O Víně

Zčistajasna se mi ozval Petr (dlouho o sobě nedával vědětl, takže jen skalní příznivci webu ovine.cz si pamatují, jak kdysi plnil stránky zajímavými a vtipnými články), že se na Aukru objevila zajímavá kniha o viničních tratích, kterou, být mnou, by si utéct rozhodně nenechal. Klikám na to, nevěřím svým očím:

Na Aukru jsem dražil kdysi dávno jednou nějaký digitální foťák, vyvolávací cena byla 500,- Kč (ačkoliv jeho tržní cena mohla být tak 2000,- Kč), přihodil jsem první, jen tak z legrace a v zápětí na to zapomněl. Po dvou týdnech mi přišla zpráva, že jsem tu aukci vyhrál. Ozval jsem se tedy majiteli foťáku, ale ten se ani neobtěžoval mi odepsat (což mne nepřekvapilo). Takže taknějak jsem si naivně myslel, že bude probíhat dražba této knihy, zaregistroval jsem se a hned přihodil. Ale ozval se mi J., že dražení není žádná sranda, že to ze začátku budí dojem ospalosti, ale drama nastává poslední den, posledních deset minut a stěžejní jsou poslední vteřiny. Fatální věcí je rychlé připojení k netu, rychlé klikání a pevné nervy. Sice jsem odpověděl, že snad kniha o tratích v týhle republice může být nedostatkovým tovarem jen a pouze pro mne, o jiných šílencích do tratí nevím, ale nahlodalo mě to. Znervóznělo. Co když mi to někdo vyfoukne? To nepřežiju! Úplně jsem viděl, jak na mém ne úplně nejrychlejším připojení smutně sleduju (zatímco se mi přesýpají hodiny na monitoru), jak mi to někdo v poslední vteřině čmajzne. V pátek jsem byl celý den doma (úsporná opatření zaměstnavatele), jak na trní jsem řešil, kdy mám zapnout počítač a začít sledovat. Nakonec jsem se udržel a zapnul to až v šest (konec byl ve 20:19:34). Cvičil jsem si rychlokliky myší. Měnil podložky pod ruku a myš, aby nebrzdily a nesmekaly se. Odpozoroval jsem ochylku 30 vteřin od mého strojového času od aukrovského. Pořád jsem ale byl nejistý, kam kliknout na příhoz. Neviděl jsem na to nikde žádnou konkrétní ikonu, doufal jsem, že se tam něco objeví až v případě, že by přihodil někdo cizí. Trochu mě taky děsilo, že jsem si tam začátečnickým omylem našteloval maximální částku jen 250,- Kč, ačkoliv kvůli té knize bych šel klidně na dvojnásobek. Posledních deset minut jsem se propadl do tranzu, sledoval jsem jen monitor, polohlasem odpočítával vteřiny a po dvou vteřinách (rychleji to nešlo) jsem aktualizoval stranu. Manželka mne pozorovala se značnou dávkou soucitné pobavenosti, děti z toho měli hlínu a přišlo jim zábavný do mě různě nechtěně strkat, vyptávat se mě na něco, honit se kolem mě... No, nebudu napínat, nikdo jiný nepřihodil ani v poslední vteřině a kniha mi spadla do klína za vyvolávací cenu 200,- Kč. Poslal jsem sms majiteli, skoro se mi chtělo si pro ní dojet ještě ten večer, ale majitel je na dovolené a rozhodl se mé prahnutí po knize udržovat až do svého návratu.

Moje aukce byla v podstatě dost statická záležitost (i dražitel jménem vystupující na Aukru jako "dornych" neskrýval při převzetí zklamání, prý myslel, že se víc lidí popere), přesto jsem bouchal šampáněm na vítězství, takže odvozuju, že jestli opravdu se běžně do poslední minuty mydlí jeden přes druhýho, tak že tomu člověk propadne a nakupuje tak i věci, který by normálně koupil za rohem v krámu :-)

Knihou už se mazlím doma, asi jako Glum s prstenem. Trochu zklamáním je, že se úžasné tabulky týkají pouze obcí a tratí "českých" obcí. To bylo tak: autor měl před očima bouhulibé záměry s rekonstrukcí a správným směrováním národního vinařství. Podklady mu v podstatě ilegálně získávali různí správci a inspektoři v průběhu války. Rozumí se samo sebou, že tudíž chyběly podklady ze všech obcí s převahou německého obyvatelstva, tudíž do očí dnešního vínomilce bijí absence prakticky všech obcí mikulovských a znojemských. Těch se měl týkat plánovaný druhý díl. Tento první byl vydán neprodleně, než údaje zastarají, druhý díl měl následovat po nasbírání potřebných dat. Dějiny se ovšem zřejmě ubíraly jiným směrem než vzhůru k vyšší kvalitě moravských a českých vín. Blaha kupříkladu horoval pro zvýšení podílu kvalitnějších odrůd alespoň na 1:1 s průměrně kvalitními (tehdy prý 1:3), vysoce hodnotil prudší slunné svahy a roviny pro révu viděl jako méně vhodné. Třeba se dočtu víc o téhle pohnuté době "Kupředu levá, zpátky ni krok" ve Vinitorium Moravicum, které si beru na dovolenou. Na druhou stranu je vidět, že podklady dodávalo vícero odborníků. Někteří byli štědřejší v rozdělování prvních kategorií, jinde posuzovali řísněji. Leckterá z dnešního pohledu špičková trať schytala dvojku, ba i trojku. Třeba v Žernosekách má všechno jedničku. Ale Poštor měl dvojku, Špígle i Bočky taky, Hašneky a Liščí hory v Bzenci trojku! Diskutabilní, ale zajímavé. Stejně jak doporučovaný sortiment odrůd. Každopádně historicky první pokus o přehled a zatřídění tratí - do té doby se hovořilo téměř vždy o obcích, maximálně tak u výjimečně dobrých tratí byl jejich věhlas takový, že sporadicky byl uznán za zaznamenáníhodný. Též snaha o vykrystalizování místně a krajově typických vín, dnes po letech zase oprašovaná, je z textu patrná. Vše naskenuji a objeví se v naší encyklopedii. Zatím jen všehochuť snímků přiložených k aukci na Aukru.

Kdybyste měl někdo doma podobné poklady, staré pohlednice s vinicemi, soupisy vinic, dobové články, dejte vědět, domluvíme se třeba i bez aukcí.