové prosluněné pozitivní sladké víno, nenašel jsem na tom nic mimořádného. Mnohá zdejší ledovka mi přišla komplexnější a sladké cheniny z Coteau du Layon mnohem mnohem zajímavější. Cena: 5.500,- za půllitr, mimochodem dnes se nechá koupit i za 2.800,- Kč i za 9.000,- Kč, v Hongkongu jedna půlka i za 90.000,- Kč, nechápu takovéhle rozdíly, je snad na té nejdražší rtěnka Dity von Teese? Jestli to za to stálo: ne. Jedno z největších zklamání.

Jak vidíte z poznámek ohledně současných cen, tak na en primeurech šikovný člověk, který to umí prodat za hodně (ale kolik jich takových znáte?), možná zbohatne, ale kdo s tím zkušenost nemá, leda zchudne, protože řada z ochutnaných vín by se dala sehnat i dnes za tehdejší en primeurové ceny nebo i mírně levněji (samozřejmě daň, clo a doprava by to ještě zdražily). Jestli vám tedy můžu radit: kupujte jen to, co máte chuť ochutnat a pít.

První část týkající se dlouhodobá archivace najdete pod tímto odkazem.

Další pokračování za měsíc.